Autorka→ Daidilik@seznam.cz
Ahojda lidičky, čtete dobře tohle je opravdu poslední kapitolka tohoto příběhu a taky závěrečné vyvrcholení. Původně to mělo trochu dopadnout jinak, ale takto se mi to jeví jako lepší. Nebuďte smutní, už mám rozpracované pokračování.
Pokračování naleznete zde: http://blackness-story.mistecko.cz/
*****O dva měsíce později***** Uběhly už dva celé měsíce od incidentu s vlkodlaky. Sedím na parapetu u okna a dívám se na padající vločky z nebe. Nastává zima a i vzduch se ochladil pod bod mrazu, ale je to krásný pohled. Teodor by jančil, že můžu spadnout dolu a to by ho prý hodně zlobil. Ale teď nemůže nic je totiž na hodně důležitém jednání, na kterém stráví jen pár dní. Vždy když někam jede, tak se semnou vždy objetím rozloučí a do ucha mi vždy pošeptá, jak mě moc miluje a taky, abych byla opatrná a sama nikam nechodila, protože před dvěma měsíci Monika, ta nesmrtelna, šílená démonka se dostala z vězení a utekla pryč. Má strach, že by na mě někde mohla, zaútočí. Ale je to dost velká doba a doufám, že se s ní nikdy nestřetnu. Zítra, nebo pozítří by se měl Teodor vrátit, strašně se na něj těším, tak dlouho zatím co sním, jsem nebil pryč a je tu ještě jedna věc. Chvilku jsem tápala, ale ty testy, co jsem si potají udělala za tu dobu, co je pryč. Ten test je pozitivní, bože já jsme těhotná. Nevím, jestli mám skákat radosti anebo panikařit, jak to budu zvládat. Budu mýt miminko a tuhle novinu vím teprve pět dny. Skoro ani nespím a nevím, jak mu to mám říci. Možná když mu to řeknu na rovinu a jak zareaguje. Bude mít radost? Určitě vždyť se na to tak těšil. Dokonce jsme se i domlouvaly na jménech. Pro holčičku Ornella a chlapeček Giovanny. Netradičný jména, ale oba dva jsme se shodly na nich. Pohladím si stále ploché břicho. *****O dva dny déle***** Donese se mi zpráva, že se Teodor vrátil. Na nic nečekám a běžím mu naproti ke hlavním dveřím. Právě vchází dovnitř a za ním zamkli kluci, jindy jiskřící elánem a humorem, ale dnes je hrobové ticho, což je opravdu divné. Teodor by mě nejradši ani neobjal, co mu přelétlo přes nos, to mě více pozdravili i kluci. Zmateně hledím na jeho vzdalující záda. Kolem mě se vytvoří hlouček kluků a čekají, až Teodor zmizí z dosahu. "Pojď s námi……musíme si promluvit" První promluví Artur. "Má to souvislost s Teodorem?" Ani na ně nepohlédnu, jen zmateně pozoruju chodbu, kde před chvíli, byl ještě on. "Bohužel, jo"Odpoví mi Artur a naznačí mi, abych šla za ním. Zavedou mě do většího salonku, kde si sednou do křesel a mě pokynou, abych si taky usedla. Čekám, co z nich vypadne. "Stalo se to před dvěma dny, v noci nás napadli vlkodlaci, porazili jsme je snadno, ale něco bodlo Teodora a do ramene. Prvně jsme mysleli, že ho bodla včela, ale bylo to něco jiného. Po ránu byl akorát protivný a dnes, je tak trochu agresivní a snadno se naštve, tak si dávej pozor, kdyby něco tak za námi skoč, rozumíš" přikývnu, jen doufám, že to tak žhavé zas tak nebude, ale mé tajemství mu zatím nesvěřím, jen tehdy až se uklidní a bude zas normální. Teodor se vrátí do pokoje až na večer, řekl mi krádce ahoj a ulehl do postele, což mě trochu urazilo. Chtěla jsem si trochu popovídat a tak to zkusím znova a lehnu si po jeho boku. Ruku mu položím na rameno. "Jsem unaven a chci spát" Řekl mrzutě a otočí se ke mně zády.
"Dneska jsme si vůbec nepopovídali…….děje se něco?" "Zítra je taky den, nemyslíš" Odbije mě. "Já vím, ale neviděli jsme se docela dlouho" Dál ho hladím rukou po boku, to má vždy rád a nikdy neodolá, i když děla, že se zlobí. "Nemám na tebe dnes náladu" Tak on nemá na mě náladu? "Víš ty, co spi si sám a až teprve vychladneš, tak za mnou přijď" štěknu na něj a zamotám kolem sebe deku a odkráčím z pokoje. Tímhle mě vytočil do běla, tohle přehnal. Prý nemá na mě náladu, já taky už na něj nemám. Otevřu dveře z jednoho z mnoha salonků. Svléknu se a lehnu si na měkkou a pohodlnou pohovku, jen doufám, že se tady vyspím. "Co tady děláš" Pohlédnu na Leona, který dřepí u pohovky a culí se na mě. Jo, s Leonem si hodně rozumím. Se vším mi pomáhá, Je skoro jako můj velký bráška. "Vidíš? Spím tu" Se zívnutím se protáhnu. "To taky vidím, ale ptám se, proč?" "Trochu jsem se s Teodorem nedohodla" řeknu nevině. "Dobrá dojdu ti pro snídani" Navrhne mí, ale to už je zase pryč. To víte teleportace, to bych taky chtěla umět. "Jak to děláš?" Vybafnu na něj při jeho návratu. "Co jako dělám" Podá mi šálek čaje, je tak voňaví. Nasávám jako by to byla nějaká droga. "Ty tvoje přesuny……….taky bych to chtěla umět" Rozesmálo ho to, že na sebe málem nakydal svůj čaj, to potom bych se smála zas já. "Vždyť je to teleportace, ale závidíš co?" "To si piš" Usrknu si z čaje a posmutním. Hned si toho všiml. "Stalo se ještě něco?" Položil mi ruku kolem ramen, kdyby to byl Teodor, tak by to bylo lepší. Ale jsem ráda, že se vrátili z výpravy i oni, bez kluků bych se snad zbláznila a to hlavně bez Leona. "Nic……. Vlastně jo" Nevím, jestli je to lepší říct někomu dřív jak Teodorovi, ale to jeho chovaní, mě tak trochu děsí. Pozorně mi naslouchá "Já….Já jsem….těhotná" Z překvapeného úsměvu, přejde do šťastného, ale potom se zamračí. "Teodor by ti mohl ublížit" řekne vážně a zamyslí se. Nechci tomu věřit, ale má pravdu. Jako by se jeho dobrá stránka mizela a ta zlá rostla, určitě časem by mi ublížil. Pocítím strach a po těle mi naskáče husina. Leon mě pevně objal. "My tě ochráníme, jediný kdo mu může pomoct je jen Teodorův otec, je silnější a s tímhle se musel potýkat" Promluví za námi známe hlasy. Oba se trhnutím otočíme, za námi stali Richard s Arturem. Oba měli šálek čaje a při ruce talíře se snídaní. Usednou si do křesel naproti mně. "Tys tu fakt spala…" Podiví se sám sobě Artur a usrkne si čaje "To by vysvětlovalo, to jeho vzteklé chování" "Vzteklé chování?" Zopakuju překvapeně po něm. "Jo, už po ránu je protivný a schytala to Dafné" "Co ji proved?" "Bezdůvodně jí seřval a nazval, že je to děvka. Chtěl jí i udeřit, ale to se už objevil i Lucas a ten se jí zastal. Hned po ránu sobě a jí sbalil kufry a odešli k Viktorovi…….. Ani se mu nedivím, mýt tu holku, tak taky odejdu. Po pravdě si těhotná a u Viktora, budeš v bezpečí" Na tom něco je. Má pravdu, po včerejšku, tam pojedu s radosti a dlouho jsem je neviděla. Po pravdě, ani svou pravou rodinu, ale říct jim, že jsem s někým s tohoto místa těhotná, tak to potomek nepřežije a to nechci. "Máš pravdu" Souhlasně přikývnu.
"Takže je rozhodnuto" "Takže je rozhodnuto………" Poprvé promluví Richard. "Co je rozhodnuto?" Promluví za námi chladný hlas, až mi z toho přeběhne mráz po zádech. Všichni čtyři upřeme zrak ke dveřím, ve kterých stojí Teodor. Leon mě rychle pustí, ale i tak ho Teodor zpraží nenávistným pohledem. "Kde si byla přes noc?" Z toho chladného tonu mám špatný pocit. "Byla jsem tady a i tu spala" "Máš spát u mě a ne tady" "Včera si neměl náladu, tak jsem tě nechala samotného" "To neznamená, že se takhle budeš chovat!" vztekle zafuní. "Jak se já chovám, ale spíše, jak se chováš ty teď" začnu na něj křičet "Víš ty, co? S tebou to nemá cenu……odcházím" štěknu na něj a zvedám se, půjdu, jak mi řekli kluci k Viktorovi. "Nikam nejdeš! Budeš mě poslouchat a to tě naučím" Drapl mě za zápěstí a přitáhl k sobě. Natáhl mi takovou facku, že si myslím, že mi vyhodil spodní zuby z pantů. "Teodore tohle, už přeháníš, nech jí" postaví se mu do cesty Leon. Za ním se postaví i Richard s Arturem, protože mě chtěl někam odvléct. Kde se v nich bere taková odvaha, jen já sem proti němu tak maličká. "Co si to dovolujete?" Zahučí poněkud vztekle Teodor. "Jen se uklidni?" Poprosí ho Leo. "Ty se ještě opovažuješ, šáhneš na ní a utrhnu ti pazoury" "On na mě nešahá, tak se uklidni" Zkouším ho uklidnit, ale marně. "Ty se ho ještě zastáváš, nevěděl jsem, že si taková děvka, bůh ví, co tu děláš, když tu nejsem!" Tak to teda ne. Nikdo do mě nebude hustit, že jsem děvka. Tohle si u mě posral, já s ním končím. Dám mu takovou bombu, že se zarazí a čumí na mě jako tele na nová vrata. Zamračí se a chce mi jí hned vrátit, ale to ho zarazí Leo a mě zatáhne za sebe. "Změna plánu, vyrážíme hned teď" Chce se mnou odejít z místnosti, ale Teodor nám zastoupí cestu. "Nikam" Zahučí opět Teodor. Ale to už opět vystartoval na nás. Jenomže ho snadno odkopl Richard a všichni tří se postaví do bojové pozice, před Teodorem. Pustí se do sebe a řežou se hlava nehlava. Dneska poprvé nefandím Teodorovi, ale klukům. Najednou Richard klesne na kolena a z hrudi mu trčí Teodorova katana, bože on ho zabije. Rychle doběhnu k ležícímu Richardovi, který leží na zádech a přerývaně vydechuje. Z úst se mu řine krev. Do prdele co mám dělat. "Nech toho, tohle nevyléčíš" Vykašle další krev. "Spíše se zachraň" Najednou mě někdo popadl ze zadu a zvedl mě na nohy. Otočil mě čelem k sobě. Díky bohu je to Leon. "Musíme pryč! Hned!" Objal mě a někam mě teleportací přenes. Stojíme uprostřed lesu, v dáli vidím náš hrad. Najednou mi Leon sklouzl na zem, kde zůstal ležet. Přikleknu k němu. "Leone, jen ty ne" špitnu a oči mě začnou pálit. Ale nevidím žádnou bodnou ránu jako u Richarda, tak proč, přetočím ho na bok a v tom uvidím, jak mu ze zad trčí dýka. Hrkne to ve mně. To snad ne. Vytáhnu mu dýku ze zad. Ta dýka není až tak velká, to bych mohla nějak zastavit. Pořad na něj mluvím a chci, aby mi odpovídal, ale vnímá mě napůl. Prohlídnu mu co má v malém sáčku co má na opasku. Má tam kupu vrhacích nožů a obvaz. Alespoň ten, rychle mu rozepínám košili a sundám mu košili. Odtrhnu si kus svého rukávu. Po pravém boku je malá tůňka, kde ten hadr namočím a důkladně vyždímám. Vyčistím mu ránu a potom mu to obvážu obvazem. Obléknu ho do košile, aby tak snadno neprochladl. Zvednu se a jeho taky zvednu na nohy. Jeho rameno si přetáhnu kolem krku a druhou rukou si ho přidržuju kolem pasu. Brzo zjistím, že je pro mě daleko rychlejší přesunovat pomocí svých schopností,
svých zelenkavých lanek. Smutek mi ztéká po tvářích, protože vím, že to co bylo je navždy pryč, co se všechno událo od včerejšího večera byla pro mě finální rána. Viděla jsem umírat přátele. Ani nevím, zda to přežil Artur, ale Richard mi zemřel přímo v náruči a málem i Leo. I tak je Leo ve špatném stavu. Začíná mít teplotu a nemá jenom tu bodnou na zádech, ale i další škrábnutí, ale ty tak hrozné nejsou. Dneškem mi začíná nová cesta. Nový život začíná, když to starý končí.


tak tuhle kapitolu jsem nějak nepochopila to si psala asi v hodně špatný náladě co?
Nějak mi to k tobě nesedí