30. ledna 2014 v 16:07 | Aranel van de´Corvin
|
Děkuju za komenty :) Další kapitolu přidám, až tu bude 21 komentů... akorát ještě ke který povídce.... :)
Odpolední vyučování proběhlo v klidu. Nikdo se o našem malém incidentu nedozvěděl. Upřímně řečeno, byla jsem v šoku. Tady se něco neprovalilo? Tady?! Byla jsem za to ráda. Seděla jsem s Drusilou, protože Severus na lektvarech spolupracuje s Luciusem. Taky by se mohl o Severuse podělit. Potřebovala bych vylepšit známky. Drusila štěbetala o Severusovi. Kdybych nebyla rozházená z dopoledních událostí, zasmála bych se.
"Poslouchala jsi mě vůbec?" povzdechla si, když jsme se zvedaly k odchodu.
"Jo."
"Opravdu? Čekala bych od tebe nějakou ironickou poznámku..."
"Promiň, dneska nemám na ironii náladu. Neboj, zítra ti to vynahradím. Tobě i Severusovi," ďábelsky jsem se ušklíbla.
"Vtipkuješ, že jo?" zarazila se v půlce pohybu.
"Možná ano, možná ne."
Celé odpoledne jsem byla zavřená ve společence a předstírala zájem o knížku. Z našeho pokoje jsem byla donucena utéct. Drusila s Narcisou živě debatují o vlivu mužské ješitnosti na dnešní společnost. Musím přiznat, že by byla zábava je poslouchat. Hlavně jejich příběhy ze společenských událostí, ale neměla jsem na to náladu. Bolela mě hlava z toho ustavičného přemýšlení a pomalu, ale jistě, jsem se začínala obávat otcovy reakce. To brzy. Sice jsem svoje rozhodnutí nezměnila, ale rozhodně bych ho v dopise neposlala tak okatě do p****e. Lily už zjistila, že se něco mezi mnou a Siriusem stalo. Po vyučování se mnou chtěla mluvit, ale naštěstí jsem jí zmizela z dohledu dřív, než mě stihla podrobit výslechu.
"Co ty tady?" zeptal se Severus, když vešel do společenky. S nezájmem jsem se na něj otočila. Za ním stál Rudla a Lucius. Vida, triumvirát dorazil. Potlačila jsem nutkání protočit oči.
"Čtu," poukázala jsem na zjevný fakt.
"To vidím. Narážím spíš na čas, než na činnost," sednul si do protějšího křesla. Rudla se odpojil a Lucius se pohodlně rozvalil na gauč.
"Kolik je?" zamyslela jsem se nahlas.
"Šest," ozval se poprvý Lucius a nespouštěl ze mě oči.
"Hm," zabručela jsem lhostejně.
"Neměla bys teď někde náhodou být?" zeptal se ten netopýr škodolibě.
"Ne. Dneska jsem si vzala volno," řekla jsem s ledovým klidem. Pokud si myslel, že teď zmateně vyběhnu pryč a budu utíkat na trest, tak to se plete.
"A ví o tom McGonagallová?" ušklíbl se.
"Jo, říkala jsem jí to." Severus na chvíli ztratil řeč.
"Co ti na to řekla?"
"Nevím, neslyšela jsem odpověď." Lucius se do hovoru stále nezapojoval. Jen na mě koukal tím svým rentgenujícím pohledem.
"Ty jsi zase spadla ze schodů a praštila se do hlavy?" nadzvedl Severus obočí.
"Ha, ha, ha." "Dobře, v tom případě jsi něco udělala," vydedukoval.
"Nech si ty svoje teorie pro sebe. Nemůžu se soustředit na čtení."
"Takže udělala." S povzdechem jsem zaklapla knížku.
"Neudělala, a navíc je to moje věc. Jdi si radši uvařit nějaký lektvar, nebo co to tam v pokoji děláš," snažila jsem se ho zbavit.
"Co jste si s Blackem zase řekli?" nedal se. Štval mě!
"Dej tomu čas. Místní tamtamy brzy zafungují a ty se všechno dozvíš," ušklíbla jsem se.
"Takže mám pravdu."
"Jo, blahopřeju. Můžeš si jít ten pocit vítězství užít do svýho pokoje?!" zavrčela jsem.
"Klidně," pokrčil lhostejně rameny a s tím svým ironickým úsměvem odvlál do své jeskyně. Doufám, že se těmi výpary z lektvarů udusí. A doufám, že to zabije i Rudolfuse! Kdyby tam byla zrovna na návštěvě Bellatrix, taky bych se nezlobila. Znovu jsem otevřela knížku a snažila se soustředit na jednotlivá slova. Hned od začátku mi bylo jasný, že mě Lucius nenechá na pokoji, ale musela jsem to alespoň zkusit.
"Doopravdy nejdeš na trest?"
"Ne. Říkala jsem to."
"Proč?"
"Nechce se mi."
"Jistě, to bude určitě ono."
"Luciusi, nech to být." V tichosti jsme se dívali jeden na druhého. Snažil se přijít na to, co se stalo, tím jsem si jistá.
"Rozhodl jsem se, že si budu číst s tebou. Nemám co dělat," sednul si Severus zpátky do křesla. Merline, ty mě musíš nenávidět.
"Jsem poctěna," protočila jsem oči. Čekala jsem až otevře tu svoji tisíci stránkovou knížku o lektvarech, ale nějak se k tomu neměl. S Luciusem se na mě dívali a ani u toho nemrkali.
"Dobře, tohle začíná být děsivý. Jdu někam, kde se nebudu tolik bát.... třeba do zakázaného lesa," řekla jsem s předstíraným zděšením.
"Už to konečně vyklop," ignoroval moje předchozí prohlášení Severus.
"Proč tě to tak zajímá?"
"Jsem od přírody zvědavý člověk," pokrčil rameny.
"Hm."
"Víš, že tě budu otravovat, dokud mi to neřekneš."
"Vím, ale naštěstí mám nohy, takže ti můžu utéct."
"Bohužel pro tebe, já je mám taky," usmál se ledově. Lucius jako vždy tiše seděl a pozoroval nás. V tom mi došla jedna věc. Z ničeho nic mě to napadlo. Co když zrušení zasnoubení se Siriusem povede k zasnoubení se Severusem? Málem jsem vyprskla smíchy, když mě to napadlo. Samozřejmě, že teď už bych na nic nekývla, ale týrat touhle představou Severuse? Merline, to by byl nejlepší zážitek v mým životě! "Tak co jste si zase, vy dvě hrdličky, udělali?" zeptal se ironicky. Stejně to zítra ráno bude vědět celý hrad.
"Nic. Jenom jsem zrušila zasnoubení, když to musíš vědět," odpověděla jsem s předstíraným nezájmem. Oba dva jako na povel ztuhli a vyvalili oči. Lucius to uměl zamaskovat líp. "Spokojený? Už můžu jít, aniž bys mě sledoval na každým kroku?"
"Ty jsi zrušila zasnoubení?" zeptal se už s klidnou tváří a ironickým úšklebkem.
"Jo, čemu jsi na mé předešlé větě nerozuměl?"
"Můžu s tebou na chvíli mluvit?"zvednul se z gauče Lucius.
"Předpokládám, že je to řečnická otázka," povzdechla jsem si.
Lucius šel přede mnou, ani se na mě nepodíval, co jsme vyšli ze společenky. Rázným krokem si to mířil k nepoužívané učebně, kde nás nebude nikdo rušit. Zavřel za námi dveře, s povzdechem se na mě otočil. Čekala jsem, až začne, ale on mě jenom pozoroval svým rentgenovým pohledem. Z jeho výrazu jsem nebyla schopna nic vyčíst. Tohle na něm nemám ráda. Když chce, je z něho kus ledu.
"Můžeš s tím přestat?" zeptala jsem se ho trochu podrážděně.
"Jen jsem přemýšlel."
"Neumíš přemýšlet jiným způsobem? Nějakým, co není tak děsivý? Vážně, vůbec nemrkáš," mlela jsem, co mě napadlo.
"Ty jsi zrušila zasnoubení?" ignoroval moji předešlou větu.
"Jo... Proč se tak na mě díváš?"
"Black je sice idiot, ale opravdu si myslíš, že tohle byl dobrý tah? Hádáte se pořád, tak nevím, proč najednou takový radikální řešení," nadzvedl obočí.
"Máš pravdu, Black je idiot. Nenechám se celý život urážet a tím to končí. Nevrtej se v tom."
"Urážet? Co ti řekl?" zamračil se.
"To je moje věc. Neřeš to. Podstatný je, že už mě Sirius trápit nemusí."
"Nemusí? Georgiano, nechci, aby jsi s ním byla, ale myslím, že bude lepší, když za ním půjdeš a vezmeš to zpátky. Kdyby se tvůj otec dozvěděl, co plánuješ, stáhnul by tě z kůže," přistoupil ke mně. Už jsem se nemusela brzdit kvůli Siriusovi, proto jsem Luciuse objala a zabořila mu hlavu do košile.
"On už to pravděpodobně ví," zahučela jsem mu do hrudníku.
"Cože?"
"Otec to už ví," zvedla jsem hlavu.
"Jak se to dozvěděl tak rychle?" zamračil se.
"Napsala jsem mu. Bude lepší, když se to dozví ode mě, než od někoho jinýho," pokrčila jsem rameny.
"Zbláznila ses?" zatnul zuby.
"Proč tak vyvádíš?" zamračila jsem se pro změnu já.
"Protože tvůj otec bude vyvádět! Vím, jaký dokáže být... Vím, že tě bije."
"Tady mi nic udělat nemůže," uklidňovala jsem spíš sama sebe.
"Už to ani nepopíráš," ušklíbl se.
"On mě nebije... moc... Proč se o tom vůbec bavíme? Změň téma!" přikázala jsem mu.
"Změním téma, až se to vyřeší."
"Není co řešit! Já si Siriuse nevezmu!"
"Dobře. V tom případě mi řekni, co máš v plánu dělat? Kam půjdeš po škole? Máš nějaký peníze?" Byla jsem naštvaná.
"Nevím, stačí?! Nechci se s tebou o tom bavit. A vůbec, co je ti do toho? Stejně se po škole už neuvidíme!" vyjela jsem na něj.
"Je mi do toho hodně, protože nechci, aby jsi skončila mezi bezdomovci! A proč bychom se nemohli vidět i po škole?"
"Luciusi, já už něco vymyslím. Jenom o tom nechci přemýšlet dneska. Bolí mě z toho už hlava! Chci zažít aspoň jeden klidný den!"
"Fajn," řekl ledově. Stáli jsme jen pár centimetrů od sebe. Věděla jsem, jak si zpříjemnit dnešní večer. Stoupla jsem si na špičky a políbila ho. Připadalo mi to jako sen. Myslela jsem si, že už nikdy nepolíbím. Lucius ztuhl, nečekal takovou reakci. Začal mi polibky zuřivě oplácet. Pevně jsem ho objímala, ale Lucius ze sebe stáhl moje ruce a posadil mě na stůl. Rozepnula jsem mu košili a líbala ho na hrudníku. Tolik se mi po něm stýskalo. Nedokážu popsat slovy, jak moc jsem ho chtěla. Viděla jsem
na něm, že je na tom stejně. Nadzvedla jsem se, aby mi mohl sundat kalhoty. Chtěl mi sundat i kalhotky, ale odstrčila jsem ho.
"Co když někdo přijde?" napadlo mě.
"Nepřijde," zasténal, protože jsem mu zrovna sundávala kalhoty i boxerky, a u toho mu rukou přejela po penisu.
"Počkej," zastavil mě. Vytáhl z kalhot hůlku a zamknul. Zajel mi rukou pod tričko a rozepnul mi podprsenku. Dostrkala jsem ho k židli a obkročmo si na něj sedla.
"Nepřebývá ti něco?" zašeptal mi do ucha. než jsem stihla cokoliv říct, strhnul ze mě kalhotky. Zalapala jsem po dechu. On mi roztrhal kalhotky!
"Hej!" Ignoroval moje rozhořčení a trochu mě nadzvedl. Pochopila jsem. Opatrně jsem dosedla na jeho přirození. Zasténal.
Nikdy v životě jsem nezažila vášnivější sex. Vím, že jsem dřív říkala, že sex v zaprášené učebně není nic pro mě... změnila jsem názor. Bylo mi jedno, kde jsem. Vnímala jsem jenom nás dva. Byla jsem opřená o stěnu a Lucius se ke mně udýchaně tiskl. Klepali se mi nohy a nemohla jsem popadnout dech.
"Měl bys jít, než se po tobě někdo začne shánět," zašeptala jsem a políbila ho.
"Nikdo se po mně shánět nebude."
"Bellatrix ti stojí za zadkem od rána do večera. Zrovna od ní nepotřebuji poslouchat hloupý poznámky," trochu jsem ho odstrčila, ale nebylo mi to nic platný. Znovu se ke mně přitisknul a začal mě líbat. Stáli jsme tam nazí a mně začínala být zima. "Luciusi," napomenula jsem ho, když mě nepřestával líbat a hladit. Se smíchem jsem se od něj odtrhla a šla si pro oblečení.
"Co kdyby jsi v noci přišla za mnou do pokoje. Rudolfuse se nějak zbavím," začal si oblíkat kalhoty, když viděl, že teď už nic nebude.
"Jo, tím budeme nenápadní jak sněhulák v létě," protočila jsem oči.
"Postarám se o to, aby o tom nikomu neřekl, to mi věř," zablesklo se mu v očích.
"Když já nevím... Narcisa-"
"Na Narcisu se vykašli!"
"Chtěla bych, ale nemůžu. Večer ti dám ještě vědět," políbila jsem ho, aby se trochu uklidnil. Když je naštvaný není s ním řeč. A hlavně, jde z něho trochu strach.
"Jdeme?"
"Já jdu ještě na večeři, mám hlad. Potkáme se ve společence." Nechtěla jsem tam přijít s ním. Nedělám si iluze, že Severus nepozná, co jsme dělali, ale nemusím mu to naservírovat na stříbrném podnose.
"Dobře."
"A ještě něco," zavolala jsem za ním a počkala, až se otočí. Ukázala jsem mu kalhotky. Ušklíbl se.
"Moc se necul a sprav to. Já jsem nechala hůlku v pokoji. Nečekala jsem, že budu odcházet ze společenky..."
Měla jsem pravdu. Opravdu jsem teď měla lepší náladu. Snažila jsem se hloupě neculit, když jsem šla do síně na večeři, ale nešlo to. Musím se uklidnit dřív, než tam dojdu - jinak bych si rovnou mohla dát na čelo ceduli "měla jsem sex". Hm, když jsme u toho sexu... Myslíte, že si Sirius dneska taky užil, když potom tolik toužil? Úšklebek mi zmizel z tváře. Zmateně jsem zamrkala a zalezla zpátky za roh. Musím mít halucinace. To není možný. Opět jsem vykoukla zpoza rohu, abych se ujistila, že se mi to jenom zdálo. Chyba. Otec si mě všimnul. Neváhala jsem. Jakmile mi došlo, že mě vidí a jde mým směrem, dala jsem se na útěk. Slyšela jsem za sebou jeho kroky. Jak to, že je pořád za mnou? Musela jsem se mu ztratit už v první chodbě! Udýchaně jsem se opřela o stěnu. Snažila jsem se dýchat, co nejtišeji to šlo. Zaposlouchala jsem se a podívala se do chodby, odkud jsem přiběhla. Nebyl tam. Oddechla jsem si. Jak dlouho mu vydrží mě tady nahánět? A proč sem vůbec přijel? To mě nemohl poslat do patřičných míst v dopise tak, jak jsem to udělala já? Otočila jsem se. Zpátky půjdu jinou chodbou. Zděšením se mi zastavilo srdce. Za mnou stál otec. Nenávistně mě chňapl za ruku a přitáhl k sobě. Větší šok jsem v životě nezažila. Srdce mi málem vyskočilo z hrudníku. Měla jsem mžitky před očima. Snažila jsem se vstřebat šok, takže mi vůbec nedocházelo, v jakým jsem problému. Aniž by něco řekl, vytáhl z kapsy dopis a strčil mi ho před nos.
"Co mi k tomu řekneš?!" začal zběsile máchat rukama.
"Nic. Všechno, co jsem ti chtěla říct, tam je," řekla jsem pevným hlasem.
"Jestli si myslíš, že jen tak, ze dne na den zrušíš zasnoubení, tak to se pleteš holčičko! Siriuse Blacka si vezmeš, i kdybych tě k oltáři měl dotáhnout. Ze mě nikdo blbce dělat nebude!"
"Já si ho nevezmu!"
"Vezmeš," rozpřáhl se a jednu mi vrazil. S vykulenýma očima jsem přistála na zemi. Chytnul mě za vlasy a vytáhnul zpátky na nohy. Do očí se mi nahrnuly slzy. Oficiálně mě pohltila panika. Nečekala jsem, že něco zkusí. Ne tady, v Bradavicích. Každou chvíli by mohl někdo přijít a chytit ho u toho, jak mě bije.
"Nevezmu," zaštkala jsem. Zmlátí mě tak, či tak.
"Mě nezajímá, co jste si s Blackem řekli! Vezmeš si ho, a jestli od tebe dostanu ještě nějaký dopis o tom, že si ho nechceš vzít, ztřískám tě do němoty, rozuměla jsi tomu?!"
"Rozuměla. A další dopis ti nepošlu, protože ti to říkám teď! Nevezmu si Siriuse Blacka, ani kdyby ses postavil na hlavu."
"Vezmeš. Věř mi," zasyčel a dal mi pěstí. Zapotácela jsem se. Nenechal mě spadnout. Chytil mě za loket a znovu mi jednu vrazil. Potom mi stočil ruku za záda, čímž mě donutil kleknout.
"Doufej, že se Black ještě neozval rodičům. Teď mi řekni, že si ho vezmeš," řekl ledově.
a sakra.. Doufám, že tátu neposlechne.. Ne že bych neměla Siriuse ráda, jen mi je sympatikcá rebelie (a ne, nekopu za Luciuse)