close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

13.kapitola: tohle je válka

8. září 2013 v 14:16 | Aranel van de´Corvin |  Wolf´s heart
Autorka→ a.purple@seznam.cz


Zdravím všechny! Dneska jsem vyplodila další kapču, snad se vám bude líbit. Limit jsou 3 komentáře.
-A
Ale nikdo nepřišel. Tak jsem se po pátý dávce nefiltrovanýho Braníku zvedla a šla domů. Znaveně jsem se odvalila do pokoje.
"No ne, moje dcera se taky uráčila přijít domů?"
"Heh, čau mami…" sakra…
"Hledal tě tady nějakej kluk, Taylor myslím se jmenoval. Prý se mu máš ozvat hned, jak přijdeš domů…"
"Hmm…"
"Jaký hmm? Takovej hezkej mladík, jako růže květ, radost pohledět…" začala mě mučit vlastní matka.
"Mami! Nech toho …"
"Nenechám, koukej se brzo dobře provdat, páč já tě živit do smrti nebudu. Jsem chudá, stará, slabá maminka…" nepřestávala mě trolit moje máma "a taky bych měla krásný vnoučátka…"
"MAMI!"
"No dobře zlato, už jdu…"řekla a konečně se dala na odchod. Zašla za dveře, ale po chvíli zpoza nich znova vykoukla a rychle křikla: "A nezapomeň se mu ozvat!" a zdrhla pryč.
I ty mami?! To je vzpoura! Ale na víc akce jsem se nezmohla. Vlítla jsem proto do koupelny, rychle se osprchovala a nakonec přistála ve svý posteli, kde jsem hned usnula.
"Crrrrrr!"
"Áááááá!"zařvu, když mě budík vzbudí a já spadnu z postele.
"Bože proč, vždyť je neděle?!"zamumlám dokonale probuzená volným pádem na zem. Počkat? Jakto, že mi zvoní budík! Ten má přece pořád ležet dole pod oknem.
"Dobré ráno zlato!" vleze rozcuchaná hlava mojí mámy do pokoje.
"Všimla jsem si, že jsi zlikvidovala další budík, tak jsem ti koupila nový a nařídila ti ho, aby sis ho vyzkoušela…"uculuje se moje máma a rychle zaleze zpátky do chodby, aby se vyhnula letícímu polštáři.
"Aspoň zase neprospíš celej den…"
"Ale já chci prospat celej den! Co je na spánku špatnýho?!"
"Nic, pokud chceš prospat půlku života, nebo pokud, jako v tvym případě, nepíšete zítra velkou písemku z politologie!" řekla a zmizela pryč.
"A sakra!" ujede mi. Na tu blbou písemku z politologie jsem úplně zapomněla! Rychle se vrhnu do koupelny a omeju si obličej studenou vodou. To bude zase den! Cestou do pokoje to střihnu přes kuchyň a ukradnu si na stole dva croasanty. V pokoji se vrhnu na skříň a začnu vyhazovat věci, ve snaze najít vytištěné otázky z politologie. Když jsem je konečně vytáhla, koukám, ony zplesnivěly! Není to nějaké znamení? Pak si ale všimnu blikajícího telefonu na nočním stolku. Bože! Patnáct nepřijatých hovorů! A čtrnáct z toho od Taylora! Ten jeden byl od Belly… A k tomu asi milion smsek typu: "Musíme si promluvit!" nemusíme….
"Zavolej mi!" nezavolám…
"Avari, to už snad nemyslíš vážně!" myslim..
A v takovém duchu jich tam bylo dalších pět. Zmohla jsem se akorát na to napsat Belle, že se budu učit, jo i zázraky se dějí, a pak jsem mobil nemilosrdně vypla. Fajn… Není absolutně možný, abych se tohle všechno stihla naučit… Takže raději svůj zbývající čas vynaložím na výroby bomby, kterou zítra hodim do školy… To přece musí vyjít! A pokud ne, tak doopravdy nevím, kde do zítřka seženu vejce godzilly na plán B… Ale nakonec jsem usoudila, že bude přece jenom rozumný, abych se na to alespoň podívala…
"Crrrrrr…."
"Nééé! To nééé!" teď už se mi opravdu chtělo brečet. Nikam nepůjdu, nic dělat nebudu! Zapomeňte, že jsem kdy existovala, chci jenom spáát! Včera jsem se učila celej den, až do noci a stejně mám pocit, že vim leda velký kulový. Ale testu se asi nevyhnu. A tak jsem pomalu, opravdu pomalu, ve stylu nejvíc hnijící mrtvoly ze seriálu Walking dead vstala. O půl hodiny později jsem už stála před školou a mračila se na všechny, co si dovolili kolem mě jenom projít.
"No na tebe je krásnej pohled po ránu!" rozesměje se Alex, když společně s holkama přijdou před školu.
