close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

14.kapitola

8. února 2014 v 10:30 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky II.
Děkuju za předešlé komenty :) Přemýšlela jsem a nakonec jsem začala psát něco vlastního. No, uvidíme jak to dopadne :D Jinak Aleanor neplánuju v dohledné době dopsat. Nějak na upíry nemám náladu. :/


Ráno bylo nemilosrdné. Čekala jsem, že mě bude bolet celý člověk, ale nepočítala jsem s tím, že mě tolik chytnou záda. Asi už začínám stárnout. Eragon spal jako zabitý. Dokonce jsem ho ani nevzbudila, když jsem vstávala - pěkně jsem u toho nadávala. Vzbudila jsem se o něco dřív než obvykle. Mohl za to sen o tý elfský koze. V koupelně jsem se trochu opláchla. Myslela jsem si, že tu bolest rozchodím, ale asi to nebude tak lehké. Místo toho jsem si ještě na chvíli zalezla do postele.
"Už vstáváš?" zamumlal vedle mě rozespale Eragon.
"Za chvíli." Opatrně jsem si lehla na záda. To je úleva. Dneska ani neohnu. Díky bohu, že jsem včera stihla všechno dodělat. Eragon si promnul oči a otočil se na bok. Přitiskl se ke mně, krásně hřál a políbil mě. Tentokrát jsem nechtěla jen jeden polibek. Zajela jsem mu rukou do vlasů a přitáhla si ho znovu k sobě. Krásně líbal. Včera jsem si to ani nestihla užít. Prvně mi to zkazila Arya a potom únava. Skoro jsem začala vrnět blahem. Počáteční stud mě přešel. Cítila jsem teplo, které z něho vycházelo. Nepřestávali jsme se líbat. Nejistě jsem mu rukou přejela po zádech. Chtěla jsem ho hladit, prozkoumat jeho vypracované svaly na rukách, na hrudníku, břichu, ale nebyl na to čas. Musím jít. Přerušila jsem náš polibek.
"Musím jít do práce," odstrčila jsem ho od sebe.
"Nemusíš," odporoval mi. "Můžeme tady spolu zůstat celý dopoledne," vtiskl mi polibek do vlasů.
"Musím a ty dneska nemáš nic na práci?" zeptala jsem se překvapeně. Jindy má práce nad hlavu.
"Mám, ale dá se to odložit na odpoledne."
"Jenomže moje práce se odložit nedá," pokrčila jsem rameny a začala se hrabat z postele. Unaveně jsem otevřela skříň a začala si vybírat oblečení. Vzala jsem si jednoduché pracovní šaty. Jenomže, když jsem si je chtěla sundat z ramínka, spadly mi na zem. Eragon se už taky převlékal. S povzdechem se začala ohýbat. Muselo to vypadat komicky. Vítězně jsem zvedla šaty ze země. Eragon se na mě se zdviženým obočím koukal.
"Co to bylo?" zamračil se.
"Nic, co by? Spadly mi šaty."
"Tebe něco bolí?"
"Záda, musím to rozchodit," povzdechla jsem si.
"Ty jsi včera spadla, nebo se nějak uhodila?" přistoupil ke mně.
"Ne. Říkala jsem ti, že jsem toho včera měla hodně. Několik hodin jsem klečela a drhla podlahu a schody. Nejspíš jsem prochladla. Nevím," mávla jsem nad tím rukou.
"Vyléčil bych ti to, ale když nevím, co ti přesně je. Mám strach, že bych to akorát zhoršil... Ale Murtagh by možná věděl, co s tím."
"To bude dobrý. Každého občas něco bolí," zarazila jsem ho.
"Neměla bys dneska nikam chodit. Můžu Gertrudě vyřídit, že ti není dobře."
"Jdu. Uvidíme se večer?" změnila jsem téma.
"Proč musíš být pořád tak tvrdohlavá?" promnul si oči.
"Nejsem tvrdohlavá, jen si stojím za tím, co řeknu," ušklíbla jsem se.
"Večer si tě najdu," políbil mě na rozloučenou a odešel.
Nemusela jsem dlouho přemýšlet, aby mi došlo, kdo tu krysu ke mně dal. Samozřejmě, že už předtím jsem si myslela, že je to Honorie, ale dneska ráno po mně a po ní házely ostatní služky pohledem. Čekaly na scénu. Bohužel, tu si chystám výhradně pro ni. Trochu jsem doufala, že snídani jezdcům ponesu zase. Ne, že bych nějak prahla po Murtaghovi, ale Eragona jsem chtěla vidět. Dokonce ani Katrině jsem nemohla donést jídlo. Gertruda mě chtěla v kuchyni - je potřeba naškrábat minimálně tisíc brambor. Připadalo mi, že ví co udělala Honorie a snaží se nás držet od sebe. Jakmile Honorie přišla do kuchyně, Gertruda si z ničeho nic vzpomněla, že potřebuje něco donést. Fajn, s Honorií si to můžu vyřídit i po službě.
"Samantho, co tady děláš?" vykřikla z ničeho nic Gertruda. Chybělo kousek a v bramborovém salátu by byl i můj prst. Zvědavě jsem se otočila. V kuchyni stála holčička, mohlo jí být kolem sedmi let a nervózně se tahala za copánek.
"Maminka má moc práce, řekla mi, že mám jít za tebou," řekla pisklavým hláskem. "Tobě to vadí, babi?" zesmutněla.
"Ne, samozřejmě, že ne," přihnala se k ní a odvedla ji stranou od zvědavých očí. Gertruda a babička. Nedokážu si to představit. Vrátila jsem se ke škrábání brambor. Malá Samantha se vrátila s Gertrudou do kuchyně. Dostala přikázáno, ať sedí na stoličce a pozoruje ostatní při práci. Bohužel je to malá holka a ta dlouho nevydrží na jednom místě. Jakmile se Gertruda otočila, stála na opačné straně kuchyně a koukala, kde co je. Potichu jsem se tomu smála. Paní vedoucí z ní byla pěkně mimo, už nevěděla, jak holku zabavit.
"Mohla by se mnou jít sbírat špinavé prádlo. Stejně mě bolí záda a nemůžu se ohýbat. Hodila by se mi malá pomocnice," zašeptala jsem Gertrudě, když jsem doloupala brambory. Změřila si mě přísným pohledem. "Tak nic! Jen mě to napadlo," pokrčila jsem rameny. Koukala na mě jako na vraha.
"Dobře, ale dáš na ní pozor! Jestli bude mít zkřivený jediný vlásek, udělám ti ze života peklo!" přivřela ďábelsky oči.
Po obědě jsme se vydaly na tajnou misi, která spočívala v tom, že urozenému panstvu posbíráme špinavé prádlo a nikdo nás u toho nesmí vidět. Byla to zábava. Sam to brala smrtelně vážně. Lepší špióny Alagaësie ještě neviděla. Akorát u Katriny v pokoji naše "přestrojení" prasklo, protože tam zrovna byla a vybírala si šaty na odpoledne. Potřebovala jsem si s ní promluvit, ale copak to jde, když mám za zadkem toho zlobivýho skřítka? Neměla jsem odvahu od ní odtrhnout oči. Kdyby mi někam utekla a něco se jí stalo, Gertruda by mě roztrhala na cucky. Sam byla z Katriny hotová. Poprvé viděla královnu takhle zblízka. Když jsme odešly z jejího pokoje, pořád dokola se mě ptala, jestli jsme s královnou kamarádky a jestli znám i krále. Občas zapomínám, kdo Katrina s Roranem jsou.
"Kam teď?" běhala radostně kolem mě. Unaví se někdy?
"Už nám zbývají jenom pokoje jezdců," usmála jsem se na ni.
"Jezdců? Oh, a budou tam mít i draky?" vykulila na mě oči. Zasmála jsem se.
"Draci se tam nevejdou," vysvětlila jsem jí.
"No jo, zapomněla jsem! Honem, honem," popoháněla mě. Byly jsme blíž k Murtaghovu pokoji. Před dveřmi stály stráže, ale Murtagh vevnitř nebyl. Sam koukala po pokoji s očima navrch hlavy. Houkla jsem na ni a připomněla jí, že tady máme důležitou misi. Okamžitě začala sbírat špinavé prádlo, které se válelo snad všude. Překvapivě. Honorie by ho měla naučit uklízet, když už nic jinýho. Sam jsem pomalu nemohla dostat ven. Pořád se rozhlížela dokola, jako kdybyby byla v nějakým svatostánku. Kdyby jenom tušila, co je Murtagh za hovado. Občas bych chtěla být zase dítě a koukat se na svět naivníma očima.
U Eragona byly taky stráže. Ze začátku jsem nechápala systém zdejší stráže, ale po několika dnech jsem to pochopila. Hlídají, kdy se jim chce. Podle pravidel by měly stát před dveřmi od rána do rána a střídat se, ale v praxi to vypadá tak, že tam stojí většinou jenom odpoledne, protože v té době je na chodbách největší ruch. Eragon u sebe taky nebyl.
"Tady je víc uklizeno," zkonstatovala Sam. Jo, protože tady nebydlí prase. Tohle jsem jí bohužel nemohla říci.
"Protože jsem tady nedávno uklízela," vysvětlila jsem, a ani jsem nemusela lhát.
"A proč jsi neuklízela u pana Murtagha?" nechápavě nakrčila čelo a do koše hodila jednu z Eragonových košil. Málem jsem vyprskla smíchy, když vyslovila "pan Murtagh". Pan Murtagh. To určitě.
"Tam uklízí jiná služka."
"Moc jí to nejde," poznamenala. Nic jsem na to neříkala. Vím, že Honorie za ním nechodí kvůli uklízení. Kdyby za ním chodila kvůli uklízení, byla by tam značně delší dobu. Přes noc by neměla šanci to uklidit.
"Skoč ještě do koupe-" Zarazila jsem se v půlce věty. Do pokoje vešel Eragon. Nevypadal překvapeně, že mě tady vidí. Stráže mu musely říct, že tu někdo je a uklízí.
"Cože mám udělat?" vylezla Sam zpod postele a podala mi ponožky. Eragon překvapeně nadzvedl obočí. Sam si ho všimla až teď. Zírala na něj s pusou dokořán a v očích měla ten nevěřícný výraz typu "on-vážně-existuje".
"Běž do koupelny pro ručníky, pak půjdeme, ať nerušíme," popostrčila jsem ji do koupelny. Konečně se vzpamatovala, vyblekotala ze sebe pozdrav a zapadla do koupelny.
"Kdo to je?" ukázal k otevřeným dveřím do koupelny. Odepnul si meč a položil ho na stůl. Potom přešel ke mně.
"To je Gertrudina vnučka. Nech toho, každou chvíli přijde zpátky," s úsměvem jsem ho odstrčila, když se ke mně nakláněl a chtěl mě políbit. Kouknul se za mě.
"Ještě nejde." Než jsem stihla něco říct, měl rty přitisknuté na mých. Opětovala jsem mu polibek.
"Oh," ozvalo se za mnou. Odstrčila jsem ho od sebe a snažila se vypadat, že mě u ničeho nenachytala. Eragon potlačil úsměv. Zpražila jsem ho pohledem.
"Výborně. Jsi šikovná," pochválila jsem ji a dala ručník a osušky do koše na prádlo. Začala se červenat. Roztomilý.
"Ty se červenáš taky," zašeptal mi do ucha Eragon.
"Ne, ne!" bouchla jsem ho do ramene. "My už musíme jít. Zatím," vzala jsem koš na prádlo.
"Dobře. Pozdravuj babičku," podíval se na Sam, která z něj nemohla spustit oči. "A dávej na Ellie pozor, občas je hrozně nemotorná," ztišil hlas, ale moc dobře jsem ho slyšela! Fascinovaně jsem otevřela pusu. No počkej!
"Dělá si legraci. Jdeme," zavelela jsem.
"Na shledanou," rozloučila se vyjeveně Sam. Eragon jí s úsměvem na rtech zamával.
"Nejsem nemotorná," začala jsem se vztekat, když Sam šla ke dveřím.
"Já vím. Jenom tě škádlím," ušklíbl se.
"To doufám." Chtěl mě ještě políbit, ale se smíchem jsem mu utekla a ve dveřích na něj vyplázla jazyk. Jakmile jsme zašli za roh, začal výslech. Zase.
"Ty se znáš i se Stínovrahem?"
"Jo."
"Znáš ho dlouho?"
"Ehm, něco přes tři roky." Rozhlédla se kolem sebe, a když jsem nikoho neviděla, chytla mě za ruku.
"On ti dal pusu!" oznámila mi téměř neslyšitelně. Zasmála jsem se. "Viděla jsem to," pokračovala dál, jako bych jí nevěřila.
"Já vím. Sam, nikomu o tom neříkej," řekla jsem naléhavě.
"Proč?"
"Protože některým lidem by se to nemuselo líbit a mohli by mít blbý řeči." Zmateně na mě koukala. Asi to nechápala. Koneckonců, byla na to ještě malá. "Bude to naše tajemství, ano? Budeme o tom vědět jen my dvě," šla jsem na to jinak.
"Dobře! Nikomu o tom neřeknu."
Myslím, že jsem si u Gertrudy vysloužila malé bezvýznamné plus. Sam byla s návštěvou u babičky spokojená. Akorát, když si pro ni odpoledne přišla máma, začala brečet, že nikam nejde a že chce spát v kuchyni stejně jako její babička. Holka neví, o čem mluví. Měla by z toho noční můry. Já slyším její noční symfonii skoro až do pokoje, co teprve kdyby spala vedle ní. Večer jsem se elegantně
vymluvila z toho, abych obsluhovala s Honorií u večeře. Místo toho jsem šla předat nějaký balíček na náměstí. Bůh ví, co v tom bylo. Gertruda mi jenom řekla, kam to mám donést a to je všechno. A potom? VOLNO! Na náměstí jsem pomalu utíkala, tak moc mě hnala myšlenka na chvíli klidu. Zpátky jsem utíkala z jiného důvodu. Mrzla jsem zaživa. Vevnitř to bylo o něco lepší. Horší to začalo být v momentě, kdy jsem narazila na Honorii. Prvně jsem se zarazila. Napadlo mě, jestli nešla do mého pokoje a zase tam nenechala nějaký dárek. Mám dárky ráda, ale preferuji květiny a ne mrtvé hlodavce. Naštěstí mám zamčeno, takže jestli pro mě měla dárek, bude přede dveřmi.
"Ztratila ses?" nadzvedla jsem pobaveně obočí.
"Ts, jdu za jezdcem," zapýřila se. Pobaveně mi cukly koutky. "Co je na tom vtipnýho?" vyjela na mě.
"Z tvého pohledu asi nic," pokrčila jsem lhostejně rameny. Stoupla si přede mě. Táhni. Dneska mám dobrý den. Nenechám si ho od nikoho zkazit.
"A jak se ti dneska spalo?" ušklíbla se. Předstírala jsem, že přemýšlím.
"Mně? Dobře. Spíš jak se spalo tobě potom, co jsem ti tu krysu hodila do pokoje... Nesmrdí ti to tam?" zazubila jsem se. Ztuhla, známka toho, že mi uvěřila. "Doufám, že tě to nevzbudilo. Vlastně předpokládám, že jsi spala u Murtagha. Doporučuju ti ji odstranit dřív, než chytneš nějakou nemoc. Hm a vsadím se s tebou, že ji nenajdeš. Hry na schovávanou mi vždycky šly," dodala jsem nakonec. Koukala na mě jako poslední brambor. Dalo mi opravdu hodně práce nezačít se smát. Vztekle našpulila rty. "Ještě něco? Ne? Tak uhni," odstrčila jsem ji na stranu a prošla kolem ní. Byla tak překvapená, že se nezmohla ani na odpor. Co čekala? Že si té krysy všimnu až ráno? Nebo že mi nedojde, kdo to udělal?
Koupala jsem se snad hodinu. Nechtělo se mi pryč z horké vody. Ležela bych tam klidně další dvě hodiny, ale chtěla jsem jít za Katrinou. Ráno jsme se domluvily, že si večer v klidu promluvíme. Zamkla jsem za sebou. Chtěla jsem odejít, ale všimla jsem si Murtagha, který se ke mně nebezpečně rychle blížil. Byl naštvaný. Otočila jsem se za sebe. Byla jsem tu jenom já. Zajímalo by mě, co jsem zase udělala. Utíkat mu, nemělo smysl. Jednak se mi nechtělo a jednak by mě stejně chytil. Snažila jsem se nevypadat otráveně. Spěchám. Nemám čas na pubertální výkyvy dračího jezdce.
"Co si o sobě myslíš?" spustil jakmile viděl, že na něj čekám. Počkala jsem, až překoná posledních pár metrů. Nemusíme na sebe křičet jak slepice přes půlku chodby.
"Řekla bych ti, co si o sobě myslím, ale mám takový tušení, že tě to stejně nezajímá a tohle byla jen řečnická otázka," řekla jsem zamyšleně. Stál přede mnou jako bůh pomsty.
"Nedělej ze sebe chytrou. Ty víš, o čem mluvím!"
"Možná bys mi mohl trochu pomoct," naznačila jsem opatrně. Opravdu nevím, čím jsem ho tentokrát vyprovokovala. Vždyť jsem ho ani dneska neviděla! Jak můžu naštvat někoho, s kým ani nepřijdu do kontaktu?
"Nezkoušej moji trpělivost," zavrčel.
"Já zkouším tvoji trpělivost? Dostal jsi kyjem po hlavě? Mluvili jsme spolu naposled... Ani nevím kdy! Jak jsem ti mohla něco udělat, když jsme se ani neviděli!" rozmáchla jsem se naštvaně rukama.
"A kdo říkal, že jde o mě?" Zarazila jsem se. Trna jsem taky neviděla. O co tady zase jde?
"Ah, tak o koho jde?" zamračila jsem se.
"Netvař se, že to nevíš," varoval mě.
"Já to doopravdy nevím! Prostě mi to řekni. Na hádání nemám čas."
"Jde o Honorii," vyštěkl. Koukala jsem na něj s pusou dokořán. O Honorii? Co s ní? "Přesně tak! Vím to," zúžil nebezpečně oči.
"Tak aspoň jeden z nás," zabrblala jsem. "Hele, nevím, co ti zase přeskočilo. Trtkej si, s kým chceš, ale mě do toho netahej."
"Netahám tě do toho. To zvládneš sama!"
"Fakt? Jak jsem to udělala?" nadzvedla jsem obočí.
"Přestaň hrát to divadlo nebo tě nechám zavřít! Tohle se nikdy u nikoho netolerovalo a nevím, proč bys měla být výjimka." Znovu jsem se na něj vykuleně podívala.
"Žije Honorie, že jo?" zeptala jsem se udiveně. To někde po cestě dostala infarkt a já za to teď půjdu pod zámek? Zbláznil se?
"Samozřejmě, že žije! Bavím se o tom, co jsi jí udělala! Takový chování bych od tebe nečekal!" Tohle je divný.
"No, kde jsi? Čekám na tebe v našem pokoji a ty nikde," vynořila se zpoza rohu Katrina s úsměvem na tváři. Za ní stály stráže. "Co se to tady děje?" sjela pohledem Murtagha a potom mě.
"Nevím, ale už se k tomu dopracovávám," protočila jsem oči.
"Ty se tímhle chováním dopracuješ leda tak do žaláře!" zavrčel.
"O co tady jde?" stoupla si mezi nás Katrina.
"Přišel sem a hystericky na mě spustil, že jsem něco udělala, ale já fakt nevím co a z něho to leze jako z chlupatý deky," postěžovala jsem si. Obě dvě jsme se otočily na tu hysterku.
"Dobře, když chceš zapírat, já to řeknu sám! Šikanuje jednu ze služek a vyhrožuje jí. Včera už to přesáhlo všechny meze! Strčila jí do pokoje mrtvou krysu jako varování. Existují určité hranice a ona je překročila," ukázal na mě prstem. To je mrcha!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Můj život služky II?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 Kath Kath | E-mail | 8. února 2014 v 10:54 | Reagovat

Bože ta Honorie je taková.... děvka :D doufám že se to brzy vyřeší a do žaláře půjde ona :D a murthag se chová taky jako pěkný blbec no jsem teda zvědavá jak se to vyvine :D netrpělivě čekám na další díl :) jinak super kapča

2 Nikkitz Nikkitz | 8. února 2014 v 11:24 | Reagovat

No tyvole .. Doufám že si vezme Eragona jako svědka s tou krysou .. Z Murtíka se stal pěknej kreten,jen co je pravda .. Snad se brzo zpraví .. Btw. Asi není šance že by Honorie záhadně zmizela co?:D

3 Miška Miška | 8. února 2014 v 12:04 | Reagovat

Ta Honorie je teda fakt potvora a Murtagh jí ty její kecy sežral i s navijákem,al jinak super,těším se na pokračování.

4 Wendy Wendy | 8. února 2014 v 13:16 | Reagovat

Murtagh je akorát tak nadržený hovado, proč jinak by věřil Honorii? :D Ale zato Eragon... hm, to je jiná :-D Už se těším na další díl :-) :-)

5 Äki Äki | 8. února 2014 v 13:16 | Reagovat

Další skvělý díl. Ta Honorie mi připomíná jednu splužačku :-D

6 andie andie | 8. února 2014 v 15:44 | Reagovat

Ehm,to je krava (honorie nebo jak se ta pinda jmenuje) at ji sežere nejakej skřet -.-" jinak zase úžasný ale přišlo mi to nějak kratší o.l

7 Sinead Sinead | 8. února 2014 v 16:36 | Reagovat

ani nevieš ako si ma potešila tým že máš upírov už dosť :-D murtagh mi príde ako poriadna hysterka :-D k honorii sa ani nevyjadrujem...nasrala nás všetkých :-D

8 dia dia | 8. února 2014 v 16:52 | Reagovat

Dekuji za kapitolku , doufam ze se to vyresi a tu mrchu uz nejak potrestaji. Tesim se na pokracovani :D

9 Len Len | 8. února 2014 v 17:00 | Reagovat

Jé, to je Honorie! It's HAMMER TIME! Dala bych jí přes držku! :D Murtagha okomentuju jen tím, že je asi ve vysokém stádiu puberty, jinak si to nedokážu vysvětlit. :D Eragon na druhou stranu.. Hmmm.. To je jiná. :D Jsem zvědavá, jak to dopadne, šup další! :))

10 TheSindy TheSindy | 8. února 2014 v 17:02 | Reagovat

Jedna věta: Panebože, to je kretén. -.-

11 rainy rainy | 8. února 2014 v 17:14 | Reagovat

rozmýšľam koho neznášam viac - Honoriu/Murtagha/Aryu ?? :D :D
všetkých narovnako?
a chceeéeém (prosím) viacej scén s Eragonom.. (trošku romantiky ak sa dá :D )

12 Bičik Bičik | Web | 8. února 2014 v 17:23 | Reagovat

nevěřim, že to řikám, ale Murtík je děsná naivka :D a ta malá holka byla luxusní fanda :D

13 Šílenej Šílenej | Web | 8. února 2014 v 17:31 | Reagovat

ale no tááák, přestaň z Murťase dělat takovýho vola, vždyť ti nic neudělal... btw vim že tam tu slípku potřebuješ pro okecávání děje, ale fakt bys všem pomohla od trápeni, kdybys Honorii zlikvidovala, třeba by si s Joanou mohly dát společně čajik s jedem na krysy místo cukru :D

14 ZuzunQa ZuzunQa | 8. února 2014 v 19:10 | Reagovat

dobreee :-D  teraz neviem koho neznášam viac :-D  a mám taký nápadík :-D  :-D  čo tak že by odišla z toho hradu ? :-D  :-D ale to je iba oje fantasmagory :-D  :-D

15 Rogue Rogue | Web | 8. února 2014 v 22:25 | Reagovat

Hm, Honorie teda fakt jede, prostě krysa :D
A Eragon je fááákt sladkej :)

16 Alice.Teressa Alice.Teressa | 8. února 2014 v 23:53 | Reagovat

Honorie už jenom to jmeno je takove no .. vsak vite ...Eragon s Elii sou strasne roztomily .nejvic je jak se Elii stydi :)) ... a Murtag nikdy sem ho nemela.moc vlasce :DD

17 Alice.Teressa Alice.Teressa | 8. února 2014 v 23:55 | Reagovat

Bych je obe oholila na plešku stejne jako predtim.Joanu nebo jak se jmenuje :DD[13]:

18 moira moira | Web | 9. února 2014 v 12:44 | Reagovat

E-ra-gon! E-ra-gon! Ať se taky zjeví, chci vědět, co se pak stane!! :D Vtipná kapitola, s tou malou to bylo milé! :)) A co se stalo s Murtagem? Šiblo mu? :D Ať Ellie zůstane s Eragonem, začínají mě strašně bavit. :D

19 moira moira | Web | 9. února 2014 v 12:48 | Reagovat

E-ra-gon! E-ra-gon! Ať se taky zjeví, chci vědět, co se pak stane!! :D Vtipná kapitola, s tou malou to bylo milé! :)) A co se stalo s Murtagem? Šiblo mu? :D Ať Ellie zůstane s Eragonem, začínají mě strašně bavit. :))

20 lizworld lizworld | E-mail | Web | 9. února 2014 v 13:51 | Reagovat

Pekný blog :)

21 Mais Mais | Web | 9. února 2014 v 20:34 | Reagovat

Aaach jo >.<
Jinak, Murtík by se kliďánko mohl s Honorií (a do kufru ať si klidně přibalí i Aryu s Joanou - to by mi ho snad bylo i líto) odstěhovat do dalekých krajin, spokojeně si dožít své zahořklé, pubertální životy jinde. :D
A souhlasím s rozvíjením romantických chvilek v tomto nervovém období :-D

22 Vee Vee | 10. února 2014 v 16:08 | Reagovat

Táto kapitola bola fakt super, jedna z najlepších. Už sa teším na ďalšiu a je super, že si zaviedla tú poznámku, ako si na tom s novou kapitolou. Vždy sa teším, kedy vyjde, keď už si na vysokých percentách

23 Evellin Evellin | 10. února 2014 v 20:07 | Reagovat

Tady si vážně někdo sedí na vedení. Kdyby to z druhé strany skončilo jen u vyhrožování... ale co vlastní fantazii se meze nekladou... Sam je dobrá špijónka :D akorát bych pro příště šmírovala víc diskrétněji. Murtag je prostě pablb

24 Suzan Suzan | 10. února 2014 v 20:11 | Reagovat

ÁÁÁ! Schyluje se nám to k malé bitvičce "pánů" Jezdců! Team Eragon, ale ta Honorie - vychcaná to děva :DD Moc jsem natěšená na další kapču.

25 Nikki Nikki | 11. února 2014 v 9:31 | Reagovat

Doufam že dá tý mrše co proto :P takhle si dovolovat :D

26 Elena Prescott Elena Prescott | Web | 11. února 2014 v 12:43 | Reagovat

...
(ja to proste miluju, ale at uz se sakra Murtagh vzpamatuje a dojde mu, co vyvadi a koho vlastne miluje.. a to uz, doufam, bude pozde. ne, ze bych byla nejak zla. :-D )

27 Joix Joix | E-mail | 11. února 2014 v 15:19 | Reagovat

Teda jen wau . tenhle tvuj pribeh tu hltam už od včera a ještě nikdy jsem nepřečetla tolik kapitolek naráz. Ale u téhle tvé povídky jsem nemohla jinak. Těšila jsem se v prvním díle na konec, kdy budou pohromadě a já se půjdu najíst, ale jak jsem dočetla, ěděla jsem, že jídlo počká ale moje zvědavost ne.
Teď už jen čekám na další dílek, který bude jistě zábavný.
Ps, kdybys taky koukla na můj blog, byla bych ráda =) teprv začínám, tak tam toho moc nemám, oproti tobě vůbec nic, ale neboj. taky se rozjedu a doufám, že jednou se dostanu do téhle urovne jakou uz mas ty a nektere jine blogerky. =)

28 Joix Joix | E-mail | Web | 11. února 2014 v 15:20 | Reagovat

zapoměla jsem dodat můj blog :)
takže tu: http://joxxlife.blog.cz/

29 Xxx Xxx | 11. února 2014 v 20:03 | Reagovat

Úžasné ako vždy :-) Ak máte niekto wattpad tak si ma pridajte: TamaraJantova

30 Elena Katharin Lucia Elena Katharin Lucia | 12. února 2014 v 14:04 | Reagovat

Ta Honorie je taková čůůůza xD a Murtagh je pěkně blbej když jí věří no jo jde vidět kam se sune jeho myšlení z mozku pryč... Ale Eragon a Ellie jsou spolu kawaii :3 to se musí nechat :D

31 Ilía Ilía | E-mail | Web | 13. února 2014 v 0:18 | Reagovat

Bych Honorii nakopla do míst kam slunce nesvítí. To je taková... GRRR!!!
A Murtagha je mi líto. Určitě jsi z něj udělala alkoholika, že ano. Jinak si totiž nedovedu představit kam se všechny jeho mozkový buňky poděly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama