close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

Třetí jednorázovka

23. listopadu 2014 v 14:49 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Příště už snad bude Eragon, nějak jsem se poslední dobou věnovala jenom Mortymu :D Tentokrát to s ním nebude tak... pohodový. Děkuju za předešlé komentáře a budu se snažit přidat další část, co nejdřív :)




Od našeho prvního sexu uběhly už dva týdny. Nic se nezměnilo. Dny mi ubíhaly stále stejně pomalu a nudila jsem se víc, než kdy dřív. Jediný rozdíl byl v tom, že když se večer Mort vrátil domů, měli jsme sex. Nebylo to špatný. Vlastně jsem zjistila, že se mi líbí, když je dominantní. Většinou to bylo krásný oživení všedního dne. Párkrát se už stalo, že byl během toho surovější, ale nikdy to nebylo tak hrozný jako včera. Nevím, co to do něj vjelo. Přišel za mnou do pokoje a hned se na mě vrhl. Byla jsem v šoku. Jindy si to užiju, ale včera jsem to musela odtrpět. Snažila jsem se během toho neplakat, ale i tak mi pár slz vyklouzlo ven. A popravdě jsem se začínala děsit večera, kdy to s největší pravděpodobností bude chtít znovu. Jsem blbá a naivní. Co jsem čekala? Že se spolu budeme mazlit? Možná, že se ty první dva týdny držel zpátky, aby mě nevyděsil a to, co předvedl včera, jsou jeho skutečný choutky. Díkybohu, že si tam včera nelehl jako vždycky a nedal si doutník. Jakmile byl hotový, tak vypadl a práskl za sebou dveřmi.

Těsně předtím, než jsem šla na snídani, se stal zázrak. Dostala jsem měsíčky. V životě jsem z nich neměla takovou radost. Dokonce jsem s radostí přivítala i bolest, která mě vždy první dva dny během menstruace doprovázela. Na snídani jsem dorazila přesně. Nechci s ním být ani minutu navíc. Seděl tam a četl noviny. Zatnula jsem ruce v pěst. Uškrtit ho, by bylo málo. Potichu jsem si sedla na své místo a nalila si čaj. Odložil noviny a podíval se na mě. Jídlo jsem od sebe posunula dál. Teď rozhodně nemám chuť k jídlu. Zato, až mi povolí ty křeče, sežeru celý prase na posezení.
"Jsi bledá," řekl po nekonečně dlouhým tichu. Přemýšlela jsem, co mu na to říct, ale nepřišla jsem na nic vhodného, proto jsem mlčela. Věděla jsem, že čeká na odpověď. Bude čekat dlouho. Alespoň jsem se na něj podívala a upřeným pohledem mu naznačila, že dneska mi do řeči moc není. "Je ti špatně?" zkusil to znovu tentokrát s ostřejším tónem. Spolkla jsem zvlášť jednu peprnou poznámku.
"Ano," řekla jsem potichu.
"Od čeho?"
"To je moje věc," ujistila jsem ho pevným hlasem. "Teď mě omluvte, jdu si lehnout," vyhrkla jsem vzápětí a zmizela mu ze zorného pole dřív, než nějak zareaguje.
Mort je špatný člověk. Vím to. Přesto mě jeho včerejší chování svým způsobem překvapilo a vyděsilo. Nemělo. To je ta chyba. Podlehla jsem představě, že my dva spolu budeme v posteli vycházet. Nikdy jsme u toho nemluvili, když pominu občasná příkazy, ať už z mé, anebo jeho strany . Stejně jako jsme se nikdy nelíbali. Což mi asi vadilo nejvíc. Tak nějak to k sexu patřilo. Několikrát mě napadlo, že bych ho mohla jako první začít líbat já, ale nikdy jsem to neudělala. Bála jsem se. A očividně jsem moc dobře věděla proč. Určitě má nějaký důvod, proč to nedělá. Vztekle jsem hodila knihu na zem. Jsem magor! On mě tady včera prachsprostě ošukal a vůbec ho nezajímalo, že mi ubližuje! A já tady řeším to, že mě nelíbal! Potřebuju psychiatra. A to rychle. Ještě pár měsíců v tomhle domě a bude ze mě troska. Netvrdím, že předtím jsem měla neustále kluka, který by mě obskakoval, ale byla jsem alespoň mezi lidmi! Kde je moje bojovnost?! Tu jsem nejspíš nechala v Bradavicích. Kdyby mi tohle udělal někdo dřív, řekla bych mu, co si o něm myslím, a ještě ho nakopala do prdele! Ale teď? Nic. Nechám ho to udělat, a pak mu na to nic neřeknu. Na druhou stranu, co na to chcete říct? Skončil jsi u mě? Už za mnou nechoď? Jsi kretén? To by Morta určitě hluboce ranilo.

Na oběd jsem nešla. Nechtěla jsem ho vidět. Nechtěla jsem, aby se mě v nejbližší době dotýkal. A on by to dělal. Už od minulýho týdne sleduju tu změnu. Nedotýkal se mě jenom v posteli, ale i na chodbě, když jsme se potkali nebo během oběda. Například, když jsem ho potkala v knihovně. Vážně už si nepamatuju, co mi to tehdy říkal, ale stoupl si těsně ke mně a rukou mi přejížděl po zadku. Byla jsem z těchhle situací nesvá. Díval se na mě svým chladným pohledem a u toho mi osahával zadek. Vůbec mi to k němu nesedělo. Cokoliv, co by mohlo vyjadřovat nějaký emoce, mi k němu nesedělo. Během sexu se z něho stal úplně jiný člověk, alespoň pro mě. Čím déle jsme to spolu dělali, tím víc mi připadalo, že je jiný. Uvolněnější. Až do včerejška. Lidově řečeno "to fakt posral". V posledních dnech byl sex to jediné, na co se dalo těšit. Ten krásný pocit, když dosáhnete vrcholu... A on mi vzal i tohle!
Vzbudilo mě klepání na dveře. Zmateně jsem otevřela oči. Byla jsem ponořená ve studené vodě. Sakra! Usnula jsem ve vaně. Pěna byla dávno fuč, stejně tak teplá voda. Někdo vzal za kliku. Nemusela jsem být Einstein, aby mi došlo, kdo to je. Vzhledem k tomu, že v tomhle domě je jen jeden člověk. A to jeho majitel. Všechny svaly jsem měla ztuhlé. Nemluvě o mém jazyku. Než jsem se stihla rozkoukat, Mort byl v koupelně. Naštvaný, jak jinak. Musel si odemknout hůlkou. Proč se tady vůbec snažím o soukromí?
"Co se děje?" zeptala jsem se zmateně a snažila se probudit. Chtěl na mě vypustit svůj hněv, ale jakmile si všiml, že jsem rozespalá, pusu zase zavřel. A byl naštvaný ještě víc. No, ještě neměl zatnutý čelisti, tak na nejvyšší obrátky jsem ho ještě nevytočila. Všechno má svůj čas.
"Ty jsi tady spala?" naježil se. Předpokládala jsem, že je to řečnická otázka, tak jsem neodpovídala. Místo toho jsem vyndala špunt. Brr, to je zima. Nijak mě netrápilo, že jsem před ním byla nahá. Koneckonců nebylo to poprvý. Natáhla jsem se pro osušku a omotala si ji kolem těla. Chtěla jsem vykročit ven z vany, ale zastoupil mi cestu. "Zbláznila ses? Spát ve vaně?! Co kdybys zajela pod vodu?!" Protočila jsem oči - tohle jsem prostě potlačit nedokázala. Jo, utopit se ve vaně, ve který si nemůžu ani natáhnout nohy. Alespoň ten povzdech jsem včas zastavila. To by už Mort nemusel vydýchat. Natáhl ke mně ruce, ale odehnala jsem ho pryč.
"Vylézt dokážu sama," procedila jsem skrz zuby. "A neusnula jsem tady naschvál," dodala jsem vzápětí. "Co jste potřeboval?" zabručela jsem cestou ven z koupelny.
"Nebyla jsi na obědě," řekl a následoval mě do pokoje.
"Nebylo mi dobře," pokrčila jsem rameny.
"A nepřišla jsi ani na večeři."
"Ona už byla večeře?" řekla jsem si spíš pro sebe a podívala se na hodiny. No jo, sakra. Mám hlad. Tak proč tady tlacháme? Jdu na žvanec. Odhodila jsem osušku na zem a začala se převlékat. Mort se prudce narovnal. Takhle rychle jsem oblečená ještě nebyla. Poháněl mě strach z toho, že na mě každou chvíli skočí. Vzala jsem si na sebe svetr, protože jsem byla promrzlá a Mortův názor mi byl opravdu někde. Ještě jsem si odskočila na záchod a potom vyrazila do jídelny.
Čekal na mě před mým pokojem. Chtěl mě chytit za loket, ale šikovně jsem se mu vyhnula a pokračovala dál bez toho, aniž bych se na něj podívala. Slyšela jsem jeho kroky kousek za mnou. Zrychlila jsem. Kroky za mnou byly rychlejší. Ó, do jídelny budeme asi závodit. Schody dolů jsem brala
po dvou a divila se, že jsem si ještě nerozbila hubu. Pod schody jsem se rozběhla. Věděla jsem, že Mort se během obtěžovat nebude. Zaplula jsem na svoje místo a usmála jsem se. Znáte to. Taková ta dětinská radost, že jste někde první a ten za vámi vás nechytil. Chytil mě až u stolu, když jsem si nabírala brambory.
"Tohle už nikdy nedělej," zavrčel nebezpečně.
"Když mám hlad, tak se neznám,"snažila jsem se znít taky nebezpečně. Moc se mi to nepovedlo, ale i snaha se cení.
"Po večeři přijď za mnou!" Zatrnulo mi.
"Nepřijdu," řekla jsem chraplavě.
"Cože?" Zatnutý čelisti. Máme problém. Hlavně klid a žádný strach.
"Nepřijdu," zopakovala jsem tentokrát už rázně.
"Zopakuj to ještě jednou." Hlad mě přešel v momentě, kdy jsem se mu podívala do očí. Páni, takhle vytočený už dlouho nebyl. Odsunul židli, na který jsem seděla, od stolu. Na sucho jsem polkla. Vstala jsem, abych si nepřipadala tak malá a zranitelná.
"Nepřijdu, protože...." Zarazila jsem. Přišlo mi najednou divný mluvit před ním o menstruaci.
"Pořád čekám," připomenul se naštvaně a přitáhnul si mě k sobě. Přejel mi mráz po zádech, když jsem ucítila jeho ruku na mým zadku, která postupovala čím dál tím výš. Zatlačila jsem mu rukama na hrudník, aby ode mě odstoupil, ale ignoroval to.
"Protože stejně nemůžu mít sex!" řekla jsem ostře. Ruka se mi zastavila na zádech.
"Kvůli včerejšku? Udělal jsem ti něco?" řekl už míň naštvaně. O včerejšku se taky bavit nechci. To radši přejdu k tématu menstruace.
"I k vůli včerejšku," přiznala jsem. "Navíc jsem dneska ráno dostala měsíčky." Dobře. Teď jsem se styděla. Taky byste se styděli! No, říkejte někomu jako je on, že máte svý dny. Bylo mi to nepříjemný.
"Jsi si jistá?" zeptal se po chvíli ticha a mě málem trefil šlak. Jo, jsem si jistá! Už jsem párkrát menstruovala! Napadlo mě, že ten včerejší sex byl možná lepší než tohle. Každopádně to bylo rychlejší a hlavně u toho držel zobák.
"Jo jsem si jistá! Myslím, že s tím mám víc zkušeností než vy," řekla jsem kousavě.
"Měl jsem na mysli, jestli jsem to včera... Nepřehnal a nezpůsobil, tak-" Včas jsem ho zastavila. Merline, aspoň mě přestaň držet za zadek!
"Přehnal jste to, ale ne tak, že byste... Prostě se o tom nebudeme bavit! Jenom vám říkám, že dneska nic nebude!" řekla jsem jedním dechem. Musel vidět, že mi to není příjemný. Každopádně v té konverzaci pokračoval dál.
"Včera jsem se nechal unést, uznávám. Byl jsem rozčilený a ty jsi mě navíc vydráždila." Výraz "čumět jak bacil do lékárny" nebyl pro můj údiv dostačující. A to bylo jako co? Omluva? Sorry, že jsem tě
přehnul, ale mohla sis za to sama? Vážně, ať ze mě dá ty pracky pryč! Znovu jsem ho od sebe odstrčila. Nenechal se.
"To, že vás někdo nasere není moje věc! A když se neumíte ovládat, tak mi do pokoje ani nelezte," vyjela jsem.
"Nebudeš mi rozkazovat, kam mám chodit ve svém domě! A ty moc dobře víš, proč jsem se včera neudržel!"
"Jak to mám asi vědět?!" Znovu zatnul zuby.
"Nehraj si na andílka. Nebo jsi snas včera ráno byla nějaká jiná?!" zavrčel. Zavzpomínala jsem. Oh. To ho jako vytočilo? To je debil. Fakt. Včera ráno přišel za mnou do pokoje (v noci nebyl doma) a chtěl to dělat. Měla jsem hravou náladu... Dobře, dobře! Přiznávám, že z větší části se mi nechtělo do sexu a tak jsem ho... prostě jsem ho udělala pusou - naštěstí jsem včas vycítila, že bude a tak se udělal na břicho a ne do mojí pusy - to vážně nemám ráda. Pak někdo zazvonil. Fakt u nás včera někdo zazvonil! To bylo snad poprvý. Mort šel otevřít a pak se už neukázal. Tedy do večera... Vždyť se udělal, kde je problém?!
"Vy děláte, jako kdybych vás nedodělala!" řekla jsem svoje myšlenky na hlas. Nechápu to. Nechápu muže. A prý, že jsou složitý ženský.
"Chtěl jsem tě ošukat!" vyštěkl a přirazil mě ke stolu. "Celý den mi potom stál. Když pominu to, jak to byl na hovno den, protože to Abraxas posral... to je jedno... Přijdu domů a jdu do svýho pokoje, kde jsi měla být ty. A ty nikde! Místo toho se válíš v tom svým zasraným pokoji a čteš nějakou pitomou knížku a u toho na špulíš ten svůj zadek! Nevíš, jak málo mi chybělo k tomu, abych tě přetrhl vejpůl!" Strachy se mi rozklepaly kolena, ale ani v téhle situaci jsem nedokázala myslet rozumně. Místo toho, abych se bála o svůj život, jsem dumala nad tím, jestli někdy předtím řekl naráz tolik vět... Rozhodně nikdy nemluvil takhle sprostě. "A když jsem se konečně dneska uklidnil, stojíš tam přede mnou nahá a nakonec mi řekneš, že dneska sex nechceš! Ani sáhnout mě nechceš nechat!" pokračoval dál. To už jsem seděla na stole a on mi roztahoval nohy. Couvala jsem dozadu a byla jsem připravená docouvat až do kuchyně. Přitáhl si mě k sobě. Rozklepala jsem. Merline, snad to nechce udělat teď a tady. "Řekni něco!" zavrčel vztekle. V obranným gestu jsem mu chytila paže, abych ho udržela dál od sebe. Byl celý napjatý.
"Tak zaprvý, nemůžu za to, že to Abraxas posral," začal jsem pomalu a snažila se znít klidně. "Za druhý, když vám stál, měl jste si ho vyhonit a za třetí nevím, proč bych měla být ve vašem pokoji, když tam nejste! A nemůžu za to, že mám do prdele krámy!" rozjela jsem se taky. Fíha, naše první upřímná konverzace. Doufám, že jich nebude víc. Jako by nestačilo, že ten sex je divný. Konverzace o tom byla ještě divnější. Vlastně doteď jsem se s nikým tak otevřeně nebavila o sexu, stejně tak jako mi nikdo neříkal, že mu celý den stál. Mort se začal klepat. Vzteky. Pevně sevřel okraj stolu. Nevěděla jsem, co rupne dřív, jestli stůl nebo žilka na jeho čele. Raději jsem už nic neříkala. Stačilo, abych řekla jenom jedno jediný slovo a byl by ze mě mastný flek na zdi. Teprve teď jsem si uvědomila, že jsem včera měla štěstí. Dělat to s ním v tomhle stavu, vyváželi by mě v pytli na mrtvoly.
"Merlin ví, jestli vůbec krámy máš a i kdyby, to není důvod nemít sex," řekl ledově, když se trochu uklidnil. Zato já jsem dost zneklidněla.
"Mám, ale dokazovat vám to nebudu." Druhou část jeho věty jsem ignorovala.
"Proč? Bojíš se, že bych ti ublížil, kdybych zjistil, že mi lžeš?" Upřeně se mi díval do očí. To je ale blbec! Prostě mi není příjemný pomyšlení, že si ověřuje, jestli je skutečně mám! Copak to nechápe?
"Protože je mi trapně!" vyjekla jsem. Cítila jsem jak rudnu. "Tohle je intimní záležitost a vůbec, je trapný se o tom s vámi jen bavit! Natož, abyste... A upřímně? Navíc mi po včerejšku není příjemný, že se mě dotýkáte." No co? Když už jsme u té upřímnosti.
"Řekl jsem, že jsem to přehnal a už se to nebude opakovat."
"To jsem teda hnedka klidnější," řekla jsem ironicky. "Nemohl byste mě už pustit?" zeptala jsem se po chvíli ticha.
"Proč? Snad ti moje přítomnost nevadí?" ušklíbl se.
"Upřímně?" zeptala jsem se a naklonila se blíž k němu. "Sedím na řízku a už mi to docela vadí," řekla jsem vážným hlasem a potom na něj vycenila zuby. Nelhala jsem.
"Cože?" vydoloval ze sebe překvapeně. Takhle vykolejenýho jsem ho snad ještě neviděla. Trvalo to sice jen pár vteřin, ale ten jeho pohled stál za to. Promnul si oči a potom se na mě zase podíval.
"Asi tě pošlu na vyšetření k psychiatrovi," řekl zamyšleně.
"To není špatný nápad, a když už tam budete nezapomeňte objednat i sebe. Anebo můžeme rovnou zkusit párovou terapii," poradila jsem mu.
"Vsadil bych se, že ještě před chvílí jsi měla strach," ignoroval můj návrh a začal mě konečně pouštět.
"To je ta krásná věc na menstruaci, víte? Střídání nálad," poučila jsem ho. V duchu jsem se musela poplácat po rameni. Dobře jsem odvedla pozornost! Vypadá to, že vztek ho už přešel, alespoň z větší části.
"Ženský," zavrčel.
"Znáte to přísloví? S ženskýma je to těžký, ale bez nich to nejde," zeptala jsem se ho, když jsem si sundávala řízek z kalhot. Byl vepřový, takže mi to srdce zase tak moc netrhalo. Nic mi na to neřekl. Raději šel pryč. Dneska už je asi vytočený dost. Chtěla jsem se jít najíst, ale nedalo mi to. Doběhla jsem k němu a chytila ho za loket.
"Myslel jste to vážně? To, jak jste říkal, že se to už nebude opakovat?" zeptala jsem si tiše a snažila se nahodit psí pohled. Kývnul. Dívala jsem se mu do čí. Chtěla jsem z nich vyčíst, jestli říká pravdu. Jako vždy mi nic neprozradily.
"Večer přijď ke mně."
"Ale-" Nezajímalo ho to. Odešel pryč. Potřebovala jsem si do něčeho kopnout. Myslela jsem, že to pochopil.

Po vydatné večeři jsem si dala ještě vanilkovou zmrzlinu s čokoládovou polevou a šlehačkou. Nejsem si jistá, jestli se vyvalím do schodů. Nejhorší ze všeho bylo, že jsem měla chuť ještě na něco
slaného. Ne, už nebudu žrát! Stejně mi připadá, že tady akorát tak tloustnu! Jenom se cpu a nehýbu se. Možná bych měla začít běhat nebo cvičit. Takhle to dál nejde. Nemá cenu tady přemýšlet nad zítřkem. Musím se dovalit do svýho pokoje, převléct se a jít za Mortem. Můžu upřímně říct, že jsem připravena na všechno. Dala jsem si pár skleniček vína a musím přiznat, že mi to pomohlo, hodit se do pohody. Mám zlobivou náladu. Po cestě bych párkrát mohla nakopnout Nagyniho... Nebo ho venku přivázat na strom a udělat si z něj houpačku.
Oblékla jsem si na sebe domácí oblečení. Tepláky a tílko. Doufám, že jeho lordstvo neočekává, že se k němu dostavím v plný parádě. Nemusím být vymóděná, když jdu k němu do pokoje. Zaklepala jsem. Dvakrát. Co to je zase za hru? Chtěl, abych přišla. Jsem tu. Kde je on? Vešla jsem dovnitř, když už jsem sem vážila tak dalekou cestu. Nestihla jsem za sebou ani zavřít a už se ke mně plazil Nagyni a vztekle syčel.
"To by bylo, abys k tomu neměl blbý kecy," mávla jsem nad ním rukou a překročila ho. Chtěla jsem zavolat "Morte už jsem doma", ale myslím si, že by se na tom Mort moc nezasmál. Suchar jeden.
"Suchááár," řekla jsem směrem k Nagynimu. Narovnala jsem se. Možná jsem si tu poslední skleničku neměla dávat. No, ale zas tak hrozný to se mnou není. Napadlo mě, dát si žvýkačku, než jsem sem šla. Nemám ráda, když z lidí táhne alkohol. Zpozorovala jsem, že se v koupelně svítí. Nikdy jsem tam ještě nebyla. V jeho pokoji jsem byla jenom jednou a to mě do koupelny nepustil. Dveře byly jenom přivřený. Zatlačila jsem na ně a nakoukla dovnitř. Stál u umyvadla, okolo pasu měl osušku, a oplachoval si obličej. Strčila jsem hlavu víc do koupelny, abych si ji mohla prohlídnout. Snažila jsem se nekulit oči, ale moc mi to nešlo. Měl větší koupelnu než já pokoj! A to nebylo všechno. Vzadu u okna měl obrovskou vanu. Vešel by se do ní celý famfrpálový tým! Už se nedivím, že měl obavy, že se ve vaně utopím. Usnout v týle vaně, tak musíme volat potápěče, aby mě vylovili. Nejraději bych si do ní vlezla a relaxovala. Jenomže to mi nedovolí. Hm, koneckonců přes den většinou nebývá doma, ne? Jakmile zítra odejde, jsem tu jako na koni.
"Jsem tu," oznámila jsem zbytečně.
"Všiml jsem si," řekl ledově a prohlížel si mě.
"Chtěl jste, abych přišla," připomenula jsem mu, když nic neříkal. To mě tady chtěl, abychom na sebe koukali jak dvě leklý ryby?
"Chtěl," připustil. Přistoupil ke mně, jemně mě chytil za bradu a natočil si mě čelem k sobě. Ehm? Zkoumavě si mě prohlížel. "Ty jsi pila," obvinil mě zcela správně.
"Jak jste na to přišel?" nadzvedla jsem překvapeně obočí. A tak rychle. Vždyť jsem tu teprve pár sekund.
"Podle toho, jak se na mě díváš a jak se usmíváš." Zarazila jsem. Nakoukla jsem za Morta, abych se viděla v zrcadle. Fakt, že jo.
"A z vašeho výrazu soudím, že se v tomhle domě usmívat nemůžu," protočila jsem oči.
"Spíš jsem narážel na ten alkohol."
"Tak jsem se napila, no a co? Jsem nějak opilá? Nejsem. Jsem jenom v náladě."
"Nevidím důvod, proč bys měla pít sama a ve všední den."
"To jako fakt?" zasmála jsem. "Tak počkejte. Jsem tu zavřená jako vězeň. Když pominu to, že jsem tu každý den sama, ještě ke všemu tu bývám s přerostlou užovkou, která se mě snaží akorát vytočit! Nikam nemůžu. Nikdo nemůže sem. Nic se tu nedá dělat. Jediný kontakt s někým živým představuje můj snoubenec, se kterým jsem se samozřejmě dobrovolně zasnoubila," dodala jsem rychle a pokračovala dál. "A ten na mě buď jenom řve, protože ho v práci vytáčí na plný obrátky a on si pak vztek vylévá na mě, anebo mě šuká... A to dost zvláštním způsobem," ke konci jsem se zamyslela. Bohužel nahlas.
"Zvláštně?" zeptal se mrazivě.
"To je jediný, co vás z toho, co jsem tady řekla zajímá?" naježila jsem se a plácla ho po rameni. Když nad tím teď tak uvažuju, možná není nejlepší nápad říkat chlapovi, že sex s ním je zvláštní.
"Jak zvláštní?"
"Neosobní. Vlastně nechápu, proč mě u toho chcete. Kdybyste si pořídil nafukovací panu, vyjde to nastejno!"
"Já že jsem neosobní?" zavrčel.
"Nemůžeme tohle dořešit někdy jindy? Mě by spíš zajímalo proč jsem tady," změnila jsem téma. "Já jen, že jestli chcete sex... Já ho vážně dneska nechci a-"
"Nezavolal jsem tě sem kvůli sexu!" skočil mi do řeči.
"Fakt?" divila jsem se. "Tak to jsem nemusela tolik pít."
"To se ti sex se mnou protiví natolik, že jsi se musela opít?" naježil se.
"Ježiši, nepřekrucujte to! Moc dobře víte, proč jsem to udělala. Protože dneska jsem ho nechtěla a po včerejšku jsem naznala, že bude lepší, když si trochu pomůžu do nálady! A nejsem opilá!" vztekala jsem se. "A proč jste mě tady chtěl, když nechcete sex? Hádat se můžeme i během večeře."
"Chtěl jsem s tebou mluvit!"
"A o čem?" Celou dobu jsme mluvili se zvýšeným hlasem, ale neřvali jsme.
"O svatbě a o tom, že se budeš stěhovat."
"Cože? Kam?!"
"Do mého pokoje!"
"Ježišmarjá, co jsem zase udělala?!" povzdechla jsem si a promnula si oči.
"Proč bys hned měla něco dělat? Budeš moje žena a budeš se mnou spát v mém pokoji!"
"Proč? Takhle je to dobrý, ne? Když chcete sex, přijdete za mnou a pak si každý jdeme vlastní cestou."
"Nechci, abychom si po sexu šli každý vlastní cestou. Prostě si sem přenes svoje věci a tečka! A svatba bude v červenci! To je k organizačním záležitostem vše! Teď se vrátíme k tomu, že sex se mnou je divný a neosobní!" řekl jedním dechem a nasměroval mě do pokoje. Zabouchl za námi dveře do koupelny a šel ke skříni, kde si oblékl boxerky a volnější tepláky? To budou asi pyžamové kalhoty. Sjela jsem ho pohledem od hlavy až k patě. Byl pěkný, to jsem musela uznat. Sednula jsem si do křesla u krbu, ve kterém se překvapivě netopilo. Jak tady může běhat bez trička? Otřásla jsem se.
"Pojď za mnou," řekl a začal se hrabat v jedné ze skříněk. Nejistě jsem k němu došla. Z jedné ze zásuvek vytáhnul svetr a podal mi ho. Byla jsem z toho zaskočená, čehož si všiml.
"Co je?"
"Nic... Jen na to nejsem zvyklá," pokrčila jsem rameny a oblékla si teplý svetr. Byl mi velký. Musela jsem v něm vypadat jako pytel brambor.
"Na co zvyklá?"
"To je jedno," mávla jsem nad tím rukou. Přesunula jsem se zase zpátky ke křeslu a svalila se do něj. Hned jsem se cítila líp, když jsem věděla, že dneska nic nebude.
"Takže tobě náš sex nevyhovuje? Připadalo mi, že je to právě naopak." To byl nápad, říkat mu to. Mužská ješitnost je hrozná věc.
"Neřekla jsem, že mi nevyhovuje. Řekla jsem, že jste neosobní, to je rozdíl."
"Tohle mi budeš muset vysvětlit. Bude to nejspíš nějaká taková ta ženská záležitost." Přešel ke mně a naznačil mi, že mám vstát. S povzdechem jsem se přesunula na stoličku, na kterou si odkládal nohy.
"Není to ženská záležitost, ale lidská. A jenom mi to vyklouzlo. Nemusíme to vůbec řešit. Spíš bych chtěla ještě prodiskutovat tu záležitost s pokojem," odbyla jsem ho.
"Není o čem diskutovat. Podle tebe není osobní to, že tě dělám prsty?" vrátil se zase k jeho tématu. Merline, ten chlap nezná stud! Jak se o tom může takhle v klidu bavit? Neřeknu, kdybychom spolu byli delší dobu. Zaúpěla jsem.
"S orgasmem to nemá nic společného!" vypěnila jsem. "Merline, vy chlapy jste hrozní! Říkám, že je to dobrý - kromě včerejška samozřejmě. A proč najednou mám být s vámi v pokoji? Jste rád, když vypadnu od stolu, tak proč si mě tlačit ještě do pokoje? Vždyť se zabijeme!" přešla jsem zase ke svému tématu. Mám takový pocit, že dneska se k ničemu nedopracujeme.
"Nevím, jestli ti to už někdo řekl, ale manželé obvykle mají společnou ložnici."No nekecej. Protočila jsem oči.
"Vážně? Já myslela, že jsou to jen pomluvy," řekla jsem ironicky. "Myslela jsem, že mi budeme takový ti manželé, co spí každý zvlášť," řekla jsem už vážně.
"Nežijeme v osmnáctém století."
"Odkdy?" zavrčela jsem potichu.
"Tobě snad připadá, že žijeme v osmnáctém století?" přivřel nebezpečně oči.
"Merline kdepak! To bych vám musela říkat Pane a vykat vám!" podívala jsem se na něj všeříkajícím pohledem. Hm, čas vypadnout. Začíná tu být dusno. Takticky jsem se zvedla a byla připravena na rychlý ústup. Byla jsem v pokušení zasalutovat. Rozmyslela jsem si to při pohledu na něj. Nuž, dneska jsme se už navzájem naprudili dost. Má společenská povinnost je tím pádem splněná. "Dobrou," řekla jsem úsečně a zdrhala pryč. Problém nastal v momentě, kdy jsem vzala za kliku a ono nic. Zkusila jsem to ještě jednou, kdyby to náhodou byla chyba z mé strany. Nebyla.
"Postel máš támhle," podotkl ten samolibý hňup a otevřel si knížku. Zatrnulo mi. To jako už ode dneška? Vážně? Co by mu udělalo, kdyby mi dal den svobody navíc?! Navíc tady ani nemám svoje pyžamko. Když tak nad tím uvažuju, tak moje pyžamko mi bude v téhle zimě na nic. K mému spacímu tričku a kalhotkám si budu muset pořídit ještě kalhoty a mikinu... A celkově tu ještě nemám věci! Hlavně se mi ještě nechce spát.
"Nenecháme to na zítřek? Stejně tu ještě nemám věci." Podíval se na hodiny.
"Není ještě pozdě. To stihneš," řekl bez zájmu a zavolal skřítka. Chtěl mu rozkázat, ať sem přenese moje věci, ale zastavila jsem ho.
"Udělám to sama!" Alespoň nějak zaplácám čas. "Ale stejně je nemám kam dát," dodala jsem.
"Udělal jsem ti místo ve skříni a v komodě." Sakra. Přemýšlela jsem nad další výmluvou.
"Ehm, no já... není tu žádný praktický stoleček jaký mám v pokoji," napadlo mě.
"Jaký stoleček?" zvedl pohled od knihy.
"Takový ten, u jakýho se maluju. Ten s tím zrcadlem!"
"To se dá zařídit," řekl po chvíli.
"A je tu jen jedno křeslo," dodala jsem. Teď už mi začal věnovat svoji plnou pozornost.
"Je mi jedno, kolik výmluv si vymyslíš. Budeš tu. Ještě chvíli mě štvi a vykašlu se ti jak na stoleček, tak na křeslo," řekl s pohledem upřeným na mě.
"Náhodnou tohle jsem myslela vážně!" bránila jsem se.
"Proto jsem tě taky hned neposlal někam." Je to prostě mazel. Už se vážně těším na naše společný soužití. Co k tomu dodat?... A pokud se nezabili, žijí dodnes.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 Ela Ela | 23. listopadu 2014 v 15:42 | Reagovat

To je úžasný. Teda takhle intimní rozhovor bych od Mortyho nečekala:D rychle přidej další, je to super!:);)

2 bubble bubble | 23. listopadu 2014 v 16:09 | Reagovat

bomba, tyhle konverzace bych chtěla vést. :-D

3 Evuska Evuska | 23. listopadu 2014 v 18:54 | Reagovat

Život dává různé rány :-P skvělí díl.

4 moira moira | Web | 23. listopadu 2014 v 19:29 | Reagovat

love it!
Nepřijde mi divné, když partneři probírají, co od sebe v posteli chtějí, ale je to mega weird, když je to Morty. :D prosím, ať není další kapitola až za měsíc. .))

5 seannabell seannabell | 23. listopadu 2014 v 21:23 | Reagovat

Je to šupa. :D No ona ho vie tak oddrbať... :) prosím píš aj ďalej.

6 Sora Sora | 23. listopadu 2014 v 21:56 | Reagovat

Je to mroží :-D ... ten jejich rozhovor, prostě z něho nemůžu :D . Celá tahle povídka je mroží ... napiš rychle další díleček

7 Sarah Sarah | 23. listopadu 2014 v 22:33 | Reagovat

Tak yo je nejlepši! Žeru Morta:3
Gigi se mi s nim zamlouva mnohem vic než s Luciusem nebo Siriusem:o
Snad se brzy dočkame dalši kapitoly!!!!

8 Rose Rose | 23. listopadu 2014 v 22:47 | Reagovat

Tak tenhle díl mě dostal :-D
P.S. Na Eragona se moc těším. Už pociťuju menší absťák :-(

9 Gabux Gabux | 23. listopadu 2014 v 23:12 | Reagovat

Snad nejlepší jednorázovka ze všech co jsi zatím napsala s Mortym. Ikdyž všechny jsou skvělé tak tahle je nejlepší :D rychle další prosííím! :D

10 Petra Petra | 24. listopadu 2014 v 2:15 | Reagovat

Opravdu povedená povídka! Vždy se moc těším na přidání další kapitoly. Snad bude i jednorázovka popisující jejich svatbu. Na to se opravdu těším.
Jen tak dál! Skvělá práce!

11 Saskie Saskie | 24. listopadu 2014 v 7:58 | Reagovat

Souhlasím se Sarah....žeru Morta...:3 Doufám že bude brzy pokračování.....a že těch jednorázovek bude ještě hodně....? :) :3 :)

12 Camille Camille | 24. listopadu 2014 v 14:39 | Reagovat

Awwww, oni budou spoleu v posteli:D
Budou, že jo?:o
Doufam že jo:P
Souhlasim s Sarah a Saskie -> Mort je boží!:3
Těším se na dalši kapitolu!!^^

13 Eve Eve | 24. listopadu 2014 v 16:56 | Reagovat

Super! :-D pokud se nezabili žijí dodnes :-D  :-D  :-D

14 kačíííííííííí kačíííííííííí | 24. listopadu 2014 v 18:26 | Reagovat

Skvělý, skvělý, skvělý... Líbí se mi to mooc a pořád víc. Doifám,že co nejdřív bude pokračko. :D

15 Sinead Sinead | 24. listopadu 2014 v 21:57 | Reagovat

úplne som zostala šokovaná tou svadbou :-D som nečakala že to naozaj príde :-D a samozrejme ako starý romantik čakám na to bozkávanie :-D

16 Denny Denny | 25. listopadu 2014 v 16:25 | Reagovat

Tohle...! TOHLE!! Tohle mi nedělej, smála jsem se nahlas tak, že mí drazí předrazí rodičové chtěli zavolat doktory :D
Tak tahle jednorázovka byla totálně ultramegaboží a superďábelskykrutopřísná (ach, čeština pláce :'( )
Moc se těším na další (a já věřím, že on by Eragon ještě nějakou dobu počkal, hint, hint :D )

17 lu lu | 25. listopadu 2014 v 21:30 | Reagovat

Tohle je nehorázná bomba! fakt že jo! Poprvé mi Morty připadá lidský! :D A taky se mi líbí to, že je to naopak: ženská ho nechce (žádná novinka :D), ale on ji uhání, doslova! :D Chlapi a neosobní záležizosti :D Miluju tvůj styl psaní, jsi jedna z mála autorek, která nikdy svým humorem a zápletkou nezklame! :D ♥ Těším se už moc na další! :)

18 Arya Arya | 27. listopadu 2014 v 19:24 | Reagovat

Boži!
Doufam že bude brzy dalši kapitola:-D
Kam se hrabou Lucius a Sirius:-D

19 Mais Mais | 28. listopadu 2014 v 21:28 | Reagovat

Perfecto! ^^ Miluju tuhle jednorázovkovací záležitost :D

20 Steffie Steffie | Web | 30. listopadu 2014 v 22:01 | Reagovat

Na Eragona už se moc těším :D A na další jednorázovku ještě víc :D

21 kacka kacka | 6. prosince 2014 v 21:48 | Reagovat

Paradni, tesim se na dalsi povidku! Snad bude stejne dobra jako ta predesla!

22 Armen Sangmanová Armen Sangmanová | 10. prosince 2014 v 23:59 | Reagovat

Super! Už se těším na další :D :)

23 Kat Kat | 11. prosince 2014 v 23:55 | Reagovat

Parada! Už senemuzu dockat pokracka:3

24 eší eší | Web | 15. prosince 2014 v 19:48 | Reagovat

Ahoj... mohla bych se zeptat ??
Nevíte někdo kde seženu seriál Robin Hood česky díky moc :)

25 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 16. prosince 2014 v 21:34 | Reagovat

[24]: Dá se stáhnout na ulozto.cz :-)

26 eší eší | Web | 18. prosince 2014 v 18:20 | Reagovat

[25]: Tam je právě jen anglicky :( Já myslela jestli je někde přímo česky nebo přímo s titulkama :) Mě tam totiž titulky nejdou dát :( Pokud to někdo máte nemohli by jste ho tam dát prosím ?? Strašně moc bych ho chtěla vidět :)

27 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 19. prosince 2014 v 17:18 | Reagovat
28 eší eší | Web | 19. prosince 2014 v 19:02 | Reagovat

[27]: Jé ajo :) Moc moc děkuju :)

29 Tári Tári | 20. prosince 2014 v 13:53 | Reagovat

Lol. Tak ten rozhovor s Mortem mě dostal :-D
P.S. Kdy bude Eragon? Byla by škoda, kdyby jsi s tím sekla :-(

30 Kaja Kaja | 21. prosince 2014 v 18:17 | Reagovat

Ooo boži:33
Pokračuj, už se moc těšim na dalši:p

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama