close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

21.kapitola

8. srpna 2014 v 9:10 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky II.
Vím, že všichni už nějakou dobu chcete, aby Ellie vycestovala, ale musíte si ještě chvíli počkat :) Nebojte všechno je v plánu :D Limit je jako vždy. Děkuju za předešlé komentáře....



Ráno jsem měla ještě horší náladu než včera večer. Eragon byl zamlklý od té doby, co jsme šli vyprovodit Sam a než jsme šli spát, stihli jsme se pohádat. Začalo to tím, že chci znovu do práce. Kdybych věděla, co mě potom čeká za kázání, nic bych neříkala. Moje mrzutost byla ráno završena, když pro Eragona přišel jeden voják s tím, že s ním musí Roran mluvit. Proboha, vždyť je ještě tma! To Roran nikdy nespí? Vím, že toho musí hodně řešit, ale musí přeci někdy spát! Vzhledem k tomu, že jsem se na noc přesídlila k Eragonovi, jsem se teď vracela zpátky do svého pokoje. Chodby byly samozřejmě opuštěné. Proč by taky neměly být? Dokonce i slepice ještě spí. Zrychlila jsem. To ticho mě začínalo trochu děsit.
"Do prdele," vyjekla jsem. Jednak jsem se lekla, a jednak mě překvapil výjev přede mnou. Koukala jsem na Murtagha s pusou dokořán a nohy mi vypověděly službu. Naštěstí jsem nevyjekla dostatečně nahlas, takže si mě Murtagh a ani... slečna, kterou Murtagh klátil opřenou o zeď nevšimli. Bohužel si mě všimla blondýnka, která z nenadání otevřela oči, takže nenápadný ústup se asi konat nebude. Bože. To bude zase den. Mezitím si i Murtagh všiml, že není něco v pořádku. A to je co říct. Předtím vypadal, že je do své "práce" zabraný. Přemýšlela jsem co dělat. Do mého pokoje se šlo tudy a bála jsem se jít po míň využívaných chodbách. Murtaghovi už došla krev do mozku a konečně mu to secvaklo. Vytřeštil na mě oči a rychle... Hm, jak to jenom říct slušně... Vyndal své nádobíčko z blondýnky a začal si zavazovat kalhoty. Holka si urovnávala spodničku. A já? Já na ně koukala jako poslední brambor a snažila se vymyslet nějakou rádoby vtipnou poznámku. Jenomže jsem byla rozptýlená Murtaghovou nahou hrudí a tím, co schoval ve svých kalhotách. Holka, vzpamatuj se! Jsi s jeho bratrem.
"Doufám, že jsi gentleman a pomůžeš tady slečně alespoň zavázat tuniku," poukázala jsem na její snahu držet si tuniku u těla, abych neviděla víc, než jsem měla. Na můj vkus jsem toho viděla i tak dost.
"J-já už musím jít," vykoktala ze sebe.
"Ne, v klidu. Já jen procházím," zarazila jsem ji. Musím říct, že jsem procházela hodně rychle. Bylo to trapný. Měla bych mít titul kazišuka, fakt že jo. Jakmile to někdo dělá v mé blízkosti, je dost velká pravděpodobnost, že mu to překazím. Murtagh vypadal, že by rád něco řekl. Nedala jsem mu příležitost a stejně, než by se vymáčkl, tak by slepice už byly vzhůru.
Původně jsem měla v plánu jít ještě spát. Problém byl v tom, že jsem nemohla usnout. Když jsem zavřela oči, viděla jsem před sebou Murtagha a hrozně jsem se za to na sebe zlobila. Mám si představovat Eragona a ne jeho bratra! Nejspíš za to může to, že jsme se pohádali a navíc, když vidíte někoho při sexu, tak vám to nasadí brouka do hlavy. Jo, tak to je.
Sluníčko už vysvitlo a hrad zase začal žít svým životem. A já se nudila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Do práce ještě dneska nejdu a Eragon zase něco řeší. Na snídani jsem proto šla do hlavního sálu, kde jedli Roran s Katrinou a dalšími významnými lidmi, jako jsou jezdci nebo generálové a podobně. Doufám, že jim moje přítomnost nebude vadit. Stejně pochybuju o tom, že tam bude Roran nebo Eragon. Cestou do sálu jsem potkala Murtagha. Tentokrát byl sám a měl natažený kalhoty.
"Tebe Roran ráno nevolal?" začala jsem po chvíli konverzaci, protože Murtagh očividně nevěděl, kde začít.
"Ne. Proč?"
"Jen tak," pokrčila jsem rameny.
"Jo jistě, ty se vždycky ptáš jen tak," řekl ironicky. "Navíc víš, že mě nevolal," dodal.
"Vím, ale jestli je ti milejší začít konverzaci nějakou vtipnou poznámkou o tvém nahém zadku, stačí říct," zvedla jsem významně obočí.
"Není třeba a o tom jsem s tebou chtěl taky mluvit, když už jsme u toho," řekl značně tišeji.
"Nemyslím si, že je třeba o tom mluvit," zarazila jsem ho.
"No, tohle jsi zrovna vidět nemusela a-"
"Nemusela, ale neřeš to. Stalo se. Když nechal Roran poslat pro Eragona, tak s ním asi chtěl mluvit o Teirmu, že?" změnila jsem téma.
"Jo, to asi jo," řekl váhavě.
"Ahoj Hvězdo, kde se tady bereš takhle po ránu?" ozval se za mnou známý hlas. Úplně jsem na Joraha zapomněla. Měla bych se za sebe stydět!
"Kam si myslíš, že jdu? Jdu se najíst. A kam jdeš ty? Nepamatuji si, že bys někdy vstával před obědem," vrátila jsem mu to. Jorah nás mezitím dohonil. Moc dobře jsem si všimla zkoumavého pohledu, který hodil po mně a Murtaghovi.
"To je Murtag. Murtaghu tohle je Jorah," přestavila jsem je.
"My se známe," řekli oba dva naráz. Teď jsem na ně zkoumavý pohled hodila já.
"Včera jsme se viděli," řekl Murtagh.
"Jedu do Dračích hor," dodal Jorah.
"Volaní divočiny?" zasměju se.
"Spíš domova," opravil mě Jorah. Chápavě jsem se usmála. "Jsi tu dlouho?"
"Ne. Odešla jsem před pár týdny." Murtagh tiše pozoroval náš rozhovor. "Jdeš taky na snídani?"
"Jo, jestli to teda platí?" otočil se na Murtagha.
"Samozřejmě, že ano."
V sále byla jen Katrina a nějací důstojníci, které jsem v životě neviděla. Katrina se snažila o zdvořilou konverzaci, ale poznala jsem, že ji to nudí. Zato ti chlapi si mysleli, že jsou vtipní a zábavní. Murtagh si sednul naproti a Jorah vedle mě.
"Ahoj, kde máš muže?" začala jsem se potichu bavit s Katrinou, která seděla v čele stolu.
"Někde s Eragonem a Aryou," zašeptala. Viděla jsem, jak jí pohled sjel na Joraha, který se cpal chlebem. Chtěla se na něco zeptat, ale zarazila jsem ji.
"Pak ti řeknu."
"Hvězdo jsem trochu zmatený," ozvalo se potichu tentokrát z druhý strany. "Děláš do Murtagha nebo do Eragona?"
"To je snad jasný, ne?" zavrčela jsem potichu.
"Oficiálně Eragon, neoficiálně Murtagh?" nadzvedl obočí.
"Oficiálně Eragon, neoficiálně nikdo! Jak tě proboha napadl Murtagh?! Viděl jsi mě snad včera s Eragonem a myslím, že to šlo z našeho chování poznat."
"Jo, to šlo. Jenomže si pamatuju, jak jsi byla z Murtagha v prdeli."
"Nebyla jsem z něho v prdeli!" Katrina se zakuckala. "Tohle dokončíme později," utnula jsem ho.
"Ale byla."
"Ne nebyla."
"Psst!"
"Nedělej na mě psst," řekl už o něco hlasitěji
"Tak zklapni."
"Vždycky jsem na tobě obdivoval tvůj jemnocit."
"A já na tobě vždycky obdivovala to, jak jsi zticha."
"Znáte se dlouho?" vpadla nám do toho Katrina.
"Jo. Známe se z hor," pokrčila jsem nad tím rameny. Ostatní si nás nevšímali a vedli rozhovor mezi sebou.
"Vážně? Ellie o horách moc nemluví," řekla Katrina s živým zájmem. Jorah se usmál. Bože, hlavně ne žádnou historku.
"Ani na to nemysli," zastavila jsem ho.
"Jak víš, na co jsem myslel?"
"Nikdo tady na tvoje rádoby vtipný historky není zvědavý."
"Já ano," řekla Katrina.
"Vidíš, královna to chce slyšet. A navíc jsem nechtěl říkat nic vtipnýho. Naopak jsem chtěl mluvit o tom, jak je život v horách někdy nebezpečný," zastavil tentokrát mě. Katrina ho vybídla, ať pokračuje. "Nikdy nevíte, co na vás v horách číhá. Někdy je to divoká zvěř a někdy vaše kamarádka, která vám málem ustřelí hlavu." Vztekle jsem zafuněla.
"Proč to zase vytahuješ? Tohle téma je už dávno promlčený!"
"Ty jsi ho chtěla zabít?" zeptala se mě Katrina se zvednutým obočím. "Ne, nechtěla."
"To říká ona, ale já vím své," řekl rádoby vážně.
"Křičela jsem na tebe, ať uhneš! Nemůžu za to, že jsi tam stál jak kůl v plotě!"
"Křičela? Vždyť tě neslyšela ani Evellin a to stála vedle tebe."
"Prosím tě, byl u ní Marcus! V té době byli ze sebe úplně hotoví, a když byly spolu, nevěděli o světě."
"Jistě, sveď to na hormony."
"Ne, to jenom ty jsi hluchej."
"Stejně si pořád myslím, že jsi vystřelila kvůli tomu, že jsem ti snědl tu svačinu."
"Jistě, jakmile mi někdo šáhne na jídlo, už vytahuju luk a šípy a plánuju jeho brutální vraždu," řekla jsem ironicky.
"U ženský nikdy nevíš. Hlavně když má svoje dny," řekl vševědoucně.
"Blbe," protočila jsem oči.
"Ještě řekni, že se ti nestýskalo?" udělal psí oči.
Snídaně mi nakonec zvedla náladu. Ani ne tak snídaně jako Jorah. Chybělo mi to naše pošťuchování. Nakonec se přišel najíst i Eragon s Roranem. Eragon vypadal zamyšleně. Chtěla jsem s ním mluvit, ale nebyl čas. Začali zase něco plánovat a "nenápadně" nás s Katrinou vyhnali ven.
"Eragon asi brzy odjede, že?" zeptala jsem se Katriny po cestě do jejího pokoje.
"Nevím."
"Nejsem hloupá. Roran volal jenom Eragona."
"Je to možné, ale ještě jsem s Roranem o tom nemluvila. Poslední dny na mě nemá vůbec čas."
"Však ono se to zase uklidní," usmála jsem se na ni.
"Změníme raději téma. Tak Jorah jo?"
"Jak to myslíš?" zamračila jsem se.
"Jak to myslím? Nejsi slepá? Neříkej mi, že když jste byli v horách, tak nic nebylo! Je moc hezký a ty svaly...." "Hele, víš o tom, že máš manžela?" nadzvedla jsem obočí.
"Neodpověděla jsi na otázku." "Dobře, spali jsme spolu. Stačí?" protočila jsem oči.
"C-co? A to říkáš jen tak? A ví to Eragon? Nedíval se na něj zrovna přívětivě. A to jste se rozešli?" chrlila jednu otázku za druhou.
"My jsme spolu nechodili. Byli jsme jenom kamarádi! A Eragon to neví, tak mu o tom prosím tě neříkej."
"Neřeknu, ale zajímá mě, proč jsi mu to neřekla ty."
"Proč bych mu to měla říkat? Baví se snad on se mnou o svých bývalých?"
"Hm, to je taky pravda," zamumlala. "Nepřipadal ti Murtagh dneska nějaký zaražený?"
"Docela jo," ušklíbla jsem se.
"Víš něco, co já nevím?"
"Ráno jsem ho načapala s jednou služkou."
"To snad... Co jsi dělala v jeho pokoji?" zarazila se.
"A kdo říkal, že jsem byla v jeho pokoji."
"Ach-můj-bože," vydechla. "Oni to dělali... na chodbě?" Přikývla jsem. "Povídej! A co?" ptala se nedočkavě.
"Hele Katrino, nejsi nějaká zvědavá na ostatní muže?"
"No a co?! Snad se můžu dívat na ostatní, ne? A jako ženská jsem zvědavá! Páni na chodbě," zasnila se.
"Nešijou s tebou zase hormony?" zděsila jsem se nad jejím výrazem.
"A s tebou ne?" mrkla na mě.
"Měla bys najít svého manžela. Třeba by tvé hormony dokázal uklidnit."
"Hm, to není špatný nápad." Katrina šla na procházku se svojí dcerou, takže jsem zase osaměla. Přemýšlela jsem nad tím, o čem jsme se bavili. Nadhodila téma Teirm a zeptala se mě, jestli bych tam jela s Eragonem. Trochu mě to zarazilo. Tahle možnost mě doteď nenapadla. Jednak jsem nevěděla, jestli mě tam chce Eragon, a jednak jsem nevěděla, co bych tam dělala. I když, co vlastně dělám tady? Sedím na zadku a koukám do zdi. Možná, bych mohla jít úplně někam jinam. Cestovat. To by mě mohlo bavit... Ale sama? Stýskalo by se mi po Eragonovi a nejen po něm, ale i po Katrině, Roranovi a asi i po Jelimánovi starším.
Napůl jsem spala, když mi někdo zaklepal na dveře. Nebyla jsem schopná se zvednout a dojít tam. Zaskučela jsem.
"Ellie, to jsem já." Sice Eragona poznám podle hlasu, ale i tak nechápu, proč má většina lidí tendenci představovat se slovy "to jsem já".
"Už jdu." "Jdu" byl trochu nadnesený výraz. Doklopýtala jsem ke dveřím a otevřela mu. Byla jsem pořád ospalá a nevěděla pořádně o světě.
"Stalo se něco?" zamračil se.
"Ne, jen jsem byla v polospánku."
"Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit."
"To je jedno. Vypadáš nějak nervózně?" zvedla jsem konec věty do otázky. Zavřel za sebou dveře.
"Ellie, budu muset odjet," zvážněl.
"Já vím. Bavili jsme se o tom."
"Jenomže já musím odjet dneska." Měla jsem co dělat, abych udržela pusu zavřenou.
"Dneska?" zeptala jsem se blbě. "Proč?"
"Situace se zhoršila a už to dál nemůžeme odkládat."
"A kdy dneska?"
"Po obědě," zašeptal.
"To je za pár hodin," řekla jsem úplně zbytečně.
"Nechci, abys tady byla sama." Eragon si sednul do křesla a promnul si oči. Potom ke mně natáhnul ruce a stáhl si mě k sobě na klín.
"Nebudu tu sama. Vím, že občas nevnímáš svoje okolí, ale tady žije spousta dalších lidí."
"A mezi nimi i někdo, kdo tě tady nechce."
"Podle mě už je pryč."
"Podle tebe. Podle mě čeká na to, až se to trochu uklidní a pak to zkusí znovu. Pojeď se mnou." Srdce mi poskočilo. Myslela jsem si, že mě u sebe nechce, když to předtím nenavrhl. Na druhou stranu se mi nechce tak na rychlo odjet. Chtěla bych se rozloučit s ostatními rozloučit. A navíc jsem doufala, že nějaký čas tu zůstanu s Jorahem. Zajímá mě co dělat celou dobu a jak se má.
"Já bych jela ráda," začala jsem.
"Ale," řekl vševědoucně.
"Ale je to trochu narychlo. Chci se se všemi rozloučit. Mohla bych za tebou dojet později," navrhla jsem.
"Jak? A kdy? Nelíbí se mi to. Pojeď prosím se mnou. Budeme tam mít vlastní dům!"
"Mně se zase nelíbí, že bych teď měla odjet. Navíc tu Katrina bude sama."
"Katrina to pochopí."
"Já vím, že jo, ale měla bych kvůli tomu špatný svědomí."
"A nechceš tu náhodou zůstat kvůli Jorahovi," ztvrdly mu rysy.
"Nebudu ti lhát. Dlouho jsem ho neviděla a myslela jsem si, že si s ním alespoň promluvím. Znovu už se vidět nemusíme."
"Prý jste se dneska na snídani dobře bavili."
"Opravdu tady teď budeme řešit tohle?" vyjela jsem trochu. "Za chvíli odjíždíš a to tu s tebou mám řečnit o kamarádovi?"
Čekala jsem na nádvoří. Eragon měl každou chvíli odlétat. Safira už byla připravená. Bylo mi na nic. S Eragonem jsme se sice usmířili a domluvili se, že za ním přijedu co nejdřív, ale i tak jsem z toho měla špatný pocit. Nelíbilo se mi, že tak narychlo odjíždí. Nestihli jsme se ani pořádně rozloučit.
"Už jsem tu," ozvalo se mi za zády. "Děje se něco?"
"Jen... bude se mi stýskat." Hlavně teď nebeč!
"Ještě pořád můžeš letět se mnou." Zakroutila jsem hlavou.
"Necháme to tak, jak jsme se domluvili. Přiletím příští týden s Murtaghem."
"Dobře, ale kdyby se cokoliv dělo, zajdi za Murtaghem nebo Roranem."
"Já vím tati," protočila jsem oči.
"Taky mi budeš chybět," usmál se.
Svůj smutek jsem utopila ve vaně, kde jsem se půl odpoledne cachtala a přemýšlela o tom, jestli jsem neměla odletět s ním. Bože, za týden nebo za dva tam stejně bude mít cestu Murtagh, tak co! Jsem jako nějaká puberťačka, co nevydrží bez kluka ani jeden den. Zbylý čas strávím s Katrinou. Vím, že to nedává moc znát, ale občas, když se zamyslí, je vidět, že jí ztráta miminka pořád trápí. Škoda, že nemůže taky letět do Teirmu. Třeba by jí čerstvý vzduch pomohl. Oblékla jsem se a vyrazila na večeři. Na dnešní večer jsem se domluvila s Jorahem, že zajdeme někam do hospody a probereme, co je nového. Zajímalo by mě, co bude dneska k večeři. Padám hlady.
Hlad mě přešel v momentě, kdy jsem zahnula za roh. Stál tam zase ten divný voják a nenávistně na mě koukal. Už mi tady z toho asi začíná hrabat. Třeba je to jenom nějaký výplod mé fantasie. Minule, když jsem ho viděla, ho Murtagh nikde nenašel. Zamrkala jsem. Nejistě jsem se podívala po vojákovi, který tam stál a pozoroval okolí. Uklidnila jsem se. Stresuju se zbytečně. Přidala jsem do kroku, abych byla od něj co nejdřív pryč. Zarazila jsem se pár metrů před ním, protože se na mě otočil a upřeně na mě koukal. Zaváhala jsem. To se ale nedá říct o vojákovi, který se zničehonic rozešel mým směrem. Automaticky jsem se otočila na podpatku a šla pryč od něj. Do sálu můžu jít i jinudy. Připadalo mi, že slyším kroky čím dál tím blíž. Podívala jsem se přes rameno. Jak jsem zrychlovala, zrychloval i on. Buďto jsem paranoik nebo mě pronásleduje. Instinkt mě nakopl k běhu.
Udýchaně jsem se otočila, abych zkontrolovala situaci. Běžel taky. Polil mě pot. Tohle nebude náhoda. Zběsile jsem utíkala chodbami a snažila se ignorovat jeho funění, které bylo čím dál tím blíž. Jenomže jsem udělala chybu. Když jsem se ohlédla, jak moc je blízko, nedívala jsem se pod nohy a zakopla. Tvrdě jsem dopadla na studenou zem.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Můj život služky II?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 Len Len | 8. srpna 2014 v 16:45 | Reagovat

Takhle to ukončit, no že se nestydíš! ???Doufám, že nová kapča bude co nejdřív, protože jinak si mě nepřej! :D Těšing! :-D

2 Rogue Rogue | Web | 8. srpna 2014 v 21:38 | Reagovat

Eragon žárlí, tak to je... Hm 8-)
Ten závěr byl tedy za všechny peníze, další pronásledování, další paranoia, kam to povede? Zázračná záchrana, neboje Ellie fakt v průšvihu? O_O

3 Steffie Steffie | Web | 8. srpna 2014 v 21:53 | Reagovat

Wau, jsem zvědavá, co se nakonec stane :-D rozhodně honem rychle další kapitolku :-)

4 Mais Mais | 8. srpna 2014 v 22:31 | Reagovat

Že to nebude průšvih, že ne? A že se konečně Ellie podívá taky za hradby, že jo?! :D

5 Clara Clara | 9. srpna 2014 v 10:47 | Reagovat

tak to jsem zvědavá jak to dopadne

6 Clara Clara | 9. srpna 2014 v 10:47 | Reagovat

tak to jsem zvědavá jak to dopadne

7 Sinead Sinead | 9. srpna 2014 v 19:44 | Reagovat

tak trochu stále dúfam že ten vojak jej nechce skutočne ublížiť :-D a vôbec si neviem vysvetliť, že čo sa to vlastne deje..prečo by sa niekto snažil zabiť/vystrašiť slúžku

8 Nikkitz Nikkitz | 10. srpna 2014 v 10:29 | Reagovat

Notak! Ať tam někdo přijde!! :D

9 miselka miselka | Web | 10. srpna 2014 v 13:17 | Reagovat

Vyzera to dobrr ked si najdem cas tak to prebehnem ;-)

10 sisa118 sisa118 | 11. srpna 2014 v 15:33 | Reagovat

Wau. Tak ja cítim veľký problém!!! Chúďa dievča. A Murtagh? Dúfam, že tam dole je jak se patrí. :D Že ju aj teraz zachráni? Inak SKVELÁ časť. :-D

11 veronik92 veronik92 | E-mail | 11. srpna 2014 v 17:39 | Reagovat

ahojky taky píšu povídky nechceš se naně podívat najdeš to pod veronik92 promin za chybi nejsem dobra v gramatice jsem dyslegtik tak se omluvam ale bavímě psat a rada bych aby se to líbylo ostatním lidem díky moc

12 Nika Nika | 12. srpna 2014 v 18:21 | Reagovat

Super ten konec je jak z hororu :D

13 Bičik Bičik | Web | 13. srpna 2014 v 11:00 | Reagovat

toho Joraha si nech, kdykoli promluví, samá hláška :D

14 Andie Andie | 14. srpna 2014 v 19:54 | Reagovat

Wow ;O doufám ze ji ten voják nic neudela :D jinak super kapitola

15 Elena Prescott Elena Prescott | Web | 15. srpna 2014 v 1:02 | Reagovat

Nepopsatelně humorem sršící kapitola, ostatně jako obvykle. Začínám pochybovat o tom, že je Ellie vůbec někdy.. vážná, nebo aspoň bez vtipně-ironického-kritického-nebo-něco komentáře vážná. Ale tahle komická Ellie už asi bude ta pravá podstata Ellie, která by se už těžko měnila.. a co, máme ji přece rádi.

A Murtagh.. hum, sexy, Eragon sice poslední dobou taky, ale.. fakt těžká volba, co nějaké sdílení? :D

16 Ayrin Ayrin | 16. srpna 2014 v 18:45 | Reagovat

zase jednou úžasná kapitola :D nemám slov

17 evuska evuska | 18. srpna 2014 v 14:18 | Reagovat

Pěkné

18 Xxx Xxx | 18. srpna 2014 v 17:08 | Reagovat

Wow je to supr čuor epes rádes rychle další

19 D D | 18. srpna 2014 v 17:10 | Reagovat

Supr další kapsu co nejdříve :-D hned posílán kámoškám aby se taky jukli

20 dominka dominka | 18. srpna 2014 v 17:17 | Reagovat

Pěkný :-D

21 zůza zůza | 18. srpna 2014 v 17:18 | Reagovat

Rychlo dalšie

22 dášeňka dášeňka | 18. srpna 2014 v 17:19 | Reagovat

Wow nemám slov

23 Delena Delena | 18. srpna 2014 v 17:46 | Reagovat

Krása

24 Šílenej Šílenej | Web | 24. října 2014 v 20:19 | Reagovat

začátek mě tak rozhodil, že je mi konec celkem ukradenej :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama