close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

31.kapitola

11. října 2013 v 21:04 | Aranel van de´Corvin |  Smlouva s ďáblem
Autorka→ Daidilik@seznam.cz


Prudce se posadím s široce otevřenýma očima, ale v ten moment mě někdo namáčkne spátky do lehu. Jen tak mimochodem ležím na tvrdé zemi, takže mé záda sou komplet ztuhlá. před očima se mi promítnou vzpomínky na to jak mě lovci zajaly, takže ted........ne, musím se vrátit. Nade mnou se naklaní čísi profil, ale nevím čí.
"Puste mě!!" zařvu na toho kdo je nademnou a pěstím ho udeřím do čumáku. Něco v něm křuplo a následně to nade mnou zaknouralo. Jenco mě pustil ho od sebe stranou odkopnu a dám se na zběsilí utěk. Na hodně zběsilí utěk, který má ovšem háček a to že nevidím, nebo spíše dost rozmazně. Že je to špatný nápad mě napadlo hned do minuty a to že sem vrazila do nejblišího stromu v cestě. Takovou pecku do hlavy sem dlouho nedostala. skocím se na zem kde se schulím do klubička a chytnu si bolavý nos. Bože, teče mi krev. Někdo mě popadne a opře o ten strom. Otevřu oči a zbystřím. Teodor a taky se mu stéká krev z nosu.
"Kdo ti to udělal?" Zeptám se nevině. Zamračí se zato já se nevině usměju.
"Hádej? a můžeš dvakrát" zamyslím se a po pravdě dnes mi to palí.
***Po několika hodinách***
Už nějakou dobu sedím v kroužku s klukama a hrajem mojí oblíbenou hru ´´Panákovanou´´ Nečekala sem že si panské obecenstvo zabalí líh, jen proto aby mě ožraly. Ale co já rada bumbam, takže chápejte. Neodolala sem.
"Už bys neměla pít, začínaš být ožralá" To říká te co se tady sazel se všemi že do sebe nalije na ex celou lahev rumu?
"Heh, to říkáš ty?" Štouchu mu do hrudniku prstem, už při tak prudkém pohybu se semnou zamotal svět, jujda kam sem položila tu sklenku, chcu pokračovat v panakovanej.
"ja mužu, taky něco vydržím, ne?" Ha už vím kde je? Zmetek drží jí v ruce a ani se mě nezeptalů jestli si jí muže pujčit. rychle se po ní natáhnu, přece mu jí nechám. Když už se po něm sapala bez vysledku, tak si neodpustím mu vrazitkoleno do choulostivích partii. Trochu bolestí zavije a se zvláštním pohledem se na mě zadívá.
" Když už sme v tehle poloze, tak bychom mohli jít pokračovatdo stanu" Začínám o tom přemyšlet, ale v tomhle stavu to prostě nejde. Navíc mi timhle myšlením akorát bolí hlava. Nečeká na odpověd a už se zvedá. Dělá mu to problemy, protože ho namáčknu spatky na kmen na kterým do ted seděl. Nad mojí silou vykulilm oči, hned toho využiji a natahnu se pro můj cíl.
"MÁM JÍ" Vypísknnu vítězně. Vytrhnu se mu z naruče. Uragan, tak by se dalo říkat mému utěku. Když pominu to že sem proběhla kopřivami, které sou určitě vyší jak já a nemluvě o tom že sem si spletla kopřivi s bodlákem. Poznala sem to hned co se mi něco zabodlo do chodidel. Do prdele kde mám boty. Do řiti to bolí. V té rychlosti si vrazím nechtěně nohu pod kořen stromu a pak nasledoval let. Nevím kde se vzal potok, ale ted to byla má přistavací plocha. Neví zda mám nadavat nad ukrutnou bolestí a nebo nad faktem že se TOPÍM.
"Tak sem tě našel" On mě hledal? Když viděl jak se tam tak placám a nelezu ven tak rychle dodá. "Proč nevylezeš?" uvelebý se na padlý kmen a čučí na mě jak na největší komedii. Pohled na mě mu snat vyvolal radost, nevím zda si všim že se tu topím. Už mě to jeho čučení provokuje.
"Na co čekáš až tě posere pták?" syknu .
"Ne, až vylezeš"
"Jestli sis nevšim, ale o to se celou dobu snažím" zvyším hlas.
"Co tak blbneš, vždyt to máš po kolena" ztuhnu, Takže se netopim? To je trapas.
"Ja se netopim?" asi blbá připominka podle toho jak se zachcichtil. Asi si myslím že sem debil. Neohrabaně se vyhrabu na nohy a opravdu voda mi je po kolena. Ujdu o krok k němu. Při došlapu mi hrozně píchnev chodidle. S jekotem opět placnu sebou do vody, ale s tím rozdilem že tentokrát po předu. Lidi je mi zima a to mě ani nezajíma že sem buh vi jak pomlacená a co mě ještě žere je to že to celí pozoruje Teodor, sázím na to že si to zmetek vychutnává. Po chvili za mnou hupne do vody i Teodor, bohužel se jako já nevimáchal. Zvedl mě do náruče a vyskočil z té vody ven.
"Pomaleji, nebo tě pozvracím" Myslím to smrtelně vážně, takže jestli uděla i klidně malí hup sem a hup tam, tak neručím. Asi dal na mojí radu a žádne ukvapené pohyby nedělal. Jeho houpavé kroky mě ukolebaly do spánku.
***Z pohledu Teodora***
Už jsou to tři hodiny co hraješ s klukama panákovanou. Nechápu to, normalní holka by na tvém místě ležela opitá na zemi a nevěděla která bije, ale ty ne. Obzvlášt když to co tři hodiny cumláš neni koupeny, ale domací prace Arthura, našeho mistra lihu. Nevím co do toho míchá, ale už několikrat sem se z toho seblil jak šakal, nebo byl ve stavu, za který se do dnes stydím. Předsta, že sem si myslel, že sem betman a nebo sluníčko je hrozná. Navíc nechápu, proč začali uctívat, mě neznameho boha, prý kalcifera. Každý něco obětoval a cos obětovala ty, to nikdo neuhodne.....Svoje boty, nechápu proč boty, ale holčičko to poznáš zítra až je budeš hledat. Přistoupím k ní.
"Už bys neměla pít, začínaš být ožralá" Informuji jí. Tupě se na mě ohledne.
"Heh, to říkáš ty?" Štouchne do mně ukazovačkem, ja to věděl je totalně na mol. Sebral jsem jí nenápadně sklenku.
"Ja mužu, taky něco vydržím, ne?" zbystřila na mou ruku se sklenkou. Začala se po mě sápat aby mi jí sebrala, když si uvědomila že to nikam nevede tak mi provedla podlou věc a to že mi vrazila kolena do koulí. Zaupěl sem bolestí. Tak tos neměla. Rychle mi vytrhla tu sklenku.
"MÁM JÍ" S vítězným vykřikem zdrhala. To chceš hrát babu? Ja si tě najdu, potom. Richardovy vytrhnu z pazourů nějaký lích, co bych dal za rum. Tohle musím zapít, moje ubohe nervičky.
"Neměli ste jí opijet!!" Zavrčím. Příště žádna lahvinka, ale celou cestu abstinovat, však vám to pomuže. Odporoučím se k lesu kde mi zmizela. Kde jí tak naleznu....rozpláclou na zemi, nebo v horším případě v bezvědomí pod stromem z příčiny nárazu. Postupuju dál,ta tedy byla jak uragan. Měla štěstí že jí do cesty pletli pouze kopřivy a .......čučím na bodlák. Tak to už mohlo bolet. Pohledem zabloudím do potoka, kde sebou plácá na mělčině.
"Tak sem tě našel" Oznámím suše. Při pohledu na ní mi na tvaři vykouzlí usměv. "Proč nevylezeš?" Pokračuje.
"Na co čekáš až tě posere pták?" sykne zimou.
"Ne, až vylezeš"
"Jestli sis nevšim, ale o to se celou dobu snažím" Vztekle zaprská, tady se nám někdo zlobí. Ušklíbnu se, ale hned na oko zvážním.
"Co tak blbneš, vždyt to máš po kolena" to je na mě moc, ale nechci jí naštavat, tak se nesměju.
"Ja se netopím?" cuknou mi koutky, když se postaví a během chvilky sebou pleskne spátky do vody. Dneska má dost a zítra si to při jejím štěstí nebude pamatovat. Skočím za ní do vody a zvednu jí do náruče. Vyskočím z vody na břeh.
"Pomaleji, nebo tě pozvracím" Opravdu je zelená. Vykročím k táboru, než tam dorazím, tak mi usne v náručí, jak nemluvně.
"To si jí našel v takovémhle stavu?" Zděsí se Arthur, asi v domněnce že se upila k smrti, právě jeho lihem. Asi si myslí že ho mám v umyslu za to ztrestat, ale prěšel sem to a mířil ke stanu.
"Ne, usla při cestě" položím jí na deku a hned jí vysvléknu z mokrého oblečení, které pověsím aby se vysušilo. Na to jí zabalím do deky a vystoupím ze stanu. Potřebuju si odskočit, tak to namířím k lesu. při cestě zpátky mě odchytne Richard s rumem v ruce. Kde vzaly rum? Myslel sem si že braly jen palenky od Arthura.
"Kam pak" Tukne mi do hlavy jako by byla nějaká sklenka. Zamračím se na něj. Vyprskl smíchy a začal kolem mě poskakovat jak střelená koza. Magor jeden.
"Za ní"
"Tak nám věnuj chvilku šefiku" Zastavil se předemnou a zamaval mi lahvinkou před chcichtem. Cvílemi mám starch aby mě s ní nepraštil.
"Dobrá, ale na chvilku" Nedali by mi pokoj.
"Juchuuu" To mě už tahli všichní k tomu ohni. Tak asi to chvilka to nebude.
***O několik hodin déle***
"Alkohol, alkohol, je náš pán....
....Na alkohol věrně přísahám.....
....Vždycky budu dobry piják, nikdy nebude to jinak....
....Alkohol, alkohol, alkohol....."
"........"
"Vesele na vlnáh lihoviny bedem plout.....
........Rum, vodka wisky, nikdy te neviměnim.....
.....Alkohol, alkohol, alkohol...." Zpívame naší alkoholovou hymnu se vší paradou.
"Až do rána" Vykřiknu a pozvednu lahev vzhůru.
"Jooooo" Přidá se i zbytek.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ren Ren | 13. října 2013 v 1:18 | Reagovat

moc to nenavazuje na předchozí kapitolu...

2 VIKI VIKI | 13. října 2013 v 11:25 | Reagovat

BEZVA A TED DALŠI KAPČU :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama