Autorka → Daidilik@seznam.cz
Ahojda lidičky tak je tu další kapitolka. Doufám, že se mi povedla, protože se mi zdá tak trochu nudnější, ale nebojte, neusnete u toho. Ale další kapitola bude možná odvaz, takže se těžte a nezapomeňte na komentáře J
Sou tři odpoledne a teprve skládáme své věci do kufru černého mercedesu. Elisa zabouchne kufr a sedne si na místo spolujezdce. Elizabeth tlačítkem stáhne střechu auta, mohu se tu nádherně rozvalovat, mám tu tolik placu. Otočím se a o tři metry za autem stojí svatá trojce. Vprostřed stojí Teodor a tváří se jako by žvýkal citron, ruce má založené na prsou. Po jeho levici stojí Viktor, který se tváří kameně a jako Teodor má založené ruce na prsou. Napravo od těch dvou stojí Richard s výrazem vůbec nic netikajícím. Asi je s tím už smířený, ale aby zapadl mezi ty dva tak taky má založené ruce na prsou. Elizabeth otočí klíčkem v zapalování a auto mírně začne drncat. Otočím se zpátky do zadu a zvednu ruku na rozloučenou. Na oplátku mi pošle vražedný pohled.
"Nic si z toho nedělej. Takhle se tvářil prvně i Richard s Viktorem, když jsme jeli společně, že jo?" Elizabeth souhlasně přikývne. "Ale až se vrátíme, tak bude netrpělivě přešlapovat u dveří a to mi věř" Dopoví mi.
***Z pohledu Teodora***
"Myslel jsem, že nebudeš chtít jí pustit?" Zeptá se mě Richard. Co já si pamatuju, tak on taky svou drahou polovičku přemlouval a jak já taky neuspěl. Doufám, že mi jí nezkazí. Pozoruju, jak sedí v zadu a Elisa zabouchává kufr.
"O to jsem se snažil, ale nedala si říct"
"Zrovna ty? Jeden by řek, že se sní, nebudeš mazlit"
"Víš jak je děsivá? Když se rozzuří. To sní, není žádná sranda……. v záchvatu zuřivosti by při nejlepším rozmlátila nějaký nábytek"
"To je tak strašná" Přijde to směšný Richardovi.
"Spíše její schopnost" řeknu chladně.
"Synu ty se jí bojíš?" Teď se žulí i otec, já na něj úplně zapomněl, že tu je.
"Ne otče, jen ty by si plakal nad svým zničeným majetkem"
"Já nepláču" Zavrčí podrážděně.
"To bylo obrazně řečeno" Napovím.
"No proto" Ušklíbne se.
"Stejnak by ho nerozmlátila, jak říkáš. Že jo" Tak on mi nevěří.
"Přijeď se podívat na můj pokoj a uvidíš, musel sem se i přestěhovat"
"Fakt jo! A cos jí vyvedl?" Zajímá ho.
"Já právě že nic, ale Monika s tou její šáhlou kamarádskou upirkou ji přišli se jí zbavit, ještě že šli kolem kluci, jinač, by se jim to bohužel podařilo" Elizabeth právě nastartovala auto a Dita mi mávne na rozloučenou, zamračím se. Počkej, až se vrátíš……Pěkně si to slízneš. Díváme se, jak nám naše drahé polovičky odjížděj na tři dny pryč.
"Víte co to chce?......" Řekne mrtvolným hlasem Viktor a čeká na "Jde se na pivko" Zavelí. Jak na povel se všichni otočíme a jdeme na to pivo.
***Z pohledu Dity***
Myslela jsem, že to bude příjemná, poklidná jízda, že se budu moct kochat krajinou, ale ne. Elizabeth se vžila do závodníka a každou zatáčku létám ze strany na stranu. Při tom zmatku se snažím ulovit pás a pak ta horší část. Nikdy mě nenapadlo, že zacvaknutí může jít tak blbě. Konečně, už nebudu otlučená.
"Tak co? Dobrý co." Elisa se směje jak šílená a Elizabeth si užívá svou ďábelskou jízdu a já? Já bych se nejraději zakousla do té sedačky, na které sedím.
"Docela rychlé" Vysoukám ze sebe. Modlím se, abych se hned co nezastavíme nepoblila, už teď mám žaludek, jak na vodě.
***O pět hodin déle***
Konečně stojíme, ne že by to bylo super, ale je mi krapet šoufl. Stojíme před velikým obchodním domem, ten je snad tří patrový, ne. Čumím na to jak tele na nová vrata.
"Tak dámy vystupovat, jde se nakupovat" Vyženou mě z auta a ženou mě do obchoďáku. Jsou tu obchody snad všeho druhu. První naše zastávka, čili později další zastávky jsou obchody s oblečením. Už do třetího jdu se zmučeným výrazem. Trička a kalhoty mi nevadili, ale když je napadlo šaty, tak už přemýšlím, že zdrhnu. Bohužel oni asi tuší nad čím myslím a hlídají mě.
"Špatný směr" Sakra to je už můj třetí pokus se ztratit. Otočím se a za mnou stojí Elisa a drží v ruce hnědé šaty. Bože za co mě trestáš. "Tady a tam" To je bohatá slovní zásoba. To už mě
šoupe do kabinky. Protest je zbytečný. Nekompromisně mě do ní strčila a jak sup stojí před kabinou., skvělé.
"Sluší, berem" Za co mě trestáš, sám víš, že je nesnáším. Na sukně si už zvykám, ale šaty? To ne. Zapluju zpátky, rychle je ze sebe svlíknu, nejraději bych je strhla. Jsou hezky a určitě mi sluší, ale necítím se v nich ve své kůži. Když se nedívá tak je nenápadně vrátím na věšák a plížím se ven.
"Kde máš šaty?" Ona je snad všude.
"Na věšáku?"Odpovím v otázce. Rozhlédne se po obchodě a zarazí se na hnědých šatech na věšáku. To už zas couvám k východu.
"Ještě pokračujeme" Málem vyletím z kůže. Elizabeth, ty dvě se na mě musí domlouvat.
"Hm" Zabručím.
"Nemáš tu žádné šaty na ples, takže…."
"Jaký ples" Zhrozím se
"Tobě to Teodor neřekl?" Založí si ruce Elisa, která právě dorazila.
"Ne" Až se vrátíme tak ho zabiju. To už mi vnucuje Elizabeth tucet šatů na plesy, po nějaké době, mi vnutí žluté plesové šaty, moc hezké.
"Skus si je" S povzdechem jí poslechnu. Šaty mi padnou jak ulitý a sluší mi. Rozhrnu závěs a ty dvě si mě prohlednou.
"Sluší ti to, takže taky berem" Konečně, doufám, že je už nic nenapadne. Super další zastávka je bufet, kde si sedneme a dáme si něco k snědku. Lidi, já mám takový hlad. Radostí málem vyskočím, když přinesou zmrzlinové poháry, které jsme si objednaly, Je to strašně dobrý.
Do večera stihneme, navštívíme hospodu, kde se nakládáme vodkami a rumy a hrajeme s mužským osazenstvem poker. Tuhle hříšnou hru začala hrát Elizabeth. První hru sice vyhrála, ale ke konci se karty obrátili a ona prohrává. Ted ty dvě mají peněženky vyhublí.
"Tak dámo, už nemáte, žádné peníze, tak sem dejte šaty" Usměje se ten, co sedí naproti Elizabeth a jeho tři kolegové. Elizabeth se zhnuseně pousměje, nečekala, že by hned měla prohrávat.
"Tak puso, dej sem ty šaty, mi se rádi podíváme" slizce se usmál ten na pohled nejstarší. Zamračila se na ně, jako by uvažovala nad tím, že je zabije.
"Tady sou prachy, jdu hrát za ní" Hodím na stůl všechny svoje peníze, které mi dal na útratu Teodor, aby se neřeklo, ale asi by nebyl nadšený na, co je dávám.
"Ty to umíš hrát?" Podiví se jak Elizabeth, tak Elisa.
"To si pište, že strejdou sem to hrála od mala, vždyť sem říkala, že je to takový cestovatel" Ušklíbnu se. Po celou dobu sem pozorovala jejich taktiky a hlavně jejich podvádění. Přihodí mi karty. Chtěly podvádění tak ho mají mít. Během několika her sem vyhrála všechny naše peníze a po chvíli sem i je oškubala, tak že přede mnou seděli už v trenkách. Sem tak veselá, že obdaruju všechny kolem sebe svým zářivým americkým úsměvem. Začíná jim to být divné, takže je na čase jít na ústup.
"Slečno, že vy podvádíte?" Ten prostřední je snad nejinteligentnější z těch tří. V pohodě pokuřuje dýmku, asi vymýšlí strategii, jak prach dostat spět.
"To stejné mohu říct i já o vás" Podívám se do karet, opět mi daly hrozné karty. Zamračím se, nemám pořád esa v rukávu, co s tím? Další hra začala.
"Co jste to řekla?" Štěkne po mně.
"Nic víc než pravdu, hold dnes máte smůlu" Opět sem vyhrála. Natož on zaskřípe nebezpečně zuby. Je čas vypadnout. Všechny prachy po mém boku naházím do kabelky, pak si to tam urovnám. Jedno vím rozhodně, peněženku tak tlustou nemám.
"Kam jdete?" Zamračí se na mě zbylí tři hráči. Zvedne se i Elis s Elizabeth.
"Kam asi, tady už nic nevyhraju a sem unavená" kouknu na hodiny, kde je jedna ráno. A to jsme si nenašli ani kde přespat.
"Ty prachy nám vrátíte" Ten co pokuřuje dýmku, vytáhne revolver a namíří na mě.
"To mi jako vyhrožuješ" Dojdu k němu a pravou rukou chytnu revolver za hlaveň a odtáhnu jí stranou. "Pozorovala jsem tě, když si hrál" Vytrhnu mu jí z rukou a praštím ho s ním přes hlavu, tak že z toho přepadne do zadu a zničí stůl "Za to nemůžu, že neumíš podvádět a že prohráváš" zavrčím a nad podpatku se otočím a odkráčím k Elizabeth, která něco domlouvá s hostinským.
"Právě jsem domluvila, že tady přespíme" Informuje mě Elizabeth. Souhlasně přikývnu a jdu s Elis do pokoje.
"Nevěděla jsem, že tak dobře hraješ" Ušklíbla se.
"Jak říkám učil mě to strejda, a taky jak podvádět" Jo to byla doba. Od rána do večera jsme to spolu hrály.


Pokráčko
ani snad se nemusím opakovat a říkat ti jak dobrá tato povídka je
prostě boží ..já snad jenom celé dny čekám jenom na to, kdy přidáš další kapitolku této povídky ..tak rychle další ať moc dlouho nemusím čekat :))