"Moc vtipný! Hej holky, taky vám rodiče říkali, že vám před školou budou nabízet drogy a alkohol?"
"Ehm, jo?" řekne opatrně Cathy netušíc, kam tím mířím.
"Nepamatujete si, před jakou školu to bylo? Myslim, že je po dnešku budu potřebovat!"
"Ty si fakt blbka!" rozesmějou se holky a náhle se zarazí. Otočím se na místo, kam se upínaly všechny jejich pohledy. Naším směrem si to štrádoval Taylor s celou svojí čutálisticko-vlkodlačí bandou.
"Ehmm… Tak se zatím měj Avari!" řeknou holky a rozeběhnou se klukům naproti.
"Zrádkyně!!"zavrčím na ně, otočím se a rychlou chůzí si to namířim do školy.
"Avari počkej!" doběhne mě Tay "Co chceš dělat, vyhýbat se mi do nekonečna?!"
"Hmm… Do nekonečna a ještě dál! Jo, jo to by šlo…" řeknu zamyšleně.
"Musíme si promluvit, všechno je jinak, než si myslíš, já z Kathrin vůbec nic nemám!"
"Já vim, jak to je, Jared mi to všechno řekl, když ty ses to neobtěžoval udělat už dávno!"
Taylor hodil naštvaný pohled na Jareda, ten jenom omluvně pokrčil rameny.
"Když to víš, tak proč jsi na mě naštvaná? Já vím, že jsem ti to měl říct, jenom jsem nevěděl jak. Nechtěl jsem, aby sis myslela, že jsem s tebou jenom kvůli tomu kameni, co ho má údajně vaše smečka někde schovanej…"
Nevěřícně otevřu pusu. Vlastně už jsem málem zapomněla, proč jsem naštvaná, ale v ten moment to ve mně začalo znova vřít "Děláš si ze mě prdel?!" neudržím se a nehledím na to, že lidi blbě čumí
"Je to jenom hloupá pověst! Jenom dementní výmysl, co si vymyslel můj otec! Kvůli tomu si přišel?!" začnu vyvádět jako divá. Taylor chtěl něco říct, ale v tom začalo zvonit. No hurá! Nikdy bych nevěřila, že budu zachráněna školním zvonkem. Podívám se ještě na Taye a začne mi být líto, že jsem na něj tak vyjela. Bože, to se pro jednou nedokážu ovládnout? Pak jsem ale musela běžet do třídy.
"Hloupá, zlá holko!" nadávám sama sobě. Opravdu jsem na něj nemusela tak vyjet… Kdybych byla v jeho situaci, taky bych hledala jakýkoliv způsob, jak získat svou schopnost zpátky. Po škole se mu budu muset omluvit… Když vešla učitelka do hodiny politologie, všem se sevřely žaludky. Nervózně jsem se ohlídla po holkách. Učitelka se vybelhala na stupínek a k všeobecné úlevě řekla: "Bohužel se nám v kabinetu rozbila tiskárna, takže jsem vám nemohla vytisknout zadání k dnešnímu testu!"
Cel třída si úlevně vydechla, pak ale úča dodala: "Nicméně proto jsem se rozhodla, že dnes budu celou hodinu zkoušet!"
A sakra! Třídou zavládl šum a vyděšené steny.
"Ticho!"zařve úča "Podíváme se, kdo půjde k tabuli…"
Tak fajn, na kolik je na stupnici pravděpodobnosti od 1 do 13,5 že vybere zrovna mě? Vezmete-li v potaz pohyb akcií pomerančů na Tokijské burze, tok negativní energie čchi v mém pokoji, datum spotřeby gumových medvídků a průměrnou roční teplotu špiček nosů sněhuláků?
Z mích geniálních výpočtů mě však probere úči hlas: "Tak třeba Filchová, pojď k tabuli!"
Uff… pár minut života navíc… I když naší třídní "blbý blondýny" mi bylo celkem líto.
"Tak Filchová, na začátek něco lehčího, pověz mi, jaké znáš naše významné komunisty…"
"Ehmm… Já nevim, třeba ten, no ten…" snažila si vzpomenout "Kim čong il!"
Třídou se ozval hlasitý smích.
"Já ti dám Kim čong ila!" zařve učitelka.
"Ale paní učitelko, já za to nemůžu! I moje máma mi říká, že nemůžu mít IQ větší jak 40 …"
"Takže ty máš IQ 40? Tak to můžeme bejt rádi, že nám vůbec reaguješ na světlo!"
To už jsem ale nevydržela a začala se nehorázně smát.
"Čemu se směješ Purple?! Chceš snad jít Filchový pomoct?!"vyštěkne na mě učitelka.
"Ne, to ne, paní profesorko…"zvednu v obraně ruce "Já se směju spoustu věcem. Například lidem, kteří se na facebooku přidali do skupiny- Deset náhodně vylosovaných členů této skupiny vyhraje každý týden Iphone…No a teď jsou z nich mladí lidé volící Paroubka!"
Úča se zrovna chystala mě seřvat a poslat k tabuli, když v tom mi zazvonil mobil.
"Víš co Purple, ani se neobtěžuj chodit k tabuli, padej rovnou za ředitelem!!" zařve. Já rychle popadnu své věci a zdrhám pryč z bitevního pole.
Venku na chodbě se podívám, jakej magor mi volá v době vyučování. Sam! No to si dělá…
Rychle ho vytočím zpátky.
"Same! To nemyslíš vážně?!" začnu, jakmile to zvedne.
"Taky tě rád slyšim Av… Nerušim?"
"Ne, ne jasně že né… Jenom mě kvůli tobě nejspíš vyhodí ze školy!"
"Aha, super. Alespoň budeš mít víc času starat se o tu čarodějku, která si tady teď běhá… Mimochodem, kdyže si mi o ní chtěla říct?!"
"Řekla bych ti o ní, ale ne v době vyučování!" pak mě ale něco napadlo "Hele Same, nevíš náhodou něco o tom blbym šutru, co o něm můj otec často mluvil?"
"No něco málo, proč se ptáš?"
"Jen tak, nevíš, kam ho údajně schoval?"
"Jo, tak to nevím holka, ale vím, jak by jsi to mohla zjistit…"
"A to jak?"
"Jednou jsme byli s tvým otcem venku, trochu jsme pili…Znáš to, a pak jsme jeli do Sheffielu na nějakou louku a tam jsme s tvým otcem zahrabali něco, o čem tvrdil, že je to mapa k tomu kameni… Teď je na to místě postavený fotbalový hřiště…Nic víc nevim…"
"Fotbalový hřiště v Sheffieldu říkáš?"
"Ale to je náhoda slečno Purple!" ozve se hlas, který ale nepatří Samovi. Rychle se otočím a přímo naproti mně stojí náš učitel tělocviku.
"Musim jít!" zamumlám rychle do telefonu a zaklapnu mobil.
"Pane profesore, já…"
"Slyšel jsem, že si plánuješ výlet do Sheffieldu… To nebude potřeba, jelikož ve středu tam hrajeme fotbalový zápas a ty pořád propadáš z tělocviku. Takže očekávám, že ve středu v půl šestý budeš nastoupená s ostatníma roztleskávačkama před školním autobusem!"
"Ehm, samozřejmě pane profesore!" řeknu s úsměvem, ale v hlavě mi probíhá detailní představa jeho vraždy.
"Předpokládám, že jsi jako obvykle na cestě do ředitelny… Tak bys neměla nechat pana ředitele dlouho čekat!" řekne a s úsměvem odejde.
"Vrrr! Debile!" řeknu potichu a vydám se směrem k ředitelně. Stejně na nějakej blbej kouzelnej kámen nevěřim, ale jestli je to pravda a můžu tím Taylorovi pomoct, udělám cokoliv, abych ho získala. Ale ta hnusná blonďatá čarodějka ho bude chtít určitě dostat taky, takže to budu muset držet v tajnosti. Požádám holky, aby mi pomohly, těm můžu věřit.
Pak jsem došla k ředitelově kanceláři, zaťukala a vešla dál. Málem jsem se ale zadusila, když jsem v místnosti uviděla tu blonďatou štětku.
"Aaa, Avari, zase ty?" řekne ředitel s úsměvem "No, ať už jsi dneska provedla cokoliv, necháme to být. Nemám na tebe dneska čas, musím zapsat do programu novou studentku…"
Bloncka se na mě provokativně usměje. Cože? Takže učitelé kvůli tý krávě nemají ani čas mi nadávat! Ale to je moje oblíbená činnost hádat se s nima… Tak tohle ne, tohle už je osobní! Tohle je moje nemilá blonďatá, vyhlášení války!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Kolik ti je

8-10 let 3.4% (48)
10-13 let 20.4% (291)
13-16 let 57.2% (815)
více 19% (270)

Komentáře

1 novyeragon novyeragon | E-mail | 8. září 2013 v 16:22 | Reagovat

Ahojky je to super! Vtipné, fantasy...no hezké :-D. Těším se na další

2 Seléna Seléna | 9. září 2013 v 14:35 | Reagovat

užasná kapitolka:-)

3 Vampyrska-akademie.Naruby Vampyrska-akademie.Naruby | 10. září 2013 v 18:58 | Reagovat

Wow, skvělá kapitola:-) těším se na další:-)

4 psychoryba psychoryba | 15. září 2013 v 11:32 | Reagovat

Tak tato povídka má svůj vlastní styl ... vtipné povídky jsou nejlepší a ještě plus to vlkodlačí téma z toho dělá povídku, kterou si ve volném čase i ráda přečtu ...:D :D tak šup šup ..už aby byla další kapča

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama