Autorka→ a.purple@seznam.cz
Zdravim lidi :D Protože jsem vás na pokračování téhle povídky nechala dlouho čekat, přidávám novou kapitolu, co nejdřív. Pokud budete chtít, můžete mi do komentářů, nebo na email (a.purple@seznam.cz) napsat, co byste chtěli, aby se v povídce stalo. Každý komentář mě potěší a hned se mi líp píše ;) Hezké čtení…
-A "Ahoj zlato, zrovna jsme se o tobě bavily." zapiští bloncka a drze se obmotá kolem MÍHO kluka. Chybnej tah, budoucí paní Tauová! Vražedně po ní hodin pohledem:"Už jsi někdy zkoušela sbírat svý zuby zlámanejma prstama?!"řeknu výhružně a zamračim se na Taylora. Bloncka sebou nepatrně cukne, ale jasně slyším, jak se jí rozbušilo srdce. Vítězoslavně se ušklíbnu. Taylor se mezitím vymotá z exlochnesčinýho zajetí a naštvaně řekne:"Co tady děláš Kathrine?!" V tom momentě však mojí pozornost upoutala Bella, která zaběhla někam do lesa. Když se o chvíli později vrátí, drží v ruce jakousi chlupatou kouli, kterou bez milosti flákne po Jaredovi. "Tady máš tu tvojí omluvu, blbče ignorantskej!"zařve při tom. Chlupatá koule se od Jareda odrazí, dopadne na zem a motavym krokem odhopsá pryč. Chudák králíček… Bella se pak otočí na podpatku a nasupeně kamsi odchází. Jared chvíli nevěřícně zíral, a pak se rozběhl za ní. Milenecká hádka těch dvou levounů mě upoutala natolik, že jsem zapomněla věnovat pozornost Tayovi a tý blonďatý blbce Kathrin, sakra! Tay se tam s tou děvk… totiž děvou o něčem hádal, a když si všiml, že je pozoruju, rázem ztichl. Nechal bloncku blonckou a zamířil si to přímo ke mně. Pak ke mně natáhl ruku a chtěl mě nejspíš pohladit po tváři. Já jsem ale uhla a naštvaně zasyčela: "Jestli o tu ruku nechceš přijít, tak si jí strč zpátky, odkud si jí vzal!" Bloncka se vzadu potichu uchechtla. "Avari, všechno ti vysvětlím, slibuju. Běž domů a já tam pak za tebou příjdu . Teď ale musim něco vyřešit s Kathrin, musíš mi věřit." Co to právě řekl? Nechce mě náhodou odklidit domů, aby tady mohl bejt sám s tou káčou, co všude rozhlašuje, že je jeho holka? A je vůbec normální? Zhluboka se nadechnu, abych mohla začít Taylorovi nadávat, co mi síly stačí. V tom si ale všimnu bloncčtinýho vítězoslavnýho výrazu. Fajn, tohle je válka, budu muset změnit taktiku. Všichni na nás čuměli, co se bude dít. Přistoupila jsem k Taylorovi blíž a dlouze ho políbila. "Dobře zlato, uvidíme se později, až se tý krávy zbavíš!" usměju se Tayovo nevěřícnýmu výrazu a zašklebim se na svojí sokyni. To však bloncka, dneska už podruhý, nezvládla a vrhla se na mě, jak důchodce na mlíko ve slevě. Odstrčila jsem Taye a rozhodla se bloncce pořádně zmalovat fasádu. Obě jsme se povalily na zem a mlátily se hlava nehlava. Bloncka však měla větší páru, než jsem čekala. Jak taková malá, zlá holka může mít sílu přeprat vlkodlaka? Čapla jsem tu čůzu za její protivný blonďatý vlasy a vytrhla jí pořádnej chomáč vlasů. Co si bude česat teď?! Bloncka vyjekla a v tu chvíli u nás byl Taylor i ostatní kluci a odtrhávali nás od sebe. Tay mě držel v náručí, dokud jsem se nezklidnila. Když mě konečně pustil, vítězně jsem se zadívala na chomáč blonďatých chuchvalců v mí ruce. "Teď jseš na sebe pyšná?!" zeptal se Tay a zakroutil hlavou. "Jo! To teda jsem! Zažila jsem dvě století, dvě tisíciletí, ekonomickou krizi i ptačí chřipku. Přežila jsem tři krát konec světa a to mi ještě neni ani osmnáct! Ale jestli se tě ještě jednou dotkne, tak jí vytrhám všechny chlupy z těla a můžeš chystat pohřeb buď mě, nebo jí. A vůbec, ona se vrhla na mě! A z nás dvou jsi to ty, kdo má evidentně dvě holky, pokud ovšem nemáš nějakou ještě někde schovanou!" rozeřvu se na něj a v tu chvíli mě přemůžou emoce a vhrnou se mi do očí slzy. Takovou radost, aby mě viděla brečet, bloncce neudělám. A tak se otočim a rychle uteču pryč. Tay za mnou ještě cosi volal, ale to už jsem nevnímala a mizela někam do pryč. Ale co teď? Někde trucovat osamotě se mi nechtělo, a tak jsem se rozhodla jít znova navštívit Bellu.
Ta bude nejspíš ve stejný náladě jako já, takže spolu možná zdemolujeme třeba obejvák. Když jsem však k Belle došla, všude bylo ticho. Nic nelítalo kolem, jenom z obejváku se ozýval rachot. Pořád naštvaná se bezmyšlenkovitě nahrnu přímo do obýváku, kde jsem strnula v jedný pozici. Bella totiž ležela s Jaredem na gauči a dělali něco, co se před desátou večer nesmí ani vyslovit. "Auu! Moje oči!" zavísknu nad tím pohledem a rychle si dám ruce před obličej. "Avari!" vykřiknou oba současně, to už ale já mizim zpátky do kuchyně. O hodnou chvíli dál se oba přiloudají do kuchyně, červený až na prdeli. Rozhodnu se přerušit to trapný ticho. "Ještě jsme dneska nic nejedli, měli bysme doplnit tukový zásoby…" řeknu a snažim se udržet své cukající koutky. Bella se odlepí od Jareda a jde zkusit vyhrabat pozůstatky jídla z trosek kuchyně. "Víš, nesmíš se tou hnusnou čarodějnicí nechat vyprovokovat."vypadne z Jareda. "Heh, čarodějnice. Tak to sedí!"usměju se. "Ne, ale ona je opravdu čarodějnice!"řekne Jared naprosto vážně "je to zlá čarodějnická mrcha, která nás zaklela, abychom se nemohli proměňovat." Nevěřícně zvednu obočí: "Tak zlá čarodějnice říkáš?" "Já vím, že je to k neuvěření, ale jako vlkodlak, co tu dřepí s dalšíma dvěma vlkodlakama, by ses neměla až tak divit. Dřív byli s Tayem nejlepší kamarádi, teda on byl kamarád a ona do něj totálně zabouchlá. Když ale Tay zjistil, kdo doopravdy je, začal se svojí smečkou trávit většinu času. To jsme ale ještě nevěděli, že ta tlustá kráva je čarodějnice a ještě k tomu zabouchlá do Taylora. A tak se jednoho krásnýho dne nasrala tak, že nám sebrala možnost proměňovat se. Od tý doby se stěhujeme z místa na místo a skrejváme se před tou krávou, protože bez proměny se jí nemůžeme postavit, a proto hledáme způsob, jak dostat naši schopnost zpátky. Jenomže ona je nám celou dobu v patách a čas od času nás někde vyčmuchá, jako právě teď…" dokončil Jared proslov. Cože? Takže ta hnusná už ne tlustá kráva vlastně Taylora stalkuje? Tak to teda ne! Nikdo nebude mímu čutálistovi ubližovat! Kromě mě samozřejmě… "Takže mi chceš říct, že může vzít schopnost proměňovat se i nám?!" vypadne ze mě. "No, zas až tak lehký to neni, musí předtím vykonat několik objetních rituálů, aby měla na tak velký kouzlo sílu… Kdybys věděla, kolik nevinejch lidí kvůli ní zemřelo!" řekl Jared a praštil pěstí do stolu. Vyvalila jsem oči a chtěla něco říct. Už už jsem otvírala pusu, když jsem si vzpomněla na všechny pány a paní Tau, a tak jsem zase radši sklapla. Naštěstí se v tu chvíli vrátila Bella s kelímkem jogurtu, kterej bůh ví odkud vyštrachala.
"To je všechno, co přežilo…"řekla omluvně Bella a podala mi kelímek. Podezřele se na jogurt podívám. Pak mě upoutá nápis na obalu. "Chceš mě zabít?! Vždyť už je minimálně dva měsíce prošlej!"vykřiknu. "Ale to je jenom minimální trvanlivost."hájí svůj jogurt Bella. "Jo, ale to datum spotřeby tam neni jenom pro srandu králíků. Konec použitelnosti jogurtu znamená, že bifidobakterie přešli na temnou stranu síly! A teď když je tady ta čarodějnická mrcha, tak nehodlám nic riskovat!"
"Pak už tady mám jenom pivo…"zamyslí se Bella na hlas.
"No jasně, hlad je přece převlečená žízeň! Hoď to sem!"zatleskám a vrhnu se na pivo, který mi Bella nabízí. "Hmm…Pořád mám hlad. Zbejvá jenom jedna možnost-půjdeme se nacpat ke Cathy a vyžereme jí ledničku."
"Tak to beru,"řekl Jared s úsměvem "mám hlad, jako vlk!" "Heh,"ušklíbnu se"ale tebe nikdo nezval!" a vypláznu na něj jazyk. Než stačil cokoliv říct, čapla jsem Bellu a nehledíc na její protesty jsem jí táhla ke dveřím.
"Pozdějc lamo,"stačim ještě křiknout"a kdyby se Taylor ptal, tak že nepozdravuju." a hlasitě prásknu dveřma. "Mohla jsi mě alespoň nechat rozloučit!" začne mi vyčítat Bella, ale to už jsem si to hladově štrádovala ke Cathy domů. Když jsme tam po chvíli došly a já rozkopla dveře dokořán, nemohly jsme věřit vlastním očím. Cathy tam ležela na zemi, nohy složený v prapodivný poloze na gauči a hlavu opřenou o prázdnou dvoulitrovou flašku Braníku. Kousek opodál se válela taky Tess, která ale alespoň ležela v normální poloze, zamotaná do nějaký deky. Z ložnice se ozýval zvuk, dosti podobný řezání dřeva, takže jsem předpokládala, že Alex spí tam. Všude po zemi se válely flašky nejrůznějšího chlastu a plechovky od piva. Přešla jsem ke Cathy a lehce do ní kopla. "Smrdí, jak kdyby byla ve druhym stádiu rozkladu!" řeknu znechuceně a kleknu si, abych ji mohla vzbudit. "Chudinka! Padla za vlast! uchechtla se Bella. "Mám pocit, že to bylo spíš za chlast."začnu rozebírat svojí teorii, když tu se Cathy vzbudila a vstala tak prudce, že mě praštila do nosu. "Ehmm...Auuu?" postěžuju si a chytnu se za nos. "Avari? Bello? Co tu děláte? A co tu dělám já?" "Ty tu přece bydlíš zlato! No vy jste si včera musely dát do nosu. Já ti říkala, že nad démonem alkoholu nelze zvítězit!"nepřestávám se uculovat. "Náhodou, já včera skoro remizovala!" zabrblala totálně zacuchaná Cathy, odplazila se do koupelny a strčila si hlavu pod studenou vodu. Než se stačila vrátit, stihly jsme s Bellou províst bleskovej nálet na ledničku a cestou zpátky jsme to střihly přes hlavní spižírnu. "Tak, co jste celou dobu dělaly?" zeptala se Cathy, když se konečně přivalila zpátky. Začala jsem si v hlavě přehrávat všechno, co se stalo od minulí noci. Jenomže jelikož jsem líná i mluvit a nechce se mi to vyprávět, tak jenom odvětím: "Nic moc…" Pak jsem šla okouknout, jestli Tess a Alex, opravdu pouze smrdí jako mrtvoly a nejsou jimi doopravdy. Naštěstí, obě ještě žily, respektive přežívaly v alkoholovém opojení. V tom Belle zazvonil telefon. Bella ho zvedla a chvíli s někým diskutovala. "Hmm,ta bude mít radost!" řekne sarkasticky, rozloučí se a zavěsí. "Taylor tě hledal u mě doma, a teď je na cestě sem." oznámí mi Bella. "Tak to teda ne! Dámy, nejvyšší čas, abych se zdekovala…"řeknu a namířim si to ke dveřím. "Ne tak rychle Av!" zabouchne mi dveře před nosem Cathy"Neříkala jsi, že se nic moc nedělo? A co mu mám asi tak říct, když sem přijde?!" "Hoď po něm pánvičku, a že pozdravuju…" a s těmihle slovy proklouznu kolem Cathy ven a zdrhám pryč. Po cestě domů jsem si slíbila, že po tom, co jsem právě viděla, si dám pauzu od chlastání. Jenomže nějakej inteligent se rozhodl, že zrovna po cestě ke mně domů postaví jednu hospodu za druhou. Zrovna jsem procházela kolem pátý. Zastavila jsem se a říkám si: Jenom se podívám, jestli tam neni někdo známej. A tak vejdu dovnitř. Nikdo známej tam ale nebyl, a tak jsem si sedla k zadnímu stolu. No co kdyby někdo přišel?


Dobře dobře, tak tohle sem opravdu nečekala aopravdu sem příjemné překvapená
no arozhodně sem zvědava jak to bude pokkračovat s tou blonckou a Avi jak zachraní toho svého čutalistu
hihi
no těším se na další kapitolku