13. února 2014 v 13:13 | Aranel van de´Corvin
|
Děkuji za komentáře, moc mě potěšily a nakoply k psaní :) Přemýšlím, že by to tady chtělo nový design... napadlo mě, že bych nový layout udělala já, ale to by moc dobře nedopadlo :D Nevíte o někom, kdo dělá laye na přání nebo nemá nějaké volné?
V první chvíli jsem nemohla popadnout dech. Nečekala jsem, že Honorie tak rychle zaútočí zpátky. Možná jsem ji podcenila. Každopádně mě pěkně dopálilo, že jí Murtagh uvěřil. Sice spolu zrovna moc dobře nevycházíme, ale něco jsme spolu zažili a měl by víc věřit mně než nějaký holce, se kterou spí dva týdny! A ještě k tomu jí! Taková slepice!
"Žádnou krysu jsem jí do pokoje nedala! Naopak. To ona ji dala ke mně. Dneska jsem ji potkala na chodbě a dělala si z ní legraci, že jsem jí tu krysu vrátila," bránila jsem se. Říkala jsem to spíš Katrině než Murtaghovi, ten má mozek zase v kalhotách.
"Slovo proti slovu. A navíc, ty jsi měla důvod," zkřížil Murtagh protestně ruce.
"Důvod? A jakej, prosím tě? Kdybych měla dávat každý krávě, kterou potkám do pokoje krysu, tak by se z krys stal ohrožený druh!"
"Žárlíš," ušklíbl se.
"Katrino, nic jsem neudělala, ale jestli tady bude ještě chvíli takhle blbě kecat, tak se neudržím a jednu mu fláknu," zasyčela jsem. Začínají mi docházet nervy. Tři roky žádný stres. Vrátím se mezi lidi a je ze mě uzlíček nervů.
"Uklidněte se oba dva. Navíc si nemyslím, že bychom tohle měli řešit bez Honorie," utnula nás Katrina. Nejsem si jistá, jestli její přítomnost zrovna pomůže. Mám strach, že po ní skočím a vyškrábu jí oči.
"Klidně, ať přijde, ale já u toho nebudu. Já jsem to nebyla a mám na to svědka," vzpomněla jsem si na Eragona. Odnášel tu krysu, takže si polib Murtaghu!
"Koho?" zeptali se oba dva na ráz.
"Eragon. Když jsem tu krysu našla byl u toho a potom ji taky odnesl," ušklíbla jsem se vítězně na Murtagha.
"Jistě, můj bratříček tě podpoří. Nebude si tě chtít rozhádat," mávl nad tím rukou.
"Zabiješ ho ty nebo já?" zeptala jsem se vztekle Katriny. Stráže nás pozorovaly bez mrknutí oka. No jo, divadlo zadarmo. Drama a komedie v jednom.
"Murtaghu, všechno, co tady říkáš, jsou jenom domněnky. Přiveď Honorii a ty dojdi pro Eragona," rozhodla Katrina.
"Fajn," rozhodil rukama ten blbec.
"Já jsem to nebyla," otočila jsem na Katrinu, když zašel za roh.
"Já ti věřím. Murtagh se potřebuje asi jenom po někom vozit. Znáš ho," povzdechla si. "Dojdi pro Eragona a vyřešíme to. Přijďte do síně."
Nevěděla jsem, jestli se mám smát nebo brečet. Celá tahle situace byla na hlavu. Musela jsem se ušklíbnout. Zajímalo by mě, jestli tu krysu doopravdy hledá. To se nahledá. Do Eragonova pokoje mě pustily stráže. Dneska tu hlídku berou nějak vážně. Nejspíš dostali vynadáno. Eragon se zrovna převlékal.
"Ahoj," pozdravila jsem ho a sledovala, jak si obléká košili.
"Zrovna jsem šel za tebou," usmál se a přistoupil ke mně. Chtěl mi dát pusu, ale uhnula jsem. Nejdřív musíme vyřídit tu záležitost s Honorií, nebo mě trefí šlak.
"Děje se něco?"
"Jo, musíme do síně. Vysvětlím ti to po cestě."
"Co se stalo?"
"Murtagh je debil, to se stalo," zavrčela jsem. Cestou jsem mu řekla, co na mě Honorie zase vymyslela. Eragon z toho nebyl nadšený. Nelíbilo se mu, že mi Murtagh věnuje tolik pozornosti. To jsme byli dva. Vůbec by mi nevadilo, kdyby Murtagh svoji pozornost přenesl na někoho jiného. Do síně jsme přišli jako poslední. Ti si ale pospíšili. S Katrinou tu byl i Roran. Bože, doufám, že už nikdo další nepřijde. Nemusí z toho být veřejné slyšení. Podívala jsem se na Honorii. Měla se dát na dráhu herečky. Tvářila se jako ztělesněné neštěstí. Co jsem taky čekala, učila se od mistryně.
"Slyšel jsem, že mezi sebou máte spory," prolomil ticho Roran. "Kdo chce začít?" nadzvedl obočí. Murtagh udělal krok vpřed. No jo, blbci, udělejte, prosím, krok dopředu. "Byl bych radši, kdyby mluvily ty, kterých se to týká přímo," upřesnil Roran. Honorie vzlykla. Bože, na tohle nemám nervy.
"Začnu já, když tady kolegyně nemůže popadnout dech," ujala jsem se slova. V rychlosti jsem Roranovi řekla, co se stalo a moje tvrzení podpořil i Eragon. Murtagh naproti nám začal rudnout vzteky. Po mém stručném proslovu přišla na řadu Honorie. To byl ale příběh. Hotové drama. Mělo to úvod, zápletku, rozuzlení i tragický konec. Roranovi to taky přišlo přehnané a hlavně hrané. Dal za pravdu mně. Murtagh se začal rozčilovat jako malý kluk.
"Bože, drž už hubu! Nedá se to poslouchat! Slyšíš se vůbec?!" vyjela jsem na něj. Doteď jsem to jenom sledovala.
"Jak to se mnou mluvíš?"
"Jako s debilem, protože se tak chováš!" řekla jsem popravdě.
"Nechovám! A i kdybych choval, mám k tomu důvod! Eragon není spolehlivý svědek!"
"Fajn! Dobře, tak se mi podívej do hlavy! Přečti si moje myšlenky! Ty nelžou," zakřičela jsem, abych přeřvala jeho příval nadávek.
"Cože?" ozvalo se hned několikrát.
"Nesnáším, když mi někdo čumí do hlavy, ale je to jediný řešení. Nebudu potom do konce života poslouchat, jak jenom šikanuju chudáka Honorii," protočila jsem oči. "Copak Honorie nějak jsi ztuhla? Snad se nebojíš?" ušklíbla jsem se. Začala na sucho otevírat a zavírat pusu. Cítím ve vzduchu vítězství.
"Dobrá, ale aby to bylo spravedlivé. Myšlenky nebudou čteny pouze Ellie, ale i Honorii," rozhodl Roran. Když jsem tak pozorovala Rorana, došlo mi, proč zrovna jeho zvolili. Je chytrý a spravedlivý. Stejně tak, jako Katrina.
"J-já nechci, aby mi někdo četl myšlenky. Je to zásah do mého soukromí," snažila se znít sebejistě, ale bylo znát, že je nervózní. Chtěla jsem říct, že mi je to jedno, když se budou číst myšlenky jenom mně, ale Roran mě zastavil. Místo toho řekl Honorii, ať předstoupí. Klepala se jako ratlík. Roran na ní začal tlačit a domáhat se vysvětlení, proč nechce, aby jí četli myšlenky, když má pravdu. Vysvětlila, že jí to za to nestojí. Soukromí je soukromí. Dobře, to by sedalo chápat, ale když jsem se přihlásila znovu, že mně to nevadí. Zbledla.
"Opravdu trváš na svojí verzi? Až Murtagh Ellie přečte myšlenky, všechno se vyjasní." A potom se to konečně stalo. Ruply jí nervy a přiznala, že mi tam tu krysu dala ona. Prosila o odpuštění. Murtagh tam stál jako solný sloup neschopen slova.
"Ale ona m-mi ji pak dala taky do pokoje," fňukala.
"Nedala. Jenom jsem si z tebe dělala srandu. Eragon ji někam odnesl," zarazila jsem ji hnedka ze začátku.
"To určitě! Chceš získat Murtagha a tohle příležitost, jak se mě na chvíli zbavit!"
"Někdo ti dal po hlavě?" zeptala jsem se užasle. Nelíbilo se mi, kam celý tento rozhovor směřuje.
"Tahle konverzace začíná být trapná! Můžu už odejít? Stejně jsme vás zdržovali už dost," otočila jsem se k Roranovi a Katrině.
"Omlouvám se, že vyrušuji, ale potřebuji něco probrat s králem," ozvalo se za mnou. Nemusela jsem se otáčet, abych zjistila, o koho se jedná. Super, Arya tu chyběla.
"Omlouvám se, vážně mě to mrzí. Jenom jsem se snažila bránit," blekotala dál Honorie a Aryi si nevšímala.
"Můžete jít. Honorie, vy za mnou přijďte zítra ráno," ukončil náš rozhovor Roran. Díkybohu.
"O co tu jde?" zeptala se jakoby nic Arya. Honorie nezaváhala a hned jí vylíčila, že mám spadeno na Murtagha. Murtagh už toho měl očividně taky plný zuby, řekl jí, ať jde pryč.
"Máš v plánu střídavou péči?" ušklíbla se Arya.
"Jako střídavou péči?" nechápal Murtagh.
"Spí s tvým bratrem, copak to nevíš?" Bylo vidět, jak si celou tuhle situaci užívá. Vřelo to ve mně.
"Nemám v plánu střídavou péči a taky nemám v plánu tady s tebou ztrácet čas. Nazdar!" vyštěkla jsem a vyběhla ven ze síně. Kdybych tam měla strávit další minutu, nemuselo by to dopadnout dobře. Slyšela jsem, jak se Eragon s Murtaghem o něčem dohadují. Murtagh pravděpodobně netušil, že pálím za jeho bratrem. Zmizela jsem jim z dohledu dřív než mě stihne ještě někdo naštvat.
Potřebovala jsem se trochu projít a vyčistit si hlavu. Za Eragonem můžu jít později. Stejně ho Murtagh teď na nějakou chvíli zaměstná. Napadlo mě, že bych se měla vrátit a trochu mu s tím tvrdohlavcem pomoct, ale byla tam i Arya a z toho by nevzešlo nic dobrýho.
"Gratuluju! Možná, že jsi teď vyhrála, ale příště budeš poražená ty!" vyskočila zpoza rohu Honorie.
"Nemyslím si, že bude nějaké příště. A proč to vůbec děláš? Murtagha sis mohla klidně strčit někam a bylo by mi to jedno. To se jenom s Joanou nudíte a vymýšlíte, jak mě naštvat?" řekla jsem popuzeně.
"To je roztomilý, naštvat. Ne, nechceme tě naštvat, chceme tě zničit," řekla ledově a zmizela do temné chodby. Přejel mi mráz po zádech. Začínám si myslet, že ta krysa opravdu znamenala to, co si myslel Eragon. Zhluboka jsem se nadechla. Žádnou paniku. Joana je zavřená a co by Honorie zmohla? I když je pravda, že dneska mě skutečně překvapila - je vychcaná jak mraky. Budu si na ní muset dávat větší pozor. Procházku jsem si nakonec rozmyslela. Nechtělo se mi samotné chodit po hradě, ne potom, co mi řekla. Přes noc se vzchopím a připravím se na další útok. Doufám, že dnešek Murtaghovi otevřel oči a nebude se s ní dál tahat.
Čekala jsem na Eragona před jeho pokojem. Stále tam byly stráže. Zrovna dneska musí být zodpovědní. Jakoby nestačilo, že naši debatu vyslechly stráže Katriny. To budou zítra zase pomluvy. Nevím, na co si pořád stěžuju, už bych si konečně mohla zvyknout. Dobře. Od zítřka nová taktika. Nebudu si všímat místních klepů a už vůbec ne Honorie. Možná by nebylo od věci trochu se zapojit a zjistit, co tam dole Joana s Honorií probírá. Eragon si dal načas. Nevypadal zrovna nadšeně. Měl ten svůj zamyšlený výraz. Chudák, dostal plnou dávku Murtagha a Aryi. Neměla jsem chodit pryč - vyhnula bych se tak Honorii a byla bych o dost klidnější. otevřel mi dveře a nechal mě projít do pokoje. Zase jsem byla nervózní. měla jsem strach, že mu Murtagh řekl nějakou blbost a on to vzal vážně. Murtagh je chlap s obřím egem. Musel být naštvaný, že svoji pozornost věnuju jeho bratrovi.
"Promiň, že jsem odešla. Aryu bych už asi nerozdýchala," začala jsem jako první. Blbá Honorie, ví jak znepříjemnit život!
"Já vím." A to bylo všechno. Víc k tomu neřekl. Naštěstí jsem se stihla zastavit dřív, než jsem se zeptala "Ty se na mě zlobíš?". Nějak se nám tu začínají točit strany. Strašidelný.
"Mám jít pryč?" snažila jsem se, aby v tom nebyla cítit lítost.
"Murtagh si myslí, že jsi se mnou jenom proto, aby žárlil," ignoroval moji otázku.
"Mně je jedno, co si Murtagh myslí. Říkala jsem mu, že o něj nemám zájem, ale on neposlouchal. Však jsi to viděl dneska v síni."
"Když on je tak skálopevně přesvědčený..."
"Já si myslím, že je jenom naštvaný."
"Nemá důvod. Bavil jsem se s ním už v -" zarazil se v půlce věty. Tohle nejspíš načít nechtěl.
"Kde?"
"To je mezi mnou a jím."
"Ty jsi se bavil s Murtaghem, jestli na mě můžeš něco zkusit?" vyslovila jsem svoji domněnku nahlas.
"Jo, nerad bych dělal mezi námi zlou krev. Je to můj bratr."
"A on ti řekl, že mu to nevadí. Chápu to dobře?" ujistila jsem se.
"Jo."
"Nějak to nechápu. Když ti řekl, že mu je to jedno, tak v čem je zase problém?" zamračila jsem se.
"Nejspíš si myslel, že mě odmítneš," pokrčil rameny. "Do dneška si to myslel."
"V tom případě od zítřka se to už všechno uklidní."
"Nemyslím si. Vmetl mi do tváře, že jsi se mnou jenom proto, aby žárlil."
"A ty mu věříš," zašeptala jsem. Bezva. Začala se mě zmocňovat panika. Jestli mu uvěřil, znamená to, že mě nechá. Vadila mi ta představa. Eragon byl tak hodný a milý, no dobře a sexy. Kolik takových chlapů po světě běhá?!
"Ne, jenom... V tobě se člověk těžko vyzná. Nevím, co si myslíš."
"Eragone, já vážně nemám postranní úmysly. Ve skutečnosti si myslím, že jediná osoba, která se má čeho obávat, jsem já," řekla jsem popravdě. Chtěla jsem už konečně opustit téma Murtagh.
"Ty? Čeho?" zamračil se. Odvrátila jsem od něj pohled. Nechtělo se mi o tom moc mluvit. Bála jsem se, že když mu to řeknu, půjde za ní.
"Eragone, víš o tom, že nás pozoruje Safira?" ukázala jsem k oknu. Místo krajiny bylo vidět jen její obří oko. Jakmile jsem na ní ukázala, zmizela.
"Promiň, tak trochu jsem ji odřízl a ona byla zvědavá," přešel k oknu a zavřel okenice. Štěstí, že nemá pokoj směrem k náměstí. To by Safira zničila půlku města, než by se dostala k oknu. "Už je pryč. Slíbil jsem jí, že jí to vysvětlím později. Neodpověděla jsi na otázku," vrátil se zpátky k předchozímu tématu.
"Stejně jako ty pochybuješ o Murtaghovi, tak já pochybuju o Aryi," přiznala jsem.
"Cože?" obočí mu vyletělo vzhůru.
"Aryu očividně rozčílilo, když nás spolu našla."
"Jako já a Arya? To je minulost. Nemám o ní zájem."
"Stejně tak jako já o Murtagha," oplatila jsem mu.
"Promiň, že jsem to vůbec vytáhl. Naštval mě," promnul si oči. Usmála jsem se. Tímto jsem považovala věc za vyřešenou. Prozatím. Mám takový pocit, že příštích pár dnů budu řešit jiný problémy než je Murtaghova žárlivost. S Murtaghem už Joana skončila. Byla to Joana. Honorie je sice taky mrcha, ale začínám si myslet, že je za tím víc než jen nevázaný sex s jezdcem.
"Nad čím přemýšlíš?"
"To je jedno," zakroutila jsem hlavou. Pro dnešek mám už Honorie dost. Eragon se ke mně sklonil a jemně mě políbil. Přitiskla jsem se víc k němu. Potřebovala jsem se cítit v bezpečí. Alespoň na chvíli. Stoupla jsem si na špičky, abych byla o něco větší. Ucítila jsem jak se usmál. Nestihla jsem ani vyjeknout a už mě nesl k posteli. Opatrně mě na ni položil. Nepřestával mě u toho líbat. Po nekonečně dlouhé době se ode mě odtáhl a lehnul si vedle mě na bok. Začala jsem si hrát se šňůrkami od jeho košile. Střídavě jsem je utahovala a povolovala.
"Zítra bychom se mohli jít projít třeba na tržiště, co ty na to? Nebo bychom mohli vyrazit za brány města a možná se i trochu proletět," navrhl.
"Zítra musím do práce, ale to ty víš."
"Nemohla bys udělat výjimku?" Povzdechla jsem si.
"Nemůžu jen tak přijít a říct, že nejdu do práce, ale můžu se zítra Gertrudy zeptat, jestli bych si nemohla vzít volno třeba pozítří. Určitě se s ní bude dát nějak domluvit," zamyslela jsem se.
"Připadá mi, že nemáš nikdo volno."
"To říká ten pravý."
"Jenom říkám, že by bylo hezký, kdybychom spolu trávili víc času. Jsme spolu jenom po večerech a ty opravdu stojí za to," ušklíbl se. Zasmála jsem se. To je pravda. Večery v mé přítomnosti občas bývají náročný.
"Zítra se zeptám. Ber to pozitivně dnešní večerní drama už máme za sebou."
"A co když tě ráno nikam nepustím?" ďábelsky se usmál.
"A jak bys mi v tom asi zabránil?"
"Třeba takhle," usmál se a lehnul si na mě. Uvěznil mě pod svým tělem. Nemohla jsem se ani hnout a to se rukama nadzvedával, aby na mě neležel plnou vahou.
"Takhle nemůžeš vydržet věčně."
"Ale můžu, když se nějak zabavím." Na důkaz svých slov mě začal líbat na krku, nezůstal tam ale dlouho. Přesunul se na má ústa. Začala jsem mu vytahovat košili z kalhot. Chtěla jsem se dotýkat jeho horkého těla stejně jako ráno. Ráno jsem na prozkoumání jeho těla neměla čas. Cítila jsem jak mu naskočila husí kůže, když jsem ho začala hladit po zádech. Naše polibky se začaly prohlubovat. Vyhrnula jsem mu košili výš, chtěla jsem mu ji sundat. Eragon se nadzvednul, ale když si na mě chtěl zpátky lehnout, zastavila jsem ho. Donutila jsem ho, aby si sednul. Vyhrnula jsem si trochu šaty, abych si na něj mohla obkročmo sednout. Zajela jsem mu rukou do vlasů a přitáhla si jeho obličej blíž k sobě. Mezitím, co jsme se líbali, ucítila jsem jeho ruku na své noze, jak posupně putuje nahoru. Na stehně se na chvíli zastavil. S napětím jsem čekala, jestli bude pokračovat dál. Cítila jsem jak váhá. Snažila jsem se působit uvolněně. Chtěla jsem, aby se mě dotýkal, ale zatím jsem nechtěla, aby to zašlo až k milování. Odtrhl se od mých rtů a začal se opět věnovat mému krku. Rukou mi jemně přejel přes zadeček a jeho rty směřovaly čím dál tím níž. V tomto okamžiku jsem znervózněla. Začínal mi pomalu rozvazovat šaty. To byla jedna z věcí, která mě rozrušila. Druhá věc byla...Byl vzrušený. Cítila jsem to. Nadechovala jsem se k tomu, že něco řeknu, ale překulil mě na záda. Nechtěla jsem kazit tuhle krásnou chvíli, ale dneska jsem se na to necítila. Chytla jsem ho za ruku, kterou mi rozvazoval šaty.
"Promiň, nechal jsem se trochu unést," zamumlal a lehnul si vedle mě.
"Mně to nevadí. Já jenom, že... Dneska to ještě nechci," řekla jsem téměř neslyšně. Byla jsem červená až na zadku a to jsem tom jenom mluvila.
"Já to chápu," usmál se. Oddychla jsem si. Vím, že by to chtěl, jenomže já... Se stydím. Potřebuju si ještě chvíli zvykat na to, že jsme spolu.
Docela dobrá kapča. Prej vychcaná jak mraky xD. No jo Honorie je mrcha a jsem hrozně zvědavá, co s ní Rori udělá. Murtíček nám začíná žárlit a Ari taky... Sem napjatá a těším se na další kapitolu.