close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

15.kapitola

11. října 2013 v 21:06 | Aranel van de´Corvin |  Wolf´s heart
Autorka→ a.purple@seznam.cz


Zdravím pozemšťani! :D Tak po dlouhé době je tu další kapitola… Dopsala bych jí už dřív, kdyby se učitělé u nás ve škole nezbláznili a nedávali nám jeden test za druhym. Asi si myslí, že mám čas učit se jenom na jejich předmět. -_- A tak jsem dneska nahodila na školu bojkot a dopsala kapitolu-až oni začnou bejt normální, tak já se začnu učit! Limit je 5 kometů. Vzpouře zdar! :D

"Tak co? Tak co? Tak cooo?" vrhla se na mě Bella, ještě než jsem stihla projít dveřma od jejího domu.
"Ehm, ahoj Bello…"usměju se mile a snažím se nenápadně protáhnout kolem ní.
"Kde byli? Co dělali, a co říkali?"začne na mě chrlit jednu otázku za druhou, aniž by se nadechla. Sakra, co teď…
"No, víš… ani nevim, jenom seděli v parku a povídali si."
"Jak nevíš, vždyť si je přece sledovala… Musíš vědět, co si říkali nebo…" pokračovala Bella, ale já sem jí rychle přerušila: "Prostě si jenom povídali Bello, nebuď taková stíhačka!" začala jsem křičet, ale po chvíli mi začalo být líto, že jsem na ní tak vyjela.
"Promiň Bell… Já jenom… Taylor o mně celou dobu věděl, objevil se tam a překvapil mě… Takže jsem musela řešit jeho a než jsem se ho zbavila tak Jared i s tou holkou odešli…"
"Aha…"odvětila Bella"vypadáš naštvaně, říkal snad Taylor něco? Nebo jste se pohádali?"
"Hmm, tak trochu…"řeknu zamyšleně"každopádně, teď hodlám někam zalízt a mračit se tak… do skonání světa. Víš, jak se to říká: Nikdy nechoďte spát naštvaní. Zůstaňte vzhůru a plánujte pomstu… A přesně to teď hodlám udělat!" řeknu a bez rozloučení vyběhnu ven.
Celou noc jsem byla vzhůru, okousala si všechny nehty, snědla celí balení nutely a při snaze vzteky vyhodit klavír z okna jsem si udělala díru do lina. Ale námaha se mi vyplatila, protože k ránu jsem konečně vymyslela geniální zlounsko-trolskej plán odvety. A přesně jsem věděla, kdo mi s tím pomůže. První mě ale čekala škola…
"Támhle je!" slyším řvát holky ve chvíli, kdy se k nim přiblížím na patnáct metrů.
"Tady jsem…"řeknu a v obraně zvednu ruce nad hlavu, když se ke mně všechny vrhnou.
"Jakto, že jsi nám neřekla, že jsi vlkodlak!"začne na mě řvát Cathy.
"A Bella taky!"přidal se Alex.
"A co takhle, že naši kluci jsou taky vlkodlaci!" řve na mě hystericky Tess.
Zmateně vytřeštim oči.
"Fajn, tak za prví byste mohly přestat vyřvávat, že skoro všichni jsou tu vlkodlaci, a za druhý jak to víte?"
"Kluci nám to včera večer řekli…" řekla Tess a založila si ruce na prsou.
"A těm to poradil jakej génius?" zeptám se a otočim se na Cathy.
"Jared má nějakou kámošku, která je mimochodem taky vlkodlak, a která to svýmu klukovi taky řekla…"odvětí Cathy.
"Ale to nevysvětluje, proč si nám to ty neřekla už dávno!" vyšilovala Cathy dál.
V tom nedaleko ucítim tu bandu blbů, co se rozhodli všechno vykecat. Rychle otočím hlavu tím směrem a střelím po nich vražednym pohledem. "Hrdinové" asi pochopili vážnost situace a radši se rychle zdekovali do jídelny. No co… vyčmuchám si je později, a pak budou chlupy lítat!
"Av?"řekne netrpělivě Alex a začne podupávat nohou. Otočím hlavu zpátky k holkám, zhluboka se nadechnu, podívám se na ně pohledem typu: to je snad jasný ne? A řeknu: "Možná proto, že je proti našim zákonům, abychom to někomu mimo naše kruhy říkali… A z toho, že vám to ti blbečci vykecali, budeme muset vyvodit důsledky!"
"Ale nám si to říct mohla Av!"začne mi nadávat Tess "Vždyť jsme tvoje nejlepší kamarádky…" Fajn, co kdo tady nechápe na slově nikomu? Vtom ale, jak jinak, začalo jako naschvál zvonit. Naštvaně se podívám na školní zvonek.
"Ty poletíš, hajzle otravnej!"zavrčím na něj.
"Holky, všechno vám řeknu po škole. A věřte mi, že budete chtít, abyste nic z toho nevěděli…"řeknu a vydám se i se svejma vyjukanejma kámoška ke škole. Než zajdu dovnitř, otočím se na zvonek a zasyčím na
něj: "S tebou si to vyřídím později!"
Nikdy bych nevěřila, že přijde okamžik, kdy si budu přát, aby škola nikdy neskončila. Ale samozřejmě zrovna dneska mi to uteklo, ani jsem nemrkla. Celé dopoledne jsem přemýšlela o tom, co všechno můžu holkám říct, a co si ty blbečci vůbec zase vymysleli. A tak, jakmile zvonění ohlásilo konec vyučování, vystřelila jsem ze třídy a snažila se zdrhnout v rámci jednoho z mích dalších geniálních plánů"zdekuj se co nejrychlejš jako normální člověk, aby ses nemusela bavit se svejma kámoškama o tom, že si vlkodlak." Jenomže v geniálním plánu jsem jaksi opomněla zdůraznit nutnost plánování více únikových východů…Jakmile jsem se dostala přes vlnu lidí tlačících se do jídelny, opačnou vlnu prváků snažících se dostat ven a konečně se dobelhala před vchod, uviděla jsem Cathy i ostatní holky, jak už tam na mě čekaj. A sakra… Teď by se mi opravdu hodilo, kdyby k nám přišla vlna území chtivejch číňanů, kteří by mě chtěli umlátit čepičkama… A tak jsem tam stála minutu…dvě minuty… ale okupace ne a ne přijít.
"Tak fajn!"zamračim se a vydám se směrem k holkám. Tohle zvládnu, jsem přece pořádnej bouchač!
"Už jsme si říkali, jestli si nepřirostla k podlaze!" začne do mě hučet Alex, když se k nim konečně dobelhám. Jenom jsem něco zabrblala. Pak mě holky čaply za ruce a začaly mě kamsi táhnout. Chtěla jsem začít protestovat, ale v tom jsem uviděla Taylora, jak vychází ze třídy a míří si to přímo k nám.
"Tak to teda ani náhodou!"pomyslela jsem si.
"Jdeme, a to tak, že hned!"zavelím, vyletím ze školy jako splašená a namířím si to někam… no zkrátka někam pryč.
"A to bylo jako co?"zeptala se mě udýchaně Cathy, když mě konečně doběhly.
"To byl jeden z mích geniálních únikových manévrů!"řeknu pyšně "A i když se sama divim, dokonce fungoval!"
Holky se jenom zašklebily a raději to dál nekomentovaly. Pak mě doslova surově odtáhly na nejbližší lavičku-jo, jsem chudáček…musím se politovat, když to nikdo jinej neudělá! A spustily na mě jedna přes druhou. Já chudák týranej vlkodlak, s vlčim sluchem…asi mi z nich brzo praskne hlava…
"Jestli už jste skončily s vaším hysterickym výstupem… možná byste mě mohly nechat taky něco říct!"začnu řvát v moment, kdy mojí hlavě už doopravdy hrozilo velké riziko exploze…
Holky to naštěstí pochopily a zmlkly.
"Takže zaprví, kdyby vaši rádoby kluci se chovali tak jak maj, a ne jako vesnický vořeši, vůbec bychom tady nic nemusely řešit… A za druhý je to celkem dlouhej příběh, takže vám budu vyprávět všechno od začátku… a vy budete zticha, nebo vám nic neřeknu a shánějte si to, kde chcete!" řeknu a poslední větou se snažim napodobit naší matikářku. Holky jenom přikývly, a tak jsem začala.
O hodinu později jsem skončila svůj velice namáhavý proslov. Začala jsem tím, jak sem jako malá zjistila, že jsem vlkodlak. Jak jsem odešla od smečky, a pak se k nim zase vrátila. Povídala jsem jim všechno o Taylorovi a jeho čutálistický tlupě a zakončila to nepěkným popisem zlý mrchy, blonďatý, kluky přebírající čarodějnici a mapě k nejspíš neexistujícímu šutru…
"Tak to je hustý!" vykřikne Tess, když jí konečně pustim ke slovu.
"Bude dívčí válka o Taylera!" pokračuje nadšeně Cathy.
"Nebude!"přerušim jí "S tim se nebavim! Ať si ho nechá a třeba ho promění v ropuchu… to by mu akorát pospělo!"
"No jo, vaše velký tajný drama, o kterym nám nechceš říct!"zazubí se Alex "myslím, že teď když víme, že si vlkodlak, nám snad můžeš říct všechno ne?"
Na chvíli si vzpomenu na onu noc na střeše a začnu se nehorázně červenat. Rychle začnu přemýšlet nad nečim jiným, než si holky něčeho všimnou.
"Ehm…no"zakoktám se "ono je to celkem komplikovaný…"
"Av, my víme, že jsme jenom "lidi" a v některých věcech ti nemůžeme pomoct…"řekne Cathy a uměje se na mě "ale pořád jsme tvoje kamarádky a co se týče kluků, máme pořád ještě nějaký schopnosti…"
"Jo! Možná jsou to vlkodlaci, ale pořád jsou to chlapi! A jak je všeobecně známo-někteří chlapi jsou všichni stejný!"řekne Alex a začne se smát.
"Jasný!"přidá se i Tess "Takže, pokud ti můžeme nějak pomoc, tak řekni… uděláme cokoli!"
"Cokoli říkáš?"řeknu a ďábelsky se usměju.
"No nazdar!"vypadne s Cathy když mě uvidí "Tohle ještě nedopadne dobře…"
Jo kdyby věděly!
O dvě hodiny později jsem já, Cathy, Alex a Tess stály na hřišti, převlečený do úborů a čekaly, až začne zkouška roztleskávaček. Kousek od nás měli trénink čutálisti, a tak jsem nevěděla, kam koukat. Na jedný straně nasraný trio mích kamarádek, které jsem nedobrovolně zapsala do týmu a nacpala je do roztleskávačský uniformy a na druhý straně Taylor… A tak jsem radši koukala buď do blba, což u mě není nic neobvyklého nebo na tribuny, kde jsem koutkem oka zahlídla Bellu, jak sleduje trénink.
"Za tohle tě proklínám, abys věděla!"zasyčí na mě naštvaně Cathy, která má ráda roztleskávačky asi tak, jako já.
"Ale no tak! Bude to sranda!"zasměju se a šťouchnu do ní loktem "A hned ve středu máme první výjezd, neni to super?!"
"Neni!" odvětí naštvaná Cathy a založí si trucovitě ruce na prsou.
Jo kdyby věděly, že mi budou pomáhat odněkud vyhrabávat mapu k mýtickýmu šutru, asi bych už vysela na stožáru místo školní vlajky…
Kupodivu všechny, včetně mě, přežily trénink a tak jsem se mohla spokojeně vrhnout směr sprchy. V tom mi ale do cesty vběhl Taylor tak, že jsem to napálila přímo do jeho vypracovanýho hrudníku. Ale svaly, ne svaly, teď mu nepomůže ani pánbůh! V naději se podívám směrem k holkám, ale ty se jenom ušklíbnou a zalezou do šaten. Asi mi pořád neodpustily, že jsem je přitáhla k roztleskávačkám… Ale stejně…takhle si "uděláme cokoliv, abychom ti pomohly" teda rozhodně nepředstavuju. Nadechnu se a otočim se na Taylora, který od nárazu pořád stál pár centimetrů ode mě, a tak jsem musela zaklonit hlavu, abych mu vůbec viděla do obličeje. To jsem ale neměla dělat, protože když jsem uviděla jeho škodolibej výraz, dostala jsem chuť odkopnout ho až do Severní Korei. Odstoupila jsem dva kroky vzad, dala si ruce v bok a nahodila nejvíc naštvanej výraz, co se mi povedl vyčarovat na obličeji.
"Ty se se mnou nebavíš?"řekne Taylor pobaveně a odkryje řadu svých bílých zubů.
"Ne!"prohlásím rozhodně a našpulim uraženecky pusu.
"Tím že jsi řekla ne, ses se mnou ale bavila…"vysmívá se mi ten mizera dál.
"NEBAVIM!"oznámim mu ještě rozhodněji, a snažim se kolem něj, co nejrychleji protáhnou do šaten.
Když už jsem si myslela, že mám vyhráno, čapl mě ten přidrzlej čutálista za ruku, přitáhl si mě k sobě a klidně mě drze políbil tak, že mě málem přidusil. Začala jsem se snažit mu vyvlíknout, ale držel mě tak, že jsem se sotva pohla. Ve chvíli kdy jsem si myslela, že už z nedostatku kyslíku omdlim, se ode mě konečně odtáhl…
"Nevadí, nemusíš se se mnou bavit…Je spousta jiných věcí co můžeme dělat!"řekne a klidně se mi dál vysmívá. Zamračila jsem se a chtěla na něj začít řvát a nadávat mu všema možnýma, lidstvu známýma metodama, ale on mě zase předběhl.
"Líbí se mi, když se zlobíš, je to strašně sexy!" zašeptal a znovu mě políbil. Tentokrát jsem naštěstí alespoň mohla dýchat.
"To už snad nemyslíš vážně!"začnu na něj řvát, jakmile se ode mě odtáhne. Sakra! Měla jsem ho aspoň kousnout! Proč mě vždycky takovíhle super nápady napadaj, až když už je pozdě?!
Taylor se pořád smál od ucha k uchu jako retardovaná opice. On se mi klidně směje!
Tak! A teď už toho mám akorát dost! Zvedla jsem nohu a vší silou mu šlápla na tu jeho.
Ale Taylora to akorát víc rozesmálo.
"Vrrr…ono se to chce prát!"začal se smát ještě víc, a to už jsem si myslela, že to ani víc nejde.
Tak fajn… alespoň jednou v životě se každá holka ocitne v situaci, kdy musí nekřesťansky zneužít své postavení slabšího pohlaví. A to ve formě slz. Když už nic nepomůže, zkrátka ty zlí chlapi musíte ubrečet, popřípadě ukňučet. Jenomže to se lehce řekne, ale aplikace je jaksi horší. A tak jsem i vzpomněla na nejsmutnější věci, co mě zrovna napadli…králíčci v laboratořích, konec titaniku a Taylor mačkající tady ze mě duši. Takže nakonec, světe div se, se mi podařilo pár slz ze sebe dostat. I když přiznávám se, že to byly spíše slzy vzteku než smutku…ale co. Jakmile Tay viděl, že brečim, okamžitě mě pustil.
"Av!"řekl vyjukaně "Promiň, to jsem nechtěl…Jsem pitomec, asi jsem to fakt přehnal!"
Chtěla jsem ho ještě chvíli týrat, ale hrozilo, že dostanu menší záchvat smíchu. A tak jsem ho odstrčila, nechala ho tam stát a utíkala do šatny. No co… jen ať se cítí provinile! Ze mě si teda srandu dělat nebude!
Stejně to je pořád ještě malý zadostiučinění za to, co mi proved… Jen se těš na výjezd do Sheffieldu! Ze mě
si žádnej čutálista, ani můj čutálista, srandu dělat nebude!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Seléna Seléna | 12. října 2013 v 9:54 | Reagovat

užasná kapča, tolik sem se na ní těšila aejhle je tu:-)

2 Ekvalin Ekvalin | 12. října 2013 v 18:05 | Reagovat

Uff... Za dnešek jsem přečetla všechny předchozí díly :D holka, píšeš fakt skvěle :D už se moc těším na další kapču, tak si pospěš :) Btw. na učitele kašli, nechápou důležitost povídek ;)

3 novyeragon novyeragon | E-mail | 13. října 2013 v 9:47 | Reagovat

Super! Těším se na další :-D

4 Andie Andie | 16. října 2013 v 14:25 | Reagovat

Wow začala jsem byt na to závislá :O :D :) úžasné

5 gotička gotička | 18. října 2013 v 12:59 | Reagovat

skvělá kapitola já tu povídku miluju :D  :D  :D  :D  :-D  :-D  :-D

6 Wičííí Wičííí | 3. listopadu 2013 v 13:58 | Reagovat

Hey, mega krutý nářez ..pokráčko, pokráčko :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama