23. února 2014 v 13:35 | Aranel van de´Corvin
|
Oddychová kapitola... už mi jí je líto, tak jsem se rozhodla, že ji věnuji jeden klidný večer :D Děkuju za komenty :) Až bude zase 21 komentářů přidám další díl, tentokrát ke Služce.
P.S.: První týden ve škole a už mi napařili 3 seminárky. Super. Navíc se začínám učit znovu angličtinu, takže nestíhám. Já a a cizí jazyk jsme nikdy nebyly kamarádi...
2P.S.: začíná mě rozčilovat to rozdělení na odstavce. Vždycky to mám rozdělený, ale blog mi proště nechce brát mezery mezi odstavci!
Druhý den mi už bylo líp. Celou neděli jsem pročetla a projedla, jak bylo původně v plánu. Jenom jsem nečekala, že to bude na ošetřovně. Společnost mi po většinu dne dělala Lily a Narcisa, hezky se tu střídaly. Narcisa mi vyřídila omluvu od Drusily, že se dneska za mnou nestaví, protože má něco na práci. To "něco" byl Severus. Narcisa mi se smíchem svěřila, že jsou spolu u nás v pokoji a Drusila ji požádala, aby se tam do deseti neukazovala. Málem to se mnou seklo. Snad to neznamená to, co si myslím. Musí mě odtud pustit! Chci to vidět! Nemyslím tím, že je chci vidět při tom, ale rozhodně musím vidět, jak Severus vypadá pár minut po sexu. Bude to na něm vůbec vidět? Bude se usmívat? Na většině chlapů je poznat, kdy se milovali, mají takový ten zvláštní výraz v obličeji.
"Poppy, myslíte, že byste mě už dneska večer mohla pustit?" nadhodila jsem, když mě přišla zkontrolovat.
"Řekla jsem v pondělí, to je zítra," připomněla mi.
"Prosím, vždyť je jedno, jestli odejdu zítra ráno nebo dneska večer," nahodila jsem smutný výraz,"navíc budou v pokoji holky, takže kdyby se něco dělo, hned mě doprovodí zpátky." Nepřestávala jsem se na ni dívat svým štěněčím pohledem. No tak Poppy, přece bys těmhle smutným očím neodporovala!
"Dobře," zamručela. Okamžitě jsem se odkryla a začala se převlíkat.
"Počkat! Ještě jsem neskončila," zastavila mě.
"Hm?"
"Zítra ráno půjdeš na snídani a ze snídaně sem! To samé platí i o obědě a večeři," řekla přísně.
"Jistě."
"A hlavně se nijak nenamáhejte," pokračovala dál ve svém kázání.
"Já vím."
Sbalená jsem byla v rekordním čase, ani pomocí kouzel byste nebyli rychlejší. Nezapomněla jsem několikrát poděkovat a pak jsem, co nejrychleji zmizela pryč, protože stále hrozilo, že si to Poppy ještě rozmyslí. Chtěla mě dovést k naší koleji, ale nedovolila jsem jí to. Umím chodit a navíc moje ego by to nemuselo přežít. Bellatrix by si mě za to dobírala do konce roku. Kdyby jenom ona. Bylo po osmé hodině večer. Na chodbách se už moc studentů nepohybovalo. Zato ve společence bylo lidí až moc. Na gauči seděl Rudla s Bellatrix a Narcisa, v křesle seděl Lucius. Lucius s Narcisou něco četli a ty dvě hrdličky si šeptaly, asi mají období míru. Však on Rudla zas něco posere a bude tady řev.
"Co tady děláš?" zeptala se překvapeně Narcisa, když jsem si sedla do křesla naproti Luciusovi.
"Sedím," pohodlně jsem se rozvalila v křesle.
"To jsi utekla?"
"Ne, za co mě máš?" protočila jsem oči.
"Minule jsi to udělala."
"To jsem byla ještě mladá a hloupá," ušklíbla jsem se. Rudla ani Bellatrix si nás nevšímali. Lucius se na mě chvíli díval, ale potom stočil pohled zpátky do knížky. Narcisa mi naznačila, ať jdu ven. Beze slova jsme se zvedly a vyšly ze společenky.
"Drusila se Severusem jsou pořád v našem pokoji?"
"Jo a myslím, že dřív jak v deset nevylezou. Ehm, nechce se mi do desíti sedět ve společence," změnila téma.
"Máš v plánu jim do toho v půlce skočit?" nadzvedla jsem zvědavě obočí.
"Merline, jen to ne. Nemusím vidět všechno," zasmála se. "Spíš jsem měla na mysli, že se někam vypařím," dodala nejistě.
"Aha," řekla jsem překvapeně.
"Mám na tebe prosbu."
"A jé."
"Bella půjde s Rudolfusem každou chvíli nahoru, čekám na to už hodinu! Pak bych se šla projít, ale problém je v tom, že-"
"Že je tam Lucius," dořekla jsem za ní.
"Ano. Nemuselo by se mu líbit, že se takhle večer vypařím a sama."
"Chápu."
"Myslíš, že bys ho mohla nějak zabavit?"
"Jak jako? Mám na něj skočit a zakrýt mu oči?" vyvalila jsem oči.
"Ne, to ne. Normálně okolo něho projdu, ale ty mu vysvětlíš, proč nesmíme do pokoje... A pak byste se mohli zapovídat. Do deseti budu určitě zpátky," ujistila mě.
"To mu mám jako říct, že to u nás v pokoji dělají? Drusila mě zabije!"
"Nezabije. Poprosíš ho, aby nic neříkal."
"A ty si myslíš, že mě poslechne?"
"Poslechne, věř mi."
"Chtěla bych mít tvoji jistotu."
"Prosím, Gigi!" zaškemrala.
"Jdeš za tím klukem z Havraspáru, že?" zeptala jsem se tiše.
"Já... Jo," sklopila pohled.
"Ty jsi ještě větší sebevrah než já!" vyčetla jsem jí.
"Gigi, prosím, Lucius se to nesmí dozvědět."
"To je jasný," povzdechla jsem si. "Narciso, ale dávej si pozor! Neriskuješ tím jenom svůj život, ale i můj," připomněla jsem jí.
"No, aspoň budeš mít Luciuse jenom pro sebe," mrkla na mě. "Teď už tomu nic nebrání."
"Narciso, o tomhle jsme se už bavily."
"Neříkej, že máš takový strach z Abraxase Malfoye," zakroutila nevěřícně hlavou.
"Když já si nemůžu pomoct. Občas mi nahání hrůzu."
"Já vím, ale Lucius taky není zrovna beránek."
"Ne to ne, ale u něj je to jiný."
"Z Malfoye seniora bych si hlavu nedělala. Když se budete scházet tajně, na nic nepřijde."
"Doufám."
Narcisa měla pravdu. Během deseti minut se Rudla s Bellatrix odebrali do pokoje. Fuj. Dneska je nějaký trtkací den nebo co? S Narcisou jsme si ještě chvíli povídali a potom se zvedla s tím, že se musí projít, jinak jí hrábne. Lucius to nijak nekomentoval, jenom se na ni podíval, když odcházela. Nedokázala jsem poznat, co se mu honí hlavou. Možná ji chtěl zarazit... A nebo mu to bylo úplně jedno. Podívala jsem se na hodiny, půl devátý. Zůstali jsme tady sami.
"Měla jsi na mě na ošetřovně počkat. Říkal jsem ti, že večer přijdu," promluvil jako první Lucius.
"To máš jedno, ne? Jestli bychom se potkali tam nebo tady," pokrčila jsem lhostejně rameny. Dočetl stránku a položil knihu na stůl. Vypadal zamyšleně. Přemýšlela jsem, jak nenuceně začít konverzaci o tom, že u nás v pokoji je Drusila se Severusem. Vzala jsem svoje věci ze země a hodila je na gauč, když už byl volný.
"Je ti už dobře?"
"Jo."
"Vypadáš nějak nervózně," podotkl.
"Nejsem nervózní, jenom přemýšlím," řekla jsem jakoby nic.
"O čem?"
"To ti nesmím říct," roztržitě jsem se usmála. Opřel si ruce o kolena a podíval se na mě.
"Týká se to Narcisi?"
"Ne."
"Před chvílí to vypadalo, že se na něčem domlouváte," nenechal se odbýt.
"Na něčem jsme se domlouvaly, ale to není podstatný." Kdyby jen Lucius tušil o čem tvrdím, co je nepodstatný. Teda doufám, že netuší. Určitě ne. Jakmile by začal něco tušit, dal by to Narcise pěkně slíznout. "Narcisa se šla jenom projít. Nechtěla tady do desíti sedět jak trubka," řekla jsem potichu, když na mě nepřestával civět.
"Proč by měla čekat?"
"To ti nesmím říct," zakroutila jsem hlavou.
"Drusila tam někoho má?" zeptal se po chvíli přemýšlení.
"Jak to víš?"
"Není to těžký uhodnout. Proč byste jinak nesměly v určitý čas do pokoje..? Taky to tak s Rudolfusem dělám."
"Hlavně se s tím nikde nešiř. Drusila je na to háklivá," poprosila jsem ho.
"Možná..."
"Jak možná?" zamračila jsem se.
"Když mě políbíš, nikomu to neřeknu," nadzvedl pobaveně obočí. Nejistě jsem se rozhlédla po místnosti. Kdykoliv může někdo přijít.
"Neříkej mi, že zase někde vidíš nějaký problém," zavrčel.
"Ne, jenom může někdo přijít."
"Tak přijde, no a co."
"A pak to rozhlásí po celý škole a tím pádem se to dostane i k tvýmu otci," poučila jsem ho.
"Kdyby někdo šel, uslyšíme ho a když ne, tak dotyčnému vysvětlím, že jestli mu někde ujede huba, tak přes ni dostane." Tomu bych věřila. Lucius si přesedl na gauč. Nejistě jsem se zvedla a sedla si vedle něho. Chvíli si mě prohlížel a pak mě přesunul na svůj klín. Nechala jsem ho.
"Ještě jsi nezměnila názor?" zeptal se z ničeho nic. Nebudu tvrdit, že mě změna tématu překvapuje.
"Ne," řekla jsem podrážděně a chtěla se z něho zvednout, ale nedovolil mi to. "Vím, co jsi říkal a já ti řekla, že kdybych si to rozmyslela, řeknu ti to," zarazila jsem ho dřív, než se zase stihneme pohádat kvůli Siriusovi.
"Jak chceš, ale-"
"Já vím! Už to neřeš!" zvýšila jsem hlas.
"Uklidni se," řekl ledově. Rozčílila jsem ho. Ani tentokrát mi nedovolil, aby z něho slezla. "Už se o tom nebudeme bavit."
"To nebudeme," ujistila jsem ho.
Podřimovala jsem Luciusovi v náručí, zatímco on si četl. Severus zatím pořád nepřišel. No mají ještě pět minut.
"Tak co?" ozvala se nade mnou Narcisa. Leknutím jsem nadskočila a vyrazila tak Luciusovi knížku z ruky. Neslyšela jsem ji přicházet.
"Ještě tam jsou." Odsunula jsem se od Luciuse. Nechtěla jsem, aby nás dva spolu viděla. Vím, že jí to nevadí, ale přijde mi to divný.
"Půjdeme, ne?" ukázala ke schodům a zvedla se.
"Jo, jasně." Posbírala jsem svoje věci a zamířila za Narcisou, která už byla u schodů. Lucius si odkašlal.
"Nezapomněla jsi na něco?" Podívala jsem se, jestli mi nechybí nějaká knížka.
"Ne," zakroutila jsem hlavou.
"Co třeba se rozloučit?"
"Dobrou," houkla jsem jeho směrem a pokračovala dál. Periferním viděním jsem si všimla, jak se zvedl z gauče. Narcisa mi naznačila, že počká nahoře. Chtěla jsem za ní křiknut, že to není třeba, ale už byla pryč. Stoupla jsem si dál od schodiště, aby Narcisa neměla divadlo. Lucius si mě přitáhl k sobě a políbil mě. Nechtělo se mi od něj odtrhávat, ale kdybych to neudělala teď, nemuselo by to skončit u polibku. Mám za sebou hrozný víkend, takže malé odreagovaní by mi přišlo akorát vhod... Potom bych se mu stulila do náruče a spokojeně spala. Ukončila jsem náš polibek a vyběhla schody. Před pokojem na mě čekala Narcisa, s uchem přilepeným ke dveřím.
"Že se nestydíš," potichu jsem se zasmála.
"Nerada bych tam vpadla, kdyby byl Severus ještě v akci," zašeptala. Chvíli jsem si v hlavě pohrávala se slovy "Severus a akce". Následně jsem taky ucho přitiskla ke dveřím. Severus by nás zabil, kdyby jsme ho přichytily s kalhotami dole.
"Je tam nějaký podezřelý ticho," zamumlala jsem.
"Třeba usnuli."
"To musel být teda výkon, jestli oba vytuhli," zasmála jsem se.
"Hele je po desátý. Rozkaz jsme splnily. Je mi fuk, jestli tam spí, nebo to dělají na podlaze na pejska. Chci se jít vysprchovat," rozhodla Narcisa. Dobře. Musím se na to psychicky připravit. Hlavně se nesmím smát, blbě tvářit nebo nedejbože něco plácnout! Kdybych ho nějak naštvala mohlo by se dost dobře stát, že mu ujede huba a řekne Bellatrix o tom, že Rudla ji podvedl a Rudla následně práskne Luciusovi, že Narcisa podvedla jeho a potom, co Lucius zabije Narcisu bude řada na mě. Miluju zmijozelský vztahy.
Narcisa vlezla opatrně do pokoje, jako kdyby tam bylo minový pole. Byla jsem ji v patách.
"Ahoj," pozdravila Narcisa někoho. Nezněla zděšeně. Podívala jsem se po pokoji. Severus jí kývl na pozdrav a potom jsem se mu do zorného pole dostala já. Na chvíli vypadl z rovnováhy. Stál u postele ve své netopýří róbě a nehnul ani brvou. Vypadal, jako kdyby se sem stavil jenom pro knížku.
"Co ty tady děláš?" nenechal mě ani pozdravit.
"Ahoj," začala jsem slušně konverzaci. Aspoň někdo. "Na dveřích je taková srandovní cedulka a je na ní napsaný moje jméno," připomněla jsem mu. Narcisa přešla ke dveřím do koupelny a zaklepala. Následně začala zdlouhavá konverzace mezi ní a Drusilou o tom, kdy jí konečně udělá místo v koupelně.
"Měla jsi být na ošetřovně." Na to jsem jenom pokrčila rameny, nechtělo se mi znovu to vysvětlovat. Raději jsem přešla ke své posteli a v duchu si opakovala "ty vole, hlavně se nezačni smát!". V hlavě se mi totiž začaly rojit všemožné otázky a nevím, jestli bych se tváří v tvář Severusovi Snapeovi nezačala smát. Zajímalo by mě, jestli se alespoň vysvlékl. Jindy není ochotný vyhrnout si ani rukáv. Celkově mi připadal hrozně roztomilý, jak tam tak stál a snažil se nedívat na dveře koupelny. Nejradši bych si vzala tabulku čokolády a civěla na něj až do rána. Tolik vtipných poznámek a žádnou nemůžu říct nahlas. Bylo vidět, že je z celé situace značně nervózní, ale docela se mu to dařilo skrývat.
"Drusilo, vážně si musím odskočit," zabušila zase Narcisa na dveře. Konečně. Drusila vylezla ven. Měla na sobě jenom kraťásky a tílko. Téměř jsem slyšela ten velký kámen, který spadl ze Severusova srdce.
"Co tady děláš?" zarazila se v půlce pohybu Drusila a těkala pohledem mezi mnou a Severusem.
"Poppy mě pustila dřív," pokrčila jsem rameny a rozplácla se na posteli. Drusila překonala vzdálenost mezi ní a Severusem v rekordním čase. Podívali se na sebe a potom na mě. Chápu. Začala jsem předstírat práci, začala jsem si rovnat věci do skříně. Byl to divný pocit vědět, že za mnou stojí a pravděpodobně si vyměňují láskyplná slova. Potlačila jsem své ženské pudy a snažila se je nevnímat. Stejně by mě zajímalo, co si říkají. Spíš co říká Severus. Hlavně bych chtěla vidět, jak ji políbí na rozloučenou. Nedokážu si to představit. Bohužel, mě oba převezli. Drusila šla Severuse vyprovodit a rozloučili se venku na chodbě. Severus očividně patří mezi tu hrstku chlapů, kteří dokážou po sexu rozumně uvažovat.
Ráno jsem se přinutila doploužit do síně a nacpat do sebe nějaké jídlo a dva litry kafe. Díkybohu, že nemusím do školy. Připadám si totálně nepoužitelná. Na snídani jsem seděla se svými spolubydlícími. Drusila se ještě teď usmívala jak měsíček na hnoji. Večer jsme z ní nemohly nic dostat, což se dá pochopit. Musela ten zážitek nějak vstřebat. Každopádně nebyla moc nadšená z toho, že jsem se tam večer zjevila - chtěla, aby o tom vědělo co nejméně lidí. Severus tady ještě nebyl, což bylo divný. Asi vyspává svůj včerejší výkon. Automaticky mi cukly koutky. Zadívala jsem se k nebelvírskému stolu a očima hledala Lily. Neviděla jsem ji, ale zato jsem zahlídla Siriuse, který mě pozoroval. Zamračila jsem se a sklopila pohled. Dopila jsem zbytek kafe a začala se zvedat k odchodu. Když jsem se loučila s holkama, všimla jsem si, že se od stolu začal zvedat i Sirius. To snad ne.
Prosíím rychle další kapitolku
začíná se nám to nanovo rozjíždět :) Což se mi osobně líbí a to dosti