close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

8.kapitola

17. října 2013 v 12:03 | Aranel van de´Corvin |  Líí- život jedné praštěné holky
Autorka→ Lucialu@seznam.cz


Po velice dlouhé době posílám další kapitolu Líí, konečně mě totiž napadlo jak ji ukončím a pustila jsem se do toho neslibuji že další kapitola bude brzo protože ve škole na nás šlapou. Mimochodem je tady spousta chyb a nevím jestli ta kapitola vůbec stojí za to. Každopádně se s Líí blížíme do zdárného konce… ;)

Ráno jsem se probudila pěkně vyspaná, tedy pěkně než mě přemohla raní nevolnost. Obsah žaludku skončil v kýblu který tam někdo (asi Angela) tak pohotově postavil. Notnou část dopoledne jsem proležela, ale nakonec se mi žaludek ustálil a já vylezla a oblékla se abych zkontrolovala tábor a Neala. Bohužel jsem ani na jedno neměla čas, protože jen co tunika dopadla objevila se Angela s tím že mám jít za Nasoudou, to potěší. Všimla jsem si jak na mě ostatní zírají a bylo mi to dost trapné, ale co jejich mínus, vešla jsem k Nasoudě do stanu tam mě přivítala tlupa švadlen, jakmile jsem je zmerčila snažila jsem se vzít roha. No nepovedlo se mi to zmerčili mě taky vysvlékli a nutili na sebe dávat nějaké látky a jiné nepotřebné věci, prý na svatební šaty, no já se vdávat nebudu.
"Svatba bude při západu slunce" oznámila Nasouda
"Ale já se vdávat nebudu." Oznámila jsem jí a koukala na ni, povzdychla si a prohrábla vlasy.
"Já z tebe zešedivím, pořídila jsi si s ním dítě, tak se starejte oba, musíš se naučit za své činy převzít zodpovědnost a nikdo by se tě nevážil i když jsi Dračí jezdkyně, prostě si ho vezmeš a vůbec se o tom nehodlám bavit" řekla mi a otočila se propustila mě mávnutím ruky.
"Tak tohle je konec." Povzdychla jsem si otráveně a kopla do kamenu co mi ležel v cestě. Nechceš se proletět? Ozval se mi v hlavě Neal. Ty vždycky víš jak na mě, co? Zeptala jsem se se smíchem v hlavě, bude to náš první let a já se strašně těšila, Neal přeletěl přede mně a já mu naskočila na záda.
"Líí, nikam okamžitě slez dolů." Ozval se křik jehož strůjcem byl Eragon co se ke mně hnal. Nemusela jsem ani nic říkat Neal se rychle vzlétl a letěli jsme pryč za chvíli nás následovala Safira s Eragonem. Tady si člověk neodpočne, furt má někoho za zadkem. Neal se rozletěl rychleji a já zavýskla radostí o chvíli na to už jsme dělali přemety a různé jiné věci. Eragon nás se Safirou sledovali naštěstí si už odpustil řvaní, spokojil se jen s tím že se mi pokoušel vlézt do hlavy a poslat mi zprávu, beztak úplně stejnou jako to řvaní takže jsem se nenechala, přece jenom jsem už velká holka. Přemýšlela jsem jak se vykroutit z té svatby. A světě div se Neal mi poradil mám prý utéct, no samozřejmě jsem souhlasila. Nepřistála jsem ani si nic nesbalila, prostě jsem vykouzlila mlhu a snažila se setřást Eragona, což se mi nakonec povedlo po pár hodinách letěla jsem až k nějakému ostrovu Nio. Přisáli jsme unavení a hladový ulovila jsem králíka a upekla si ho na ohni s Nealovou pomocí, Neal si také něco ulovil a tak jsme se nasytili oba.
Víš co teď budeš dělat? Zeptal se mě a já pokrčila rameny. Možná bych tu zůstat, než se to narodí nebo než si urovnám myšlenky uvidím to jediné je jisté, povzdechla jsem si a on nade mnou udělal svými křídly provizorní stan kde bylo hezky teplo. Ráno jsem se probudila už brzo a žaludek mi to připomněl, natrhla jsem si nějaké bobulky a pozřela je, udělalo se mi trochu lépe. Celý den jsem meditovala a jinak se soustavně oduševněle připravovala, asi si začínáte myslet, že jsem srab, protože jsem utekla, ale přiznejme barvu co by jste dělali vy? Vdali by jste se? Nebo by jste byly jako mašina na zabíjení... vždyť čekám dítě, proboha copak můžu, já vím co jsem předtím říkala, ale najednou to na mě nějak dopadlo, dítě já čekám dítě už jen tahle novina mi brala dech a zrychlovala tep srdce. Musím se uklidnit, teprve potom se můžu rozhodnout co bude dál. Přemýšlela jsem o životě o tom co jsem zažila či co se stalo, ano bylo toho moc... jsem já ale blbá osoba. Pár týdnů jsem se jen tak potulovala po ostrov než jsem našla malou vesničku s moc příjemným obyvatelstvem kde mě přijali, mě i Neala. Krásně se o mě starali jen co je pravda.

