17. ledna 2014 v 17:53 | Aranel van de´Corvin
|
Nevím, kdy se dostanu k psaní, ale komentáře mě určitě motivují k dalšímu psaní :) Děkuji za předešlé komentáře. Tahle kapitola je taková oddechová. Ale v další kapitole se dočkáte Aryi :D
Ráno se opakoval stejný problém jako vždycky. Nebyla jsem schopna vstát. Navíc jsem ležela v Eragonově náruči. Nevím, jak se mám zvednout, abych ho nevzbudila. Opatrně jsem se nadzvedla a sundala z mého boku jeho ruku. Ztuhla jsem. Začal se vrtět. Naštěstí se nevzbudil. Podařilo se mi vstát a potichu vkrást do koupelny, kde jsem se oblékla. Musím si pohnout, jinak dostanu od Gertrudy přednášku. Když sem odcházela, Eragon ještě spal. Oddychla jsem si. Včerejšek je jako sen. Stalo se toho tolik! Ani jedné věci doteď nemůžu uvěřit.
Rozhodla jsem se, že půjdu jinou chodbou. Nerada bych zase potkala Honorii a poslouchala ty její průpovídky. Dneska bych je nemusela vydýchat, protože jsem ve zvláštním rozpoložení. Popravdě jsem trochu zmatená. Včera večer, když jsem ležela s Eragonem v posteli, to bylo příjemný. Skoro je mi i líto, že budu mít vlastní pokoj. Nikdy jsem nepřemýšlela, jaký by to bylo, kdyby mě k sobě přitisknul... Tehdy měl oči jenom pro Aryu, takže mě ani nenapadlo přemýšlet o tom, jaký by to s ním bylo. Byla jsem trochu nejistá. Jak se mám chovat, až mu donesu snídani? Při troše štěstí bude spát. Nebo líp. Prvně donesu jídlo Katrině a Roranovi. Katrina mi určitě nějak poradí. Jsem v těchto věcech nezkušená a nevím, co mám dělat.
Do kuchyně jsem přišla akorát. Okamžitě jsem přiskočila ke Gertrudě a zeptala se jí, jestli můžu přinést jídlo královi a královně. Svolení jsem dostala, ale na vybavování nebudu mít moc času. Nejraději bych s tím tácem běžela, ale vylila bych čaj. Stráže mě automaticky pustily dovnitř. Naštěstí už byli vzhůru. Huf.
"Dobrý ráno," pozdravila jsem, když jsem vešla do jejich pokoje.
"Ahoj," kývl na mě Roran a Katrina na mě z postele jenom zamávala. Položila jsem tác na stůl a počkala až se Roran odebere do koupelny.
"Stalo se něco? Murtagh s Eragonem vypadali zaraženě, když včera přišli do sálu," začala jako první Katrina.
"Ne, nebo vlastně ano, ale to je na dlouhý povídání. Potřebuju s něčím poradit, ale nemám moc času," řekla jsem jedním dechem. Nadzvedla překvapeně obočí.
"Jistě, co se stalo? Vypadáš vážně."
"Ono to zas tak vážný není. Jenom nevím, co mám dělat. Včera večer jsem nakonec zůstala u Eragona."
"To mi došlo. Eragon nějak chvátal z večeře. Když už jsme u něj. Taky vypadal vážně. Vy jste se pohádali?"
"To taky, ale o to tu teď nejde," řekla jsem netrpělivě. "Po práci přijdu a všechno ti řeknu. Jde o to, že když jsme s Eragonem večer leželi v posteli, tak...mě objal a já se k němu, ehm, no," lezlo to ze mě jako z chlupaté deky.
"Přitulila?" doplnila mě Katrina a u toho jí cukaly koutky.
"Jo, no a teď nevím, co mám dělat. Mám předstírat, že se nic nestalo? A co když to bude předstírat on? A co když-"
"Brzdi," zastavila mě Katrina. Vyčkávala jsem, co mi poradí. "Za prvé, já říkala, že se to stane," začala se culit, "a za druhé, nemyslím si, že by Eragon předstíral, že se nic nestalo. Kouká na tebe od té chvíle, co jsi tady."
"Jsem ráda, že jsem tě pobavila, ale co mám dělat?"
"Co by? Počkej, co udělá on." To je všechno? "Nekoukej tak vyděšeně. Tohle si musíš ujasnit sama. Teď jde o to, jestli o něj stojíš. Hlavně ho nenechej snažit se zbytečně. Tohle mu udělala Arya a byl z toho ještě dlouho špatný."
"Co máme dobrého k snídani?" Roran už byl oblečený a nadšeně se hrnul k jídlu.
"Musím jít. A co ty? Lepší?" zašeptala jsem ještě ke Katrině.
"Jde to," usmála se jemně.
"Večer si popovídáme."
Eragona jsem vypustila z hlavy. Čelila jsem vážnějším problémům. Služky se na mě od rána nevraživě dívaly. Jelikož se se mnou nikdo nebaví, byla jsem nucena jít za Gertrudou a zeptat se, kde je problém. Bylo mi vysvětleno, že jí po místních drbech nic není, což byla narážka na můj sexuální život, ale dnešní naštvanost služek pramení z toho, že mi musí připravovat pokoj. Začala jsem vysvětlovat, že to nemusí dělat a ať se vrátí, ale Gertudu můj názor nezajímal. Dostala rozkaz od krále, ať pro mě služky připraví pokoj a tím to pro ni končí.
"Mohla bych nosit obědy do žaláře?" zeptala jsem se během umývání nádobí. Překvapeně se na mě podívala.
"Proč bys to chtěla dělat?"
"Jen tak. Změna je život."
"A s Joanou to určitě nesouvisí, že?"
"Trochu."
"Na tvým místě bych to nedělala. Akorát je tím víc poštveš proti sobě. Nevšímej si jich a brzy je to přestane bavit." Překvapeně jsem otevřela pusu. Gertruda mi právě poradila!
"Na co tak koukáš? Jdi uklidit do velkého sálu. Panstvo už je určitě po obědě."
Gertruda mě zaúkolovala na celý den. Odpoledne jsem nevěděla, kde je vpravo a kde vlevo. Lítala jsem od jedné práce ke druhé. Jarní úklid by se měl zrušit. Aby toho nebylo málo, tak mi ostatní služky v jenom kuse házely klacky pod nohy. Když mi měly něco vyřídit nebo donést, tak na to náhodou zapomněly. Takhle jsem se už dlouho nenaběhala. Po práci jsem se šla podívat do svého pokoje. Byl úžasný! Měla jsem dokonce svoji vlastní koupelnu. Pokoj byl podobný tomu, co měli jezdci, ale tenhle byl menší. Nevadilo mi to. Vlastně to je nejlepší bydlení, jaký jsem kdy měla!
"Můžu?" zaklepala na futra Katrina.
"Proč bys nemohla?" usmála jsem se na ni. Zavřela za sebou.
"Líbí se ti to?"
"Děláš si srandu? Je to úžasný. Děkuju!"
"Přeci tě nenecháme bydlet v hostinci. Je tu spoustu pokojů, jenom nejsou zrekonstruovaný. Tenhle by chtěl taky pár úprav," zhodnotila stav pokoje.
"Nepotřebuje. Mně se tady líbí," ujistila jsem ji.
"Kde máš věci?"
"Ještě u Eragona. Nestihla jsem si pro ně dojít. Měla jsem moc práce."
"Ani bys ho tam nenašla. Odjel někam s Roranem a Murtaghem."
"Aha, a kdy přijedou? Mám u něj všechno oblečení."
"Ještě dneska. Čekám je každou chvíli. Jeli jenom někam za město..."
"Roran je pořád pryč, že?"
"Jenom poslední dva týdny. Ono se to zase uklidní. Měli nějaký problémy ohledně lapků." Měla jsem tu i malý kulatý stůl a u něj tři židle. S Katrinou jsme si k němu sedly a povídaly si. Bylo to příjemný. Nikdo nás nevyrušoval.
"Co to máš na ruce?" zamračila se Katrina.
"Jo, tohle. To nic není."
"Kdo ti to udělal? Nebo máš nějaký problém? Víš, že stačí říct. Vím, jak umí být někdy služky nebo stráže protivní."
"Nic se neděje. Ani to nebolí."
"To není odpověď na otázku, kdo ti to udělal?"
"Eragon, ale-"
"Cože?" vyskočila na nohy Katrina.
"Počkej. Ještě jsem nedomluvila," zastavila jsem ji. "Chtěla jsem mu dát facku, proto mě chytil za ruce. Jenomže jsem se bránila a chtěla mu pořád jednu vrazit, tak mě stiskl pevněji."
"Ty jsi chtěla dát facku Eragonovi, za co?" sedla si zase zpátky. "Stejně by si měl dávat pozor na svoji sílu," zamumlala si pro sebe.
"Protože tvrdil, že chci spát s Murtaghem a neřekl mi o tom, že je tady Joana," přešla jsem její poslední poznámku a zamračila se při uvědomění, že o ní musela taky vědět.
"Přemýšlela jsem nad tím, jestli ti o ní mám říct," řekla zahanbeně. "Potom jsem dospěla k názoru, že by to stejně nikam nevedlo."
"Jenomže ona o mně šíří drby."
"A myslíš, že bys jí v tom nějak zabránila?"
"Možná. Zkusila bych to. Nějak..."
"Radím ti, aby ses na ni vykašlala. Teďka zpátky k tomu podstatnému. Proč si myslel, že chceš spát s Murtaghem?" Vysvětlila jsem jí, co Eragona přimělo k tomu názoru. Shodly jsme se na tom, že chlapům to občas nemyslí a některé věci si přeberou po svým.
"Aspoň že Murtagh se už trochu zklidnil," ušklíbla se Katrina.
"Zklidnil? Vždyť je znovu v pubertě!"
"To ano, ale už v pozdější fázi. Buď ráda, že jsi ho neviděla po válce. Bylo s ním k nevydržení."
"A co se teda vlastně stalo? To byl Eragon tak zaražený kvůli hádce?" Naštvalo mě, že si vzpomněla na naši ranní konverzaci.
"Ne. Nevadilo by, kdybychom o tom nemluvily? Mně stačil včerejšek, když o tom se mnou mluvil on," povzdechla jsem si.
"Třeba by ti pomohlo, kdyby jsi o tom mluvila."
"Problém je v tom, že se to stalo už dávno a já se přes to přenesla. Jenomže včera jsem měla slabou chvilku a byl u ní Eragon. Proto byl tak vykulený," snažila jsem se to aspoň trochu vysvětlit.
"To musela být pořádně slabá chvilka. Kdyby jsi ho viděla. Vypadal, jako když mu ulítnou včely. A potom mluvil s Murtaghem. Byl naštvaný. Hodně naštvaný. Vůbec tomu nerozumím," zamračila se a podívala se na mě zkoumavým pohledem.
"Já tomu rozumím až moc." Myslela jsem si, že mu to Jelimán vyslepičil.
"A TO nějak souvisí s tím, že jsi u něho spala?" snažila se to pochopit.
"Vlastně jo."
"Víš, mně to vážně můžeš říct. Taky jsem ti všechno řekla. Viděla jsi mě na dně. Věř mi, že ať už to bude cokoliv, tak tě vyslechnu a nikomu o tom neřeknu."
"Vím, že to nikomu neřekneš. Jenom se mi o tom špatně mluví."
"O špatných věcech se vždy špatně mluví."
"Dobře, no, ale neřeknu ti všechno. Jenom to, co se včera vlastně stalo," odmlčela jsem se a přemýšlela, jak to zformulovat. "Ehm, jde o to, že když jsem byla malá... během války, vpadli k nám vojáci... A hm,víš, co vojáci dělávají, když, no... plení vesnice," mlela jsem pátý přes devátý, ale Katrina rychle pochopila, co se jí snažím říct.
"Bože, to jsem nevěděla," zašeptala.
"O to teď nejde," zarazila jsem její řeč. "Jde o to, že když jsme se s Eragonem hádali... Najednou jsem byla přitisknutá ke stěně a on se na mě díval a mně to připomnělo... Víš co. Já vím, že je to uhozený! Ale-"
"Vůbec to není uhozený. Proč jsi mi to neřekla dřív?"
"Nebyl důvod," pokrčila jsem rameny. "A nikomu to ani říkat nebudu. Vidím, jak na to zareagoval Eragon."
"Jak zareagoval?"
"V hlavě mu utkvěla představa, že se ho bojím, takže se ke mně chová jako k porcelánové panence."
"A bojíš se ho?"
"Eragona?" nadzvedla jsem ironicky obočí.
"Tak dalo by se čekat, že se budeš bát se s někým sblížit..."
"Dřív ano. Jenomže teď už jsem vážně v pohodě."
"Nevím, jestli bych se po něčem takovým dokázala vzpamatovat."
"Ty jsi se vzpamatovala z něčeho mnohem horšího."
Katrina to nijak nerozmazávala. Místo našich problémů jsme radši řešily malou Katrinku a probíraly drby. Katrina se už taky doslechla, s kým spí Murtagh. Docela jsme se na něm pobavily. Klidně bychom se bavily dál, ale někdo zaklepal na dveře. Katrina se na mě zvědavě podívala.
"Na mě nekoukej. Netuším, kdo by to mohl být." Byl to Roran. Přišel si vyzvednout svoji ženu.
Osaměla jsem. Chtěla bych se jít po dnešním dni vykoupat, ale nemám tady nic na převlečení a nechci utíkat hnedka k Eragonovi. Mohl by si myslet, že jsem na něj celý den čekala. Počkám půl hodiny a potom se k němu stavím. Šla jsem do koupelny a zkontrolovala svůj stav. Vypadám hrozně! Kruhy pod očima, vlasy mi vypadly z culíku a celkově vypadám utahaně. Upravila jsem si alespoň vlasy. Všimla jsem si, že tu mám i malou knihovničku. Vzala jsem si namátkou jednu knížku. Uh, nečetla jsem tak dlouho. Měla bych znovu začít, nebo to zapomenu. Stejně tak psaní. Táta mě kdysi učil psát. Někdo zaklepal na dveře. Mám docela dost návštěv na někoho, koho chce půlka personálu zabít.
"Dále," zavolala jsem a vrátila knížku zpátky. Ve dveřích se objevil Eragon. Značně jsme znervózněla. Nevěděla jsem, kam s rukama.
"Nesu ti věci," prolomil ticho.
"Děkuji. Teď jsem měla v plánu pro ně jít," vzala jsem si od něj věci. Zavřel za sebou dveře.
"Líbí se ti tady?"
"Samozřejmě, že ano. Poslední tři roky jsem bydlela v lese. Postel to je věc," usmála jsem se na něj. Trochu jsem se uvolnila. Co šílím. Vždycky jsem se s nmí bavila normálně. Nevím, proč bych kolem toho teď měla dělat cavyky.
"Ráno jsi odešla brzo," poznamenal, když jsem si ukládala šaty do skříně. Byl opřený o postel a sledoval mě.
"Musela jsem do práce. Znáš Gertrudu. Kdybych zaspala, vynesla by mě v zubech."
"Mohla jsi mě aspoň vzbudit."
"Nechtěla jsem tě budit zbytečně."
"Protože jsi mi nechtěla trhat spánek, nebo to mělo jiný důvod?"
"Od každýho něco," přiznala jsem se.
"Nelíbilo se ti, když jsi spala u mě?" přistoupil ke mně.
"To jsem neřekla."
"Jenomže ty jsi neřekla vůbec nic," zamračil se. Zavřela jsem skříň a otočila se k němu. Stál kousek ode mě a mě to rozptylovalo.
"Nezapomínej, že ty jsi taky nic neřekl," vzala jsem to z druhý strany. Katrina mi radila, ať to nechám na něm.
"Myslím si, že já už nic říkat nemusím."
Olalá(:! Zajímavý. Ale tyhle oddechovky mě moc neberou. Teda až na ten úplnej konec, ten byl skvělej.(: