close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

11.kapitola

1. září 2013 v 13:31 | Aranel van de´Corvin |  Wolf´s heart
Autorka→a.purple@seznam.cz


11. Kapitola Vlkodlak vs. Lochneska
Ahoj, takže po hoooodně dlouhý době se vracím živá a zdravá z výměnýho pobytu v Anglii a abych si procvičila češtinu, rozhodla jsem se, že dopíšu svojí starou povídku. Žádný limit dávat nebudu, nemám na to právo, za to že sem vás nechala tak dlouho čekat :D Ale i tak mě každý komentář potěší. Přeji hezké počtení xD
Ráno se probudím zimou a s bolestí za krkem. Aby taky ne, celou noc jsem ležela na Tayově ruce. Pak jsem začala pátrat po pachateli, který mi drze šlohl deku. V tom jsem si všimla, že má Tay celou peřinu obmotanou kolem sebe jako housenka a spokojeně si spí. Pche, džentleman... Pomalu vstanu, abych ho nevzbudila a porozhlídnu se po svých věcech. Na zemi u postele leží moje šaty na místě, kam jsem je včera bez milosti vyhostila. Venku už je světlo, takže nepřipadá v úvahu, abych vyšla mezi lidi oblečená jako dort. Potichu se přikradu k Taylorově skříni a ukradnu mu z ní první triko a šortky, co najdu. Sice jsou mi trochu velký, ale alespoň voní jako on. Hmm...To už zpátky nedostane! V tom mě upoutá malý kousek čehosi, co vyčuhovalo z kapsy jedné Taylorovi bundy. NE! Avari ne! To je fuj! Nesmíš! přesvědčuju sama sebe. Pak mi to ale nedá a rozhodnu se situaci prozkoumat. Z kapsy jsem vytáhla malý ústřižek fotografie, na které byl Taylor s jakousi modrookou, kozatou blondýnou. Už teď jí nesnášim, ať je to kdokoliv. No, když už nic, aspoň je celkem macatá, taková menší lochneska. Tu bych nechtěla potkat, aby si mě za pačesy odtáhla do nory. Kdo ta kozatá čůza asi je? To se zjistí! Neni lepšího stalkera, než sem já. V 7.třídě se mi líbil jeden kluk tak, že jsem vyšplhala na jeho balkon ve čtvrtym patře a stalkovala ho, jak s kámošema hraje FIFU na playstationu. Dokud na mě ta příšerná sousedka od vedle nezavolala policajty. Takovejmhle lidem se říká důchodci, který nikdy nespí... Opatrně jsem fotku strčila zpátky na místo a ještě se stihla na kozatici zašklebit. Podívám se zpátky na Taye. Pořád chrápal jak zabitej. V jednu chvíli sem měla nutkání vzít fix a nakreslit mu pořádnej Hitlerovskej knírek. To bych ho ale mohla vzbudit a ještě by chtěl, abych se s nim rozdělila o snídani! Hrůzná to představa, páč co se týče jídla, mám jednoduchý pravidlo: Hamty, hamty, hamty, ať mám víc jak tamty! Jakmile se vykradu ven zjistim, že jsem lehce podcenila důležitost oblečení. Ty vole to je zima, že by rusákům zamrzla vodka! Budu se muset nakvartýrovat k Belle, páč než bych došla k sobě domů, tak přimrznu k některýmu sloupu veřejnýho osvětlení. Takže jsem nasadila rychlou chůzi, směr Belly barák. Bože! Ta debilní, do morku kostí lezoucí, mrazivá, ukrutná a ohavná zima! Jakmile vám venku zbělají vlasy, případně vousy, je podle mě ten nejvyšší čas nechat se minimálně do května naložit do karbonitu. Než však stihnu promyslet můj geniální plán zimního spánku, stojim před Belly barákem. První čeho si všimnu je, že se ze vnitř ozývá příšerný rachot. V tu chvíli se rozrazilo okno a z baráku vyletěl kastrol. Rychle vlítnu dovnitř, připravena čelit vrahům i islámským teroristům. Teroristi, ale zrovna asi měli volno, nebo moc práce s pácháním atentátu na americkýho prezidenta. Jejich práci, však s plnou parádou zastávala Bella, která seděla uprostřed rozbouraný kuchyně a házela kolem sebe věci. Naštěstí jsem se včas sklonila, protože v tu chvíli nad mojí hlavou proletěla pánvička a přistála v nedalekém lese. Snad na ní králící nebudou flambovat mrkev... "Přestavuješ kuchyň?"zeptám se Belly se smíchem v hlase, kterej mě ale přejde, když uvidim její vraždící výraz. Ještě že lidi nemůžou škrtit pohledem. "Pohádala jsem se s Jaredem a on je teď na mě naštvanej!" kníkla Bella a než jsem stihla zjistit, co se vlastně stalo, letělo na zeď tentokrát plato vajec. "Víš, že by bylo efektivnější, kdybys to flákla po něm?" snažila jsem se krotit demoliční schopnosti Belly mstitelky. "A vůbec!"vypadne po chvíli z Belly "je to vlastně jeho vina! To já mám právo bejt naštvaná, ne on! Takže od teď jsem naštvaná já na něj..."řekne trucovitě Bella a na důkaz svých slov si založila ruce na prsou. "Ale zlato, my máme přece právo bejt uražený, kdykoliv uznáme za vhodný! Třeba i naprosto bezdůvodně, jen tak preventivně."řeknu Belle, která se poprví za celej den usměje. Až teď mi došlo, že jsem vlastně celá celkově znavená. Moc sem toho večer totiž nenaspala...Hmm, připomeňte mi, abych za to později Taylora servala... Jediný, na co dokážu myslet je:KOFEIN! V jakékoliv formě! Vypiju ho! Sním ho! Píchnu si ho! Budu ho šňupat! A tak jsem, jako správnej lovec, doskákala k tomu, co zbylo z kuchyňský linky. Vyšší bytosti mě musí milovat. Varná konvice přežila Bellin atentát. Sklenice s kafem ale už takový štěstí neměla. Ležela na zemi, pár metrů ode mě a její obsah byl rozházenej kolem. No co, zoufalé situace si žádají zoufalé činny. Kleknu si na všechny čtyři a začnu sbírat zbytky kafe, co přežili. Nasypu ho do hrníčku, kterej už sice nemá ucho a je na obou stranách nakřáplí, ale alespoň je pořád v celku. Tak a teď už jenom stačí vybrat kousky skla a kafe je na světě. Po chvíli mě to ale přestane bavit, a tak toho nechám. Přinejhoršim budu mít kousky sklenice mezi zubama... Přežila jsem už i horší věci, jsem přece pořádnej řízek! Za pár minut už si vesele usrkávám svoje vysněný, v bojových podmínkách uklohněný kafe. Bella celou dobu nepromluvila a byla plně zaměstnaná mlácenim plyšáka o zem, který při každý ráně vydával něco, co zjevně mělo bejt:"I love you! I love you!" Když dopiju svoje kafe a vyplivnu všechno sklo, rozhodnu se být zase jednou pro změnu akční a vzít Bellu běhat. Celou dobu jsme běžely v naprostym tichu a až po půl hodině z Belly vypadlo: "Co ty a Tay?" "Heh, řekla bych, že lepší jak ty s Jeredem." "Spala jsi s nim?" "A ty s Jaredem?" "Odpovídáš na otázku otázkou, což dělaj jenom politici..." "Třeba ze mě jednou bude politik, mamka vždycky říkala, že nejblbější lidi jdou do politiky... Ale jestli to musíš vědět, tak jo, jo spala." "To se divim, vždycky si říkala, že v sedmnácti nemusíš být rozpíchaná jako cedník..." Zamračim se. To nemusela, nejsem žádná děvka! "Jo, ale taky nesmim být frigidní až moc. Ještě si pro mě přijdou jeptišky a odvlečou mě do kláštěra... A taky jsem říkala, že přátelství je silnější než sex, takže se nemáš čehá bát." "Fajn, změníme téma, jdeš v pátek na ten večírek k Oliverovi?" "Hmm. Ještě nevim, čekám až potvrdí účast John Jameson." Už podruhý se mi dneska povedlo Bellu rozesmát. Za chvilku mi naroste druhá hlava, abych měla kam narvat svoje velký ego... Zrovna jsme probíhaly kolem hřiště v lese, když do mě někdo surově vrazil. Drobná blondýna se nade mě sklonila a řekla příšerně otravnym sladkym hlasem, kterej si mohla vypěstovat snad jenom přílišnou konzumací methanolu:"Jé promiň, já tě neviděla..." ušklíbla se a zamrkala na mě svýma protivně dlouhýma, dokonalýma řasama. O druhou hlavu se bát nemusim, ego se mi dostatečně snížilo-level complete. Teprve když jsem za pomoci Belly vstala a oklepala ze sebe hlínu, všimla jsem si, že je mi ta holka nějaká povědomá. "Tebe od někud znám..."řeknu nejistě a prohlížím si blondýnu znovu. "Ještě aby ne, já sem Taylorova holka!" řekne klidně ta slizká, nejpravděpodobněji budoucí mrtvola. Vzteky zatnu pěsti. "To asi těžko, protože Taylorova holka jsem já!"řeknu na štvaně. Teda alespoň doteď jsem o tom byla přesvědčená. V tom mi to ale dojde. "Ty jsi ta lochneska z fotky!" řeknu nevěřícně a začnu se nehorázně smát. Pak se otočím na nic netušící Bellu. "Ráno jsem našla u Taye HODNĚ starou fotku, kde byl vyfocenej s touhle fuchtlí."vysvětluju"Jenomže na tý fotce měla ještě lehce nadstandartní váhu. Kdyby si zadala do google maps: tlustá knedla, tak ji tam najdeš." řeknu a nepřestávám se smát. To už bloncka psychicky nezvládla a vrhla se na mě. Ucítila jsem prudkou bolest na tváří, když mě do ní udeřila. Možná, že jsem se neměla chovat jako kráva a smát se jí, že byla tlustá, ale ta hnusná kluky beroucí potvora si o to říkala. Zkopnu jí ze sebe a postavím se. "Taylor je můj!"zasyčí a mrskne po mě první kámen, co se jí dostane do ruky. Tak to ne, tohle už přehnala! Vrhnu se na ní a čapla jí ze zadu za vlasy. "Opravdu mě těší, Taylorovo zjevně EXpřítelkyně. Koukám že si zhubla, to je fajn, ale taky se ti zmenšily prsa. Tvoje smůla, neni nad pořádný airbagy, když ti někdo mlátí hlavou o strom."řeknu a na důkaz mích slov jí křáchnu hlavou o nejbližší dub. Ozvala se dutá rána a blonce vytryskla z pusy krev. Co jsem ale nečekala bylo, že se ta drzá, kluky si přivlastňující, přivandrovalecká mrcha začne smát. "Nechte toho!" zařve někdo, a když jsem se otočila, uviděla jsem Taylora i s jeho skvadrou, jak si to šinou směrem k nám. "Nenápadně" odhodim bloncku stranou, stoupnu si čelem k Taylorovi a založim ruce v bok. Chlapec má co vysvětlovat...
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 Seléna Seléna | 3. září 2013 v 9:35 | Reagovat

o bože užasný aten konec bych tě nejradši zamordovala tohle se dělá? chjo no rozhodně se těším jak to skončí ajak se to vysvětlí:D prosím prosím dej nám jí brzo:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama