29. srpna 2013 v 18:12 | Aranel van de´Corvin
|
tahle kapitola je taková volnější, nic převratného se tam neděje. Jestli budou komentáře přibývat tak rychle jako u služky, tak brzy přidám další kapitolu. Hned se mi líp píše :)
" Vstávej už je osm!" slyším nad sebou Lily. To snad ne. Blacková mě aspoň nebudila. Pravda, proč by to dělala, když mě kolem sedmé ráno skopl Sirius z postele?
" Jak někdo může dát do jedné věty "už je osm"? Jsou prázdniny Lily! Mám právo spát až do večera."
" Neremcej a pojď. Jdeme nakupovat!"
" Merline, máš štěstí, že potřebuju na záchod," zaskučím. Lily už byla oblečená a česala se. Pošuk. Jdu do koupelny než ji obsadí druhé pohlaví. Akorát. Z protějšího pokoje právě vycházel Sirius. Bez přemýšlení jsem se rozběhla ke koupelně a úspěšně se tam zamkla. Ha. Mlať si na dveře jak chceš!
" Ty tam zase budeš věčnost!"
" Já? Jenom si vyčistím zuby a jdu."
" A to u toho musíš být zamčená?"
" Jdu ještě na záchod."
" Honem. James už vyšiluje."
" Přijď za pět minut." Tady se člověk nemůže ani v klidu vyčůrat.
" Už?" ozve se dotěrně za dveřmi. S povzdechem spláchnu a dojdu mu otevřít. To bude ale den. Při troše štěstí odpoledne spadne z tribuny.
" Konečně," vpadne dovnitř. Protočím oči. Jak dlouho mi to mohlo trvat? Dvě minuty?
" Špatně jsi se vyspal?"
" Ne. Ale kdyby nebylo těch blbých nákupů, tak bych teď mohl ještě spát."
" A to vyčítáš mě? Já jsem navrhovala, že půjdeme samy, ale pokud si dobře pamatuju, tak tuhle variantu jsi navrhl ty!"
" Kdo měl vědět, že se Lily splaší v půl osmý ráno?"
" Ty ji znáš déle, tak čemu se divíš? Jediný, kdo měl právo být překvapený jsem já a nutno podotknout, že mě to nepřekvapilo."
" Jenom doufám, že to nebude nijak protahovat. Nemám nervy na to, abych půlku dne chodil po obchodech a tahal vám tašky."
" Laskavě si strč ten kartáček do huby a přestaň všechno komentovat." Naštvaně jsem si vyčistila zuby a šla pryč. Ty jeho nálady jsou hrozný! Dovoluju si říct, že já jsem náladová, ale tohle? Doufám, že dostanu k snídani kafe a k tomu kafe. Jinak padnu vyčerpáním v prvním butiku a Sirius místo tašek bude tahat mě.
Na nákupy jsme se vydali do Londýna. Na Příčnou ulici půjdeme až odpoledne. Jenomže ne kvůli nákupům, ale kvůli stupidní hře, kde se nechají hráči dobrovolně mrzačit. Nikdy jsem tuhle hru nepochopila. A ani nechci. Nevidím nic zajímavého na agresivním míči a ještě agresivnějších spoluhráčích. A to nepočítám počasí, které z osmdesáti procent je hnusný. Půlka hráčů onemocní na zápal plic a ta druhá je na ošetřovně se zlomeninami. Stejně vidíme jenom čmouhy, tak proč to sledovat?!
" Boty nebo oblečení?"
" Oblečení," rozhodnu se okamžitě. Boty mě moc nebaví nakupovat. James přiskočil k Lily a začal s ní vybírat nové trička. Úžasné. Zajímalo by mě, kdy ho to nadšení přejde. Je devět. Dávám mu čas do desíti. Sirius je znuděně sledoval. Pryč od něj, než mě tou svojí skvělou náladou nakazí. Mám trochu peněz, takže bych si čistě teoreticky mohla něco koupit. Na tričko a kalhoty by to mohlo stačit. Otec mi tak trochu zkazil plány. Tajně jsem doufala, že aspoň matka mi něco pošle, ale očividně má dost svých starostí. Lily na mě mávla, že jde do kabinky. Tak co tu máme? Třeba tu bude i něco pro mě- a v mé cenové kategorii. Neměla jsem nikam chodit! Takhle chodím po obchodech, polovina věcí se mi libí a já si je nemůžu koupit! A ironie je, že když už mám nějaké peníze a jdu do obchodu, tak tam nic nemají! V ruce jsem žmoulala rifle, do kterých jsem se zamilovala hned na první pohled. Takový jsem vždycky chtěla, ale cenovka mi jenom potvrdila, že o nich můžu snít dál. S povzdechem jsem je vrátila zpátky- samozřejmě, že co nejvíc dozadu. Co kdybych v příštích hodinách přišla k nějakým penězům, že? Šla jsem k regálům, kde byly trička. Ty budou levnější. Možná bych si mohla vyzkoušet toto červený. Má pěkný střih a výstřih tak akorát.
" Máš ráda červenou?" ozve se vedle mě. Trochu jsem sebou škubla. Nečekala jsem, že na mě bude někdo mluvit.
" Ehm, jo," otočím se na kluka, který mě oslovil. Zaujali mě jeho oči. Tmavě zelené.
" Myslím, že ti bude slušet, ale pro jistotu bych si to měl ověřit," usměje se.
" To je dobrý nápad. Kouknu se, jak v tom vypadá a pak ti to řeknu," uslyším za sebou Siriuse. Kouknu se na neznámého kluka a omluvně se na něj podívám.
" Pardon, nevěděl jsem, že je zadaná," řekne Siriovi a na mě usměje.
" Co to tady děláš?" dostane se mi Sirius do zorného pole.
" Vybírám si tričko."
" To vidím, ale stíháš u toho víc věcí."
" Siriusi, nemůžu za to, že za mnou přišel. Dneska chci mít hezký den. Nechci se hádat."
Vezmu si tričko a jdu směrem ke kabince. Lily si zrovna zkoušela zelenou košili, která jí moc slušela. Ukázala jsem palcem nahoru a zalezla do vedlejší kabinky. Tričko bylo sice moc hezký, ale necítila jsem se v něm.
" Nezdržuji? Už si jenom vyzkouším tričko a kalhoty. Vážně," vykoukne Lily.
" Lily, v klidu. Máme času. Ještě se chci podívat na kalhoty." James pořád nakukoval k Lily, která ho vyháněla. Zasmála jsem se. Hlavně, že včera měl proslov o úchylech, co nakukují do kabinek. Sirius na mě čekal před kabinkami a jakmile jsem vylezla, tak se ke mě připojil. Očividně teď budu mít taky dohled.
" A ty nic nepotřebuješ?" otočím se na něj.
" Nic důležitého."
" A co třeba kalhoty? Všimla jsem si, že máš jen jedny."
" Víc jich nepotřebuju." No jo, chlap. Bez dalších otázek jsem přešla do pánského oddělení. Jak to, že na chlapy mají vždycky hezčí věci? K čemu jim to je, mít takový výběr, když od všeho potřebují jen jeden kus?
" A co tyhle?" vytáhnu tmavé rifle.
" Já nevím?" zamračí se a začne je obracet v ruce.
" Zkusíš a uvidíš. Hele tahle košile by se k nim hodila," zastavím ho v půlce cesty.
" Nemám rád světlé košile."
" Proč? Když pořád nosíš samý tmavý oblečení, tak jsi nevýrazný. Hlavně, když máš černý vlasy," snažím se mu to vysvětlit.
" Ne," založí si ruce na hrudi. Fajn. Tak si choď jak mozkomor. Zastavila jsem se u dalšího regálu. A co třeba nějaké tričko, když už jsem mu jedno zabavila? Jakmile viděl, že zase stojím, tak mě chytil za ruku a táhnul pryč.
" Měl jsem za to, že nakupovat jdeš ty a ne já," protočí oči.
" Když už jsme tady..."
" Co? Počkej. Chtěla jsem tě vidět v těch riflích!" zastavím Siriuse, když vychází z kabinky.
" Ty jsi se mi v tričku taky neukázala," ušklíbne se.
" A bereš si je?"
" Ne."
" Proč?"
"Protože mi jsou krátký."
" Oh," zamručím a zamyslím se. Pravda, on je vysoký. Bude problém na něj najít nějaké kalhoty. Možná by Lily znala nějaké kouzlo, jak je prodloužit, ale proč to riskovat. Lepší je najít oblečení, které je akorát.
" Tak třeba v jiným obchodě," mávnu nad tím rukou.
Našli jsme obchodní centrum, kde bylo spoustu obchodů. K smůle našich drahých poloviček. James překvapil. Nervózně na hodiny začal šilhat až po jedenácté. Lily předstírala, že to nevidí a dál vybírala boty.
" Lily půjdu se kouknout naproti. Mají tam obchod, který vypadá nadějně. Boty stejně nesháním."
" Tak hodně štěstí. Doufám, že si už konečně něco koupíš," mrkne na mě. Sirius se automaticky vydal za mnou.
" Jestli chceš tak si tady někde sedni," pokrčím rameny, když vidím jeho nepřítomný výraz.
" Ne, teď už to vydržím. Stejně za chvíli jdeme na Příčnou."
" Hele, chceš si ty vůbec něco koupit? Začínám mít takový podezření, že mě po obchodech taháš jen z legrace!"
" Samozřejmě, že chci!" ujistím ho. Která ženská by něco nechtěla? Vzala jsem si do kabinky tričko, rifle a po dlouhém váhání i mikinu. Sirius po vzoru Jamese stál u kabinky a nakukoval. Bylo mi to jedno. Byla jsem zabraná do oblíkání. Rifle mi padly jako ulitý. Krásně obepínaly moji postavu a dokonce byly pohodlný. Vyzkoušela jsem si k tomu černý tričko a bílou mikinu. Všechno to k sobě krásně ladilo, až se mi chtělo brečet. Sirius měl hlavu v kabince a prohlížel si mě.
" Hezký. Koupíš si to? Nebo to vrátíš jako všechno ostatní?"
" Ještě nevím," pokrčím rameny a vyženu ho ven. Sundám si mikinu a tričko. Mám takový tušení, že až se podívám na cenu kalhot, tak mě trefí šlak.
" Jak nevíš?" vleze si za mnou Sirius. Ještě, že jsou ty kabinky tak prostorný. Jinak bych se tady ani neotočila.
" Oči mám víš," upozorním ho a začnu si oblékat mé věci. Sundám si rifle a odvážím se podívat na cenu. Oči mi vylezly z důlků. Jelikož je tohle asi poslední obchod, tak si něco koupím, ať nejdu domů s prázdnou. Kdybych si nekoupila kalhoty, tak si můžu koupit tričko i mikinu. Ale rifle potřebuju.
" Nemůžeš jít pryč? Zabíráš moc místa."
" Tohle vrať, prosím, zpátky," strčím mu do ruky tričko a mikinu.
" Ty si to nebereš? Proč zase?!"
" Nemám peníze! Stačí?!" vykopnu ho ven. Ale z těch kalhot mám radost. Hned jak přijdeme domů, tak si je obleču.
" Á," vypísknu, když vylezu z kabinky. Sirius stál hned za závěsem.
" Dej mi to," vezme mi kalhoty z ruky a jde pryč.
" Ale já je chci," běžím za ním jako malý dítě.
" Já vím," řekne a jde k pokladně. Všimla jsem si, že vytahuje peněženku.
" To je dobrý. Já si to zaplatím sama. Nechci aby jsi za mě platil."
" Mám spoustu peněz, tak co. Matka mi dala dvakrát tolik, když zjistila, že na pár dní zmizíme z baráku." Už jsem nestihla dál protestoval. Došel k pokladně a dal rifle na pult.
" Ještě kalhoty?" zeptala se prodavačka.
" Ano." Jak ještě? Nakloním se, abych viděla, na co ukazovala. Na pultu už byla připravena mikina a tričko. Málem jsem začala plakat radostí.
" Děkuju," řeknu se skloněnou hlavou, když mi předá igelitku.
" Měla jsi to říct dřív. Ušetřila bys mi spoustu nervů."
" U Merlina! Vidíte ty košťata?!" zavolal James jakmile jsme dosedli na tribuny.
" Kdo by je neviděl. Třikrát jsem o ně zakopla, než jsme sem došli," sednu si vedle Lily, která se snaží vypadat nadšeně stejně jako James. To nedokáže nikdo. Dokonce i Sirius o krok ustoupl, když viděl jak jeho nejlepší přítel propadá hysterii. Donutila jsem se zvednout hlavu. Tak se na ty hvězdy na koštěti podívám, když už jsem sem vážila cestu. Zelená čmouha sem- zelená čmouha tam. Hezké. Můžeme už jít domů? James neustále vykřikoval nějaká jména a ukazoval nahoru. Jak je rozezná?
" Nemáš žízeň?" otočím se na spolutrpící.
" Docela jo."
" Skočíme si pro něco?" ukážu dolů, kde je stánek s občerstvením. Lily hodila pohled na Jamese. Chápu. Je její povinností předstírat zájem.
" Tak já tam skočím sama," vyskočím na nohy a obejdu ty nadšence. Zaslechla jsem Lily, jak se ptá, co je to za košťata. Dostalo se jí dvojhlasné odpovědi, která rozhodně nebyla nekrátká. Rychle pryč než mě zasvětí taky. U stánku byla fronta- nikdy v životě jsem ji neviděla radši. Spokojeně jsem stála ve frontě a užívala si každou minutu.
" Čtyřikrát latte s cukrem," poručím si, když se dostanu na řadu. Chtěla jsem dát prodavači peníze, ale někdo do mě strčil a drobný se mi vysypaly na zem. Ani jsem se nestihla rozčílit a už se mi někdo omlouval a sbíral mé jmění.
" Moc se omlouvám."
" To je dobrý," mávnu nad tím rukou a pomůžu mu sbírat drobné. Nijak zvlášť jsem si ho neprohlížela. Z jednoho prostého důvodu. Měl na sobě zelený dres, což značilo jedno. Právě sesednul z pometla. Nepochybuji o tom, že ještě před chvílí byl jednou ze šmouh.
" Dík," převzala jsem od něj drobné a obrátila se k prodavači, který už nervózně podupával nohou.
" Ještě jsem tě tu neviděl," začne konverzovat atentátník. Teď to přijde. Konverzace o tom "nejúžasnějším" sportu na téhle planetě.
" Ještě aby jo, když se pohybuješ několik stop nad zemí," ukážu nahoru a jdu pryč. Myslela jsem, že se odpojil, ale opak byl pravdou. Šel pořád za mnou a když jsem se na něj otočila, tak se usmál a doběhl mě.
" Jsem Callum," napřáhne ke mě ruku.
" Gigi," potřesu mu rukou. Stále neodcházel. Čeká na něco, nebo co?
" Těší mě Gigi. To je zajímavé jméno."
" To není jméno, ale přezdívka."
" A jak se jmenuješ?"
" Zůstaňme u té přezdívky."
" Za chvíli musím jít zpátky na hřiště, ale nechtěla bys potom třeba zajít na kafe?"
" Děkuji, už si ho nesu," poukážu na fakt.
" Aha, tak na čaj nebo na nějaké jídlo?"
" Hele, vypadáš jako hodný kluk, ale já už někoho mám."
" Mělo mě to napadnout. Stejně pro tebe chytím zlatonku." To je "super".
" Když myslíš, že to dokážeš," ušklíbnu se provokativně.
" Dovol jsem nejlepší chytač v Irsku."
" Tak se předveď. Ale tu zlatonku si klidně nech- teda jestli se ti dostane do ruky," usměju se.
" Najdu si tě."
" Na tvým místě bych to nedělala. Sedím vedle toho největší magora na stadionu."
" Budu se těšit na brzké shledání," ukloní se ten šašek.
" Kde jsi byla tak dlouho?" vypískne Lily, když se vyplazím na tribuny. Proč jsme tak nahoře?!
" Někdo mě zdržel."
Byla to nejdelší hodina v mém životě! A to jsem si vzala knížku na čtení. Jenomže, kdo se může v tomhle kraválu soustředit? V pět hodin večer nás vysvobodil Callumův tým, který vyhrál. Kupodivu. James byl z toho celý vedle. Pořád mumlal něco o tom, že mistrovství je někde, protože nikdo nečekal, že se irský tým tak vzchopí. Konečně jsem se zvedli k odchodu. Jako jedni z posledních. James to nemohl vydýchat. Když se přenesl přes prvotní šok, tak se mlčky kolíbal dolů. Doufám, že mu jeho mlčenlivost vydrží do rána. S úsměvem jsem skákala dolů po schodech. Už se těším do horké vany a potom do postele. Mělo by se hrát jenom v létě.
" Gigi," uslyším nad sebou. Polekaně zvednu hlavu. To už ale Callum přistál vedle nás.
" Něco tu pro tebe mám," vítězoslavně se ušklíbl.
" I zázraky se stávají. Ale opravdu jsi to nemusel sem nosit. Určitě to musíš vrátit."
" Nemusím. A navíc když trenérovi řeknu, že jsem to dal té nejhezčí holce na stadionu, tak to pochopí."
" Ehm, děkuju. Ale opravdu s tebou nemůžu někam jít," vysoukám ze sebe a snažím se nečervenat. Irové jsou ale lichotníci! Škoda, že co nevidět budu zasnoubená. Ten by stál za hřích. Zajímavé je, že celý rok o mě nikdo nezakopl, ale jakmile se přiblížilo datum zásnub, tak mám nápadníků až až.
" To nevadí. Rád jsem tě poznal." Natáhne opět svoji ruku. Natáhla jsem i svoji, protože jsem tohle divadlo chtěla, co nejdřív ukončit. On mi ale místo potřesení ruky, ji políbil- tak jak to dělávají gentlemani ve filmech- a odletěl pryč. Zlatonku jsem schovala do kapsy u kalhot a otočila se na mé vyjevené kamarády a snoubence. James se zbožně díval na místo, kde ještě před chvíli stál Callum. Lily naznačoval, že to byl kus a Sirius na mě zamračeně civěl. Každopádně stál skoro u nás, tak nepochybuju o tom, že celý rozhovor vyslechl. Aspoň vidí, jak budu věrná manželka.
" Ty se s ním znáš?!" spustí James, když se mu podaří zavřít pusu.
" Ne. Jenom jsem ho potkala dole, když jsem šla pro kafe."
" A co ti říkal? Říkal něco o taktice? Nebo o spoluhráčích?"
" Jistě, hned jak mě viděl, tak mi dál plán hry," řeknu ironicky.
Toho Calluma mi byl čert dlužný. James celou cestu domů nezavřel pusu a pořád se mě na něco ptal. A to jsem mu převyprávěla celé naše setkání. Už mi šel na nervy. Dokonce i u nich doma mě pronásledoval. Když jsem šla na záchod, tak stál za dveřmi a ptal se mě, jaký jsem z něho měla pocit. To už jsem nevydržela. Otevřela jsem dveře, vytáhla z kapsy zlatonku a řekla ať si to vezme a vypadne. Jakmile uviděl, co mu podávám, tak málem udělal radostí loužičku. Když jsou teď obě strany spokojené, tak jdu spát. A o famfrpálu nechci slyšet do příštích vánoc!
"Volnější"? Já bych řekla, že se tu rodí super zápletka
Sirius určitě žárlí jak sviňa

Moc se těším na další kapitolu, honem ať už je