Autorka→ Daidilik@seznam.cz
Ahojda lidičky, tak jsem přidala novou kapču a doufám, že se bude líbit i když konec je trochu krváček, tak nezapomeňte na momentíky a doufám, že krváky vám nelíbí: D
Pomalu otevřu oči do jasného dne. Do očí mi udeřily sluneční paprsky. Zastíním si před nimi oči rukou a teprve po chvilce sjedu pokoj očima. Ležím na veliké pohodlné posteli a ta místnost je mi povědomá. Až po čase si uvědomím, že jsem v Teodorově a mým pokoji. Ulevilo se mi, že už nejsem v té hnusné kobce. Pomalu a opatrně si sednu, ale i tak mě bolestně bodne v břiše. Odhrnu ze sebe deku a triko si vyhrnu, až ke krku. Celé břicho, ale i krk mám obvázané obvazem a něčím žlutým je nasáklé. Fuj, smrdí to. Nejspíše je to nějaká mast, či co. Na chodbě zaslechnu hlasy, jak někdo prochází kolem mého pokoje.
*****
Mám strašnou žízeň a nikdo stále nepřichází. Od těch posledních kolemjdoucích uběhla, už celá hodina. Nohy svěsím podél postele a zvednu se na ně. Bezva udržím se na nich a teď? Kde že byla ta kuchyň? Na chodbách na nikoho nenarazím a poměrně rychle narazím na kuchyň, není to divné? Když něco hledám tak se to přede mnou obvykle schová, ale dnes ne. Line se z ní nádherná vůně, dobrá šla sem za nosem. Otevřu dveře a nakouknu dovnitř, kdo co kuchtí. Elisa stojí u trouby a peče a Natálie sedí za stolem. Elisa zůstane na mě překvapeně civět.
"Jak to že nejsi v posteli" Proč tuhle větu slyším, když vždy se kdy se vzbudím po nějaké nakládačce.
"Mám hlad, tak se jdu najíst" Zkoumám co bych mohla sníst.
"Tak si měla počkat v posteli, však on by někdo přišel"
"To jsem si taky říkala……… Před hodinou" Zabručím a jdu omrknout, co to kuchtí. Původně jsem měla jen žízeň, za to může ta lákavá vůně.
"Tys nám tedy dala, tedy hlavně Teodorovy, byl z toho na prášky" Usměje se a vytáhne z trouby moučník, který to tu tak hezky provoněl.
"Vlastně, kde je Teodor?" Ani jsem ho tu neviděla a to je divné.
"Odešel zpátky do svého hradu"
"Cože, on mě tu nechal?"
"Vrátí se pro tebe, možná?" Řekne tajemně. To mě akorát více rozhodí. Sice nevím, kdo byla ta holka, ale chci vidět Teodora.
"Co se stalo?......" Tady něco smrdí "Něco my tajíš" mlčí, to se my nelíbí.
"Neboj, netajím" S těmito slovy mi strčí talířek i s moučníkem a s druhým kráčí za svojí dcerkou. S chutí se do něj zakousnu, má to skvělí.
*****
Je večeře. Ne mě moc velká večeře. Je pečená kachna, ale ty stehna. Lidi takhle obří stehna vidím poprvé, čím je, krmili je my záhadou. Už vím, proč je Teodor tak žravý. To není možný, tohle mám celý sníst. Tahle porce by mi vystačila na celý den, co na den rovnou dva dny. Jsem v polovině a hrdě bych si řekla, že jsem dobrá, ale život je ironie. I Natálie snědla celou svou porci a to je jí teprve šest let. Ted to vypadá, že my to nechutná, ale já nechci urazit šéf-kuchaře. K mé smůle jsem poslední kdo to nedojedl a vařila to Elizabeth, která nade mnou stojí i stou vařečkou v ruce a mám strach, že mě s ní praští, pokud to nesním. Náhle mi někdo vytrhl vidličku a s ní zmizela i kus kachny. Zvednu hlavu vysoko nahoru, kde dlabe Teodor tu kachnu, kde on se tu vzal.
"Koukám, že si to vzal hopem" Dásní se na něj Elisa.
"Chvátal jsem" Odpoví jí a mě pohladí po vlasech. Nakloní se mi k uchu "Nemáš náhodou ležet a odpočívat?" Šeptne mi do něj.
"Je my už fajn" Zazubím se.
"Opravdu?" Nebezpečně se pousměje, asi my něco provede. "Matko, netrap jí, ona toho nesní, tak jako my. Tohle by nesnědla ani za celý den" Vysvětlí své matce.
"Proč si to neřekla rovnou, že to nesníš"
"Mami, takhle si nade mnou stála, když jsem něco jako malí proved, víš s tou vařečkou, jde z tebe děs" Objal mě na uklidněnou, měl pravdu, fakt jsem se jí trochu bála. "Ale máš to dobrý" Pochválil jí kachnu a mě zašeptal, že na mě bude čekat v pokoji. Přikývnu, alespoň mě zachránil, dojídat to nemusím.
O půl hodiny později dorazím do pokoje a Teodor nikde. Namísto toho se v koupelně svítí. Potichounku vlezu do koupelny. Teodor nehybně leží se zavřenýma očima ve veliké vaně.
"Ty spíš?" Žádna odezva. Pomalu přistoupím k vaně, on fakt spí. Prsty zjistím, že voda je stále teplá. Drapl mě za zápěstí a v momentě ležím mu v náručí ve vodě.
"Jdeš pozdě" Zašvitoří mi do ucha a přitiskne mě ještě více "Nevěděl jsem, že si taková žárlivka" Zvednu hlavu, jako to muže vědět, vždyť jsem o tom nikomu neříkala, tak jak.
"Cože" Taktická výmluva.
"Ta holka, s kterou si mě viděla" Naklonil hlavu do strany "Je moje sestřenice Alice, kterou jsem neviděl roky a nedávno měla narozeniny" Cítím se provinile, že jsem o něm pochybovala. Ještě pevněji mě objal v objetí. Pocítím pod sebou, jak se vrtí a hned na to se zvedá, ale mě zanechá ve vaně. Usuší se a oblékne si modrý župánek. Zvedla bych se, kdyby mně zas nechytli záda, asi bych vážně měla odpočívat.
"Proč pak nevstáváš, maličká" šlehnu po něm rozlomeným pohledem, on dobře ví, že tohle oslovení nemám ráda. Podle toho taky se právě na mě teď šklebí.
"Neříkej mi malička, já nejsem malá"
"Já vím, jen tě škádlím" Zmetek, jeden. Zamračím se.
"Zmetku" řeknu potichu, bohužel to slyšel.
"Co že to jsem?" Založí si ruce na prsou.
"Chceš to říct? Tak mě vyndej" Zapře se
"Co za to?" Ten tón se mne vůbec nelibí, už mě zase vydírá.
"Opět mě vydíráš?"
"Opět?" Povytáhne obočí a zamyslí se, pozor on opravdu myslí. "Kdy to bylo naposled?" Sakra, to jsem nedomyslela. Kdy, kdy kdy……….sakryš, nic mě nenapadá. Nakonec se nade mnou smiloval a vyzvedl mě z vany. Položí mě na nohy hned vedle a pomůže mi ze sebe svlékat mokré oblečení a oblékl mě do růžového županu, byl tak příjemný. Přehodil si mě přes rameno a s veselím pískáním si mě nese do postele.
"Co to děláš?" Zděsím se jeho veselé nálady.
"Co to dělám?" Hodí mě na postel a vrhne se na mě. Ruce mi natáhne nad hlavu a obkročmo si na mě sedne. "Dito, přemýšlel jsem o nás dvou a došel jsem k závěru"
"Pani tys přemýšlel" Šlehne po mě zlostným pohledem, dobrá už mlčím.
"Zkrátka bych těl už potomka"
"Cože" spadne mi spodní čelist.
"Ano chtěl bych syna, nebo dcerku" Rozváže uzílek u županu.
"Proč tak rychle?" Tohle mě strašně zaskočilo. Ano, chci mít sním dítě, ale je to na mě mně moc brzo.
"Chci si tě učinit svou ženou a to tě nejprve budu muset proměnit"
"Proměnit? O tom si mi nic neřekl"
"Kdybych tě proměnil už teď, tak potom už děti moc mýt nebudeš. Dále budeš, tak jako já dlouho žít a k tomu tvé schopnosti zesílí" Ted na mě vychrlí tolik nových informací a to si myslí, že to hned můj mozeček pobere. To se plete, mám v tom guláš. Dnes mi to pomalu šrotuje, to je děs.
"Teodore……." Začnu provinile a cítím se strašně. "Mě se musel ztratit ten zásnubní prsten a vůbec nevím kde?" Smutně sklopím oči. Myslela jsem, že se bude zlobit, ale on se jen zvedl a přešel k židli, na které vysela vesta. Sáhl do kapsy a hned na t se vrátil ke mně a uchopil mi za zápěstí ruku a vložil my do dlaně červený látkový sáček a otevřu ho. Ve vnitř je ten snubní prstýnek.
"Doufám, že při dalším boji ho nestrašíš?" S těmito slovy my navlékl ten prsten zpátky na prst. Srdce mi poposkočí radostí, když je tam kde má být. Děkovně ho obejmu. "Pověs mi, co po tobě chtěli, že tě takhle zbyli." Pověděla jsem mu o tom všechno, co my tam prováděli. Na oplatku on mi taky začal vyprávět, co se to tu dělo.
*****O několik dní dříve: Teodor*****
Sedím se svojí sestřenici Alicí na lavičce a povídáme si. Dokonce jí předám i opoždění dárek k narozeninám, které měla před měsícem. Sehnal jsem jí nádherný talisman, o kterém jsem věděl, že se jí bude líbit a že neodolá. Děkovně mě obejme. Zdá se mi, že jsem něco zaslechl, ale nikoho nevidím, asi se mi top jen zdálo, nebo snad ne? Ke mně se blíží Richard s Arturem. Oba pozdravili Alici a Richard mi pověděl o emocích, které nyní ovládají Ditu. Ten zvuk, ten se mi nezdál, to byla ona. Právě si myslí, že jí podvádím s jinou, to je absurdní. Ano měl jsem milenky, bylo jich mraky, někdo by řekl, že přímo harém. Ale teď? Když jsem věrný, tohle bych jí nikdy neudělal, pečuji o ni jako o svůj poklad.
"Kde je?" Já ti dám žárlit.
"Mířila do zadních zahrad"
"Dobrá, jdu za ní, vy se vraťte"
"Zamířím do zadních zahrad, odkad se ozve hlasitá rána. Dita, hrkne ve mně a dám se do běhu. Ze tmy se na mě vyřítí tři vlkodlaci, pustím se do nich. Přiběhnou mi na pomoc další bojovníci. Společnými silami vyhrajeme a postupujeme dál do zahrad, ale nikde jí nevidím. Na zemi se něco zaleskne. Sehnu se a ze země zvednu mezi prsy zásnubní prsten, kterým se požádal Ditu o ruku. Zabolí mě u srdce, co jí to jen provedou.
*****
Uběhl nějaký ten den a naši zvědi našli vlkodlačí hnízdo. Tam bude a zas jí získám zpět. Jen doufám, že jí moc neublížili, jinač je tak střískám a zmučím. Budu si užívat jejích nářky a muka. Je čas všichni, už se balím je to půl dne běhu. Jdu si pro tebe.
*****
Zaútočíme na ně. Asi to nečekaly a nekladli nám skoro žádný odpor. Probojovali jsme se dovnitř, ale přes zápach krve a pach vlkodlaků jí nemůžeme najít. Na správnou cestu nás teprve navede obrovská rána. Podle které jí konečně naleznu. Přehozenou přes rameno a zbitou jí nese vysoký a namakaný chlap.
"Vydejte nám ji, stejnak nám neutečete" Promluvím s hněvem. Zabiju je, zmučím je, zlámu jim končetiny. Ano to jim udělám, jen seženu pořádný kladivo. Počkat jedno jsem tu viděl, to je ono.
"Jistě, že vám ji vydáme" Odpoví mi ten malý skrček, a kývne na toho namakance, který jí zvedne do výšky a zabodne jí dýku do břicha. Do nosu mě praští nová krev, její krev.
"Ne!" Rozkřičím se a chytnu jí ještě její tělo za letu, těsně před stěnou, byla by to možná poslední rána. Rozříznu jí, už tak zničené šaty. Břicho má celé fialové, jako jednu velikou modřinu a místy je podlité krví. K tomu jsem poznal, že má i zlámaná žebra. Vytáhnu jí dýku a dám se do léčení. Vytáhnu jí z toho nejhoršího. Už není na pokraji života, teď i přežije přenos do zámku k otcovi, kde jí doléčíme. To on mě tohle naučil a pomůže mi s ní.
Před vlkodlačím hnízdem čekají mí bojovníci s těmi dvěma, které mi měli přivést. Byli přivázaní za končetiny ke kolu od vozu a byli už trochu zmláceni, ale to nejhorší je teprve čeká. S nateklým obličejem ke mně vzhlídnou. Bezvládné tělo Dity předám Leonovy a od Richarda převezmu veliké kladivo.
"Prosím vás smilujte se nad námi" škemrá ten fracek, ale ten obr mlčí.
"Měli jste snad smilování u Dity? Myslím si, že ona tak neškemrala!" Rozmáchnu se a tomu frackovy zarazím nohu do kola, bolestí zaječel, takto udělám i s tou druhou nohou. Přejdu k tomu obrovy a i jeho nohy zarazím do kola, ale ten tolika neječel, nechtěl svým nářkem mi udělat jen radost. Vrátím se k tomu menšímu a zarazím mu i ty ruce. Chvilinku ho nechám vyřvat, ale jelikož mi to rve uši, tak vytáhnu z opasku dýku a podříznu mu hrdlo. Stejný proces udělám i tomu obrovy a převezmu si zpátky Ditu a Rozeběhneme se zpátky do zámku.


wow užasný aten pohled teodora byl uchvatny, jen mi je líto Dity ona je chudák celá pomlácená a on jí nabral jak pytel brambor apak jí placl do postele. chudák se divim, že jí nic nebolo
jinak užasná kapitolka arozhodně se těším na další