close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

První jednorázovka 1/2

29. července 2014 v 19:15 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Slibované pokračování je tady- v podobě jednorázovek. Konečně můžeme nahlédnout do života Gigi s Mortym. Tahle jednorázovka je delší než jsem plánovala, tak jsem ji rozdělila na dvě části. Doufám, že se bude líbit :)


Vzbudila jsem se přesně v sedm. Zase. Moje tělo se za těch několik týdnů naučilo vstávat. I kdybych den před tím uběhla maraton a šla spát ve tři hodiny ráno, vzbudím se v sedm. Celý život se učím vstávat do školy a pak bum. Stačí dva týdny v tomhle psycho domě a vstávání není problém. Myslím si, že je to zásluha mého podvědomí. Raději si ani nechci představovat, co by mě čekalo, kdyby zase zaspala. Dovolila jsem si to jenom jednou. A jelikož jsem hrozný srab, tak i naposled. Rozzuřený Morty po ránu není to pravý ořechový. No, on ani klidný Morty v poledne není to pravý ořechový.
Frustrovaně jsem ležela v posteli a přemýšlela o tom, co budu dneska dělat. Ne, že by se tady dalo něco dělat. Obvykle se jen tvářím, že něco dělám a přitom se snažím nalhat si, že vážně něco dělám. Věřili byste tomu, že už je květen?! Květen! Ostatní mí spolužáci budou dělat brzy OVCE a já jsem se rozhodla, že je chci udělat taky. Netrčela jsem ve škole sedm let jenom proto, aby mě pak nějaký idiot v posledním ročníku unesl ze školy a zavřel do pokoje s přerostlou užovkou! Když jsem o svých úmyslech minulý týden řekla Mortymu, naježil se jako dikobraz a málem to odnes Lojza (jak jsem pojmenovala jednoho z jeho skřítků). Bohužel ho mám v plánu prudit dál. Jednak budu mít alespoň co dělat a druhak nebudu idiot bez školy.
Zmučeně jsem si stoupla vedle postele a povzdechla si, když byl Naginy na svém místě, stočený kolem mé postele. S úšklebkem jsem se protáhla a omylem na něj šlápla, tak jako každé ráno.
"Máš uhnout pitomče," zašklebila jsem se na něj, když začal zběsile syčet. Tahle malá drobnost mi vždycky zvedla náladu. Konečně jsem se ho přestala bát a zakopávat o něj. Když mi překážel, tak jsem na něj šlápla a poslala ho do patřičných míst. Divím se, že je pořád tak blbej a leží u nohou postele. Jediný okamžik, kdy se k Naginymu chovám slušně je, když je poblíž Morty. Je citlivý, co se týče jeho domácího mazlíčka. "Nesyč furt, ani jsem na tebe nešlápla plnou vahou," protočila jsem oči. "A do koupelny chodím vždy sama!" práskla jsem před ním dveřmi. Skoro se mi podařilo, přerazit mu hlavu ve dveřích, ale bohužel má rychlý reflexy.
S úsměvem na rtech jsem se posadila ke stolu. Morty tu ještě nebyl, ale slyšela jsem ho v koupelně, takže mě každou chvíli poctí svojí přítomností. Nevěřili byste, jak mi pohled z okna zvednul náladu. Poprvé za tu dobu, co jsem tady, je hezky! Svítí sluníčko a vypadá to, že dneska bude opravdu teplo. Přeci jen je konec května a léto se kvapem blíží, dokonce i v Anglii! K této příležitosti jsem vyhrabala ze skříně krásné bílé šatky, které mi sahaly nad kolena a měly zavazování za krkem. Pyšně jsem si upravila šaty a užívala si tu překrásnou vůni, co vycházela z kuchyně. Dneska budou očividně palačinky. Musela jsem vynaložit veškerou svou energii na to, abych neposlintala stůl. Nalila jsem si alespoň čaj, než jeho Důležitost dorazí a začne ostatní komandovat. Nekomandoval ani tak mě, jako skřítky. Chudáci. Bylo mi jich líto čím dál tím víc. Začala jsem nervózně bubnovat prsty do stolu. Jestli každou chvíli nepřijde, tak začnu jíst bez něho. Zarazila jsem se v půlce pohybu. Doprčic! Zapomněla jsem si v pokoji snubní prsten. Nevím proč, ale Voldemort si potrpěl na tom, abych ho nosila. Nechtělo se mi se s ním hádat hnedka po ránu. Vyzula jsem si boty a rychle utíkala nahoru do svého pokoje. Vím přesně, kde ten prstýnek je. Rozrazila jsem dveře do svého pokoje a vběhla do koupelny. Ležel přesně tam, kde jsem ho včera večer nechala. S nevolí jsem si nasadila symbol našeho budoucího manželského svazku. Pamatuji si, jako by to bylo včera. Otec se svojí ženou přišli na slavnostní večeři a proběhlo zasnoubení jen v blízkém rodinném kruhu, jak to nazval Morty. Byla to příšerná večeře. Díky bohu byla poslední. Od té doby jsem svého otce neviděla. S dveřmi jsem třískla trochu víc, než jsem chtěla. Koukla jsem se na hodiny. Osm. U Merlina! To už určitě bude sedět u stolu. Zběsile jsem se řítila po schodech dolů. Ulevilo se mi, když jsem Mortyho neviděla. Trochu jsem
zpomalila, ale ne dost na to, abych zabránila srážce s pánem domu, když vycházel ze salónu. Zrovna si zapínal košili, když jsem do něj vrazila.
"Omlouvám se," vydechla jsem udýchaně. Nejistě jsem vzhlédla, abych zjistila, jestli jsem ho tím naštvala. Měl na sobě jenom kalhoty a bílou košili. Obvykle chodí na snídani i v hábitu. Stále mě držel za loket, jak se mě snažil zachytit, abych nespadla.
"V pořádku," řekl bez zájmu. Ó, dneska má dobrou náladu. Toho by se dalo nějak využít.
Během snídaně jsem zaregistrovala, jak mě pozoruje. To se moc často nestávalo. Většinou si během snídaně čte noviny, které momentálně zůstaly nedotčené ležet. Spolkla jsem poslední sousto a napila se čaje. Potom jsem se konečně odvážila se na něj podívat. Nikdy mě něčí pohled nerozptyloval tak, jako ten jeho. Musela jsem uznat, že měl krásné oči. Jenomže jeho pohled byl děsivý a… intenzivní. Snažila jsem se z jeho pohledu něco vyčíst, ale jako vždy, bezvýsledně. Donutila jsem se od něj odtrhnout pohled. Dneska je nějak potichu. Ráno mívá alespoň dvě nebo tři připomínky k mému chování, ale dneska nic. Páni, tohle ticho je děsivý. Neměla bych něco říct? Vadí mi, jak na mě zírá. Připadá mi, že mi těma svýma očima propaluje do mozku díru.
"Dneska ti to sluší," řekl ledově. Obočí mi automaticky vylétlo vzhůru. Málem jsem překvapením otevřela pusu a vycintala tak všechen čaj, co jsem ještě nestihla spolknout. Je to jasný. Musel si něčeho šlehnout, nebo je opilý. Nebo se za tím komplimentem skrývá něco, co nevidím. Nemám někde na šatech flek?
"Ehm, děkuju," řekla jsem nejistě, protože jsem si nebyla jistá, jestli to nemyslel ironicky. Merline, ať už konečně dožvýká ten pitomý toust a já můžu jít! Tohle je divnější než obvykle a vůbec se mi to nelíbí.
"Měla by ses takhle oblékat častěji." Vševědoucně jsem se na něj podívala, když jsem si uvědomila, že mi vlastně řekl, že mé dosavadní oblečení stojí za prd.
"Nemám víc takových šatů. Nevím, jestli jste si toho všiml, ale jsem od rána do večera zavřená tady, takže se nedostanu do města, abych si koupila něco, co by bylo podle vás ucházející," snažila jsem se znít klidně, ale uvnitř mě to zase začínalo vřít. Egoista jeden blbej.
Z domu jsem vystřelila rychlostí blesku. Snídaně byla hrozná. Nevěřím tomu, že to říkám, ale je lepší, když má plnou hubu keců. Zíral na mě snad dvacet minut a u toho přežvykoval toust. Po dnešním ránu jsem zralá na psychiatra. Na zahradu se mnou "šel" i Naginy, což mě zase rozčílilo. Nechápu, proč ho musím mít pořád za prdelí. Chci normální zvířátko, se kterým by se dalo pomazlit a hrát si... Merline, jak mně chybí něčí společnost. Minulý týden mi došlo, že mi nechybí jenom konverzace, ale i doteky. Jak mně chybí doteky! Začínám být v takový fázi, že bych do náruče vlítla i Rudlovi. Takže chápete, co je to za krizi.
Rozložila jsem si deku na zahradě. Od rána tu pracovali skřítkové. Byla jsem tu jen dvakrát. Většinu času propršelo a zahrada byla v katastrofálním stavu, takže se mi sem ani nechtělo. Raději jsem se šla projít směrem k lesu. Ale teď to bylo nádherný! Všechny keře pečlivě ostříhané, tráva posekaná, cestičky opravené, zprovozněná malá fontánka a teď se podržte! Když skřítkové odnesli všechno harampádí, co se tu za roky nashromáždilo a odkryly obrovskou plachtu... byl tu bazén! Nebyl moc velký, ale na zchlazení v horkých dnech ideál!
"Napustíte ještě dneska ten bazén?" otočila jsem na skřítku, která mi donesla pití.
"Když si slečna bude přát," uklonila se až na zem.
"Potěšilo by mě to," usmála jsem se na ni.
"Jak si paní přeje," zamumlala a zmizela. Nerada jsem úkolovala skřítky, jenomže tohle by mi zabralo hodiny a skřítkové to budou mít za chvíli hotové. Většinou jsem si všechno dělala sama, když tu Morty nebyl. Nesnášel, když jsem ke skřítkům projevovala milost. Sluníčko začínalo pálit čím dál tím
víc. Zkoumavě jsem se zadívala na oblohu, a když jsem zjistila, že tam není ani jeden mráček, šla jsem si pro plavky. Doslova jsem vrněla blahem. Mezitím, co skřítkové připravovali bazén, jsem se opalovala. Bylo neuvěřitelný po tak dlouhé době cítit teplo na kůži. Naginy se rozvalil okolo deky a vyhříval se na sluníčku.
Celé dopoledne jsem se střídavě opalovala a koupala. Navíc Naginy neměl rád vodu, takže jsem bazén nemusela sdílet s anakondou. Bavila jsem se tím, že jsem na něj stříkala vodu. Vadilo mu to víc, než když na něj šlapu. Sice jsem si na Naginyho zvykla, ale musím přiznat, že jsem se jednou bála vylézt z vody ven. Možná se ze mě na starý kolena stává srab, anebo se u mě objevil pud sebezáchovy. Každopádně dneska už Naginyho nechám na pokoji. Hm, možná bych mohla jít večer prudit Morta, aby mu to nepřišlo líto. Čas od času ho poctím svojí přítomností a chci po něm to, co chlapy nesnáší. Konverzaci. No co? Jsem tu sama a chci si s někým povídat. Stejně bych náš "rozhovor" nenazvala konverzací. Když nemá náladu, tak mě ignoruje a tím myslím TOTAL IGNOR, a když je v pohodě, tak říká jenom "hm", "ne", "jo" a "co já s tím?". Prostě romantika. Ve větách mluví, jenom když někoho buzeruje.
"Nejsi oblečená na oběd," ozvalo se těsně za mnou. Cukla jsem sebou. Morty stál kousek ode mě a bez výrazu si mě měřil. Vůbec jsem ho neslyšela přicházet. Byla jsem domluvená se skřítkou, že mě na oběd zavolá! Teprve teď jsem si uvědomila, že na sobě nemám vršek od plavek. Nechtěla jsem mít na zádech neopálený pruhy. Naštěstí jsem ležela na břiše, takže má prsa nemohl vidět. Stejně jsem jako na povel zčervenala a polil mě pot. Nezmohla jsem se ani na slovo.
"Slečno," objevila se vedle mě skřítka. Jakmile si všimla Morta, došlo jí, že jde pozdě a raději zmizla dřív, než jednu chytne. Měla jsem sto chutí ji seřvat! Kde se fláká?!
"Teď jsem se chtěla jít převléct." "A na co teda čekáš?" Stále jsem ležela na břiše jako vyvržený vorvaň a přemýšlela nad chytrou odpovědí.
"Čekám na to, až se otočíte. Myslím, že je to jasné," řekla jsem klidným hlasem.
"Myslíte správně," řekl chladně, ale pravý koutek mu škubl. On se na mě dobře bavil! Dělá to i jindy, ale alespoň má tolik slušnosti a neukazuje to tak okatě.
"Čekám zbytečně?"
"Georgiano, Georgiano. Měla by sis uvědomit, že jsem tvůj snoubenec," řekl zamyšleně a otočil se k odchodu. "Očekávám tě v jídelně slušně oblečenou tak, jak se na oběd patří." Přejel mi mráz po zádech. Teď si nejsem jistá, jestli jsem ho naštvala nebo ne. Navíc mě rozrušila ta jeho poznámka o snoubenci. Vím, na co tím narážel. Sex. Byla jsem ráda, že ho po mně doteď nechtěl. Nedokážu si představit, jaký by to s ním bylo. Jedno vím ale jistě. Určitě je při sexu... dominantní.
Do jídelny jsem se dostala v rekordním čase. Skřítka mi přinesla červené letní šaty. Poslední, které jsem měla. Rekordně rychle se mi podařilo do nich nasoukat. Poslušně jsem si sedla a čekala na oběd. V tom jsem si všimla, že Mort je naštvaný. Hodně naštvaný. Přímo běsní. Nechápala jsem, co se děje.
"Okamžitě to sundej," rozkázal mrazivým hlasem. Obočí mi vylétlo vzhůru a podívala jsem se na něj jak na pošuka.
"Co?" zamračila jsem se nechápavě.
"Ty šaty!"
"Proč?"
"Neptej se tak blbě!" zvedl nebezpečně hlas a prudce vstal ze židle. Oči mi málem vypadly z důlků. Takhle rozčileného jsem ho ještě neviděla. Odsunul si židli. Bez zaváhání jsem udělala to samý. Došlo mi, že jestli si je nesundám, tak to udělá on. Roztřesenýma rukama jsem si je rozvázala a nechala je
spadnout na zem. Zůstala jsem před ním jenom v plavkách. Nevěděla jsem, co mám dělat. Nejistě jsem si sedla zpátky. On pořád stál a vztekle zatínal zuby. Skřítkové donesli oběd. Značně znejistěli, když si všimli svého pána v tak "povznesené" náladě. Konečně si sedl. Nevěnovala jsem mu ani jediný pohled. Už jsem se uklidnila a podařilo se mi dokonce potlačit i ten nepříjemný třes, který se snažil ovládat moje tělo. Jídla jsem se ani nedotkla. Čekala jsem, až začne jíst on. Pro změnu jsem vztekle zatnula zuby já. Nechápu, proč na mě tak vyjel! Co jsem zase udělala?
Třásla jsem se po celém těle. Tentokrát to nebylo strachy, ale zimou. Seděla jsem tu jenom v plavkách a tenhle dům byl promrzlý od sklepa na půdu. Během hlavního chodu se uklidnil. Skřítkové kolem něho chodili po špičkách. Nejraději bych odešla do kuchyně a vařila, než seděla tady s touhle primadonou. Šaty, jen tak mimochodem, spálil.
"Jestli si ještě někdy vezmeš něco takovýho, tak tě ohnu přes koleno a střískám tě tak, že se týden neposadíš." Fajn a dost!
"Možná byste se měl nechal léčit, protože ještě ráno jste říkal, že ty šaty jsou pěkný! A najednou jsou hrozný!" "Tohle nejsou ty samý šaty, co jsi měla ráno!" "Merline, mají jenom trochu jiný střih, jinak jsou úplně stejný!"
"Jsi snad barvoslepá?" "A vy?" zeptala jsem se nechápavě. Už zase vzteky vstal od stolu. Skřítka vyklidila pole.
"Jak se opovažuješ se mnou takhle mluvit?!"
"Když já opravdu nevím, co na těch šatech bylo špatnýho!" vyjedu.
"Ta barva!" "Co je špatnýho na červený?" Zafuněl.
"Červené a zlaté. Opravdu se na to ptáš?!" Uvědomila jsem si, že taky stojím. Nemám tušení, kdy se to stalo. Instinktivně jsem od něj couvala dál. V půlce kroku jsem se zastavila. Jsem blbá. Blbá! Barvy Nebelvíru! Merline, byl tam jenom zlatý ornament! Protočila jsem oči.
"Nedošlo mi, že jsou to barvy Nebelvíru! Mě nezajímá, že jsou to barvy něčí koleje! Nestudovala jsem v Bradavicích dlouho, takže jsem opravdu barvy kolejí neřešila!"
"Nebo se mě snažíš vytočit!"
"Kdybych vás chtěla vytočit, udělám to úplně jinak! Jenomže vy musíte být pořád středem a všechno, co udělám- Au," vyjekla jsem. Nemusím být genius, aby mi došlo, o co jsem zakopla. Naginy se přišel pomstít za dopoledne. Přistála jsem na zemi jak dlouhá tak široká. Během pádu jsem si málem urazila ruku o židli. Vhrkli mi slzy do očí. Jenom nevím, jestli to byly slzy bolesti anebo vzteku. Naštvaně jsem se zvedla ze země a ignorovala Morta, který ke mně natahoval ruku. "Už jsme doobědvali?" zeptám se přeslazeně. Přála bych si vědět, co se mu právě teď honí hlavou. Nevypadal už naštvaně - to střídaní nálad je děsivý. Měl by s tím skočit za nějakým odborníkem (a když už by tam byl, mohl by objednat i mě).
"Ano."
"Fajn, uvidíme se u večeře," snažím se o stejně chladný tón, jako je ten jeho.
"To bylo naposled, co sis něco takového oblékla," zavolal ještě za mnou.
"To si pište, že jo! Odteď kašlu na nějaké slušné oblékání. Budu prostě chodit nahá. Tím vás snad neurazím ne?!" štěkla jsem.
"Škoda. Už jsem si myslel, že na dnešní večer budu mít doprovod." Zastavila jsem se v půlce kroku. Co? Přemohla jsem se a otočila se k tomu bastardovi.
"Prosím?"
"Chtěl jsem tě vzít večer k Lestrangům, ale rozmyslel jsem si to. Předtím jsem totiž dospěl k mylnému názoru, že se už umíš chovat." Bylo na něm vidět, jak si celou tuhle záležitost užívá.
"Já se chovám slušně. Nemůžu za to, že mi škole nevlezla na mozek!"
"Dejme tomu, že jsi to neudělala naschvál. Mně jde o tvoji nepřiměřenou reakci."
"Nepřiměřenou reakci?! Když vás někdo z něčeho neprávem obviní, tak svěsíte ramena a děláte mrtvýho brouka?!"
"Ten tón Georgiano!"
"Omlouvám se za svůj tón! Tóny v hlase obvykle naznačují určité emoce, které vy pochopitelně nemáte, a proto zníte jako uspávač hadů!" Nebezpečně zúžil oči. Nenechala jsem ho mluvit. "Jsem hodná tak, jak jsem za celý svůj život nebyla! Poslouchám, nedělám problémy a dokonce toleruju i tu přerostlou zmiji u mě v pokoji, když spím, což je mezi námi dost úchylný," řekla jsem jedním dechem a nadechovala se k dalšímu proslovu.
"To stačí Georgiano!"
"Chci jít s vámi. Zasloužím si to," stoupla jsem si do bojové pozice.
"To záleží na úhlu pohledu."
"Vy víte, že mám pravdu, tak v čem je problém?!"
"Problém je v tom, že si nejsem jistý, jestli se umíš chovat na veřejnosti."
"Když chci, umím." "Když chceš?"
"Ano, když chci. A jestli tady po sobě budeme opakovat každou větu, budeme tu dlouho."
"Nikam nejdeš."
"Proč? Protože nejsem jako Bellatrix, která by vám nejraději vlezla do zadku a už nikdy nevylezla?" "Protože máš prořízlou pusu a nedokážeš se ovládat."
"Dokážu se ovládat!"
"Dokaž to."
"A jak asi? Když mě s vámi nepustíte, nic nemůžu dokázat." "To je blbý co?" ušklíbl se.
"Víte vy co? Já se nikoho doprošovat nebudu! Alespoň tu bude večer klid," řekla jsem chladně a otočila se na podpatku. Do očí se mi hrnuly slzy. Byla jsem vytočená k nepříčetnosti. Kokot! Slušnější slovo pro něj nemám.
"Georgiano, ještě jsme nedomluvili!"
"Pak mi přijď říct, jak náš rozhovor dopadl," práskla jsem za sebou dveřmi. Potřebovala bych si do něčeho kopnout, abych se trochu uklidnila. Nejraději bych si kopla do Morta, ale to bych s největší pravděpodobností nepřežila. Uslyšela jsem za sebou kroky. Skočila jsem do bazénu a zůstala pod vodou. Škoda, že je ta voda průhledná. S hlubokým nádechem jsem se vynořila. Mort tam stál jako bůh pomsty. Změnila jsem strategii.
"Jestli si myslíš, že tě po tomhle někam vezmu, tak jsi blázen!"
"Nemyslím," řeknu s pokrčený rameny. Tuhle hru můžeme hrát dva.
"Nikam nejdeš."
"Fajn," lehla jsem si na deku.
"A nerozmyslím si to! Takže to večer ani nezkoušej." "Nebudu," řeknu bez zájmu. Na to zapomeň. Nebudu tady klečet na kolenou a prosit tě. Morte moc dobře vím, jak tě sere můj nezájem.
"A na večeři přijď slušně oblečená!" "Přišla bych, ale nemám v čem."
"Máš, nelži."
"Špatně jsme se pochopili. Já mám oblečení, jenom ne takový, který by vám nevadilo."
"Nedělej ze mě idiota," zasyčel, což pro mě bylo znamení. Pokud ho okamžitě nepřestanu štvát, nedopadne to pro mě dobře. Ještě nikdy mě neuhodil, ale vím, že je to jenom díky tomu, že vím, kdy přestat. Nic jsem na to neřekla. Místo toho jsem zavřela oči a užívala si sluníčko. Stínil mi, ale přišlo mi blbý říct mu teď "Uhni, zacláníš.".
"Rozuměla jsi mi?"
"Ano," řekla jsem monotónně. Pořád tam nade mnou stál. Na co ještě čeká? Mám mu snad před odchodem zasalutovat? Konečně odešel. Usmála jsem se. Uvidíme, jak se mu večer bude líbit total ignor z mojí strany...
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 Amálka :3 Amálka :3 | 29. července 2014 v 19:54 | Reagovat

<3

2 rius-rine rius-rine | Web | 29. července 2014 v 20:31 | Reagovat

Wow. Do háje, k Lestrangeům? Už jsem si představovala ty vytřeštný oči Bellatrix! :D

3 Nessa Nessa | Web | 30. července 2014 v 0:06 | Reagovat

Muhahahaha :DDDDDDD Ja chcem pokračovanie :3 Ďakujem za to, že si ju vydala tak skoro :D "Morty" je super :-D A Gigi proste vedie.. ale to mi mohlo byť jasné :3 :-D

4 andie andie | 30. července 2014 v 11:20 | Reagovat

Tak to je hodně dobrý :)))) ryhle další díl :O

5 Simča Simča | 30. července 2014 v 18:02 | Reagovat

Tak to je brutus!:O
Uz se nemuzu dockat pokracovani!:D
Jen tak dal:*

6 Seannabell Jackson Seannabell Jackson | 30. července 2014 v 18:46 | Reagovat

Tak toto :D Je úplne super. Som zvedavá čo bude v pokračovaní. :)

7 Steffie Steffie | Web | 30. července 2014 v 22:22 | Reagovat

Total ignor funguje vždy :D hrozně se těším na pokračování :)

8 Rogue Rogue | Web | 31. července 2014 v 2:05 | Reagovat

:D :D :D Nagini mě baví snad nejvíc z celé povídky, já ho úplně vidím, jak se plazí kolem...

9 kačííííííííííííííííííí kačííííííííííííííííííí | 31. července 2014 v 13:28 | Reagovat

Ty jo skvělý. Nechápu jak dokážeš napsat něco, kde se vlastně nic podstatnýho děje a je to tak čtivý. :-D  :-D  :-D  Rychle tu druhou část.

10 Mais Mais | 31. července 2014 v 15:26 | Reagovat

Ona je prostě dobrá :D Těšim se na ignor z její strany, třeba se Mortymu trochu rozváže jazyk :-D

11 moira moira | Web | 31. července 2014 v 19:12 | Reagovat

Dalsi dalsi dalsi!!! Miluju gigi a jsm zvedava, jak to skonci. :)))

12 Bičik Bičik | Web | 31. července 2014 v 20:19 | Reagovat

slušná nasírací kampaň :D

13 Selfie Selfie | 2. srpna 2014 v 10:36 | Reagovat

Tesim se na pokracovani

14 Bitchka Bitchka | 2. srpna 2014 v 10:38 | Reagovat

[12]:no to teda :-D :-D

15 Wendy Wendy | 2. srpna 2014 v 18:39 | Reagovat

Nice!!!! Jsem zvědavá na pokračování :) :)
Vícero takových jednorázovek!!! ;)

16 Gabux Gabux | 2. srpna 2014 v 19:51 | Reagovat

Boží! Rychle další prosím!!! Když jsou ty prázdniny myslíš že bys toho na Gigi a Mortyho stihla napsat víc? Prosím :3

17 Erin Erin | 3. srpna 2014 v 10:51 | Reagovat

To bylo dokonalý. Honem pokráčko. :D

18 lu lu | 3. srpna 2014 v 11:36 | Reagovat

Tak to bylo naprosto best of ever! :D Ten Rudla je fakt choler, ale Gigi se nedá! :D Ta Naginy, omg, ta holka má kuráž :-D Ale neskutečně mě baví jejich hádky, jejich povahy a osobnosti jsou naprosté protiklady a o to jsou jejich hádky zajímavější! :D Dokonalá jednorázovka, už se moc těším na další! :)

19 miselka miselka | Web | 4. srpna 2014 v 11:58 | Reagovat

Ahoj rozbieham svoj stary blog zastav sa Dakujem :-)

20 Sinead Sinead | 4. srpna 2014 v 13:23 | Reagovat

ani som tu túto poviedku nečakala :-) je fajn znovu o gigi čítať :-)

21 Storm Storm | 4. srpna 2014 v 15:09 | Reagovat

Páni, to bylo krásné:-)
Prosím popřeýšlej o nápadu napsat něco podobného s tématikou Pána prstenů:-)
Děkuji:-*

22 Dollxynka Dollxynka | 6. srpna 2014 v 0:24 | Reagovat

Gigi a Nagini  dvojka k pohledání :D moc se mi první část líbila :) Konec kouzel jsem už oplakala a tohle mi neuvěřitelně zvedlo moji náladu :) Moc se těším na další část :D

23 Tess Tess | 7. srpna 2014 v 18:40 | Reagovat

Kedy bude dalsi diel? :-)

24 Ela Ela | 12. srpna 2014 v 11:47 | Reagovat

Nejlepší! Prosím, přidej 2. část;))

25 Nika Nika | 12. srpna 2014 v 18:07 | Reagovat

Pani honem další

26 misa misa | 13. srpna 2014 v 16:00 | Reagovat

Pani, ti bylo neco! Jsem rada, ze pokracujes jednorazovkami;) tak rychle dalsi:))

27 Mia Mia | 18. srpna 2014 v 16:30 | Reagovat

Super! Kdy bude pokracovani?;)

28 Camille Camille | 21. srpna 2014 v 11:04 | Reagovat

Fakt boží! Zelená vede!:D
Těším se na pokráčko!

29 kačíííííííííííí kačíííííííííííí | 26. srpna 2014 v 18:41 | Reagovat

Ty jo už napiš pokráčko :D

30 miselka miselka | Web | 15. září 2014 v 22:17 | Reagovat

Super hneď si idem prečítať pokračovanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama