close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

37.kapitola

16. prosince 2013 v 16:20 | Aranel van de´Corvin |  Smlouva s ďáblem
Autorka→ Daidilik@seznam.cz


Ahojda lidičky tak je tu další kapitolka a je vskutku opravdu dlouhou, ale po posledních komentářích se mi zdá, že buď nebyla moc dobrá, anebo mě nějak přestáváte číst, takže záleží na vás kdy přidám další kapitolku.

Je Osm hodin a mě vede za ruku Teodor. Možná je to tím, že se mi prostě nechce na ples. Myslí si, že bych vzala nohy na ramena a do rána bych se neukázala, ale přeci nejsem srab, ne? Nebo snad jo? Vstoupíme do sálu a všechny pohledy se stočí na nás, lépe na mě.
"Teodore, proč se všichni dívají na mě?" Špitnu k Teodorovi, který se zubí do všech stran. Ženy, kolem kterých projdeme, si začnou něco špitat. Nervózně se ošiju, při pomyšlení, že téma se točí kolem mě. Dál se rozhlíží, zda nezahlednu známou tvář a kdo hledá, ten taky najde. Na druhé straně straně se na mě žulí kluci.
"Asi je to tím, že budeme zasnoubeni" To mi říká až teď. Zamračím se.
"To mi říkáš, až teď" Sjedu ho, vzteklím pohledem.
"Ano, je to překvapení" řekne na obhajobu a udělá pro mě dost podlou věc. Přinutí mě tančit. Sním tančit a to ke všemu valčík. Nohy se mi pletou a šlapu mu na boty. Už nejsem tak vzteklá, ale cítím se jako to největší pako na světě, je to tak trapné. Až skončí ples, tak ho zabiju. Za to on si to užívá a po celou dobu se na mě usmívá. Baví ho mě dostávat do rozpaků.
"Sluší ti to?" Zašeptal mi v těsné blízkosti do ucha. Trochu naberu červeň ve tváři ve tváři. Neodpovím, ale zvednu oči k jeho tváři a ušklíbnu se. Dupnu mu na nohu a zatočím s ní.
"Dito, uklidni se, to přeháníš" Přestali jsme tančit a stejně už hudba skončila.
"Ne, nepřeháním"
"Chováš se jak malá……. Chceš dál pokračovat?" Řekne škodolibě.
"Ne!"
"Pojď si dát zákusek" Nabídne mi ruku. Samozřejmě, že jí přijmu a taky bych i něco slupla. Prodíráme se davem. Teodor postupuje jako první a pevně mi svírá ruku, abych se mu nevysmekla. Najednou do mě někdo z boku narazí, až z toho přepadnu na záda a ten někdo na mě padne celou vahou. Otevře pusu k proslovu.
"Koukáte se vůbec na cestu, nebo jste až tak slepá" Čekala jsme, že se mi omluví, ale tohle ne.
"Co prosím" Skoro zavrčím "Co si to dovolujete, teď se mi máte tak akorát omluvit" Co si to o sobě sakra myslí.
"Ty malá couro….." Rozpřáhnul se, že mi jednu vrazí. V té rychlosti si nestihnu ani zakrýt tvář před ranou. Teodor ho popadl z boku a surově ho otočil čelem k sobě. Vidím oběma do tváře. Teodor ho
drží za límec s hněvem a opovržením v očích. Za to ten druhý s děsem v očích, čelí jemu. Teodorův výraz ještě více ztvrdl a pěstím ho udeřil do tváře a pak znova a znova. Potom ho beze slova přitáhl zpátky k obličeji a chladně si ho prohlíží, kolem nás se vytvořil hlouček zvědavců, čekajíc co se bude dít.
"Jestli je ti život milí, tak mi po celý večer nelez na oči a omluvíš se. Rozumíš!" Hrozivě na něj zavrčel. Nejen jeho, ale i mě to dost vyděsilo. Toho chlápka, až se ke mně choval vulgárně je líto.
"Jistě pane…" Trhavým pohledem se pohledl mým směrem "Slečno o-omlouvám se"
"A" řekl k němu chladně Teodor.
"Už se to víckrát nestane" Dodal velice rychle. Teodor ho od sebe vztekle odstrčil a naznačil mu pohledem, aby mu zmizel z očí. Ihned ho pochopil a rychlými kroky se odplíží pryč. Z toho dění co tu bylo, se zapomenu zvednout, takže nepokrytě na něj civím s otevřenou pusou. Teodor se zpátky otočí na mě.
"Jsi v pohodě?" Chytl mě za ramena a zvedl mě na nohy. Hned na to mě pevně objal. S velikou úlevou mu položím hlavu na hrudník a zaposlouchám se do rytmického tlukotu jeho srdce. "Nedopustím, aby se ti něco stalo" Hladí mě po vlasech, je to tak příjemné a uklidňující. "Stále máš hlad?" Zeptá se z ničeho nic, ale hned mi dojde, že jsme měli namířeno ke stolům s občerstvením. Souhlasně přikývnu. Obejme mě kolem pasu a vede mě k plně naloženému stolu.
"Co si dáš" šibalsky se na mě usměje.
"Co si mám dát, vždyť z toho polovinu neznám….." Pohlédnu na černé mušle, spíše škeble "To se jí?" divím se.
"Jo je to dobré, chceš ochutnat?" Podstrkuje mi jednu tu ohavnost, přímo pod nos. To vám tedy povím. Smrdí to, jak to může žrát, no fuj.
"Jdi s tím pryč" Odstrčím jeho ruku stranou a vezmu si z talíře šunkoví salámek, je tak dobrý. Prostě salám je salám a je dobrý.
"Tak skus tohle" Co to je? Další ohavnost, tentokrát v oranžové barvě a má to nožičky. To jako žerou brouky?
"Teodore, něco sem ti říkala" Uhýbám se mu. Když se mi tu breberku snaží nacpat do nosu, jen abych si k tomu čuchla.
"No tak, jen jednu" Zkusí to znova a znova. Rezignovaně povolím a přikývnu.
"Ale než to pozřu, ale chci vědět, co je to za brouka?"
"Brouk?" Přijde mu to směšné "Broučku, si tak nevzdělaná, tohle je kreveta" Vloží mi jí do úst, je opravdu dobrá.
"Aha, je docela dobrá, ale tohle je lepší" Uzavřu debatu, a naložím si plný tác salámu a sýru. Do druhé ruky si vezmu francouzskou bagetu. To by mi mohlo stačit. Pomyslím si. Pohlédnu za sebe na Teodora, co si bere on. Co mohu říct, prostě on je nenažraný tvor. V ruce svírá celou mísu krevet.
"Nebuď skrblík"
"Cože" Šlehne s rozhněvaným pohledem na mě.
"Vždyť se na ostatní nedostaneš, když jim všechno sníš" Chtěla jsem říci sežereš, ale nevím, zda by po mě neskočil, tak radši neprovokuju. V těch šatech nehodlám opět vytírat podlahu.
"No a? Mám je rád, a ještě se donesou, jestli na ně máš chuť, možná se s tebou o ně podělím" Jde těsně za mnou až ke stolu, kde mi galantně nastaví židli, to jsou dnes komplimenty. Nejspíše se vytahuje před ostatníma svým galantním chováním, ale kdybychom tu byli sami, tak na tohle hází bobek. Život je někdy pes.

*****

Blíží se půlnoc a všichni už mají řádně upito a to i já, i když Teodor taky. Ze začátku mě dost brzdil. Pozoruju noumena, který to válí po parketu. Zajímaví na tom je, že je to Viktor. Vůbec bych to do něj neřekla. Už dávno se nehrají valčíky, teď tu vládne disko. Nevěděla jsem, že jdou to takový pařmeni. Viktor se z ničeho nic zadívá mým směrem a posměšně na mně poukáže prstem. Copak neví, že je neslušné ukazovat prstem na lidi? Nemusím dlouho čekat, proč na mě poukazoval, hned mi to dojde. Ke mně se šinou Leo s Erikem a jeje měla bych brát nohy na ramena. Brodím se davem v domněnce, že se jim ztratím.
"To přede mnou prcháš?" Ozve se přede mnou posměšně. Málem bych do něj vrazila. Pohlédnu do tváře Leonovi.
"To není fér" Vztekám se "Ty se teleportuješ." Ukážu na něj ukazováčkem, teď mě napadá. Je neslušné na někoho ukazovat.
"Tobě to vadí?" Žulí se na mě. Ted neklám on mě normálně objal a přesunu se i se mnou do středu hloučku. Nezbylo mi nic jiného, než se vlnit podle rytmu hudby. Zalíbilo se mi to, ale po deseti písničkách si musím dát oddych. Šíleně mi z toho popsání bolí nožky. Ty podpatky to je děs. Omluvím se a jdu se posilnit drahou tekutinou k baru. Usadím se a požádám o něco sladkého.
"Ty jsi Dita, že jo?" Po mé pravici si usedne neznámí kluk.
"Jo a ty?" Prohlédnu si ho.
"Saimon" když mlčím, tak dodá "Teodorův bratránek, už jsme se setkaly" Nepamatuju si ho.
"Opravdu?" řeknu pochybovačně.
"Ty si to nepamatuješ? Mluvil jsem s tebou, přes mou ohnivou techniku" Svitne mi.
"No ovšem……Vyděsil si mě" Vyčtu mu to.
"Jo to bylo vidět, slyšel jsem, že jsi zasnoubená s Teodorem, tak to tedy blahopřeju" Potřese mi rukou, pro mě je to snad už snad po padesátý. Z toho čtyřicet-pětkrát bylo popřání našemu zasnoubení a ten zbytek? To byli ti, kteří si podávali ruce se vším co mělo končetiny anebo se to tomu podobalo.
"Líbí se ti tu?...... Někoho ti představím" Podívá se za nás. Za námi se tyčí Vysoký chlap dosti podobný mistru Teodora, ten který mě tenkrát napadl v lese a říkával si Lewis. Jen to jméno ve mně vyvolá vztek.
"Dito, tohle je můj otec Henry. Otče tohle je snoubenka……." To už mi přátelsky podává ruku Henry s proslovem, který přeruší Saimonův proslov.
"Opravdu tohle je Dita?" Usedá si po druhé volné straně. "Určitě nebude vadit, když si s vámi naliji"
"Jistě, jen když mě nebudete nutit tančit" Poručím si další sklenku u barmana.
"Koukám, že máš ráda sladké" Usměje se Saimon.
"To si piš"
"Tak skus tohle" Poručí barmanovi, mě neznámou tekutinu a barman po chvíli přede mně postaví sklenku se sladkou vodkou. Ochutnám jí, je fakt dobrá.
"Jsi znalec"
"Jistě už mnoho a mnoho let"
"Mnoho?" Nechápu, muže být jen o několik let starší jak já.
"Jo, přes třístá let" Vytřeštím oči a čekám, že řekne apríl, ale ne.
"Šmarja, to je docela pěkná doba"
"Jo, to tedy jo" Mlčí, ale po chvilce pokračuje "Tušíš kolik je Teodorovi?" To by mě taky zajímalo. Zakroutím hlavou. "Je o dva roky starší jak já" Tahle odpověď mě dost zaskočí.
"To jako chodím s dědkem" Vyhrknu.
"To říkáš, že jsem dědek" Ozve se pobouřeně u mého ucha. Leknutím se otočím na Teodora. Stojí za mnou s rukama založenýma na prsou. Ušklíbnu se na něj jak pětiletá holčička, co něco provedla.
"Co si vy dva o mně drbete" Padne nám kolem ramen, taky má napito. Najednou mě a zvedl mě. Táhne mě v závěsu a prodírá se tanečníky.
"Kam mě to vedeš?" Zděsím se, když si uvědomím, že mě vede na parket, už zase. Možná přes něj jen přejdeme, ale buďme si upřímní, jaká je naděje. Nulová, když se na něm zastavíme a začneme tančit. Tohle není tanec, jako předtím. Tenhle je plný vášně. Během okamžiku jsem jen já a on. Vlníme se v rytmu melodie a společně se dráždíme doteky po těle. Je to tak úžasné a libí se mi to. Hudba utichla a mě probere potlesk. Všichni nás sledovali a teď tleskaly. Ve tváři naberu červeň a splašeně se porozhlédnu.
"Jsi úžasná" Stiskl mi ruku "Chceš pokračovat" zakroutím hlavou. Vykročíme zpět k baru za Henrym a Saimonem. "Hej bando, pohlídáte mi Ditu, musím si něco vyřídit" Požádá je ty dva a mě políbí.
"Jasně nech nám jí, něco jí na tebe ještě vyzradíme, ale neboj. Nám můžeš věřit, mě" Říká vesele Saimon, nad tím jen s povzdechem přikývne Teodor.

O půl hodiny déle

Teodor nikde., to je divné. Mezitím mi Henry se Saimonem vylíčili tolika historek s Teodorem. Řada z nich je opravdu zábavná. Ale jedna věc je jasná se Saimon sou skoro jako bratři. Omluvím se jim se slovy, že se jdu podívat po Teodorovi. Pustili mě se slovy, abych si dala pozor na opilce.
Už je to nějaká doba, co bloudím po zámku a hledám ho. Sejdu do zahrad, kde narazím na hlasy a jeden z nich patří Teodorovi. Skryji se jedním z mnoha keřů. Vidím Teodora sedět na lavičce a po jeho pravici sedí nádherná bruneta s vlnitými vlasy do půli zad a v červených nádherných šatech. Srdce se mi zalije žalem. Pozoruju je, jak si povídají a pak Teodor z kapsy vytáhl z kapsy krabičku zabalenou ve žlutém lesklém papíře. Potulně se usmál, při pohledu, jak s nadšením rozbaluje pro ni určený dárek. Tvář se jí rozzuří, když zahlédla věc uvnitř.
"Děkuju" Zavýská "Ty víš co má ráda" Padne mu kolem krku. Tohle mě nejvíce zasáhne, už bych toho více nesnesla a všechno vidět nemusím. Potichounku se vypařím z jejich dosahu. Po pár metrech narazím na Richarda s Arturem. Artur mě chytne za loket.
"Co se stalo?" Jak to může vědět.
"Ne, nic……jen se musím, projít………jo projít" Řeknu nakonec a pokračuju v cestě. Zahrady sou nádherné a obrovské. Najdu zde osamocenou lavičku, na které se usadím a nechám vyplout emoce na povrch. Po tváři se mi začnou téct první slzy. Úplně mě dorazilo, cítím se mizerně. Přestanu vnímat okolí a ani si nevšimnu, že mě někdo sleduje ze stínů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Veronika Veronika | 16. prosince 2013 v 16:53 | Reagovat

dalšíííííííííííí

2 vanesa vanesa | E-mail | 16. prosince 2013 v 16:59 | Reagovat

Super ďalšiu časť ;-)

3 Lili Lili | 16. prosince 2013 v 17:37 | Reagovat

Pecka! Uz aby byla dalsi kapitola

4 horky horky | 16. prosince 2013 v 19:42 | Reagovat

že jí nepodvádí
že ne, že ne, ŽE NE!!!!

5 Wičííí Wičííí | 16. prosince 2013 v 20:22 | Reagovat

NO to si ze mě děláš snad srandu :D ..teď nebudu mocinky spát, jak jsem napnutá co bude v další kapče a hlavně co bude s jejich vztahem ..to mě dostává prostě :D rychle další, i když minulé kapitoly nebyly zrovna odvazové, tak tato se ti povedla 8-)

6 Seléna Seléna | Web | 17. prosince 2013 v 10:47 | Reagovat

úžasná kapitolka opravdu, ale ten konec, to si děláš srandu takhle usekeknout? prosím dej sem co nejdříve další kapitolku, prosím, ten konec nebyl vubec hezkej, doufám, že se to nějak vyřeší a bude to jenom nějaká jeho kamarádka, ale proč jí o tom neřekl, chudák holka Diota:-) jsem zvědava jak to teda bude pokračovat:-)

7 Zuzka Zuzka | 17. prosince 2013 v 16:31 | Reagovat

je supeer, aj ten koniec :) mne sa páči a viem, že ju nepodvádza :) no rýchlo ďalšiu som zvedavá kto je slečna neznáma :D

8 yasmine yasmine | 17. prosince 2013 v 16:43 | Reagovat

tohle byla super kapca uz se nemuzu dockat na dalsi :-D

9 Libikkk Libikkk | 24. prosince 2013 v 23:06 | Reagovat

No úžasná jako vždy.  Co je to zamrchu? :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama