14. ledna 2014 v 13:59 | Aranel van de´Corvin
|
Nakonec jsem napsala něco ke kouzlům. Ke služce další kapitolu přídám v pátek (jestli na to nezapomenu). Seminárka znovu opravena a přeposlána, takže si užívám chvíli "klidu", jenom ve společnosti paleolitu a antropologie
P.S.: nesnáším paleolit! Neandtrálci si ze srandy otloukali kameny a já se to mám teď učit?! Kdyby to dělali alespoň z jedné suroviny, kdepak! Aspoň jedou technikou to mohli dělat! Tenhle předmět by se měl zrušit.
V pátek jsem se probudila s dobrou náladou. Dneska budu mít poslední trest a tím končí moje série večerního utrpení v podobě Siriuse. Naštěstí se Drdol ve středu uklidnil a dostávali jsme tresty, které se daly vydržet. Ve středu jsme vytírali podlahu v celým patře. Byla to docela zábava, protože Filch pořád chodil po Siriusově části chodby, takže Sirius to mydlil pořád dokola. To má za to, že ho pořád provokuje. Včera jsme přepisovali několik kapitol z učebnice přeměňování - dneska nenapíšu už ani slovo. Sirius je, dá se říci, v pohodě. Sice spolu moc nekomunikujeme, ale aspoň na sebe neřveme. O Luciusově návštěvě se nedověděl. Kdyby to věděl, měla bych ho ráno před společenkou a vyslechla si dvouhodinovou litanii.
Na snídani jsem jako vždy dorazila později než mí drahocenní spolužáci. Bylo to tak lepší pro všechny zúčastněné. Lucius si přečetl noviny, Severus se mohl bavit s Drusilou, aniž by musel sledovat můj culící se obličej a Bellatrix do sebe dostala kafe, takže nehrozilo, že se hned po ránu zabijeme. Chtěla jsem si jít sednout k našemu stolu, ale všimla jsem si Lily, jak na mě zběsile mává. Změnila jsem směr. Všimla jsem si Luciuse, který mě nesouhlasně pozoroval. Na snídani sedávám vedle něho. Normálně se spolu bavíme, už se mu nesnažím vyhýbat. Zjistila jsem, že to nemá cenu a jenom mě to unavuje. Udržuju náš vztah na kamarádské úrovni, což Lucius moc neoceňuje.
"Ahoj, co se děje?" sedla jsem si naproti Lily. "Kde máš Koště?" zeptala jsem se automaticky.
"Kluci přijdou později," přešla moji poznámku o tom maniakovi přes košťata.
"Podáš mi čaj, prosím?" Lily mi podala čaj a trochu nervózně si odkašlala. Znejistěla jsem. V hlavě jsem si automaticky začala přehrávat posledních pár dní. Nevzpomínám si, že bych něco udělala.
"Co se děje?" zeptala jsem bez dalšího protahování.
"Ehm, Sirius s tebou prý chce mluvit. Máš na něj počkat před velkou síní, kdyby nestihl snídani." Zaskočilo mi.
"U Merlina, jsi v pořádku?" vykulila oči. Rukou jsem ji odehnala pryč. Konečně se mi podařilo popadnout dech.
"Jo, dobrý. Jen mi zaskočilo. A co mi chce? Udělala jsem něco?" Srdce mi začalo bubnovat na poplach. Jestli se dohmátl o Luciusově noci v mém pokoji, mám zhruba patnáct minut na útěk.
"Ne... Myslím. Nebyl naštvaný, když mi to říkal," zamyslela se. Zbláznila se? Prvně mi musí říct, že Sirius není naštvaný a až pak dodat ten zbytek! Málem jsem se udusila zbytečně.
"Aha," kývla jsem už s plnou pusou.
"No, to vlastně není to, o čem jsme s tebou chtěla mluvit."
"A o čem jsi chtěla mluvit?"
"Já vím, že jsme naši poslední konverzaci nestihli dokončit," začala opatrně. Zamračila jsem se. Ah! Ptala jsem se jí na to, jak mě kluci špehují. Úplně jsem na naši konverzaci zapomněla. Musela už na hodinu, tak jsme to nedořešily.
"Ty to víš, že?" zeptala jsem se vědoucně. Její provinilý výraz jí prozradil.
"Hm."
"Hm? Já jsem tady na sesypání a ty na to 'hm'?"
"Promiň, ale já slíbila, že to nikomu neřeknu."
"To bych zrovna od tebe nečekala," řekla jsem už potichu a nalila si další hrníček čaje.
"Co?"
"Že ti nevadí, když špehují ostatní. Nebo tobě by se snad líbilo, kdyby každý věděl o tvém kroku a neměla by jsi chvíli soukromí?" nadzvedla jsem obočí.
"Nelíbilo a taky jsem jim to řekla. Vlastně jsem zařídila, aby tě Sirius nesledoval." Teď jsem pro změnu vykulila oči já.
"Počkat, co? Jak?"
"Je to složitý. Věř mi, že se mu to vůbec nelíbilo. S klukama jsme se shodli na tom, že už to vážně přehání a tak jsme... to zařídili. Omlouvám se, že jsem to neudělala rovnou," sklopila kajícně hlavu.
"Dobrý. Promiň, že jsem na tebe vyjela, ale začínalo to být frustrující," promnula jsem si unaveně oči.
"Já to chápu. Měla jsem to udělat dřív. Nevěděla jsem, že na tom sledování, tak ujíždí."
"Necháme to, ok?" Lily je snad jediný člověk, s kterým se nedokážu hádat. Nevím jak to dělá, ale má podivný uklidňující účinek.
"Dobře," usmála se na mě. Dneska bude dobrý den. Poslední trest. Stíhačku nemám na krku. S nikým nejsem rozhádaná. Co víc si přát? Zvedla jsem se k odchodu. Potichu jsem zaklela. Doufala jsem, že to nestihne. Sirius se už řítil mým směrem. Sakra. Měla jsem v plánu pláchnout. Lily na mě vesele mávla a šla za svojí rozcuchanější polovičkou. Dobře. Nevypadá naštvaně.
"Ahoj," pozdravil normálně.
"Čau, prý jsi chtěl se mnou mluvit," přeskočila jsem zdvořilostní řeči a zamířila na první hodinu. Sirius se ke mně připojil.
"Jo," pokrčil ledabyle rameny a dál potichu pokračoval v chůzi.
"Neumím číst myšlenky," prohodila jsem po chvíli ticha. Sirius se ostražitě podíval ostatních studentech.
"Tady ne. Jednou se nic nestane, když zmeškáme hodinu, ne?" ušklíbl se.
"Jednou by se nic nestalo, ale očividně jsi zapomněl, že dneska supluje Drdol. Nechci další školní trest. Ještě jsem nedokončila ten poslední!" protočila jsem oči.
"No jo vlastně. Sakra," prohrábnul si vlasy.
"To je to tak urgentní, že to nemůže počkat do další přestávky?"
"Dobře, tak po hodině."
Celou hodinu mi vrtalo hlavou, co po mně chce. Nic jsem neudělala, takže jsem došla k závěru, že něco udělal on. Jenomže proč by mi to říkal? Miluje hádky a jeden den bez nich nemůže vydržet? Jestli ano, stačilo počkat do večera. Nepochybuji o tom, že se najde nějaká blbost, kvůli které si vjedeme do vlasů. To ne. Něco potřebuje. Cítím to v kostech. Seděla jsem s Narcisou. Tajně jsme si posílaly vzkazy. Zeptala jsem se jí, jestli jí něco nenapadá, ale o ničem nevěděla. Konec hodiny nastal nezvykle brzy. Napadlo mě, že bych mohla vzít do zaječích, ale Sirius seděl v poslední lavici u dveří. Jediná úniková cesta spočívala v proskočení oknem.
Sirius mě zavedl do nedaleké opuštěné učebny. Nešlo na něm nic poznat. Jediný, čím jsem si jistá je, že není naštvaný.
"Tak o čem chceš mluvit? Máme deset minut," poukázala jsem na omezené množství času.
"O nás." Skoro jsem údivem otevřela pusu dokořán.
"Co? Teda proč?" zakroutila jsem zmateně hlavou. Takhle mi to vyhovuje.
"Proč asi?" protočil oči. Vážně nechápu. Možná jsem si ráno měla dát kafe.
"Siriusi, nevím, v čem je zase problém. Poslední dva dny spolu normálně vycházíme. Nebo se snad chceš vrátit k vražedným náletům?" zamračila jsem se.
"Neříkám, že mi to nevyhovuje." Koukala jsem na něj jak vyoraná myš.
"Siriusi, budu muset na dějiny." Začínám být netrpělivá.
"S tebou se nedá v klidu mluvit," zamručel si pro sebe. Bohužel dost nahlas.
"Dá se se mnou mluvit. Jenomže si k tomu nemůžeš vybrat čas mezi hodinami. Je jasný, že budu neustále sledovat čas."
"Dobře, dobře. Hlavně se nerozčiluj."
"Já se nerozčiluju. Ty moc dobře víš jak to vypadá, když se rozčílím." Pravdou je, že mi k tomu chybí opravdu jen kousek. Co má zase za problém a proč to z něho leze jak z chlupatý deky? "O co jde?" připomněla jsem se, když neodpovídal.
"Jde o to, že jsem tě nepodvedl," začal opatrně. Obočí mi automaticky vylítlo vzhůru. A co já s tím? Mám mu jako pogratulovat. Výborně Siriusi, vydržel jsi dva týdny bez sexu! Vydrž chvíli, skočím ti pro puget!
"Já tebe taky ne. Což ty samozřejmě víš, vzhledem k tomu, že mě sleduješ od nevidím do nevidím."
"Už tě nesleduju."
"Jo, protože ti to Lily zatrhla," pokrčila jsem rameny. "A co teda mám dělat s tím, že jsi mě nepodvedl? To jsi mi mohl říct i po vyučování," nechápala jsem.
"No, po vyučování jsem si myslel, že bychom mohli dělat už něco jinýho. Je pátek... Však víš...." Civěla jsem na něj bez mrknutí oka. Prvně mi nedošlo, o čem to tady mluví, ale jakmile jsem si ho víc prohlédla a začala si všímat oněch "signálů". Všechno mi to docvaklo. Proto je tak milý! Dokonce se ani nerozčílil, když jsem mu odsekla. Má na sobě kravatu. Sirius má na sobě kravatu! Tohle je tokání v Siriusově podání! On si myslí, že se s ním odpoledne vyspím. Tentokrát jsem už pusu zavřenou neudržela.
"T-ty... Jsi se zbláznil," vydechla jsem nevěřícně.
"Proč bych se měl zbláznit? Už jsme spolu spali, tak v čem je zase problém?"
"V čem je problém?" zavrčela jsem nebezpečně. "Problém je v tom, že jeden den po mně ječíš jak hysterická ženská a druhý po mně chceš sex! Nemáš několikanásobný rozštěp osobnosti?" vychrlila jsem na něj.
"Za to sis mohla sama! Já se to jenom snažím udržet na přátelské úrovni!"
"Sama? SAMA? Z tebe se stala nesnesitelná stíhačka. Nemohla jsem-"
"Kdyby jsi neporušovala sliby, tak bych tě nemusel sledovat."
"Teď jsi sám uznal, že jsem tě nepodvedla! Nic jsem neporušila! Takže okamžitě s těmihle řečmi přestaň, nebo mě vytočíš do běla!" "Fajn! Nepodvedla jsi mě. Stačí?! Tak budeš mít odpoledne čas?" On se mi snad zdá! Takovýhle imbecil nemůže chodit mezi živými.
"Mám, ale rozhodně ho nestrávím s tebou!"
"Raději s Malfoyem, co? Když už tě nemůžu pozorovat," odfrkl si. "To jsem si mohl myslet."
"Ne, budu s Lily, ne že by ti do toho něco bylo!"
"S Lily, to určitě."
"Siriusi drž už konečně hubu. Nevíš, jak málo jsi od toho, abych ti urazila hlavu."
"Už se bojím," řekl ukňouraným hláskem.
"Myslela jsem si, že nejsi takový vůl, ale očividně jsem se spletla," řekla jsem už klidněji.
"Já? Jistě, zase je to moje vina, že? Ty se budeš tahat s Malfoyem a já tomu mám nečinně přihlížet. Samozřejmě, proč ne?!" Vztekle jsem přešla k němu. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli mu dát facku nebo rovnou pěstí mezi oči. Stáli jsme pár centimetrů od sebe a nenávistně se prohlíželi.
"Už vím, v čem je problém. Ty sám všechny jen podvádíš, takže ti v hlavě nejspíš utkvěla představa, že je to normální. NENÍ! To jen ty jsi takový sobec a hovado!"
"Ty holky ví, že nejsem svatoušek."
"Jistě, to tě omlouvá! Ty chuděry uvěří, že je miluješ, protože jim to říkáš! A pak, když je odkopneš, to mají čekat? Jsi ubohý! A i kdybych tě podvedla, ty na to nemůžeš říct ani popel! A víš proč?" ušklíbla jsem se a vztekle rozhodila rukama. "Nemůžeš čekat, že se k tobě lidi budou chovat slušně, když ty sám to neděláš!"
"Chovám se slušně, ale očividně máme každý jinou představu, co to znamená. A netvař se jako neviňátko! Děláš, jako kdybys byla panna!" "Ne, to nejsem, ale-" "Víš, taky mám teorii," zavrčel."Tady jsi nohy neroztáhla více klukům kvůli Malfoyovi. On by ti nedovolil, aby jsi ho podvedla. Zajímavý je, že jakmile byl z dohledu, tak jsi se se mnou vyspala. Merlin ví, kolika klukům jsi roztáhla nohy, než jsi sem přijela," řekl pohrdavě. "Ty jedna malá zmijozelská děvko," dodal. Ztuhla jsem. Na jazyk se mi draly všechny nadávky, který jsem znala, ale nebyla jsem schopna promluvit. Ušklíbla jsem se. Místo toho jsem udělala něco, co přesně vystihovalo nastalou situaci. Plivla jsem mu do obličeje. To jediný ukazovalo, čím se pro mě svým proslovem stal. Chtěla jsem se otočit, ale hrubě mě přitáhl zpátky k sobě a vypadlo to, že nemá daleko k tomu, aby mi jednu vrazil.
"Pane Blacku, okamžitě pusťte slečnu Carterovou," ozvalo nečekaně ode dveří. Drdol si náš šokovaně prohlížel a očividně přemýšlel, co na vzniklou situaci říct. Zajímalo by mě, jak dlouho tam stojí. Dlouho asi ne, protože jinak by nás zastavila dřív. Sirius mě pustil. Nikdo se neměl k tomu, aby prolomil ticho. "Jsem ráda, že jsme si to vyjasnili. Paní profesorko, na trest dneska nepřijdu. Klidně budu drhnout podlahy do konce školního roku, ale s ním do jedné místnosti, kromě vyučovacích hodin, nevstoupím," rozhodla jsem se zkrátit tuto nepříjemnou situaci.
"Děláš, jako kdybych já o tvoji přítomnost stál," ignoroval naši profesorku.
"Okamžitě se oba dva uklidněte. Vyřešíme to v klidu," skočila do řeči Sirusovi.
"Tady není nic k řešení a už vůbec není žádné my. Pak mi dejte vědět, jak dlouhý mám trest," skočila jsem jí do proslovu pro změnu já. Na Siriuse jsem se ani nepodívala a šla pryč.
"Stůjte," chtěla mě chňapnout za ruku a zastavit. Šíleně mě to vytočilo. Ucukla jsem a naštvaně po nich přejela pohledem.
"Už mám dost toho, jak si každý myslí, že se mnou může jednak jako s kusem hadru! Stáhnout mě zpátky k sobě a ječet na mě! Nechte mě na pokoji," musela jsem vypadat nepřístojně, protože Drdol vyvalil oči a Sirius se tvářil zamyšleně. "A s tebou jsem skončila. Klidně se vyspi s celým hradem. Mně je to jedno. Ještě dneska napíšu otci, že ruším zasnoubení!" ukázala jsem na mého ex-snoubence. Radši strávím celý život pod mostem a v bídě, než jeden jediný den s tím kreténem! "Ještě jedna věc. Dneska zameškám hodinu dějin. Připočtěte to k mému trestu!" Nečekala jsem na odpověď. Zběsile jsem se vyřítila z učebny. Musela jsem se ušklíbnout. Připadám si jako třináctiletá puberťačka, která je naštvaná na celý svět. Z jednoho úšklebu se stal úsměv a z něho smích. Začala jsem se smát. Měla jsem to udělat už dávno. Na všechny se vykašlat. Tak nebudu mít po škole ani floka a střechu nad hlavou, ale budu mít svobodu. Smích mě po chvíli přešel. Možná, že se své vytoužené svobody ani nedožiju. Fotr mě zabije.
Nakonec jsem nedošla ani na třetí hodinu. Místo toho jsem napsala dopis otci, kde jsem ho slušně poslala do prdele. Řekla jsem mu, ať si prachy strčí za klobouk a mě nechá na pokoji. Potom jsem si dala sprchu, abych se trochu uklidnila, poslala dopis a šla na oběd. Padala jsem hlady. Musím do sebe dostat nějaký cukr. Cestou do síně jsem si uvědomila, že ječet po Drdolu asi nebyl nejlepší nápad. Stalo se. Hrozně mě vytočila! Co by jako s námi chtěla řešit? Je to moje věc. Až budu chtít znát její názor, zeptám se.
Do síně jsem skoro vběhla. Nedívala jsem se k nebelvírskému stolu. Rázně jsem dokráčela k našemu stolu a sedla si mezi druháky. Nemám náladu na Bellatrix. Dneska by stačilo jedno slovo a proběhla by "první bradavická defenestrace". Nalila jsem si kafe, což jsem měla udělat už ráno. Ani nevím, co jsem jedla. Pohledem jsem omylem zabloudila k učitelskému stolu. Drdol se nakláněl k Brumbálovi. Bylo mi jasný, o čem je řeč. Dívali se na mě. Výborně. Aspoň to budou všichni vědět. Možná jsem tu sovu ani posílat nemusela. Drby se k mému otci dostanou dřív než sova. Periferním viděním jsem si všimla Luciuse a Severuse, jak se zvedají a míří k východu, tedy mým směrem. Odvrátila jsem od nich pohled. Severus kolem mě bez povšimnutí prošel, některé jeho vlastnosti mám ráda. Na druhou stranu Lucius se zastavil a čekal, až se na něj otočím. Promnula jsem si oči. On mě nenaštval. Nebudu si na něm vybíjet vztek.
"Hm?" otočila jsem na něj.
"Stalo se něco? Nebyla jsi na hodině."
"Pak ti to řeknu. Nemám náladu se svěřovat polovině velký síně," hodila jsem významný pohled na druhačku, která mě pozorovala.
"Jdeš na hodinu?"
"Jo. Pak vás doženu," otočila jsem se zpátky k talíři. Dnešek stojí vážně za to. Už se nemůžu dočkat odpoledne. To bude teprve jízda.
Amazing!!!
Ale Siriuse bych opravdu nakopala do patřičných míst, kretén...