Eragon: Od té doby co Líí zmizela to bylo s Murtaghem k nevydržení, choval se jako totální magor. Co s ním Líí udělala netuším, ale musím se jí zeptat. Chodí jako tělo bez duše, ale jakmile se na něj holka usměje, hodí na ni tak hnusnej obličej že raději už všichni koukají do země, když ho zmerčí. Nasouda nad tím kroutí hlavou to že Líí vlastně odmítla svatbu s ním nekomentuje, nemůže nic říkat protože se do bojů vrhá prudčeji, vražedněji, hotovej sebevrah. Všichni jsme dostali zákaz chodit k němu do stanu. Jednou jsme s ním potřeboval mluvit a tak jsem tam šel-nepozván. To byla podívaná, všude přichycené hodně nepovedené obrázky Líí - poznal jsem to podle asi sta nápisů jejího jména ve všech možných i nemožných jazycích… "Co to tam píšeš." Ozval se mrzutě Murtagh a šel ke mně. Rychle jsem skoval papír a podíval se na něj. Vypadal ušmudlaně a měl kruhy pod očima. Trn na něj vysílal smutný pohled. Očividně zase pil. Ten odér jsem cítil až sem i když to možná bylo ještě od včerejška. "Nic jen úkol od Angeli," zalhal jsem pohotově. Sedl si vedle mě a upřel pohled někam do blba, teprve pak začal znovu svou. "Proč mě opustila, proč mi neřekla kam odjede? Proč nechce aby ji navštívil…" Zpustil teskně až jsem protočil oči už ani nepamatuji kolikrát jsme tohle vedli, ale tentokrát jsem ho neutěšoval, nadal jsem mu. "Vzpamatuj se člověče vždyť je v bezpečí a ty tu takhle vyvádíš, tohle by se jí vůbec nelíbilo..." Chtěl jsem pokračovat, ale skočil mi do řeči. "Ty víš kde je! Okamžitě mi to řekni!" Vztekal se a moje řeči, že nevím kde je už neposlouchal. Vrhl se na mě když mezi nás vtrhl Nasoudin urgal a ona celá naštvaná k nám došla. "To by stačilo! Od sebe, to že se chováte jako malý děcka to ještě zkousnu, ale to že Líí nechceš dát ani kousek svobody už je moc! Ještě jednou něco takového uděláš a budeš mít domácí vězení!" S tím se otočila a nechala nás s otevřenými ústy na ni civět. Kdo by to do Nasoudy řekl? Někdy mi připadá že tu jsem jedinej normální.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 gotička gotička | 18. října 2013 v 13:02 | Reagovat

skvělá kapitola jenom jsem zapomněla o co tam GO tak jsem si to přečetla znova a nelituji :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama