1. listopadu 2014 v 12:39 | Aranel van de´Corvin
|
Děkuju za komentáře, moc mě potěšily a nakoply k dalšímu psaní :) Původně jsem si nebyla jísta, jestli to nějak víc rozepisovat... ale nakonec je to tam, tak jsem zvědavá, co vy na to :D Každopádně si nepředstavujte žádnou romanťárnu (přeci jen jsem chtěla zůstat nohama na zemi). No možná časem... všask uvidíte :D
Vynořila jsem se a zhluboka se nadechla. Ležela jsem ve vaně už něco přes hodinu a snažila se uklidnit různými argumenty. Dokonce jsem si v hlavě sestavila seznam pro a proti. Sice byl seznam "proti" delší, ale i v sloupečku "pro" se něco našlo. Například se nebudu ukousávat nudou. Chtěla jsem nějakou akci, mám ji. Nebudu sama. Stěžovala jsem se, že mi chybí dotyky? Navíc sex je přeci příjemná činnost, tak proč tolik stresu? Povzdychla jsem si. To je sice moc pěkný, ale jakmile se mi vybaví Mortův obličej, je po klidu. Nedokážu si představit, jak to spolu děláme. Je hrozně chladný. Nejspíš to celý bude probíhat tak, že mi jenom roztáhne nohy, uspokojí se a za deset minut není co řešit. Takže klid! Znovu jsem se potopila. Hrozně mě uklidňovalo být pod vodou. Slyšet jenom tlumené zvuky. Bylo to zvláštním způsobem uklidňující.
A dost! Konec litování! Přeci se nenechám zastrašit. Nebudu se klepat jako ratlík před každým sexem! Já mu ukážu! Jestli si myslí, že mi tímhle nažene strach, tak to se spletl! Navíc nechci, abych vypadala oproti Bellatrix jako srab. Ta na to určitě byla natěšená a o strachu se nedalo ani mluvit. Fajn, tenhle postoj je o dost lepší. Usmála jsem se pro sebe. Pohled mi sklouzl k mým nohám. Měla bych se oholit.
Zkontrolovala jsem se před zrcadlem. Byla jsem řádně oholená a vydrhnutá. Zbývalo mi jenom rozčesat vlasy, krásně voněly. Zajímalo by mě, kde skřítka ty šampóny a sprchové gely nakupuje. Oh, jak ráda bych šla na nákupy! Hrozně mi to chybí. A chybí mi taky moje hůlka! Budu muset zase zavolat skřítku, aby mi vysušila vlasy. Leze mi na nervy, jak kvůli všemu musím volat skřítky. I když je pravda, že co se týče účesů, byla naše skřítka opravdu úžasná. To co mi dokázala vykouzlit na hlavě, by snad v žádném salónu nezvládli. Rozhodně ne tak rychle.
"Přejete si, slečno," objevila se rozklepaná skřítka v rohu. Nevím, proč se přede mnou pořád klepe. Udělala jsem jí snad někdy něco? Před Mortem se nedivím, to je doopravdy blbec, ale přede mnou?
"Potřebovala bych vysušit vlasy a učesat," usmála jsem se na ni. Ani to nepomohlo.
Byla jsem spokojená. Skřítka mi tentokrát vlasy zvlnila. Bylo to vážně nádherný. Odhrnula jsem si ofinu stranou, abych se mohla namalovat. Každý den jsem se líčila. No dobře, skoro každý. Někdy se mi nechtělo. Dneska jsem dokonce použila i stíny. Když jsem prohlížela svůj výtvor v zrcadle, přišlo mi najednou líto, že to nikdo neuvidí. Takovou práci jsem si dala. Morta samozřejmě nepočítám. Ten stejně na moje líčení z vysoka... kašle. Možná bych ho přesvědčila, abychom někam zašli. Třeba jenom na pitomou procházku do města! Mezi lidi. To by byla paráda. Mezi neznámé tváře. Jen tak se procházet. Ideálně bez Morta. To by byl pěkný den. Oblékla jsem si béžové tepláky a upnuté černé tílko na ramínka. Díkdybohu, že alespoň přes den můžu chodit v čem chci.
V domě už začínalo být teplo. Konečně. Řekla jsem totiž skřítkům ať roztopí v každém krbu. Kromě Mortova pokoje a pracovny, samozřejmě. Nejsem sebevrah. Cestou do knihovny jsem se všimla Morta, jak stojí na zahradě se skřítkem a něco mu říká. Chudák skřítek nejraději by se na místě propadl do země. Stavila jsem se ještě do jídelny pro nějaké ovoce, ať mám při čtení, co žvýkat. Povzdechla jsem si, když jsem si periferním viděním všimla Morta, jak jde ke dveřím balkónu, které vedou přímo do jídelny. Vzala jsem si mandarinku a byla připravena na rychlý ústup, který jsem stejně nestihla.
"Je tu teplo," řekl Mort, jakmile vstoupil do jídelny.
"Já vím," pokrčila jsem rameny a otočila se k odchodu.
"Nemám rád takové teplo," podotkl tím svým tónem, který neznamenal nic dobrého.
"Sundejte si svetr," navrhla jsem. "U vás v pokoji a pracovně se netopí," dodala jsem, když nic neříkal. Nespíš počítal v duchu do deseti, by se uklidnil a neurazil mi hlavu.
"Musím vysvětlit skřítkům, že takové věci mají probírat se mnou," řekl si pro sebe.
"Už se těším na zimu, až tady budu sedět v palčácích a čepici," řekla jsem si pro sebe pro změnu já. Samozřejmě, že jsem chtěla, aby to slyšel, stejně tak jako on chtěl, abych jeho poznámku slyšela já. Neřekl ani slovo. Místo toho jedním mávnutím udusil oheň, který doteď vesele plápolal v krbu. Hlavně, že jsme v poledne měli debatu o tom, že ho naschvál vytáčím. On mi dělá to samé. Podívala jsem se na něj. Mám takový pocit, že dneska mě na procházku nevezme. Pokud mě tedy vůbec někdy vezme ven. Raději jsem se otočila na podpatku a šla do knihovny. Třeba se za chvíli uklidní. Doufám. Začínají mě zase bolet záda.
Vydržela jsem si číst hodinu. Potom jsem si musela přiznat, že ten lektvar doopravdy potřebuju. Alespoň jsem tak dala čas Mortovi, aby vychladnul. Psychicky i fyzicky. Teplo se odtud začalo rychle vytrácet. Zaklepala jsem na dveře jeho pracovny. Nic. Nejistě jsem tedy vzala za kliku. Bylo zamčeno. Zamračila jsem se. Dole taky nebyl a na zahradě jsem si ho nevšimla. Přešla jsem teda ke dveřím jeho pokoje. Nikdy jsem tam nebyla. Znovu jsem zaklepala. Nejsem hulvát jako on, abych mu vlítla do pokoje bez vyzvání. Uslyšela jsem kroky, které se blížily ke dveřím. Udělala jsem krok dozadu.
"Co chceš?" zeptal se bez zájmu. Byla jsem v takovým šoku, že jsem se nezmohla na slovo. Přede mnou stál Mort v obyčejných černých kalhotách a tričku. Merline on ví, co je to tričko! Nevím, jak se mi podařilo udržet pusu zavřenou, ale jsem na sebe pyšná.
"Lektvar," řekla jsem pevným hlasem a snažila se tak zamaskovat své překvapení, i když mi je jasné, že si všiml toho, jak na něj koukám. Nejraději bych mu řekla nějakou vtipnou poznámku o jeho oblečení, ale je mi jasné, že by to nevzal dobře. Poodstoupil ode dveří, abych mohla projít. Byla jsem zvědavá na jeho pokoj, takže jsem se nenechala přemlouvat.Udiveně jsem nadzvedla obočí. Páni. Oproti tomuhle je můj pokoj kumbál na košťata. Mort přešel k obrovské skříni. Ignorovala jsem ho a místo toho začala zkoumat pokoj. Připadalo mi, že tu nemá snad jedinou osobní věc. Došla jsem k obrovské posteli a ušklíbla jsem se. Zelený povlečení, jak jinak. U krbu se válel Naginy No jo, říkala jsem si, kde ta potvora je. Vlevo od krbu měl křeslo a stoleček, na kterým ležela káva a kniha. Nejspíš si četl. Na opěradle křesla se válel svetr, který měl před hodinou na sobě. Přejel mi mráz po zádech. Jak tu může sedět v takový zimě bez svetru? Chtěla jsem se jít podívat do koupelny, ale to už se ke mně vracel s lahvičkou v ruce. Beze slova jsem to do sebe kopla a podala mu ji prázdnou zpět.
"Vy dneska nikam nejdete?" zeptala jsem se, když položil lahvičku na stoleček u krbu.
"Ne," řekl mrazivě. Aj, ten má teda náladu. No, ale když už jsem s tím začala, tak se zeptám.
"A nechce se vám někam?" nahodila jsem nevinný výraz.
"Tím chceš naznačit, že ti tady překážím a mám vypadnout z vlastního domu," naježil se. V duchu jsem si znovu přehrála svoji otázku. Dobře, uznávám, že to mohlo vyznít jinak, než jsem chtěla.
"Ne, jenom mě napadlo, že když zrovna neprší, tak bychom mohli..." Nervózně jsem si promnula ruce. Nevěděla jsem jak to zformulovat.
"Co?"
"Chtěla jsem se jít podívat ven a-"
"Cestu na zahradu znáš," skočil mi do řeči a posadil se do křesla. Nejraději bych po tom ignorantovi něco hodila.
"Myslela jsem jít třeba na Příčnou. Nebo někam jinam. Na procházku po zahradě bych se vás neptala," řekla jsem už trochu naštvaně.
"Procházka po zahradě ti bude muset stačit," zpražil mě všeříkajícím pohledem.
"Jak jinak," ušklíbla jsem. A tobě bude muset stačit, si ho vyhonit! Potlačila jsem chuť nakopnout Naginyho a naštvaně odešla. Je to debil. Chtěla jsem za sebou prásknout dveřmi, ale nešlo to. Mort totiž šel za mnou a dveře chytil. Ani tohle malý potěšení mi nedopřeje?! Myslela jsem si, že za mnou chtěl jenom zavřít dveře, ale on šel za mnou. Slyšela jsem ho. Zastavila jsem. Už mu vážně něco řeknu. Jaké bylo překvapení, že stál z ničeho nic kousek za mnou. To mi chce vynadat i za to, že jsem mu to jenom navrhnula? Za chvíli se tady nebudu moci ani nedechnout bez jeho dovolení. Přirazil mě ke stěně dřív, než jsem mu něco stihla říct. Sykla jsem. Bolela mě záda. Mort si mě prohlédl. Vypadalo to, že přemýšlí. Když jsem se oklepala z toho šoku, všimla jsem si, že je ke mně přitisknutý. Ruce jsem měla položené na jeho pažích. Zatlačila jsem, abych mu dala najevo, že mě to bolí, ať se ode mě odtáhne. Místo toho se skrčil, obmotal si moji nohu kolem pasu. Automaticky jsem přidala i druhou, když mě nadzvednul. Byla jsem k němu přitisknutá. Cítila jsem, jak mu v kalhotách tvrdne. Polkla jsem. Rychle mi došlo, že to budeme dělat teď a ne až večer. Posadil mě na skříňku v chodbě.
"Lektvar proti bolesti začne působit za chvíli," zašeptal, když si mě začal posouvat blíž k sobě. Všechno se to odehrálo během několika sekund. Nebyla jsem schopna říct ani slovo. Hlavně, že jsem se v koupelně kasala, jak se nenechám zastrašit. Vykolejilo mě už jenom to jak, jak si mě k sobě přitiskl. Byla jsem v úrovni jeho očí. Odvážila jsem se na něj podívat. Nedíval se mi do očí, ale na moje prsa. Najednou mi přišel o něco lidštější. Je to přeci jenom chlap. Rukou mi zajel pod tričko a beze studu postupoval výš, až k mojí podprsence, kterou v zápětí rozepnul. Opravdu se s tím nebude párat. Nádech, výdech. Není to přeci hrozné. Nijak mi neubližuje. Nemohla jsem od něj odtrhnout pohled. Tohle bylo tak jiné. Náš nejbližší kontakt obvykle nastane, když mu podávám sůl, ale teď mi bez ostychu šmátral pod tričkem. Odvážila jsem se k pohybu. Přejela jsem mu rukou po paži a nejistě ho chytila kolem krku. Zkoumala jsem, co udělá. Jestli mu to bude vadit a odstrčí mě od sebe. Vypadalo to, že si mě vůbec nevšímá. Tak říkajíc byl zabrán do své práce. Nemohla jsem si zvyknout na to jak se ho dotýkám. Jak se on dotýká mě. Zničehonic mě chytil za ruce a sundal je ze sebe. Myslela jsem si, že jsem ho naštvala tím, jak se ho dotýkám, ale on mi je zvednul nad hlavu a začal mi sundávat tričko. Nechala jsem je nahoře, i když jsem nechtěla. Došlo mi, že mě chce vidět nahou a trochu jsem se styděla. Nejsem zvyklá svlékat se před cizími lidmi. A on byl cizí. Sice tu spolu už nějaký čas bydlíme, ale to už i s Nagynim mám větší intimní vztah. Během mžiku mi sundal i podprsenku. Nejraději bych si prsa zakryla rukama, ale dřív než jsem to stihla udělat, už měl ruku na mém prsu a hrál si s ním. Jednou rukou jsem ho chytla za rameno a tou druhou jsem ho začala hladit po paži. Byla jsem hrozně nervózní. Musela jsem něco dělat, jinak bych se zbláznila.
V tom se ozvala kousek od nás rána. Leknutím jsem nadskočila. Mort se taky zarazil. Oba dva jsem se podívali, co to bylo. Vykulila jsem oči. Dívali se na nás tři skřítci! Ani ne tak na svého pána jako na mě. Přitiskla jsem se k Mortovi, aby neměli výhled na moje prsa. Jakmile ztratili z dohledu moje poprsí, došlo jim, že tu nejsem sama. A Mortovi zase došlo, na co se to dívají. Viděla jsem, jak mu nebezpečně ztvrdly rysy. Rozzuřeně na ně vyjel, jak se vůbec opovažují na nás civět a ať okamžitě zmizí. Nejraději by k nim šel a dal jim pár výchovných kopanců, ale držela jsem se ho jako klíště a odmítala se pustit.
"Okamžitě zmizte, nebo si z vás večer udělám polívku!" zavrčel vztekle. Děkovala jsem bohu, že takhle neřve na mě. Vážně. Slabší povahy by si z toho mohly nadělat do kalhot. "Ještě tě bolí záda?" obrátil svoji pozornost zase na mě.
"Trochu."
"Dám si pozor. Dýl už čekat nechci," oznámil mi ostře. Co je? Já jsem mu snad nic neudělala, tak na mě nemusí vyjíždět. Nadzvedl mě. Znovu jsem mu obmotala nohy kolem pasu a nechala se zvednout. Zamířil ke svému pokoji.
"Tam je ale Nagyni," upozornila jsem ho. Zastavil se ve dveřích a podíval se na svého domácího mazlíčka, který stále spal. Místo toho, aby tu obludu vzbudil a vyhodil, se otočil na podpatku a nesl mě na druhou stranu. Do mého pokoje, jak se vzápětí ukázalo. Kopnul do dveří, které se s třísknutím zase zavřely a položil mě na postel. Nestihla jsem si ani lehnout a už ze mě sundaval tepláky. Jakmile mi je sundal, přesunula jsem se doprostřed postele. Sundal si tričko a lehnul si za mnou. Opět se mě zmocnila nervozita. Každou chvíli to přijde. No, jestli bude postupovat takovou rychlostí jako doteď, tak mám za chvíli po stresu. Chtěla jsem se přikrýt, protože mi byla zima, ale zastavil mě. Přikryl mi jenom nohy. Začal rukou prozkoumávat moje tělo. Byl ode mě trochu odtažený a prohlížel si mě. Stejně jako jsem si prohlížela já jeho. Ještě nikdy jsem ho neviděla bez košile. Ano, i když byl oblečený bylo poznat, že má vypracovaný ruce a široký hrudník, ale teprve teď jsem si uvědomila, že jsem to nikdy nedělala s mužem. S klukem mého věku ano, ale s mužem ne. Cítila jsem z něho dominanci, která sálala z každého jeho dotyku. Pocítila jsem touhu také se ho dotknout. Poprvé za celou tu dobu, co jsem tady, jsem se ho chtěla dotýkat. Zmátlo mě to. Musela jsem se mu podívat do obličeje, abych se zase rychle vzpamatovala. Mezitím už ale moje ruce našli jeho tělo a začaly bez dovolení bloudit po jeho hrudi. Sklonil se ke mně a začal mě líbat na prsou. Zajela jsem mu rukou do vlasů a zavřela oči. Snažila jsem se nemyslet na to s kým tady jsem, ale jenom si užívat dotyky. Lekla jsem se, když jsem ucítila jeho ruku mezi mýma nohama. Otevřela jsem oči. Zatlačil mi na stehna, abych je od sebe odtáhla.
"Roztáhni nohy," rozkázal a poprvé se na mě podíval. Trochu mě jeho pohled vylekal. Byl nesmlouvavý. Navíc jsem byla překvapená, že se mě tam vůbec bude dotýkat. Předpokládala jsem, že půjde rovnou na věc. Jakmile jsem dala nohy trochu dál od sebe, odhrnul mi kalhotky a jedním prstem se mě začal dotýkat na citlivém místě. Sjel trochu níž a pomalu do mě začal strkat prst. "Uvolni se," znovu se na mě podíval. Ono se mu to řekne! Znovu mi tam strčil prst. Tentokrát hlouběji. Periferním viděním jsem si všimla pohybu v jeho kalhotách. Nahmatala jsem pásek a začala mu ho rozepínat. Všimnul si, co dělám. Vstal, aby si sundal kalhoty. V duchu jsem si pořád dokola opakovala, že nejsem žádný srab. A taky jsem mu to chtěla dokázat. Odhodlaně jsem si sedla a po čtyřech přešla ke kraji postele. Viděla jsem, že si Mort nesundavá jenom kalhoty, ale i spodní prádlo. Připadalo mi, že je překvapený, když se otočil a viděl mě klečet na kraji postele. Natáhla jsem ruku k jeho přirození. Chtěl abych se uvolnila. Třeba mi tohle pomůže. Jazykem jsem mu přejela po špičce penisu a potom jsem začala jemně sát. Byla jsem ráda, že mu nevidím do tváře. Pořád mi to připadalo divný. Sála jsem čím dál tím víc. Na chvíli jsem ho vyndala z pusy, abych ho mohla jemně kousnout. Cukl sebou. Znovu jsem si ho strčila do pusy a přidala na intenzitě. Byla jsem ze sebe překvapená. Líbilo se mi, dráždit ho. Slyšela jsem jak se mu zrychluje dech. Lekla jsem se, když mě silně chytil za rameno a odtáhl od sebe. Chtěla jsem se vrátit zpátky do postele, ale za nohu si mě přitáhl zpátky k sobě. Taky by mohl být trochu něžnější. Málem mi ji utrhl! Posadil mě na kraj postele a roztáhl mi nohy. Kleknul si na zem a strčil do mě znovu prst. Vyděsilo mě zjištění, že začínám být vzrušená. Začal se ve mně pohybovat rychleji a přidal k ukazováčku další prst. Palcem mě dráždil na povrchu. Mé tělo se zbláznilo a chtělo jenom jednu jedinou věc. Nehorázně mě to štvalo. Tohle si přece nenechám udělat od někoho, kým tak opovrhuju! Zničehonic přestal. Vstal a začal mě tlačit zpátky do postele. Chtěla jsem si sednout, ale silou mě donutil si lehnout. Vklínil se mi mezi nohy a tím mě donutil roztáhnout je ještě víc. Lehl si na mě. Snažila jsem se co nejvíc roztáhnout nohy. Měla jsem strach, jestli mě to nebude bolet. Měl větší penis než... mí předešlí sexuální partneři. Nenechal mě o tom dlouho přemýšlet. Jakmile na mě dolehl, ucítila jsem ho mezi svýma nohama. Překvapilo mě, že ho tam strkal tak pomalu. Pevněji jsem mu sevřela ramena.
"Jsi hrozně úzká," vzdychl potichu. Tentokrát ho do mě strčil rychleji a hlouběji. Začal se ve mě pohybovat. Jeho přirážení začalo nabývat na intenzitě. Sykla jsem, když přirazil moc. Zatnul ruce v pěst. Párkrát přirazil ještě tvrdě, ale pak ubral. Měla jsem nehty zaryté v jeho zádech. Znovu jsem se uvolnila, když zpomalil. Vzdychal kousek od mého ucha. Fascinovalo mě to, protože tohle bylo poprvé, co projevil vůbec nějaké emoce. Začala jsem se pohybovat ve stejném rytmu jako on. Věděla jsem, že za chvíli dosáhnu vrcholu. Tentokrát jsem to byla já, kdo chtěl zvýšit tempo, ale ne zase moc, aby to nebolelo jako předtím. Čím blíž jsem byla k vrcholu tím víc jsem vzdychala. Propnula jsem se jako luk, když jsem se udělala. Když Mort ucítil, že jsem hotová, začal přirážet tvrději. Začínalo to zase bolet. Nadzvedla jsem se a kousla ho do ramene. Jo, přesně tak. Tohle si dovolovat nebude. Překvapeně se na mě podíval. Doopravdy byl překvapený. Ušklíbla jsem se. Jakmile viděl můj úškleb všechny emoce mu z zmizely z tváře. Hlavní je, že přestal být tak agresivní. Akorát naposledy ho do mě přirazil tvrdě. Zrychleně oddechoval. Vlastně oba dva jsme byli udýchaní. Vyklouzl ze mě.
Najednou jsem byla z téhle situace rozpačitá. Mort ležel vedle mě a snažil se zklidnit svůj dech. Nejraději bych teď vzala do zaječích... A taky, že jsem to udělala. Beze slova jsem se zvedla, oblékla si jeho tričko a šla do koupelny, kde jsem se zavřela. Pořád jsem rozdýchávala ten šok. Jak mě někdo, jako
on, mohl vůbec vzrušit?! Zuřila jsem! Takhle se mu podvolit. Měla bych si nafackovat. Jsem tu zavřená tak dlouho, že mi nakonec ani nevadí, že mě přefikne! Vztek mě přešel v momentě, kdy jsem se podívala na svá stehna. V tom momentě mi totiž došla jedna věc. On se do mě udělal. Dobře, tohle mi došlo už předtím, ale teď jsem si uvědomila jednu zásadní věc a to je ta, že nedostanu žádný lektvar proti otěhotnění a on se taky nechránil. Merline, zastřel mě.
Byla jsem už umytá, ale pořád se mi nechtělo vracet do pokoje. Neslyšela jsem ho odcházet. Možná jsem ho jenom přeslechla přes tekoucí vodu. Nepřeslechla. Ležel v mé posteli a kouřil doutník! Co mi tady hulí?! Nesnáším zakouřený prostředí.
"Nemůžete jít kouřit do svého pokoje?!" zeptala jsem se podrážděně a hned šla větrat. Ovanul mě studený vítr.
"To bych se musel zvednout a to se mi nechce," řekl bez zájmu. No jo, starý dobrý Mort. Byla mi zima, proto jsem se vrátila zpátky do postele a přikryla se. Otočila jsem se k němu zády a vzala si knížku.
"Kousla jsi mě," řekl po chvíli ticha.
"Já vím, byla jsem u toho," řekla jsem tentokrát já bez zájmu.
"Otoč se na mě, když s tebou mluvím."
"Až dokouříte, nechci, abyste mi ten smrad foukal rovnou do obličeje."
"Nebudu. Otoč se." Otočila jsem se. Všimla jsem si, že na nočním stolku je popelník. Kde se tady vzal? Zamyšleně jsem pozorovala jak odkládá doutník. Měla jsem zvláštní pocit. Neumím ho popsat. Sex byl docela fajn, když pominu to, jak se ke konci neovládal a tvrdě přirážel... Ale svým způsobem to bylo... Neosobní. To je to slovo. Neosobní sex. Sice jsme spolu byli, dotýkali se, ale nebylo to tak intimní, což je docela ironický. Co je víc intimní než sex? Než to, že mě vidí nahou a dotýká se mě?
"Posloucháš mě?" zvýšil hlas, až jsem se lekla.
"Jen jsem se zamyslela. Co jste říkal?" zamrkala jsem. Se zúženýma očima mě pozoroval. Nelíbilo se mu, že ho ignoruju.
"Myslel jsem, že se budeš víc držet zpátky," zopakoval.
"Však jsem se taky držela," pokrčila jsem rameny. Ušklíbl se.
"Příště chci, aby ses zpátky nedržela."
Naštěstí už byl čas večeře. Skřítka mi přišla oznámit, že už bych se měla začít oblékat. Celou dobu, co se mnou mluvila měla sklopenou hlavu a na Morta se ani nepodívala. Jakmile to dořekla, s hlasitým "puf" rychle zmizela. Mort se díkybohu zvedl z mé postele a odporoučel se k sobě do pokoje. Vzala jsem si z chodby svoje oblečení a šla se taky převléct. Vyhládlo mi.
Do jídelny jsem přišla o něco později. Musela jsem se ještě učesat a trochu upravit. Popravdě jsem se spíš na chvíli u toho česání zamyslela. Došlo mi totiž, proč to bylo svým způsobem divný. Nelíbali jsme se. To je ono. Nebo si to alespoň myslím. Mort asi není zvyklý líbat své... milenky, jenomže já jsem se u sexu vždycky s klukem líbala. Možná je to tak dobře. Polibek je přeci jenom něco jiného. Obvykle to teda probíhá tak, že se dva lidé nejdřív políbí a až pak jdou na další metu. My to očividně bereme odzadu. Sedla jsem si a čekala, až spustí svůj monolog o mém pozdním příchodu, ale nic nedělo. Ó, tady má někdo po sexu dobrou náladu. Příště z toho musím vytěžit víc, než jen toleranci pozdního příchodu.
Ach bože, to bylo dokonalí
hned chci dalšííí
