13. července 2014 v 10:50 | Aranel van de´Corvin
|
Praxi jsem přežila, takže sem dávámslíbenou kapitolu :) limit jako vždy. Užívejte prázdniny
P.S.: Nevíte někdo o nějaké brigádě v Brně?
Zamknula jsem se v pokoji na tři západy a snažila se potlačit nepříjemné chvění. Murtagh chtěl mluvit s vojákem, který mě tak vyděsil, ale už tam nebyl. Připadala jsem si jako blázen. Naléhal na mě, ať jdu s ním, že ho najdeme, ale odmítla jsem. Pro dnešek bylo dramat už dost - jako by nestačilo, že mě Murtagh doprovodil až k mému pokoji a poručil mi, ať se zamknu. Měl vážný výraz a to mě trochu vystrašilo. Co člověk musí udělat, aby tu měl alespoň jeden den klid? Nevěděla jsem z čeho mám vyšilovat dřív, jestli kvůli tomu, že Eragon odjede nebo kvůli tomu vojákovi. Měla jsem takový divný pocit. Určitě jsem ho už viděla... jenomže za poslední roky jsem viděla stovky, ne-li tisíce, vojáků.
Uvolnila jsem se až během koupání. Vydržela bych ležet v horké vodě tak dlouho, dokud bych se nerozmočila. Bohužel voda začínala být studená, a tak mi nezbylo nic jiného, než si konečně umýt vlasy a opustit svoje útočiště. Do jedné osušky jsem se zabalila a druhou jsem si začala sušit vlasy, které krásně voněly. Natáhla jsem se pro hřeben, který si odkládám na stoleček vedle vany, ale nebyl tam. Musela jsem si ho odnést do pokoje. Jenomže v pokoji jsem ho taky neviděla. Nejspíš jsem ho nechala u krbu. V tom se ozvalo zaklepání následované Eragonovým: "Ellie, jsi tam?"
"Už jdu," křikla jsem směrem ke dveřím, protože to jeho klepání začínalo nabírat na intenzitě. "Co se děje, že tak bušíš? Hoří snad?" otevřela jsem mu dveře.
"To ne, jen jsem měl strach, jestli ti něco není. Potkal jsem Murtagha a ten mi říkal,co se stalo."
"Třeba jsem už jenom paranoidní. Navíc mě sem doprovodil, takže mě nikdo po cestě do pokoje nezamordoval," protočila jsem oči a pustila ho dovnitř.
"To není vtipný."
"Já vím, ale zlepšila se mi nálada, tak mi ji takovými řečmi nekaž," zamračila jsem se na něj. Zavřel za sebou dveře a podíval se na mě.
"Vyrušil jsem tě?" poukazoval na osušku omotanou kolem mého těla.
"Ne, už jsem byla venku. Jenom jsem hledala hřeben." Na důkaz svých slov jsem šla ke krbu a začala hledat svůj kartáč. Určitě jsem si ho tady zapomněla. "Ehm, rozdělal bys prosím oheň?" zeptala jsem se nejistě. Koukal na mě a znervózňovalo mě to.
"Jistě," usmál se, ale nešel ke krbu. Místo toho přistoupil ke mně. "Dostanu už konečně polibek, když jsme tu sami?" nadzvedl obočí.
"Dostaneš, ale až rozděláš oheň," vysmekla jsem se mu smíchem. Hřeben jsem měla na stole. Sedla jsem si na opěradlo křesla a pozorovala Eragona, jak rozdělává oheň. Mezitím jsem si opatrně rozčesávala vlasy. Netrvalo to dlouho a uslyšela jsem praskání ohně.
"Kam zase jdeš? Slíbila jsi mi polibek," začal se čertit, když jsem se zvedla s úmyslem, odnést hřeben na své místo.
"Jenom jdu dát hřeben do koupelny."
"Teď už mi jen tak neutečeš," zablokoval mi cestu ven z koupelny.
"Taky nikam neutíkám."
"Občas mi to tak přijde," ušklíbl se a přitáhl si mě k sobě. Stoupla jsem si na špičky a objala ho kolem kolem krku. Nebudu popírat, že jsem se na něj těšila. Už dopoledne jsem se ho chtěla dotýkat a nechat ho, ať si mě k sobě přitiskne, ale odradili mě ti čumilové. Vlastně jsme na sebe ještě moc času neměli a podle všeho, ani čas mít nebudeme. Eragon brzy odjede a bůh ví, kdy se vrátí.
Eragon mě přenesl k posteli a sednul si na ni. Pevněji jsem si utáhla osušku, která se trochu uvolnila.
"Pojď za mnou," usmál se a přitáhl si mě blíž k sobě. Přemýšlela jsem nad tím, jak si na něj sednout bez toho, aniž by viděl víc, než by měl. Zato on měl jasnou představu ,jak se mám na něj posadit. Opatrně jsem si na něj obkročmo sedla a zkontrolovala jestli je všechno na svém místě a nikde mi nic nekouká. Přitiskl si mě k sobě jemně políbil. Užívala jsem si každý náš polibek. Cítila jsem jeho ruce, jak bloudí po mém těle. Trochu jsem se od něj odtáhla, abych mu sundala košili. Líbilo se mi jeho tělo a ještě víc se mi líbilo, když jsem se ho mohla dotýkat. Hladil mě po zádech a když jsem mu sundala košili, tak se jeho ruce přesunuly na můj zadeček a později na stehna. Naše polibky se začaly prohlubovat a já jsem se k němu ještě víc přitiskla - jestli je to vůbec možné. Začínal být vzrušený. Cítila jsem to, protože jsem na "něm" přímo seděla. Tentokrát jsem se neodtáhla. Předstírala jsem, že to necítím. Každý další polibek byl čím dál intenzivnější. Cítila jsem jak mi opět přejíždí po stehně, ale tentokrát mu ruka nepřejela přes osušku, ale místo toho vklouzla pod ní a pohladila mě po holém zadečku. Zachvěla jsem se a Eragonův penis ztvrdnul ještě víc. Věděla jsem, že by se rád miloval, ale nebyla jsem si jistá, jestli to chci taky. Jedno jsem ale věděla jistě. Nechci, aby se mě teď přestal dotýkat. Bylo to příjemné a navíc jsem se ho chtěla dotýkat taky. Eragon mě položil na postel a lehl si vedle mě. Opustil mé rty, což se mi moc nelíbilo a začal se věnovat mému krku. Hladil mě na boku a opatrně sjížděl níž. Začínala jsem váhat, čehož si samozřejmě všiml.
"Nikdy bych ti neudělal něco, co by se ti nelíbilo," zašeptal a políbil mě.
"Já vím."
"Mám toho nechat?"
"Ne, až budu chtít, abys přestal, tak řeknu," ujistila jsem ho.
"Slibuju, že když se ti to nebude líbit, přestanu," řekl a znovu mě začal líbat.Nadzvednul se na loktu a naklonil se nade mě. Hladil mě, tak dlouho, dokud si nevšiml, že jsem zase uvolněná a zkoumám jeho tělo. Potom mi pomalu zajel pod osušku až k mému boku. Zajela jsem mu rukou do vlasů a donutila ho tak, aby mě dál líbal a nepřesouval se jinam. Cítila jsem, jak mi osuška trochu povyjela nahoru a jak jel Eragon výš po mém boku, tím výše byla i osuška. Vsadím se, že začínám rudnout. Vyjel rukou zpod osušky a vrátil se zpátky na mé obnažené stehno a zatlačil na něj, čímž mě donutil od sebe trochu odtáhnout nohy. Nebyla jsem si jistá, jestli chci, aby to došlo daleko. Každopádně tohohle rozhodnutí jsem byla ušetřena. Někdo zaklepal na dveře. Eragon se zatvářil jako bůh pomsty.
"To snad není pravda," zavrčel.
" Já tam takhle nejdu," upozornila jsem ho. Jinými slovy: Obleč se a jdi tam ty.
"Kašleme na něj, ať je to kdokoliv," svalil mě zpátky do postele. Znovu se ozvalo klepání. Tentokrát bylo hlasitější.
"Jdu se obléct," ukončila jsem jeho snahu, udržet mě v posteli. "Ty jdi otevřít," vymanila jsem se mu ze sevření a dala mu poslední pusu.
"Až za chvilku," zamumlal. Nechápavě jsem se na něj otočila, a potom mi to došlo. Pořád byl vzrušený. Musel chvíli počkat, než... se uklidní. Unikl mi tichý smích. "Mně to vůbec vtipný nepřijde, takhle mě rozdráždit," řekl naoko uraženě.
"Ellie?" uslyšela jsem pisklavý hlásek. Chvíli mi trvalo než mi došlo o koho se jedná.
"Sam, počkej chvíli jsem ve vaně!" křikla jsem ke dveřím.
"Dobše," vyjekla tentokrát radostněji. Běžela jsem zpátky do koupelny, abych se převlékla.
"Tady máš knížku. Sedni si do křesla a předstírej, že jsi tam usnul," podala jsem Eragonovi knížku a už ho tlačila ke krbu.
"Cože?"
"Honem."
"Proč mám spát?"
"Protože nebudu malý holce vysvětlovat, při čem nás to vyrušila."
"Tak můžeš říct, že jsem ti asistoval během koupání. Nikdo neumí podávat ručníky tak jako já," ušklíbl se. "A to ani nemluvímo utírání."
"Eragone! Hni se nebo ti pomůžu," zavrčela jsem.
"Jsi roztomilá, když se zlobíš."
"Zajímalo by mě,jak budeš roztomilej ty, až tě ponesou v rakvi!"
"Ellie?" ozvalo se znovu.
"Spi!" rozkázala jsem mu a šla konečně otevřít. Alespoň, že jsem měla ještě trochu mokrý vlasy. Vypadalo to víc důvěryhodně.
"Ahoj Sam, skoro jsem tě neslyšela."
"Ellie! Čekala jsem na tebe v kuchyni, ale ty jsi nepřišla, tak jsem se šla podívat, jestli tu nejsi," začala rychle žvatlat. "Babička neví, že jsem tady," zašeptala a spiklenecky na mě mrkla. Samozřejmě, že to neví. Kdyby to věděla nestála by ve dveřích Sam, ale její naštvaná babička připravena zabíjet.
"Sam, tohle nemůžeš dělat. Určitě už se o tebe bojí," pokárala jsem ji.
"Jenom jsem se chtěla ujistit, že jsi pořád tady. Dva dny jsem na tebe čekala, ale ty jsi nepřišla. Slíbila jsi to," fňukla.
"Byla jsem nemocná. Nemohla jsem přijít."
"Nevypadáš nemocně."
"Taky mi už je dobře. Zítra nebo pozítří se zase vrátím do práce a jestli tě bude zase hlídat babička, tak můžeme uklízet společně. Co ty na to?" usmála jsem se na ni.
"Tak jo."
"A teď tě odvedu zpátky do kuchyně, nebo mě tvoje babička roztrhá na kusy." Uslyšela jsem jak něco dopadlo na zem. Když jsem se otočila, uviděla jsem knížku jak se válí na zemi a Eragona, který předstíral, že se právě vzbudil. Herečka.
"Ty tu nejsi sama?" zašeptala vystrašeně Sam.
"Je tu jenom Eragon. Byl zkontrolovat, jestli jsem v pořádku."
"Tak proč spal?" zeptala se nedůvěřivě.
"Protože jsem byla ve vaně a řekla mu, ať tady na mě počká a u čtení očividně usnul," řekla jsem přesvědčivě.
"Kdyby ses v té vaně nemáchala hodinu, neusnul bych," ozvalo se mi za zády. Sam sklopila hlavu a vymáčkla ze sebe něco, co vypadalo jako pozdrav.
"Vtipný. Jenom doprovodím Sam a hned jsem zpátky."
"Půjdu s vámi." Výhružně jsem se na něho podívala.
"My to do kuchyně zvládneme samy, že?" otočila jsem se na Sam, která Eragona bedlivě pozorovala.
"Půjdu s vámi. Nevadí ti to Sam?" vykouzlil ten prevít nevinný úsměv.
"Nevadí."
"Fajn, jenom si vezmu ještě něco na sebe. Už je zima," řekla jsem bez zájmu. Ve skutečnosti to ve mně začínalo vřít. Vypadám snad jako někdo, kdo neumí dojít do kuchyně sám?
Po cestě do kuchyně jsem moc nemluvila. Stejně většinu konverzace obstarával Jelimán a ta malá zrádkyně. Ptala se ho na Safiru a celou tu dobu ho slušně oslovovala Stínovrahu. Stínovrah dostane pánví přes držku, jakmile vkročíme do kuchyně. Připadám si, jako kdybych to malé dítě byla já a oni dva mě šli doprovodit domů, abych se nezatoulala.
"Ellie, tobě vadí, že jsem za tebou pšišla?"
"Samozřejmě, že nevadí! Jenom jsem unavená a mám starosti o tvoji babičku, která je už touhle dobou určitě bez sebe."
Gertruda byla bez sebe, a kdyby nebylo Eragona, tak by ji na místě ohnula přes koleno a naplácala jí na zadek. Když Sam viděla rozzuřený obličej své babičky, začala natahovat a dušovat se, že to už nikdy neudělá. Vypadli jsme z kuchyně dřív, než to schytáme i my. Gertruda byla dneska v ráži.
"Ta ví, kdy přijít," protočil oči Eragon, když jsme vyšli z kuchyně.
"Alespoň mi tím připomněla, že se musím stavit za Gertrudou a dohodnout se, kdy mám zas nastoupit," pokrčila jsem nad tím rameny.
"Nastoupit? Zbláznila ses?!"
"Už dávno."
"To není vtipný!"
"Já vím. Taky se nesměju," cukly mi koutky.
"Nemyslím si, že je dobrý nápad, aby ses teď vrátila," zastavil mě. Na chodbě nikdo nebyl, tak jsem ho objala kolem krku a udělala na něj smutný oči.
"Neboj, mě jen tak někdo nesejme," usmála jsem se.
"Ale bůh ví, že se někdo snaží."
"NO MĚ SNAD ŠÁLÍ ZRAK!" ozvalo mi za zády. Zbystřila jsem. "NEPŘEDSTÍREJ, ŽE MĚ NESLYŠÍŠ TY DRŽKO!" Na tohle oslovení jsem už zareagovala.
"To není možný," zamumlala jsem s pusou dokořán. "Kde ses tady vyloupl?" zasmála jsem se. Mezitím k nám Jorah došel a s radostí jsme se objali. "Udusíš mě, ty blbe!" upozornila jsem ho.
"Promiň, zapomněl jsem jaká jsi bábovka," zasmál se.
"Chceš, abych ti na úvod hned jednu vlepila?"
"Ty holko jedna hubatá. Chyběla jsi mi!" Eragon si za mnou odkašlal.
"Eragone, to je Jorah. Bydleli jsme spolu v horách," ujala jsem se představování.
"Bydlení bych tomu zrovna neříkal. Stínovrahu," řekl s respektem.
"Rád vás poznávám," usmál se trochu Eragon. Bylo na něm vidět, že je zmatený a všiml si toho i Jorah.
"Očividně jsem vás při něčem vyrušil," zaculil se.
"V klidu. Nejsi první," mávla jsem nad tím rukou. "Ještě jsi mi neřekl, co tady děláš," upozornila jsem ho.
"Co tady já dělám? Víš přece, že jsem šel bojovat a teď některý z nás z Yazuacu posílají zpátky do Urubaenu."
"Ty jsi byl po válce v Yazuacu?"
"Popovídáme si později. Teď musím jít za králem, nechal pro mě a další muže poslat. Uvidíme se později," zastavil mě, když viděl jak se nadechuju k další otázce. "Věř mi, že já na tebe mám víc otázek než ty na mě," vycenil zuby v radostném úsměvu.
velmi velmi velmi som rada že je tu konečne nová kapitola
taká pohodová na nedelné ráno
už by sa zišlo aj trochu akcie
ale chápem že cez prax si asi nemala velmo náladu ani čas 