31. prosince 2013 v 21:52 | Aranel van de´Corvin
|
Vykašlala jsem se na limit, když je ten Silvestr. Další kapitolu už mám napsanou, takže jakmile bude 21 komentů přidám další.
Ráno jsem se nemohla donutit k činu. V hlavě jsem měla jasnou představu. Vstanu, obleču se a půjdu do práce. Jenomže praxe trochu pokulhávala. Mžourala jsem na skříň a nebyla schopna pohybu. V noci jsem nemohla usnout. Jedním z důvodů byla Katrina a ten druhý ležel rozvalený vedle mě. Nespočetněkrát jsem spala vedle něho, ale dneska mi to přišlo... Jiný. Bylo to asi tím, že předtím jsem neměla na výběr. Prostě jsem se k němu přitiskla a neřešila to. Au! Dotčeně jsem se chytla za hlavu. Právě jsem jednu schytala. Sundala jsem ze sebe jeho ruku. Tohle je znamení. Padám, než mi vypíchne oko. V koupelně jsem se ještě trochu učesala, abych nevypadala jako po zásahu bleskem. Cestou do kuchyně jsem potkala Honorii. Neuhodnete odkud šla. Murtagh se asi potřeboval po včerejšku odreagovat. Každý to řešíme po svým. Zamračila jsem se, když jsem si uvědomila, že by mi nevadilo, kdybych se taky takhle odreagovala. Proboha, co se to se mnou stalo?! Nikdy jsem na sebe nenechala šáhnout. Při představě, že se mě chlap dotýká, se mi dřív dělalo blbě od žaludku. Jorah, ten mi pomohl. Bůhví, kde je mu konec. To byl aspoň chlap! Hrozně milý, hodný, vtipný, hezký a pro své přátele by položil život. Jenom díky němu jsem se přenesla přes minulost, z části.
"Co se tak mračíš? Vadí ti, že jsem ti přebrala Jezdce?" ušklíbla se ta slepice. Povzdychla jsem si.
"Úplně mi to trhá srdce," protočila jsem oči a zrychlila tempo.
"Jenom se nedělej. Moc dobře vím, o co ti jde! Myslíš si, že jsem blbá?" dohnala mě.
"Popravdě, přesně to si myslím," zamumlala jsem si pro sebe. Neslyšela mě. Možná je to dobře. Mám své vlasy ráda.
"Jak sis to užila se Stínovrahem, hm? Užívej si, dokud to jde. Protože až skončím s Murtaghem, bude na řadě jeho bratr," řekla chladně a zlostně se ušklíbla. Tohle je horší mrcha než Joana! Ať žije evoluce.
"Nerada tě zklamu, ale nic s ním nemám."
"To určitě. Joana mě před tebou varovala, ty jedna malá děvko!" zasyčela. Vůbec nevím, jak se to stalo. Na chvíli se mi setmělo před očima a když jsem začala znovu vnímat, Honorie ležela na zemi a držela si nos, ze kterého jí tekla krev. Bolestně jsem si protáhla prsty.
"Ještě jednou mi řekni děvko a urazím ti hlavu," řekla jsem bojovně. Nenechám se tady urážet!
"Co se to tady děje?" vynořili se odněkud stráže. Nemusela jsem být extra inteligentní, abych si domyslela, co ta husa vypustí z pusy. A taky že jo. To já jsem byla ta špatná! Bezdůvodně jsem ji napadla a vyhrožovala jí. Jeden ze strážných mě chytil za ruku a začal mě táhnout pryč dřív, než jsem se stihla jakkoliv obhájit. Naštěstí ho ten druhý zastavil a něco mu pošeptal do ucha. Využila jsem příležitosti a v klidu jim řekla, co se stalo. Ten druhý vypadal, že mi věří.
"Ženský hloupý! Padejte do kuchyně. A ať už se to neopakuje, nebo vás hodíme na pár dní pod zámek. Však vás ty blbosti přejdou!" Konečně povolil sevření.
"Jistě, příště si nechám nadávat do děvky, abyste neměli tolik práce," zaskřípala jsem zuby. Chtěl mi ještě něco říct, ale nedala jsem mu příležitost. Rozběhla jsem se do kuchyně a nechala je tam stát. Honorii ať si klidně nechají.
Gertruda mi dneska ani nevynadala. Sice jsem nic neudělala, ale ona nás vždycky preventivně seřve všechny. Jenom se na mě vševědoucně podívala a dala mi instrukce. Dneska jsem nemusela nosit jezdcům snídani, ale popravdě, zrovna dneska by mi to nevadilo. Panuje mezi námi takové tiché příměří. Místo toho jsem musela přinést snídani Katrině a Roranovi. Docela jsem se toho bála.
U Katriny to probíhalo přesně, jak jsem si myslela. Byla zalezlá v posteli, a ani já a ani Roran jsme ji odtamtud nemohli dostat. Shodli jsme se na tom, že jí dáme chvíli čas, aby byla sama. Odpoledne se sem znovu stavím a zkusím ji nějak rozveselit. Roran z toho byl samozřejmě taky špatný, ale měl nějaké povinnosti, které nemohl odložit. Myslím, že Katrina byla ráda, když řekl, že se vrátí až večer. Chtěla být chvíli sama. Každopádně mě Roran zaúkoloval, ať k ní chodím každou hodinu a kontroluju ji.
Před obědem jsem šla do prádelny odnést povlečení a prostěradla. V prádelně se jako vždy klevetilo. Nejsem žádná drbna. Bohužel jsem stále ženská, takže jsem nenápadně odposlouchávala.
"Taky jsem to slyšela. Myslíš, že se vetře i k Murtaghovi? To by bylo skandální, kdyby spala s oběma bratry naráz," špitala drobná blondýnka své kolegyni, která horlivě přikyvovala. A nebyly jediné, které se bavily o sexuálním životě jezdců. Myslela jsem si, že se baví o Honorii. Jenomže myslet znamená... Však víte. Ukázalo se, že se baví o mně. O MNĚ! Chápete to? Potlačila jsem veškerou chuť je tím prostěradlem uškrtit a hrdě odkráčela pryč. Ty jejich pohledy! Ony tomu doopravdy věřily! Honorie jim řekla, že mě viděla odcházet od Eragona a prý jsem ji uhodila kvůli tomu, že jsem žárlila. Měla jsem ji zabít a byl by klid. Teď mi hlavně nesmí ujet nervy, nebo po některé z nich skočím a tím potvrdím jejich teorie. Asi změním pracovní prostředí.
Po další hodině jsem se šla podívat na Katrinu. Tentokrát spala. Poprvé mě vyhodila, že chce být chvíli sama. Dávám jí čas do večera. Potom jí připomenu, že už jedno dítě má. Malá Katrinka pláče, že chce vidět maminku a maminka nikde. Vím, že to co se stalo je hrozný, ale jestli se přestane věnovat své dceři, bude to ještě horší.
"Tady jsi," ozvalo se za mnou. Otočila jsem se. Eragon s Murtaghem za mnou chvátali.
"Co se děje?" nadzvedla jsem obočí.
"Nic. Jen jsme s tebou chtěli mluvit," pokrčil ledabyle rameny Murtagh.
"Jistě, tomu tak věřím. Spíš to vypadá, že jste něco provedli a teď se to snažíte vyžehlit dřív, než se to dovím," zamračila jsem se. Co asi udělali? To bude ale průšvih. Nikdy za mnou nechodí spolu, dřív tomu tak bylo, ale teď jsme rádi, že se nezabijeme. Pomalu jsem se rozešla zpátky do kuchyně.
"Kam jdeš?" zeptal se Eragon a zastoupili mi s Murtaghem cestu.
"Do kuchyně. Jestli chcete tlachat, tak to v klidu zvládneme i při chůzi," řekla jsem klidně.
"Na tohle tlachání bych byl radši, kdyby sis sedla," řekl Murtagh.
"A to jako kam? Na zem?" nadzvedla jsem obočí.
"Ne, třeba u mě v pokoji. Je hned za rohem."
"To není špatný nápad," odkýval to Eragon. Dobře. Oficiálně se bojím.
"Co se děje?" zůstala jsem stát na místě.
"Vždyť říkáme, že nic," protočil oči Eragon.
"Tak mi to řekněte tady," stála jsem si na svým. Vševědoucně se na sebe podívali. "Hm?" pobídla jsem je. Místo toho si mě Murtagh přehodil přes rameno a rozešel se ke svému pokoji. Začala jsem patřičně nadávat.
"Eragone, ty jsi ten rozumnější. Řekni mu, ať mě pustí!"
"Věř mi, že tohle nechceš řešit na chodbě," řekl s ledovým klidem Eragon.
"Máte říct rovnou, že máte průser! Nemusíte se mnou hnedka házet jako s pytlem od brambor!" Než jsem se stihla dohádat, stáli jsme u Murtaghova pokoje. Málem se mnou třískl o stěnu, když mě pokládal na zem, imbecil.
"Dávej pozor," napomenul ho Eragon, když viděl, jak se držím za hlavu. Ti mi dávají. Murtagh jenom protočil oči a pustil nás dovnitř.
"Bože, tady to vypadá jako po nájezdu urgalů," zhodnotila jsem stav pokoje. Tady uklízet nebudu. "Taky ti tady ta koza mohla uklidit. Od čeho tady je," prskala jsem dál.
"Jaká koza?" zareagovali oba dva.
"Kdo asi?" podívala jsem se otráveně na Muratgha.
"Jak o tom víš?" zavrčel.
"S kým zase spíš?" povzdechnul si Eragon.
"Nepřišli jsme sem probírat můj milostný život! Sedněte si."
"Kam?" nadzvedla jsem obočí a rozhlédla se po pokoji. Kdybych tady předtím nebyla, nevěděla bych, kde je stůl a židle. Murtagh naštvaně odházel pergameny a košile ze židle.
"Stačí?"
"Ten má ale dneska náladu," poznamenala jsem směrem k Eragonovi.
"Mám něco vyřídit od Rorana," přejde moji poznámku Eragon. S Murtaghem se na sebe podívali a připadalo mi, že si Murtagh stoupl do bojové pozice. Eragon se opřel o stůl.
"Netvař se tak zděšeně. Jde jenom o to, že pokoj, co ti připravovali, bude zase obývat jeho předchozí majitelka. Přijela o pár týdnů dřív," řekl Murtagh. Chvíli jsem vstřebávala informaci. To je jako všechno? Kvůli tomu jsem si musela sednout? Už jsem žila v horších podmínkách!
"A to je všechno? To jste mi klidně mohli říct na chodbě!" zamručela jsem.
"To ještě není tak úplně všechno," vypadlo z Eragona.
"Co ještě nevím?"
"No, ehm, ten pokoj je... Aryi," řekl opatrně Eragon. Trvalo mi celých pět vteřin, než mi došlo, co tím chtěl básník říct. Arya přijede!
"COŽE? Vy jste mě chtěli dát do jejího pokoje?" vystartovala jsem. Eragon mě posadil zpátky na židli.
"Ano, protože ten pokoj je nejblíž ke Katrině. Nečekali jsme, že přijede už dneska večer," pokrčil rameny Murtagh. Prudce jsem vstala. Eragon měl snahu mě zase posadit, ale vysmekla jsem se mu. Začala jsem běhat po pokoji a nasupeně jsem sbírala špinavé prádlo, které jsem házela ke dveřím. Koukali na mě jak na poslední brambor.
"Co to děláš?" vzpamatoval se jako první Murtagh.
"Musím něco dělat, jinak zabiju první osobu, která se mi dostane pod ruku!" hodila jsem po něm jeho špinavý kalhoty. Začala jsem stlát postel. Naklepávala jsem polštář tak intenzivně, až z něho létalo peří.
"To by stačilo," vytrhl mi polštář z ruky Eragon. "Tak přijede Arya, no a co?"
"No a co? Jestli ji někde potkám, na místě jí utrhnu hlavu. Nepůjdu kvůli takový pipině do vězení!" Jakmile přišla řeč na Aryu, jsem k nezastavení. Já ji nesnáším! Jakmile ji uvidím, osypu se z toho!
"To ne. Za vraždu elfské princezny by tě popravili," opravil mě Murtagh.
"Dík, hned jsem klidnější," zavrčela jsem nebezpečně.
"Tak se jí budeš vyhýbat a je to," rozhodil Eragon rukama.
"Vyhýbat? Zbláznil ses? S největší pravděpodobností jí budu nosit snídani!" V hlavě mi bleskl nápad. Jed do jídla. Bohužel, tohle by bylo moc nápadný.
"Tak to předáš někomu jinýmu," řekl vševědoucně Murtagh.
"Jo, protože jsem šéfová a všichni mě poslouchají," řekla jsem ironicky.
"Kašli na Aryu! Stejně zase brzy odjede. Prostě si jí nevšímej a je to," řekl autoritativně Eragon. "A nic nechci slyšet!" nenechal mě nic vysvětlit.
"Fajn! Ale až ji zabiju, řeknu, že jste spolupachatelé!"
"Nikoho nezabiješ, budeme tě hlídat," zarazil mě znovu Eragon.
"Budeme?" ozval se po dlouhé době Jelimán Starší.
"Jo."
"Tak to možná ty, když u tebe i spí," ušklíbl se a hodil na nás významný pohled.
"Hele, jestli teď máš v plánu začít s nějakou přednáškou, tak si to vymlať z hlavy, protože na TOHLE opravdu nemám náladu. Jako by nestačilo, že mě sere Honorie!"
"Kdo je Honorie?" zamračil se Eragon
"Jeho buchta," ukázala jsem na tu nadrženou opici.
"Není to moje buchta!"
"Promiň. Je to jeho milenka. Dělá se mnou v kuchyni. Možná jí znáš. Je hrozně podobná Joaně, hlavně psychicky."
"Joaně? To je ta holka, co tě tehdy chtěla zabít a ty jsi ji potom ostříhala?" ujišťoval se Eragon.
"Jo, přesně ona. Tahle je navíc ještě pěkná mrcha," řekla jsem si spíš pro sebe.
"Jistě, protože každá, se kterou něco mám, je mrcha!"
"To jsem nikdy neřekla. Jenom tahle je."
"Je to úplně normální holka. Jenom žárlíš!"
"Nerozčiluj mě, nebo budu viset za vraždu někoho jinýho," začínala jsem ztrácet nervy. Eragon taky začínal být naštvaný, i když nevím z čeho.
"To ti tak vadí, že s někým spím?"
"Ne, jen mi vadí, že mi tvoje milenka říká děvko a obviňuje mě z toho, že chci oba jezdce do postele!" řekla jsem pravdu.
"Třeba to tak je. Občas se tak chováš," promluvil z ničeho nic Eragon. Větší blbost z huby nikdy nevypustil, když nepočítám onu památnou větu "šel jsem kolem a zamyslel se".
"Aha, tak díky, že jste mi to všechno vyjasnili! VÍTE CO?! TAK DNESKA VEČER SI TADY DÁME SRAZ A SPOLEČNĚ SI UŽIJEME, NE?! AŤ TO MÁM JEDNÍM VRZEM! A KDYŽ BUDU MÍT DOBROU NÁLADU, TAK SI MURTAGH MŮŽE PŘIVÉST I TU SVOJÍ VYMATLANOU SLEPICI," začala jsem na ně řvát a na závěr za sebou práskla dveřmi. Oni ví, jak mě vytočit! Uh, tohle jsem moc nezvládla. Až se uklidním, tak jim vysvětlím, jak se věci mají. Zkusím Murtaghovi vysvětlit, jak jsem to viděla předtím a jak to vidím teď. A to samý udělám s Eragonem. Hezky jednoho po druhým. Oba dva naráz nezvládnu. To nezvládne nikdo.
Během uklízení a přípravy večeře jsem stihla trochu vychladnout. Nechápu, proč každá naše konverzace končí křikem. Měla jsem po šichtě, tak jsem šla za Katrinou. Doufám, že už jí je alespoň o trochu líp. Zaklepala jsem a vešla dovnitř. Katrina seděla u okna a koukala ven.
"Ahoj," sednula jsem si naproti ní. "Byla jsi za malou? Po obědě se na tebe ptala. Potkala jsem ji, když šla s chůvou." Zavrtěla hlavou.
"Půjdu zítra," špitla.
"To je dobře," promnula jsem si oči.
"Stalo se něco?" poprvé odtrhla pohled od okna.
"Proč myslíš?"
"Vypadáš... Rozrušeně."
"Jenom rozrušeně? Ti dva imbecilové mě vytočili do běla! Všichni mě za zády pomlouvají, že jsem děvka a jako by toho nebylo málo, tak přijede ta elfská pipina, která mě dráždí k smrti," vymrštila jsem se do stoje a nervózně začala chodit po pokoji. "Promiň, vím že jsou to hlouposti. Budeme si povídat o něčem jiným," omluvila jsem se. Určitě teď nechce poslouchat moje stížnosti.
"Naopak. Ráda svoji mysl zaměstnám něčím jiným."
"Opravdu?"
Měla jsem ohromnou radost! U Katriny jsem nakonec zůstala dvě hodiny. Ze začátku jsme probíraly Aryu a Honorii. A potom se stal zázrak. Katrina se rozpovídala a ze všeho se vypovídala, mezitím střídavě brečela. Vím, že to není za ní. Ale začíná vidět věci v lepším světle. Uvědomila si, že má další překrásné dítě, které ji zbožňuje a hrozně trpí, když s ním není. Když za ní přišel Roran, zvedla jsem se k odchodu, ať mají soukromí. Koukal na mě jak na zjevení, protože se na mě Katrina usmívala. Mluvily jsme taky o jelimánech. Poradila mi, ať to s nimi vyřeším co nejdřív, jinak se zabijeme. Jenom si musím promyslet, co jim řeknu. Murtaghovi vím přesně co říct. Jenomže chci, aby to vyznělo slušně, takže si to musím ještě promyslet. Eragon bude větší oříšek. Zarazilo mě, když mi řekl, že se chovám, jako když chci oba. Chápu, proč si myslí, že chci Murtagha. Dřív tomu tak bylo a navíc Murtagh má pořád narážky o tom, jak žárlím a jak ho chci. Jenže jak došel k tomu, že chci jeho? Možná to bylo tím, že jsem souhlasila s přespáním v jeho pokoji. Nebo jsem udělala něco, z čeho si to domyslel? Já... Áh! Už mě z toho bolí hlava! Kašlu na všechny úvahy. Kašlu na Aryu! Kašlu na pomluvy. Kašlu na všechno!
Ježíš!Já už se tak těším na pokračování :) hrozně se to vleče :( kapča se mi moc líbila,doufám,že bude s Eragonem
zajímalo by mě zda se Aryi "záhadně" něco nestane..třeba taková malá vražda
*ďábelský úškleb* no a di té doby já busu trávit čas stavěním svatyně pro nej autorku
