close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Druhá jednorázovka 1/2

25. října 2014 v 13:40 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Po dlouhý době tu je zpět Gigi s Mortym. Kapitola byla opět moc dlouhá, tak bude rozdělena na dvě části. Děkuju za předešlé komenty, jsem ráda, že vás Život s Mortym baví :)
Přidávám fotky Mortyho, který jsem sem minule zapomněla dát. Je to samozřejmě Ralph Fiennes, který hraje ve filmu Voldemorta :)
P.S.: Limit jako vždy 21





Od barbecue u Lestrangů uběhl už týden. Kdyby mi někdo řekl, že to byl jenom sen, bez problémů bych mu uvěřila. Nevím, co jsem čekala. Změnu? To sotva. Je tady pořád stejná nuda a dokonce mě přestal bavit i můj nový koníček. Už mě nebavilo štvát Naginyho, hlavně když mi to ta bestie neváhá oplatit! Proto jsem se přepnula do ignorovacího režimu. Neignorovala jsem jenom tu bestii, ale i Morta. Samozřejmě, že jsem odpověděla, když se na něco výjimečně ptal, ale tím to končilo. A vzhledem k tomu, že tuhle strategii používá i Mort, dokážete si představit, jaký tu bylo ticho. Hrobový ticho. Příšerný ticho! Dávám tomu týden a začnu si pro sebe zpívat. A to by bylo, kdyby to Morta nerozpovídalo. Bohužel patřím mezi ty lidi, jejichž zpěv fyzicky bolí.

Ráno bylo stejný jako každý. Připadlo mi , jako kdybych se zastavila v nějaký časový smyčce a všechno se odehrávalo pořád a pořád dokola. Vzbudím se. Protočím oči. Vzdychnu, když si všimnu Naginyho, který tu svoji "prdel" vystavuje vyloženě proto, abych ho nakopla. Hygiena. Snídaně s Mortym v našem oblíbeném stylu bobřík mlčení. Dopoledne čtení. Oběd pro změnu ve stylu bobříka mlčení, stejně tak večeře. A tak dále a tak dále, dokud mi z toho nepřeskočí! I když je pravda, že poslední čtyři dny nešlapu na Naginyho.
Dopravila jsem se na svoje místo jako každý ráno. Mort tam už seděl a četl noviny. Obvykle chodí přesně na čas. Jenom já tam chodím pár minut předem, abych mu stihla ukrást stránku z Denního věštce s křížovkami. Dneska mám po luštění. Ten ty noviny z ruky už nepustí. Automaticky jsem si nalila čaj a začala si ohřívat ruce o šálek. Pořád tu je zima jako v Rusku. Mohla bych tu stavět sněhuláky. Skřítka nám přinesla snídani a, světe div se, Mort odložil noviny. To bylo snad poprvý za tu dobu, co jsem tady. Merline, to je znamení blížícího se konce světa. A pak se na mě podíval. Okamžitě jsem si v duchu začala projíždět události několika posledních dní a jsem si víc než jistá, že jsem nic neudělala.
"Jsi nějak zamlklá od té akce u Lestrangů," poznamenal. Periferním viděním jsem si všimla, že mě stále pozoruje, a tudíž čeká na odpověď.
"A to je problém?" zeptala jsem a soustředila se na namazání toustu.
"Jak se to vezme," řekl pomalu. "Obvykle, když žena změní chování, má to nějaký důvod." To bude asi nějaký jejich rodinný moudro. Nechtěla jsem ho hned po ráno vytočit, takže jsem si všechny svoje ironický poznámky nechala pro sebe.
"Když na vás mluvím, tak je vidět, že vám to vadí. Teď nemluvím, tak kde je problém?" otočila jsem se na něj. Bez mrknutí oka mě pozoroval.
"Vždycky mluvíš, takže usuzuji, že se na tom večírku něco stalo."
"Možná byste nad vším neměl tak přemýšlet," zakroutila jsem nevěřícně hlavou. "Nic se tam nestalo a i kdyby, tak byste to věděl, vzhledem k tomu, že jsem nemohla sama ani na záchod!" dodala jsem.
"Bavila ses dlouho se slečnou Blackovou. O čem jste si povídaly?" zeptal se bez známky zájmu v hlase, ale mně bylo jasný, že je zvědavý. Nalil si kafe a jednou rukou se opřel o opěradlo židle.
"O škole," pokrčila jsem rameny. Páni, to je naše nejdelší konverzace za tenhle týden. My se teda umíme rozjet!
"Jenom o škole? Na to jste vypadaly dost zaujatě." Bože, nasnídej se a nečum na mě!
"Bavily jsme se o všem možným. Stačí?"
"Doufám, že jsi jí neřekla nic o tvém postoji k tomuto zasnoubení."
"Ne, ale stejně to ví. Nebudeme si nic nalhávat. Copak si vážně myslíte, že tomu všichni věří? Stejně je to jedno ne? Všem je fuk, jestli jsem s tím souhlasila nebo ne. Ale nebojte se, všude rozšiřuju to, co jste mi řekl, i když tomu nevěří," protočila jsem oči.
"To bych ti radil. O čem jste se tedy bavily?" teď už jsem začínala být naštvaná. Musela jsem se držet vší silou, abych na něj neskočila a nechrstla mu kafe do obličeje. Fajn, jak chceš. Když bez týto informace nemůžeš žít.
"Jak už jsem říkala, bavily jsem se o škole, o spolužácích, o mně, o Narcise a nakonec o vás a tom, jak si to rozdáváte s Bellatrix. Mám to nějak rozvést, nebo to takhle stačí?" řekla jsem bez zájmu a dala mu tak najevo, jak moc tenhle rozhovor vést nechci. Periferním viděním jsem sledovala jeho reakci. Jenom mu na vteřinku ztuhla ruka, kterou si podepíral bradu. Jinak nic.
"Zajímalo by mě, jak slečna Blacková k této informaci přišla." Přestala jsem se zabývat svojí snídaní a podívala se na něj, jako na malýho kluka. To se vážně ptá?!
"Myslela jsem si, že jste znalec, co se týče žen," cukly mi koutky.
"Nikdy jsem neřekl, že jsem znalec."
"Ale tváříte se tak a myslíte si to."
"Jak můžeš vědět, co si myslím?" ušklíbl se.
"K tomu nepotřebuju číst myšlenky. Stačí se na vás podívat."
"A co vidíš, když se na mě podíváš?"
"Zrovna teď?" zeptala jsem. Lehce kývnul. "Někoho, kdo mi vzal noviny s křížovkami. Naschvál."
"To toho moc nevidíš."
"Taky to vidět nechci."
"Proč?"
"Proč bych měla? Přece nebudeme kazit náš hluboce intimní a vřelý vztah," řekla jsem ironicky. Ušklíbl se. Páni, tolik emocí v jeden den. Nevím, jak to do večera zvládnu. Natáhnul se pro hrnek s kafem a přitom mě nespouštěl z očí. Hrozná vlastnost.
"Takže Bellatrix své sestře řekla o tom našem malém..." Konec věty nedořekl jen významně mávnul rukou ve vzduchu.
"Pokud si myslíte, že to řekla jenom své sestře, tak jste vážně roztomilý," udělala jsem na něj obličej, jako na malé dítě. Ztvrdly mu rysy, což jsem poznala jenom díky několikatýdennímu pozorování. První týdny jsem na něm nepoznala vůbec nic.
"Nevidím důvod, proč by o tom měla někomu vykládat."
"Vážně?" nadzvedla jsem obočí.
"Pouč mě," vyzval mě.
"Nechcete, aby vás radši poučovala Bellatrix? Tu holku nemám ráda a rozhodně za ní nebudu vysvětlovat její chování. Předpokládám, že víte, kde ji najdete."
"Nevyhledávám společnost Bellatrix, proto chci, abys mi to řekla ty," nenechal se zvyklat.
"Mám to brát tak, že vám náhodou spadla do postele několikrát za sebou?" ušklíbla jsem se pro změnu já.
"Bylo to jen jednou. Podle tvého chování soudím, že ti můj úlet se slečnou Blackovou vadí. Mám to brát tak, že mě chceš jenom pro sebe?" Málem jsem vyprskla smíchy. Tomu se říká ego. Co jsem taky čekala, je to chlap.
"Dneska jste vážně roztomilý," zasmála jsem se upřímně, což ho namíchlo. "Mně nejde o to, že s někým spíte, ale o to s kým. Kdybych byla na vašem místě nespala bych s někým, kdo se mi pokusí, jakmile se ohnu, vlézt do zadku. Bylo by to pod moji úroveň, ale tohle chlapi očividně neřeší. Prostě si vrznete a je to. Jenomže jste zapomněl na to, že žena jako Bellatrix se s tímhle ráda pochlubí. A rozhodně netvrdí, že to byl jen úlet a že by to bylo jenom jednou. Takže odpověď je ne. Nechci vás pro sebe. Páni, dneska jsme toho namluvili, co? To toho máme namluvenýho dost až do Vánoc. Teď, jestli mě omluvíte. Musím si odskočit," ukončila jsem svůj monolog a zvedla se od stolu.
"Sednout," přikázal.
"Jste si jistý? Nemám raději aportovat?" procedila jsem skrz zuby. "Nejsem pes!" Čekala jsem na pořádnou dávku vzteku, ale tohle mě překvapilo. Ušklíbl se. Jenom si nejsem jistá, jestli je to dobře nebo špatně.
"Jak už jsem říkal. Máš zajímavou osobnost. Obvykle se dají lidé lehce předpokládat. Ty mě obvykle překvapíš." Nechápavě jsem se na něj dívala. A co jako?! To bylo lichotka. Ten tady umí lichotku pěkně zabalit, aby dotyčný nepoznal, že mu lichotí. "Co přesně Bellatrix říká?" zajímal se. Povzdechla jsem si a sedla si zase zpátky.
"Vážně to tady nebudu rozebírat a pokud se o to doopravdy zajímáte, zeptejte se jí. A případně řvěte na ni a ne na mě. Tohle se mě nijak netýká. Bellatrix od srdce nesnáším a Merlin ví, že je to vzájemný, takže nepotřebuji svůj volný čas zaplnit tlácháním o ní."
"Čistě ze zvědavosti, co jste si to vlastně udělaly?" nadzvedl tázavě obočí.
"Až budu mít někdy čas, sepíšu to."

Ke svému zděšení jsem zjistila, že moje drahá polovička je dneska doma. Byl tu včera. Nebývá u něj zvykem, že by tu byl dva dny za sebou. Kdyby si alespoň vzal Naginyho k sobě. Nechápu, proč ho musím mít pořád za zadkem. Vím, že mě má hlídat, ale co bych tady asi jako měla provést? Utéct se nikam nedá. Nikdo s kým bych mohla spřádat intriky tu není a spáchat sebevraždu taky nehodlám. Mezitím, co jsem ležela na posteli a snažila se neumřít nudou mě napadlo, jestli jsem Narcise právě nezpůsobila problémy. Co když za ní půjde Mort a vylije si na ní vztek, protože mi to řekla? Jenomže
co teď s tím? Naginy začal zase syčet. Hrozný zvuk. A co hůř, začal se cpát ke mně na postel. Tak to teda ne. Do postele se mi cpát nebude, jsem tolerantní, ale všechno má své meze. Popadla jsem první věc, co mi přišla pod ruku a hodila to něm. Možná jsem se měla líp podívat, co po něm házím. Rozhodně jsem po něm neměla házet dosud ještě nedočtenou knihu. Pozdě. Všimla jsem si toho, až když letěla jeho směrem. No nic, ale splnila svůj účel líp, než jsem očekávala. Trefila jsem se mu přesně do hlavy, i když jen díky tomu, že se ten osel nadzvedl. A že to byla pecka. Neradovala jsem se dlouho. Jakmile se Naginy otřepal, začal vyvádět. Vztekle zasyčel a zakousnul se do knihy. Pohled na jeho zuby mě trochu vyděsil. Rozzuřeně kousal znovu a znovu do nebohé knížky a já v tu chvíli byla ráda za to, že to nepraktikuje na mně. Když byla knížka na cucky, otočil se ke mně. Jejda.
Nemusela jsem dlouho váhat. Bez rozmyslu jsem vyskočila z postele a utíkala směrem k Mortově pracovně. Před chvíli jsem ho slyšela chodit po chodbě, takže buďto šel do pracovny nebo do svého pokoje. Utíkala jsem celých dvacet metrů než jsem zakopla . Kdybych nebydlela v 50+1, už bych dávno byla v jeho pracovně! Místo toho jsem se sebou sekla v půlce chodby a Naginy už byl téměř u mě.
"A kurva," procedila jsem potichu skrz zuby, když jsem se pokusila zvednout. Naginyho jsem okamžitě vypustila z hlavy. Zkusila jsem se znovu nadzvednout, ale bylo to tady zase. Bolest v zádech. A jaká bolest! Co to k sakru je? A proč? Nestihla jsem si ani zanadávat a na chodbě se objevil Mort, který vyšel ze svého pokoje. Kupodivu. Tak útěk do pracovny by mě stejně nezachránil. Naginy mě "šel" hnedka nabonzovat. Teď by byla ta správná chvíle vzít nohy na ramena. Jenomže to nešlo. Když jsem se snažila zvednout, píchlo mě v zádech. Opřela jsem se alespoň o loket, abych měla výhled na svého vraha. Teprve teď mi došlo, že můj útok na Naginyho, víc naštve jeho páníčka než jeho.
"Proč tam ještě ležíš? Pojď sem," zúžil nebezpečně oči.
"Protože uctívám zem, po které chodíte," řekla jsem kousavě. Litovala jsem toho už v půlce věty, ale nešlo to zastavit. "Nemůžu se zvednout," dodala jsem rychle, když se ke mně rozešel.
"Tys po něm něco hodila?!" A je to tady.
"Mělo to letět kolem něho. Nemůžu za to, že je to idiot a zvednul hlavu!"
"Říkal jsem ti, že ho máš nechat na poko-."
"A já řekla, že nechám, když nechá on mě. Jsem tolerantní člověk, ale kdokoliv by si na mě otvíral hubu a lezl mi do postele, tak by přes tu hubu taky dostal! Buďto bude umět Naginy poslouchat, anebo ho u sebe v pokoji nechci. Není to můj domácí mazlíček," skočila jsem mu do řeči. To už byl u mě. Odehnala jsem ho pryč, když ke mně natáhnul ruce.
"To si vyřídíme později," řekl ledově po chvíli ticha. To bude zase přednáška. "Teď pojď," rozkázal.
"Řekněte, kam mám jít a já tam za chvíli přijdu." Potřebuju se jenom zvednout a mám takový pocit, že mi to zabere trochu času. Sklonil se ke mně. Já se na naopak od něj snažila odvrátit co nejdál.
"Co tě bolí?" Nevím, co bylo divnější, jestli ta otázka nebo to, že už nejmíň dvě minuty nemrkl.
"Záda," přiznala jsem po chvíli. "To za chvíli přejde. Asi jsem jenom blbě spadla."
"To vidím. Chytni mě kolem krku." Vytřeštila jsem na něj oči. Cože mám? Chtěla jsem ze sebe vykoktat nějakou odpověď, ale to už strkal ruku pod moje záda a začínal mě zvedat ze země. To bude bolet. A taky že jo. Už nikdy v životě se nebudu smát starým lidem, kteří si stěžují na bolest zad. Nevím, kdy jsem obtočila svoje ruce kolem jeho krku. Bylo to divný. Být takhle blízko něj. Měl obličej kousek od mého. Cítila jsem jeho kolínskou.
"Kam to jdeme?" zamračila jsem se. Minul můj pokoj a nesl mě dolů po schodech.
"Do salónu. Skřípla sis nejspíš nějaký nerv." Cestou dolů jsem stihla dostat přednášku o tom, jak po Naginym nemám už nic házet, jinak to bude mít své následky. Nevím, co těmi následky myslel, ale ani to vědět nechci. Všechno jsem poslušně odkývala. Hádat se s ním budu, až přestanu chodit jako Quasimodo. Položil mě na gauč, a pak beze slova odešel. Proč taky ne, že jo?! Nějak jsem nepochopila, proč mě teda nesl sem, ale jak už jsem dávno pochopila, je to komplikovaná osobnost a hlavně psychopat. Naginy na sebe nenechal dlouho čekat. Nenávistně jsem na něj civěla. Až ta obluda jednou chcípne, nechám si z ní udělat boty a kabelku. Tucty kabelek... A rozdám je mudlům! Z přemýšlení mě vytrhl Mort, který si to vznešeně nakráčel do místnosti - tuhle důstojnou chůzi musel trénovat už v děloze.
"Vypij to," podal mi lahvičku. Díky mým letitým zkušenostem jsem poznala, že je to lektvar proti bolesti. Dobře, a taky díky Severusovi. Nikomu nepřeju zažít hodinu lektvarů se Severusem. Měli jsme zrovna poznávačku. Profesorovi bylo celkem šumák, jestli víme, co máme před sebou ale Severus? Málem mě tam rozbrečel! Nakonec mě díky bohu vysvobodil profesor, který se nade mnou slitoval. Kopla jsem to do sebe dřív, než se Mort začne vyptávat, proč na to tak blbě čumím. Zašklebila jsem. Fuj, pořád je to hnus. Vrátila jsem mu lahvičku a slušně poděkovala, i když si myslím, že si té ironie v mém hlase všimnul. Pak znovu beze slova zmizel. Zavolala jsem si skřítku, jestli by mi nedonesla z pokoje polštář a peřinu, nějakou knížku z knihovny a zatopila mi v krbu. Byla tu příšerná kosa. Během minuty jsem byla zachumlaná v peřině a jeden ze skřítků rozdělával oheň. O pět minut později přišla rozechvělá skřítka, že neví jakou knížku. Byla z toho chudák úplně mimo. Vysvětlila jsem jí, co čtu a zhruba jí nasměrovala.

Oběd. Byl by bezva, kdyby tu nebyl Mort. Pořád tu je. Nechápu proč. Doufám, že v budoucnu nebude jeden z těch manželů, kteří jsou doma. Donutila jsem se vstát a jít se převléct. Záda mě už přestala bolet, ale nevím jak dlouho bude lektvar účinkovat. Jakmile jsem vylezla z pod peřiny a vzdálila se od krbu, začala jsem klepat kosu. Jak to, že je tu pořád taková zima? Schody jsem brala po dvou. Kašlu na nějaký formální oblečení. Vezmu se teplý svetr, čepici a palčáky.
"Koukám, že už ti je dobře," řekl bez zájmu Mort, který se zničehonic zjevil nahoře u schodiště. Hrozně jsem se ho lekla. Chodí jako duch. Navíc jsem zvyklá, že tu bývám sama. Nic jsem mu na to neřekla a rychle zalezla do svého pokoje. První věc, co jsem na sebe natáhla, byly další ponožky. A pak ještě jedny. Abych si alespoň trochu Morta udobřila, vzala jsem si na sebe černozelený svetr, který jsem od srdce nenáviděla. Nesnáším zelenou a nesnáším proužky! Doufám, že kvůli tomu přehlídne ten fakt, že nejsem "slušně" oblečená k obědu. Čepici jsem nenašla, což je nakonec možná dobře.
"Máš v plánu emigrovat do Ruska?" ozvalo se kousek za mnou. Škubla jsem sebou.
"Jo, protože tam alespoň umí lidi klepat!" řekla jsem ironicky. Ostražitě jsem ho pozorovala. Nestydatě si prohlížel můj pokoj. Došel až k mému toaletnímu stolku, kde jsem měla různý blbosti. Voňavky, kosmetiku a knížky. Postupně si prohlédl každou věc. "Já jsem tady," připomněla jsem se, když šáhl po parfému. "Nemůžete mi jít prošmejdit pokoj, až když tu nebudu?"
"Jdeš na oběd v tomhle?" ignoroval mě.
"Ano. Je tu hrozná zima. Máte s tím problém?" řekla jsem chladně.
"Není mi zima." To jsem pochopila už z pohledu na něj. Měl na sobě jenom košili a kalhoty. Na jeho místě by ze mě už byl rampouch.
"Nemůžu za to, že chlapům nebývá taková zima."
"To jsem neřekl."
"To ne, ale nenápadně mi chcete naznačit, že se mám převléct do něčeho v čem zmrznu, a pak z toho budu nemocná."
"Na něčem jsme se domluvili."
"Víte co? Tak fajn! Mně je to už vážně fuk," řekla jsem naštvaně. Stejně je to blbej svetr! Rovnou ho hodím do koše. Vytáhla jsem ze skříně černé šaty, který mi sahaly nad kolena. Když už, tak už. Vzala jsem si věci do koupelny a šla se převlíct. V duchu jsem si představovala, jak toho ignoranta nakopávám do jeho nejcennějšího orgánu. Vztekle jsme hodila tepláky a svetr na zem. Nemám na to se s ním hádat. Je to jako házet hrách na zeď. Bezvýznamný a vyčerpávající. Boty jsem si vzala do ruky a běžela do jídelny. Potřebovala jsem se nějak zahřát. Mort tam už samozřejmě seděl. Boty jsem si nazula, až když jsem si sedla. Neobtěžovala jsem se na něj podívat. Mlčky jsem čekala na jídlo. Byla jsem si moc dobře vědoma jeho pohledu.
"Odpoledne si přijď pro další dávku lektvaru." Kývla jsem, i když pochybuju, že si pro něco půjdu. Pro dnešek ho už mám plný zuby, takže necítím potřebu vyhledávat jeho přítomnost. "Georgiano, podívej se na mě," rozkázal nesmlouvavě. Podařilo se mi neprotočit oči. Merline, proč je dneska tak komunikativní? Zrovna dneska, když nemám náladu.
"Hm?" nadzvedla jsem nechápavě obočí.
"Dneska v noci budeš spát u mě," řekl jen tak. Ztuhla jsem a snažila se nekulit oči. V hlavě mi vyskočilo snad milión otazníků. CO? Proč? Nebo spíš proč teď? A musím? Proč si mě najednou tak všímá? "Vypadáš překvapeně," dodal po chvíli ticha. A kdo by taky nebyl po takový pecce mezi oči?!
"A kdo by taky nebyl překvapený," zamračila jsem se.
"Nechápu z čeho jsi překvapená. Nebo jsi snad žila v přesvědčení, že jsi v klášteře? Mám za to, že už tehdy ve škole, jsem se zmínil o dětech." Skřítka donesla polévku.
"Zmínil," pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem se donutit k pohybu. Nedokážu si představit, že to spolu děláme. Je tak chladný, odměřený a hlavně podle všeho to má rád tvrdý a toho se bojím. Hodně bojím. Nemohl by mě předtím praštit po hlavě, abych celou tuhle záležitost zaspala?
"Nevypadáš moc nadšeně," ušklíbl se. A kdo by taky byl. "Měla bys mi být vděčná. Původně jsem s tebou chtěl spát hned v ten den, kdy jsi přijela, ale rozhodl jsem se, že ti dám čas, aby ses tady rozkoukala." Teď jsem se pro změnu ušklíbla já. Hotový světec.
"Vážně? A já myslela, že to bylo proto, abyste si ověřil, jestli nejsem těhotná s někým jiným," řekla jsem sladce. Ztvrdly mu rysy.
"Nepopírám, že mě to nenapadlo, ale kdybych to vážně chtěl, udělal bych to. Umím si dát pozor, aby žena neotěhotněla."
"A tom nepochybuju," řekla jsem si spíš pro sebe. Zatnul ruce v pěst.
"Georgiano, tváříš se jako nějaká jeptiška. Nebudeš mi snad nakonec tvrdit, že jsi to ještě nedělala?" zúžil nebezpečně oči.
"To jsem ani netvrdila."
"V tom případě nechápu, kde vidíš problém."
"Kde vidím problém? Vždyť se vůbec neznáme, a navíc to nechci dělat s někým, s kým si vykám!" vyhrkla jsem.
"Dal jsem ti dost času na to, aby sis na mě zvykla. Nemusel jsem to dělat," zavrčel.
"Nemusel," pokrčila jsem rameny a odvrátila od něj pohled. Alespoň diskuzi na tohle téma bychom mohli vynechat. Pořád na mě koukal, dokonce dokázal jíst, aniž by ode mě odtrhl pohled. Ze začátku mě to rozptylovalo, ale pak mi začala být pořádná kosa a Mort mi byl někde. Ignorovala jsem ho a přemýšlela nad tím, jak se vykroutit ze sexu. Nic mě nenapadalo. Škoda, že nemám zrovna krámy. Moc dobře jsem věděla, že tahle situace dříve či později přijde, ale doufala jsem, že to bude spíš později, než-li dříve.
Zbytek oběda proběhl mlčky. Pravda, že se Mort chvíli snažil o konverzaci, ale z mé strany se nedočkal odezvy. Neměla jsem náladu na čistokrevný kecy. Čekala jsem, až dojí. Už se nemůžu dočkat, až odtud vypadnu a dám si horkou sprchu. Připadá mi, že jsem k tý židli přimrzla. Ruce a nohy jsem měla fialový a nedivila bych se, kdybych měla fialový i rty - tak jak u mě bývalo zvykem. Musela jsem držet čelisti pevně u sebe, abych ještě k tomu nezačala cvakat zuby. Věděla jsem, že ten oběd prodlužuje naschvál. Něco bych mu řekla, kdybych od sebe mohla odlepit rty.
"Uřízl ti snad někdo jazyk?" zeptal se, když dojedl.
"Ne," řekla jsem ztuhle a vstala do stolu. Nazdar u večeře!
"Kam jdeš? Dovolil jsem ti snad odejít?" nadzvedl tázavě obočí.
"Ale ani jste neřekl, že nemám nikam chodit, takže si jdu napustit horkou vanu, abych do večera rozmrzla."
"Ještě s tebou chci mluvit," pokynul mi, abych si znovu sedla.
"A nepočká to? I kdybych tu měla sedět jen minutu, nevím, jestli bych byla schopná se pak zvednout," řekla jsem upřímně.
"Můžeme se přesunout do salónu."
A tak jsme se přesunuli. V mém případě se jednalo o divoký přesun. Jakmile to dořekl, tak jsem se rozběhla ke krbu, kde na mě čekala moje peřina. Zavrtala jsem se pod ni a čekala, až mě jeho výsost dožene. Naginy ležel před krbem a taky si očividně užíval teplo.
"Dneska mám dobrou náladu, a proto jsem se rozhodl, že udělám ústupek," sednul si do křesla. "Ale jenom když budeš poslouchat a nebudeš mě naschvál vytáčet," dodal.
"Kdy jsem vás úmyslně vytáčela, jestli se teda můžu zeptat. Dělám všechno, co mi řeknete. Nevím, co víc chcete!" zavrčela jsem.
"Například to, jak mi neodpovídáš, když se tě na něco ptám a tón svého hlasu bys taky mohla změnit."
"Odpovídám!"
"Tím myslíš, to občasné přikývnutí?"
"Oh, omlouvám se. Myslela jsem, že to tak chcete. Vzhledem k tomu, že stejnou věc praktikujete i na mě. Proto už s vámi nemluvím. Jenom vás to obtěžuje, tak v čem je problém? Mohli jsme mít tak krásnou a tichou domácnost," zabručela jsem.
"Výborně, pokračuj takhle dál a žádný ústupky dělat nebudu," ušklíbl se.
"To záleží na tom, jaký ústupky máte na mysli," začala jsem vyjednávat.
"Můžeš si určit dvě podmínky, nebo spíš věci, které nechceš, abych během sexu dělal. Jsem si vědom toho, že každý má rád jiné věci."
"Nebývají to obvykle tři věci? Copak neznáte pohádku o zlaté rybičce?"
"Zas tak dobrou náladu nemám," podotkl. Protočila jsem oči. Každopádně se téhle věci hodlám chytit. Vlastně to pokryje moje největší obavy.
"Dobře," kývla jsem. Pobídl mě, abych pokračovala. "Moje první podmínka je, že tam nechci Naginyho, jak v posteli tak v místnosti," řekla jsem rázně. Nedělám si srandu. Vážně mě děsí to, že tam bude. Brrr.
"Ty sis myslela, že by tam s námi byl Naginy? Ty o mně doopravdy nemáš moc dobré mínění," ušklíbl se.
"Nemám, a navíc jsem si všimla, že Naginy buď leze za mnou nebo za vámi..."
"Nebude tam, a ani by nebyl. A ta druhá věc?"
"Nechci, abyste mě během toho mlátil. Nejsem padlá na hlavu, vím že se s tím... nebudete párat, ale nechci abyste mě vyloženě bil," snažila jsem se o pevný tón, ale srdce mi bilo jako splašené už jen při myšlence na večer. Obočí mu povyletělo trochu výš.
"To říkala Bellatrix? Že během toho ženy mlátím?"
"Ne úplně. Jenom, že jste surový, a když vám někdo odporuje, neváháte ho zpacifikovat. A nejsem blbá. Stačí se na vás podívat," dodala jsem.
"Dobře," pokrčil rameny. "Stejně jsem neměl v plánu, bít tě. Možná by sis neměla představovat ty nejhorší scénáře."
"Je lepší být připravená na všechno."
"To bez pochyby."
"Už můžu jít?" zeptala jsem se po chvíli ticha. Flegmaticky nad tím mávl rukou. Sláva. Musím celou tuhle situaci jít rozdýchat. Ideálně do horký vany.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Saskie Saskie | 25. října 2014 v 18:01 | Reagovat

Budu moc úchylná když napíšu že mám Mortyho radši než ty dva s kterými Gigi byla?? A že se těším na druhou část?? 8-O :-D  :-P

2 seannabell seannabell | 25. října 2014 v 20:00 | Reagovat

ÁÁÁ teším sa na ďalšiu časť. :)

3 moira moira | Web | 25. října 2014 v 20:53 | Reagovat

Ach můj, sex s Mortym. Gigi vyletí z kůže. Nebo se ožere jak doga. :D
Jsem strašně ráda, že tyhle jednorázovky píšeš, mám je strašně ráda. Tyhle kousky s Mortym a Gigi možná ještě více. Když tak nad tím uvažuju, nejspíše jsem nikdy nečetla něco podobného, myslím život s Voldemortem. :D
Jen... možná, kdyby byly častěji... ? :D :D

4 Gabux Gabux | Web | 25. října 2014 v 21:55 | Reagovat

Wow!! Klidně si to sem rovnou mohla dát celé teď se nedočkám! :D A asi jsem divná stejně jako Saskie, ale taky se mi Gigi víc líbí s Mortym :D ^^
Takže... rychle další!!! :3

5 Gabux Gabux | Web | 25. října 2014 v 21:56 | Reagovat

A také souhlasím s moira, že by mohly být ty jednorázovky častěji :3

6 Saskie Saskie | 25. října 2014 v 22:58 | Reagovat

Tak je to v pořádku....nejsem sama.... :D :3 .....no a že jo já bych je taky brala častěji... :-P  :-)

7 Sherlockian Sherlockian | 25. října 2014 v 23:14 | Reagovat

U Merlina, tohle čekání mě snad zabije!! :3 Pjjjoooosssíííímmm další část!!! :DDD

8 sisa118 sisa118 | 25. října 2014 v 23:22 | Reagovat

Wau! Ja túto poviedku jednoducho milujem! Morty a Gigi v posteli? Popravde, neviem, čo si mám o Mortym myslieť... žeby ešte nebol taký skazeny ako v knike? Žeby ešte stále mal srdce? Úprimne dúfam, že hej. Teším sa na ďalšiu časť, tak prosím ľudkovia dávajte komenty, nech je tu čo najskvor! :-D  :-P  :-)  :D

9 Terka Terka | 26. října 2014 v 7:41 | Reagovat

Začíná se to zajímavě vyvíjet, doufám, že ta postelová část bude řádně popsána x3

10 ela ela | 26. října 2014 v 8:33 | Reagovat

Uzasny! Druhou cast by jsi mohla dat hned :-D

11 kačíííííííííííí kačíííííííííííí | 26. října 2014 v 13:50 | Reagovat

Ty jo úžasný.... klidně bys ty jednorázovky mohla psát častěji :D Souhlasím s ostatníma Morty je skvělej

12 bubble bubble | 26. října 2014 v 16:10 | Reagovat

Páni, tak to jsem tedy zvědavá, jak to bude vypadat :-D

13 kronyska159 kronyska159 | 26. října 2014 v 16:22 | Reagovat

Tak už jdou na společné lože joo :D noo jako těším se na pokračování

14 Dollxynka Dollxynka | 26. října 2014 v 16:27 | Reagovat

Voldík se chce tulit :D kdo by to do něj řekl :D mooooc sem natěšená na pokráčko .)

15 Amálka:3 Amálka:3 | 26. října 2014 v 16:31 | Reagovat

super!!!!!!! honem další díl :)

16 suzie suzie | 26. října 2014 v 18:33 | Reagovat

Oh,bože rychle pokračování! :-D

17 leni leni | 26. října 2014 v 18:51 | Reagovat

Drsný :) teda klidně bys mohla přidávat častěji... :D jinak už se moc těším na další kapču - doufám, že to pořádně rozepíšeš :D

18 peťa peťa | 27. října 2014 v 7:17 | Reagovat

No nechtěla bych být v její kůži, už se nemůžu dočkat dalšího dílu :D :-D  :-D

19 Denny Denny | 27. října 2014 v 9:06 | Reagovat

Omg :D To je fakt, fakt.... sdfghjk nemám slov. Ultramegasuperfabulózní :3 Miluju přístup Gigi k Voldymu... mám pocit, že když ji unášel, nedošlo mu, kolik vlasů ho to bude stát (vzhledem k tomu, že postupně vyplešatěl :D)
Nemůžu se dočkat dalšího dílu :3

20 rainy rainy | 27. října 2014 v 10:02 | Reagovat

crahceš z tohto urobiť riadnu poviedku? Je to úplne parádne....nikdy som sa nestretla so životom Voldyho po škole. Je to fakt super..:-)
A hm...v posteli....že by išlo o niekoho dominantného? No nič..teším sa na pokračovanie.:-)

21 Rogue Rogue | Web | 27. října 2014 v 10:43 | Reagovat

To teda čumím, tohle byla skutečně pecka od začátku až do konce, Morty se nám rozmluvil a nestačím zírat :D :D :D

22 Mais Mais | 27. října 2014 v 17:16 | Reagovat

Ha ^^ Mimořádně se neculím jako idiot, ale tématicky jako úchyl :-D Nepovím ti žádnou novinku - hrozně moc se těším na pokračování *živoucí vykřičník* :D

23 Rainy Rainy | 27. října 2014 v 18:51 | Reagovat

Ha! Už máme limit splneny.  Pekne,  pekne :D

24 Sinead Sinead | 27. října 2014 v 18:56 | Reagovat

Neviem či som nejakú kapitolu už prečítala tak rýchlo ako túto :D som zvedavá na ďalšiu kapitolku :D mohla by si ju sem pridať skôr ako slúžku :-)

25 alex alex | 27. října 2014 v 18:58 | Reagovat

Se to pěkně rozjíždí :D souhlasím s ostatníma, že by z toho mohla být úplně klidně regulérní povídka :) jinak se už moc těším na pokračko :D :D
asi jsem úchylná ale doufám, že to pořádně rozepíšeš - chtěla bych být na místě Gigi

26 Steffie Steffie | Web | 28. října 2014 v 15:33 | Reagovat

Sex s Mortym? Sem s ním! :D Gigi jako obvykle hlásí :D

27 Camille Camille | 28. října 2014 v 19:43 | Reagovat

Okamžitě musíš přidat drugou část!!! To je ta nejlibovější kapitola ze všech! Oni spolu MLUVÍ! A kamo, v další půlce chci barvitý popis! Barvitý!!! :D :D :D

28 aires-books aires-books | Web | 28. října 2014 v 20:31 | Reagovat

Nechtěla bych být v její kůži :D Každopádně to je skvělá kapitolka, už se moc těším na další! :)

29 evuska evuska | 29. října 2014 v 8:19 | Reagovat

Dosud stačila žena v domácnosti teď to bude vzorová manželka ze vším všudy, Mort má úzkoprsé mínění. Dobré spestření těším se na pokračování. :-D

30 nena nena | 29. října 2014 v 17:32 | Reagovat

Prosím, prosím další kapitolu :-D  :-D je to prostě dokonalý :-)

31 Storm Storm | 30. října 2014 v 15:37 | Reagovat

Koněčně trošku sexy scény! Těším se na pokračování!

32 andie andie | 31. října 2014 v 14:47 | Reagovat

Wow wow wow to bylo super rychle další :)

33 sisa118 sisa118 | 1. listopadu 2014 v 11:34 | Reagovat

Heeeeeejj! Už je tu 32 komentov a pokračovanie nikde! 8-)  :-D

34 Bičik Bičik | Web | 27. ledna 2016 v 19:54 | Reagovat

Mort se nám dal na "charitu", jo? stejnak se furt u týhle povídky řežu smíchy, jak Gigi Mortyho neustále stírá :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama