close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka čtvrtá 1/2

24. prosince 2014 v 10:41 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Původně jsem měla v plánu přidat ještě Eragona, ale jelikož jsem měla předtermíny, tak jsem nestíhala psát. No ale Morty na Vánoce prostě chybět nesmí :) Doufám, že se vám tento díl bude líbit a přeji vám šťastné a veselé Vánoce. :)


Dneska to bylo porpvé, kdy jsem vstala dřív než Mort. Stejně jsem celou noc nespala a jenom sebou házela ze strany na stranu. V jednu ráno jsem to vzdala a šla si na chvíli sednout do knihovny číst si. Kdybych se v posteli mrskala jako kapr na suchu až do rána, mohla by Mortovi rupnout cévka a ve vzteku by mě umlátil polštářem. Vzhledem k tomu, že jsem měla ještě hodinu čas, napustila jsem si vanu. Vana byla jediné pozitivum, které tahle společná ložnice měla. Možná by mi ani nevadilo, kdyby si Mort nechal svůj pokoj a mě přestěhoval do koupelny.

Rozvalila jsem se po celé vaně a zavřela oči. Tohle jsem po probdělé noci potřebovala. Nemohla jsem spát. Vzteky. Překvapivě. Má vůbec cenu říkat, kdo za to mohl? Stejně to všichni víme. Nechápu, s čím má problém. Proč bych nemohla jít dělat OVCE?! Proč? No tak proč?! Sedm let se učím jako idiot jenom proto, abych v posledním ročníku odešla a neudělala zkoušky! Nádech. Výdech. Pravda je, že tohle mě štve už delší dobu. Nevím proč, ale naivně jsem si myslela, že Morta nakonec obměkčím a on mi dovolí na ty pitomý zkoušky jít. Dneska mí drahocenní spolužáci skládají zkoušky a mě čeká jenom stereotypní den, během kterého se budu snažit nenarazit na svého snoubence a nevyškrábat mu oči! Super. Vrchol mého života.

Nerada jsem opouštěla své útočiště, ale jednak jsem se začala rozpouštět a jednak se nám za chvíli vzbudí "Mistr". Musela jsem se ušklíbnout při vzpomínce na Mistra. Prý Mistr. Málem jsem se sklácela na zem, když ho tak Bellatrix oslovila. Minulý týden jsme byli u Blacků. Co si budeme vykládat, byl to zážitek na celý život. Od trapného ticha mezi mnou Luciusem a Narcisou, přes uřvanou Blackovou, uslintaného Rudolfuse až po nenávistou Bellatrix... Luxusní večeře. Vážně se těším na druhé kolo, které se bude příští měsíc konat pro změnu u nás doma. Alespoň budu na domácí půdě - relativně. Ještě se musím vrátit k Bellatrix. Nevím, jestli to byl čistě můj dojem, ale připadá mi, že je čím dál tím víc vadná. A děsivá. Byla bych se potrhala smíchy, když Morta oslovovala "Mistře", ale v jejím výrazu a tónu bylo něco děsivého. Doslova psycho. Vím, že jsme se nemusely i dřív, ale teď mě doslova nenáviděla. Víc než to... Neexistuje snad pro to ani slovo. Schválně jsem pozorovala Morta, jak na její posedlost jeho osobou bude reagovat. Všechno má přeci své meze, ne? Bohužel jsem se nedočkala žádné odezvy. I když na druhou stranu, nikdy jsem se jí nedočkala, tak proč zrovna teď? Jestli tahle chvíle někdy nastane, určitě si to někam zapíšu. Což mi připomíná, že si chci pořídit deníček. Musím si svoje myšlenky alespoň někam zapsat, když už o nich s nikým nemůžu diskutovat.

Minulý týden jsem se snažila vyzpovídat ze svých pocitů Nagynimu. Bezvýsledně. Chvíli na mě civěl a zlověstně syčel, potom se odplazil na zahradu a do večeře o něm nikdo neslyšel. Chlapi - je jedno, jestli je to savec, plaz nebo hmyz mužského pohlaví, všichni jsou stejní. A jeden z nich mi právě leze do koupelny. Omyl. Dva z nich. V čele se vlnil Nagyni a za ním v těsném závěsu šel Mort. A tímto mi končí klidná koupel. Naštěstí byla voda už skoro studená, takže mi to srdce zas tak moc netrhalo. Vypustila jsem vodu a obalila se osuškou.
"Dobrý ráno," řekla jsem rozmrzele, když jsem procházela kolem Morta, který si šel čistit zuby. Kývnul
na mě, tak jako to dělá každé ráno. Využila jsem toho, že je Mort v koupelně, rychle se oblékla a vypadla ven. Jak jste určitě pochopili, snažím se s ním být v našem pokoji, co nejméně to jde. V noci bohužel na výběr nemám. Jednou jsem zkusila "náhodou" usnout v knihovně. Nevyšlo mi to. Mort tam přiběhl se svojí pulzující žílou na čele a bylo, lidově řečeno, po prdeli. Od té doby spím poctivě vedle svého snoubence, i když jsem z toho nervózní. Pamatujete, jak jsem říkala, že je sex s Mortem divný? To i usínání vedle něj. Nejraději bych se vrátila do svého pokoje. Třeba brzy pochopí, že sestěhovat nás do jednoho pokoje, byl jeden velký omyl. Chybí mi ty chvíle, kdy si po sexu zapálil... A pak vypadl z mého pokoje! Teď tam jsme spolu a odcházet musím většinou já. Dřív jsem měla ráda, když jsem se mohla po sexu přitisknout ke svému příteli, ale v případě Morta jsem si to nedokázala představit.

Stihla jsem se upravit včas. Mort vešel do pokoje ve chvíli, kdy jsem já odcházela. Tak se mi to líbí. V jídelně jsem si sednula na své místo a ukradla mu noviny. Mistr dorazil pět minut po mně, řádně oblečený a oholený. Nevšímala jsem si ho a dál luštila křížovku. Skřítka mi donesla mátový čaj a jeho lordstvu kafe.
"V noci jsi nespala," přerušil to krásné ticho, které mezi námi panovalo.
"Všimla jsem si."
"Pamatuji si, že jsi nedávno měla proslov o tom, že se tady nemáš s kým bavit, kromě mě a vzhledem k tomu, že já tě ignoruju, nebo mluvím ironicky a nic, co řekneš neberu vážně, není to žádná výhra. A přitom ty děláš to samý. Měla by ses rozmyslet, co chceš," potemněly mu oči. Položila jsem hrneček na stůl a vševědoucně se na něj podívala.
"Bylo to před třemi dny a teď mluvím sarkasticky, protože vím, že mě nepřímo za něco seřvete. A já vím, co chci. Vypadnout z tohohle domu, abych si mohla povídat s normálními lidmi."
"Minulý týden jsi z tohohle domu vypadla a nepřipadalo mi, že by ses s ostatními u Blacků bavila."
"Tak znovu. S normálními lidmi," kladla jsem důraz na každé slovo. Chtěl něco říct, ale skočila jsem mu do řeči. "Ruku na srdce. Opravdu vám připadá Bellatrix normální? Nebo stará paní Blacková? Jakmile tu ženskou slyším, naježí se mi vlasy na hlavě," otřásla jsem se.
"Když se ti to nelíbí, můžeš příště zůstat doma."
"To je mi teda výhružka, vzhledem k tomu, že oni mají přijít sem," podívala jsem se na něj jako na idiota.
"Tím jsem myslel, že můžeš zůstat v pokoji."
"Taky tam zůstanu," ujistila jsem ho.
"To bude příjemná změna, že?" ušklíbl se.
"V ložnici se má spát. Spím tam? Spím. Takže kde máte zase problém? Nebo víte vy co? Mě to nezajímá. Nechci se po ránu takhle hádat. Necháme to na oběd, co vy na to?"
"Kdo se tady hádá? Jenom s tebou konverzuji. A nemluv se mnou tím tvým drzým tónem." Zhluboka jsem se nadechla a napila se čaje. Nechápu, jak jsem dřív mohla žít bez téhle ranní idylky. Dopila jsem čaj a začala si mazat toust. Mort na mě bez mrknutí oka civěl. Snažila jsem se ho ignorovat, ale nešlo to. Začala jsem mu jeho upřený pohled oplácet. S jediným rozdílem. Mrkala jsem u toho (protože to normální lidi dělají). Koukali jsme na sebe beze slova snad deset minut. Pak mě to přestalo bavit a začala jsem věnovat pozornost zase jídlu. Co mu zase je?
"Jsi zase uražená?" zeptal se, když jsem mu přestala věnovat pozornost.
"Ne. Jenom jste řekl, že s vámi nemám mluvit drzým tónem, tak nemluvím," vysvětlila jsem mu slušně.
"Ještě štěstí, že mám tak poslušnou snoubenku."
"Dneska jste nějak dobře naladěný. Kdo umřel?" nadzvedla jsem tázavě obočí.
"Stačí se dobře vyspat. Což bys věděla, kdybys místo spánku po nocích nevířila v domě prach."
"Vy děláte, jako kdybyste tady každý den běhal s prachovkou," řekla jsem ironicky. "Nemohla jsem spát," dodala jsem, když jsem si všimla jak mu ztvrdly rysy. Dobře budu se snažit o normální konverzaci, i když v našem případě normální konverzace znamená ticho.
"Kde jsi v noci byla?"
"V knihovně. Četla jsem si."
"Tak jako minule?" ušklíbl se.
"Ne," zamračila jsem. "Chtěl jste normální konverzaci, tak to nekažte, když se tak snažím!" zabručela jsem mrzutě a hrála si prázdným talířkem.
"V kolik ses vrátila do pokoje?" pokračoval ve výslechu.
"Kolem čtvrtý ráno," pokrčila jsem rameny.
"A proč jsi vůbec nespala?" Říkal normální konverzace a ne výslech!
"Prostě jsem nemohla usnout," pokrčila jsem rameny. "Už můžu jít?"
"Spěcháš snad někam?"
"Ještě jsem nerozvířila prach v druhém patře, tak bych to měla jít napravit," vypadlo ze mě dřív, než jsem se stihla zastavit. "To byl vtip. Vtipkovat snad můžu, ne?" snažila jsem se to napravit.
"Tak to tě nebudu rušit, když máš tolik práce. Sice jsem ti chtěl navrhnout, jestli se mnou nechceš jít na Příčnou, ale nebudu ti kazit plány," ušklíbl se. Koukala jsem na něj jak poslední brambor. V duchu jsem si snad desetkrát zopakovala jeho větu. Mluvil o Příčné ulici a o mně? V jedné větě?
"Merline, málem jsem vám to uvěřila," řekla jsem po chvíli přemýšlení.
"Myslel jsem to vážně."
"To říkáte jen proto, že teď máte jakoby důvod, proč tam nemůžu jít. Kdybych předtím neřekla to o víření prachu, tak byste to neřekl. Nejsem blbá."
"Chtěl jsem ti to navrhnout. Copak je tak těžký tomu uvěřit?" podíval se na mě a čekal na moji reakci.
"Samozřejmě, že je. Milionkrát jsem prosila o to, že někam chci jít a vy jste mě vždycky poslal do háje... takže ano, divím se."
"Jinými slovy. Ty bys byla ochotná přesunout svoje dosavadní plány na jindy a dneska jít na Příčnou?"
"To se mě jako vážně ptáte? Nebo mi dáváte takovou tu blbou naději a nakonec mi řeknete, že to byl jenom vtip?"
"Ptám se."
"Víte, že bych šla."
"Budeš schopná se do hodiny připravit?" Překvapeně jsem otevřela pusu. On to myslí vážně?
"Ehm, budu," řekla jsem zamyšleně. To je divný. Proč by mě bral ven? Není to třeba nějaká léčka? Třeba se přemístíme úplně někam jinam a tam mě v klidu zabije bez toho, aniž by si zašpinil koberec.
"Nevypadáš zrovna moc nadšeně. Čekal bych víc, když už bůhvíjak dlouho prosíš, ať ve vezmu mezi lidi."
"Já jen..."
"Co?"
"Proč teď? Udělala jsem něco špatně? Chcete se mě zbavit? Prodat na trh s bílým masem?" přemýšlela jsem na hlas.
"Takže když muž chce ženě udělat radost, dělá to jen na oko, aby se jí později mohl zbavit?" nadzvedl tázavě obočí.
"Nebavíme se o nějakým hypotetickým muži, ale o vás," připomněla jsem mu. "Vy takový věci neděláte, takže za tím hledám něco jinýho."
"Měla by ses rozmyslet, co vlastně chceš. Chtěla jsi někam jít. Máš tu možnost. Ale jestli nechceš, tak to řekni rovnou. Nemusíš tady kvůli tomu vymýšlet výmluvy."
"Chci jít. Jsem jenom překvapená, to je všechno."
"Jdi se převléct," rozkázal a zmizel do salónku. V mrákotách jsem došla do naší ložnice. Nemůžu tomu uvěřit. Půjdu ven. Chce se mi radostí brečet. Hlavně klid! Ještě tam nejsi. Pořád mě tu může nechat. Dokud nebudu stát na Příčný, ničemu nevěřím.

Oblékla jsem si své oblíbené letní šaty, rozpustila vlasy a namalovala se. Chci vypadat hezky, když už jdu mezi lidi. Skřítka mi je trochu navlnila. Vypadalo to úžasně. Do předsíně jsem přišla o něco dřív, aby mě tady nenechal s výmluvou, že jsem přišla pozdě. Bylo devět hodin a on nikde. Říkal za hodinu, ne? Čekala jsem tam skoro čtvrt hodiny a Mort pořád nikde. Opět se mi chtělo brečet. Tentokrát to radostí opravdu nebylo. Nechápu, jak jsem mu mohla naletět. Hlavně, že si říkám, že se nesmím radovat předčasně.
"Rozmyslela sis to?" ozvalo se za mnou, zrovna když jsem se začala vracet do pokoje.
"Ne, myslela jsem, že jste mě tu nechal a neměla jsem v plánu tady na vás čekat celý den."
"Georgiano, Georgiano. Nejsem takový hulvát, za jakého mě pokládáš."
"A já nejsem malá a blbá holčička, za kterou mě pokládáte, takže jsme si kvit." Na to už mi nic neřekl. Chvíli se na mě upřeně díval a pak ke mně beze slova natáhnul ruku. Srdce mi poposkočilo radostí. Merline, já vážně vypadnu z tohohle baráku. I kdyby mě nevzal na Příčnou, koho to zajímá? Hlavně, že tam nebudou zelený stěny a Nagyni.
Nemohla jsem uvěřit vlastním očím. Doopravdy jsme se přemístili na Příčnou! Kdyby do mě Mort nedrcnul, stála bych před Děravým kotlem do Vánoc. Nabídnul mi rámě. Nejraději bych se rozběhla po ulici a jeho nechala daleko za sebou, ale taky by to mohla být ta poslední věc, kterou v životě udělám. Chytla jsem se a nechala se vést. Nemohla jsem se nabažit pohledu na lidi pobíhající po ulici. Jako kdybych se probudila z nekonečně dlouhého snu.
"Georgiano!" zaslechla jsem vedle sebe nespokojený hlas.
"Hm?" zamrkala jsem. Úplně jsem na něj zapomněla. Podívala jsem se, kam mě to vůbec dovedl. Ah, Slug. Myslela jsem, že přísad do lektvarů má doma až až.
"Mluvím s tebou."
"Promiňte, zamyslela jsem se. Co jste říkal?" Něco mi říká, že příštích pár hodin budu hodná. Doufám, že tu budeme dlouho. Jestli sem šel jenom pro přísady do lektvarů a pak zase zpátky, tak mě trefí šlak.
"Musím si vyzvednout pár přísad a potom potřebuju zajít k Madam Malkinové."
"Dobře," pokrčila jsem rameny.

Připadala jsem si nesvá. Mort byl očividně zvyklý, že mu všichni a všude věnují veškerou pozornost, ale já z toho byla trochu na rozpacích. Myslím, že jsem to kryla docela dobře. Jakmile všichni vlezli do prdele Mortovi, měli tu tendenci, lézt i do té mojí. Nenechala jsem je. Mě nikdo sladkými řečičkami neopije. Madam Malkinová mě pořád obletovala a nejraději by mi prodala celý krámek i se svými zaměstnanci. Odmítla jsem snad sto hábitů než jí došlo, že žádný hábit doopravdy nechci. Pozorovala jsem, jak opatrně krouží kolem mého snoubence. Bála se ho, i když se to snažila skrýt. Doufám, že já své rozpaky skrývám lépe, než ona svůj strach. Mezitím, co se Malkinová modlila k samotnému Merlinovi, aby nic nepokazila, já se procházela po obchodě a okukovala zdejší modely společenských šatů. To už bylo něco jiného. Hábity, ať si klidně nechá, ale ty tmavě modré šaty bez ramínek mi braly dech. Špatné nebyly ani ty žluté, které se zavazovaly za krkem. No jo no, ženská se ve mně nezapře. Nakupovat bych mohla do zbláznění. Mít tak peníze... Možná mám ještě u Gringottů účet! Hm, ale nemám klíč, takže nic.
Madam Malkinové musel spadnout kámen ze srdce, když jsme vypadli. A mně koneckonců taky. Celou dobu, co jsme tam byli, si mě prohlížela. Připadala jsem si jako opička v zoo. Celkově na mě všichni nějak moc koukali.
"Nevadilo by vám, kdybychom se stavili v knihkupectví?" zeptala jsem se nejistě. Nevěděla jsem, jestli má nějaký program.
"Potom, teď musíme ještě do klenotnictví. Vybral jsem nám snubní prstýnky. Musíš si ho zkusit." Koukala jsem na něj jako bacil do lékárničky. Cože, že?
"Aha,"vysoukala jsem ze sebe nakonec. Proto mě vzal s sebou. Nechtělo se mu sem lítat víckrát. Takhle to zkusím a je to. "Ehm, k tomu mám dotaz," dodala jsem po chvilce přemýšlení.
"Jaký?"
"Prosím, řekněte mi, že na nich nebude nic zelenýho," hodila jsem na něj zoufalý pohled.
"Nebude na nich nic zeleného," řekl bez zájmu.
"A říkáte to proto, že jsem vám řekla ať to řeknete, anebo to tak skutečně je?"
"Doopravdy tam není nic zeleného. Jsou to obyčejné snubní prstýnky. Žádný kýč."
"Díkybohu," zašeptala jsem si pro sebe. Varoval mě pohledem. "Ano, vím jak se mám chovat," řekla jsem dřív, než stihnul něco říct.
"Ještě jsem nic neřekl."
"Ani jste nemusel."
V klenotnictví mě přepadl smutek. Když jsem tak koukala na naše prstýnky, došlo mi, že se z toho asi doopravdy nevykroutím a Mort nevypadá, že by plánoval v nejbližší době natáhnout bačkory. Celou dobu jsem se na prodavače zářivě usmívala, i když do smíchu mi nebylo. No, alespoň že má vkus. Vybral doopravdy hezké stříbrné prstýnky (taky stály majlant).
"Počkej tady chvíli na mě. Musím si ještě něco vyřídit," kývnul naproti, kde stál nějaký muž a pozoroval nás. "Zůstaň tady. Budu jenom naproti, tak nevymýšlej žádný blbosti," řekl mrazivě.
"Počkám tady," ukázala jsem k vedlejšímu obchodu.
"Georgiano, myslím to vážně. Jestli něco zkusíš, tak si mě nepřej!"
"Vždyť nikam nejdu! Nemusíte na mě hned tak vyjíždět!" Stisknul zuby, ale nic neřekl.

Mort a jeho kumpán stáli hned naproti mně a o něčem živě diskutovali. Malý čertík, který mi seděl na rameni, mi našeptával, ať vezmu roha. Lákavá nabídka, ale neuběhla bych ani deset metrů a už bych měla naštvanýho Morta za krkem. Rozhodla jsem se, že je budu ignorovat, proto jsem se k nim otočila zády a začala si prohlížet výlohu. Ani jsem si neuvědomila, že stojím u Kouzelnýho zvěřince. Zpoza výlohy mě sledovaly sovy a kočky. Škoda, že tu nemají i psy. Mám je moc ráda, ale doma mi je nikdy nedovolili a ve škole jsme je mít taky nemohli. Navíc kouzelníci upřednostňovali kočky. Jedna mourovatá na mě zrovna koukala skrz výlohu a protahovala. To je aspoň domácí mazlíček! Žádný pitomý had! Kočky jsem nikdy nijak moc nevyhledávala, ale teď bych za jednu vraždila. Chlupatý domácí zvířátko, to by byla paráda. Nic, co se svléká z kůže, potom ji nechává po celým domě a vypadá to, jako použitý kondom. Chtěla jsem se jít podívat dovnitř, jenomže odejít jen tak, to by se Mortovi nemuselo líbit. Otočila jsem se zpátky jejich směrem a čekala, až se na mě Mort podívá. Jakmile jsme navázali oční kontakt, naznačila jsem, že chci jít dovnitř. Chvíli na mě bez mrknutí oka koukal, ale nakonec lehce kývnul. Samozřejmě, že nezapomněl na svůj varovný pohled. Protočila jsem oči a šla dovnitř.
Svého rozhodnutí jsem zalitovala téměř okamžitě. Nestihla jsem za sebou ani zavřít dveře a vrazil do mě můj otec.
"Koukejte kam jdete!" zasyčel podrážděně.
"Tebe je vždycky radost slyšet," povzdechla jsem si a uhnula mu z cesty, aby mohl konečně vypadnout. Nebudu si kazit den jeho přítomností.
"Co tady děláš?" zeptal se, když si uvědomil s kým se to srazil.
"To, co se v obchodech obvykle dělá," řekla jsem ledově tak, jak jsem odkoukala od Morta. Otočila jsem se na podpatku a zamířila ke kleci s kočkami. Otec mě chytil za loket. "Dej tu ruku ze mě pryč," zavrčela jsem nebezpečně.
"Být tebou, dávám si pozor na jazyk, když s tebou není tvůj snoubenec. Mohlo by tě to mrzet," varoval mě.
"Mě v životě mrzelo už hodně věcí, ale tohle mezi ně určitě patřit nebude," ujistila jsem ho.
"Nezapomněl jsem na naše poslední setkání. Předpokládám, že tě nenechal jen tak bez dozoru. Vyřídím si to s tebou, až budeš sama. Zajímalo by mě, jak bojovná budeš potom," ušklíbl se.
"Děje se něco slečno?" ozval se nesměle muž stojící za pokladnou.
"Nic se neděje," usmála jsem se na prodavače, ale tomu zničehonic zmizel úsměv z tváře, někoho pozdravil a najednou měl moc práce s počítáním galeonů. Otec povolil sevření.
"Rád jsem tě zase viděl Georgiano," řekl otec úplně jiným tónem, než kterým se mnou doposud mluvil. Proč? Protože do obchodu vešel Mort a moc přívětivě se zrovna netvářil. Nic jsem mu na to neřekla. Raději jsem šla k těm klecím. Nemusím slyšet, jak otec leze Mortovi do zadku.
Prohlížela jsem si mourovatou kočku, když jsem si všimla, že mají i koťátka. Byla moc roztomilá. Pravý opak Nagyniho. Zaujalo mě jedno černé. Mělo krásná modrá očka. Chtěla jsem si ho vytáhnout z klece a pochovat si ho, ale to už byl u mě Mort. Připadalo mi, že je naštvaný. Nejspíš ho rozzuřil rozhovor s tím mužem. Nevypadal bůhvíjak nadšeně.
"Jdeme," zavelel. Hodila jsem rychlý pohled na koťátko a pak na Morta. Následně jsem nahodila štěněčí výraz. Chci kočičku.
"Už doma jedno zvíře máme," řekl dřív, než jsem stihla vznést svůj návrh.
"Vy máte zvíře. Proč taky nemůžu mít jedno já? Víte jaký byste měl ode mě klid? Jak bych byla milá?" začala jsem vyjednávat.
"Řekl jsem, jdeme!" řekl nebezpečně.
"Fajn," řekla jsem uraženě. Naposledy jsem se podívala na koťátko. Hurá zpátky domů k Nagynimu.
Neměla jsem do toho pitomýho obchodu chodit. akorát mě to rozesmutnilo. Stejně by to byl špatný nápad. I kdyby mi to Mort dovolil, co Nagyni? Ten by zívl a kočka by byla v trapu.
"Co ti chtěl tvůj otec?" přerušil ticho, které mezi námi panovalo. Pokrčila jsem rameny.
"To co obvykle," řekla jsem bez zájmu.
Domů jsme přišli kolem jedné hodiny odpoledne. Byla jsem příjemně unavená. Venku začalo být hrozné dusno a vypadalo to, že k nám odpoledne dorazí bouřka. Mort si v Příčné vyřídil ještě několik pochůzek. Všude jsem chodila s ním. Do knihkupectví jsme nakonec nedošli. Bylo mi horko a navíc jsem už ani neměla náladu. Víc než nesnesitelné horko mě unavilo to neustálé předstírání, jak je všechno v pohodě a jsem s Mortem šťastná.

Oběd proběhl v tichosti. Vycítila jsem, že Mort není moc v náladě. Jelikož se ukázalo, že dneska bude pracovat doma, zdekovala jsem se z domu. V Anglii není moc dnů, kdy je takhle hezky, proto jsem se šla vyhřívat na zahradu. Většinu času jsem strávila v bazénu, protože na sluníčku se nedalo vydržet. Seděla jsem na vyvýšeném místě v bazénu a relaxovala, když přišel Mort. A teď se podržte... V kraťasech. Málem jsem do bazénu upustila skleničku s džusem. Přišel se taky zchladit. Vlastně se mu ani nedivím. Na Příčné jsem byla v lehkých letních šatech a umírala jsem. On tam byl v hábitu. Muselo mu být šílené teplo. No nic, střídání stráží. Dneska jsme spolu byli až až. Chtěla jsem vylézt ven, ale zastoupil mi cestu. Vlezl za mnou do vody a donutil mě couvat dozadu. Byla jsem už na kraji schůdku. Strkal mě pořád dál. Zamračila jsem. Zkoumala jsem kudy ho obejít. Ušklíbl se a prachsprostě do mě strčil. Vztekle jsem se vynořila.
"Gentleman za každých okolností," ušklíbla jsem se pro změnu já. Mort ke mně mezitím došel. Já jsem musela šlapat vodu. Kdybych si stoupla na dno, šlo by mi vidět akorát tak čelo. Mortovi sahala voda nad hrudník. Měla jsem v plánu ho nějak obeplavat, ale nestihla jsem udělat ani jedno tempo a už mě držel. Přitáhl si mě k sobě.
"Ty jsi ještě uražená kvůli tý kočce?"
"Nejsem."
"Takže se mi nevyhýbáš?" zeptal se ledově.
"Vyhýbám se vám od tý doby, co jsem tady. S kočkou to nemá nic společnýho," ignorovala jsem jeho tón. Vždycky mi přejde mráz po zádech, když mluví tímhle tónem.
"Budeš moje žena a budeš se mnou! Jsi moje, konečně si to uvědom!" zúžil trochu oči. Br, najednou tu je pěkná zima.
"Vždyť jsem s vámi." Občas. Příležitostně. Když je čas... "Nebo si tu snad připadáte sám?" nadzvedla jsem tázavě obočí. Dobře, teprve teď nebezpečně zúžil oči. Povzdechla jsem si. On si chce povídat. Kdy se nám to takhle otočilo?
"Georgiano, varuji tě. Mám jen jedny nervy. Jednoho dne přestřelíš a budeš toho litovat."
"Merline, už ne," protočila jsem oči. "Mě už to vaše věčný vyhrožování nebaví. Kdybych udělala někdy něco, co by si to zasloužilo, nic neřeknu. Jenomže já držím hubu a krok a přesto se vám pořád něco nelíbí! Nevím, co víc mám dělat! Udělala jsem dneska snad něco špatně? Nikam jsem vám neutekla, Neměla jsem blbý kecy. Chovala jsem se slušně. Co víc chcete?" rozjela jsem se a odstrčila ho od sebe. Špatně se mi plavalo, když mě k sobě tisknul.
"Chci, abys začala vyhledávat moji společnost. Děláš jako kdyby sis měla brát nějakého mudlovského
šmejda! Měla bys být poctěna, že jsem si tě vybral!" zasyčel a znovu si mě k sobě přitáhl. Trochu jsem si lokla vody, nečekala jsem tak surový chvat.
"Vy děláte jako kdybych já byla nějaká mudlovská šmejdka! Jsem taky z čistokrevný rodiny!" vrátila jsem mu to. Kdyby moji biologičtí rodiče nebyli z čistokrevné rodiny, tak by mě ani nechtěl!
"To ano, ale já si mohl vybrat kohokoliv jiného."
"Kdybyste si vybral například takovou Bellatrix, ušetřil byste si hodně problémů. Je z vás hotová. Ta by určitě vyhledávala vaši přítomnost."
"Bellatrix je sice loajální, ale taky hloupá, nudná, nezajímavá a není moc přitažlivá."
"Bellatrix a loajální? Mluvíme o tý jedný a samý osobě?" nadzvedla jsem obočí. Dělala jsem to nerada, ale začínaly mě bolet ruce. Nejprve jsem mu obmotala ruce kolem krku a následně nohy kolem pasu. Nemůžu se s ním hádat u toho se držet nad hladinou. Jakmile jsem se k němu přitiskla, ucítila jsem jeho ruce na svých zádech. "Copak je moje společnost, tak špatná? Pamatuji si, jak jsi mi předevčírem vzdychala do ucha," řekl už klidnějším tónem.
"A víte proč? V posteli totiž nemluvíme," vysvětlila jsem. Rozvázal mi vršek od plavek. Chytila jsem je dřív než mi sklouzly.
"Pusť je, chci tě vidět," přikázal.
"To nejste sám," poukázala jsem na fakt, že tu nejsme sami. Jeden skřítek stříhal keř a druhý mi zrovna doléval pití. Oba dva na nás koukali. Nevím jak on, ale já sex před obecenstvem nepreferuju.
"Zmizte," zasyčel na ně a vrátil se ke své činnosti. "Chci se do tebe udělat," zavrčel nedočkavě a strnul mi vrchní díl plavek.
"Já vím, ale budeme to muset odložit. Začíná pršet," ukázala jsem na oblohu, ze které se začaly snášet první kapky deště.
"Máš strach, že zmokneš?" ušklíbl se a stisknul mi prso. Merline, ten chlap je pořád tak nadržený!
"To ne, ale brzy přijde i bouřka. Dusno dneska bylo pořádný," podotkla jsem a sundala z něho nohy. Nelíbilo se mu to. "Stejně mi je zima," dodala jsem.
"Georgiano, celý dopoledne jsi na mě vystrkovala prsa v těch tvých miniaturních šatičkách. Chtěl jsem tě namístě ošukat už u Madam Malkinový."
"Ještě chvíli to snad vydržíte, ne?" ušklíbla jsem. Moc dobře jsem si byla vědoma jeho vzrušení. Tlačilo mě do podbřišku. Mezitím, co jsem se snažila ignorovat jeho vzrušení došlo mi, že narůstá to moje. Měl pravdu. Předevčírem to bylo vážně dobrý. Ďábelsky jsem se usmála a přejela mu rukou po
penisu. Moc dobře vím, že riskuji. Mohl by mi taky roztáhnout nohy a udělat z toho krátký proces.
"Georgiano!" zasyčel. Romantik to zrovna není, ale co. Nikdo není dokonalý. Zajela jsem mu rukou do plavek a sledovala jeho výraz. Jeho výraz mi nic neprozradil, tak jako vždy, ale zato jeho penis mi s radostí odpovídal. Začal mi rozvazovat i spodní díl plavek. Obmotala jsem mu znovu ruce kolem krku. Chtěla jsem zkusit to, k čemu se odhodlávám už bůhvíjak dlouho. Byla k tomu ideální příležitost. Měly jsme obličeje kousek od sebe. Líbání k sexu prostě patří! Sice je to nehorázný idiot, ale když už to spolu děláme, tak by mě snad mohl i líbat, ne? Připadám si jako děvka, když mě nelíbá. Bude mě líbat a tečka! Když mi rozvazoval plavky na levém boku, naše nosy se dotkly. Byla to ideální příležitost... Bože, já jsem ale srab. Na poslední chvíli jsem se odtáhla. Blbý na tom bylo to, že si toho nejspíš všiml. Pochybuju, že mu nedošlo, co jsem chtěla udělat. Začínalo pršet čím dál tím víc a mně začínala být doopravdy zima. Uslyšela jsem hrom. No nic, přesouváme se dovnitř. Nějak se mi nechce být v bouřce v bazénu.
"Jdeme dovnitř?" zadrkotala jsem zuby. Zatnul čelisti. Dovnitř se mu očividně nechtělo.
"Georgiano nemůžeš mě takhle vydráždit a pak odejít!"
"Jenom se přesuneme dovnitř. To už snad vydržíte, ne?" Vydrží, ale nadšeně moc nevypdal. Sevřel mě v náručí, došel se mnou ke kraji bazénu a vysadil mě nahoru. Otřásla jsem se zimnou. Lilo jako z konve. Utíkala jsem si pro ručník, protože se mi nechtělo po zahradě a po době běhat nahá. Ručník byl mokrý víc než já, i tak jsem se do něj zabalila. Mort na mě čekal u bazénu. Pořád mu stál. Doběhla jsem k němu a společně jsme šli do domu. Ozval se další hrom. Byla to rána jako z děla.
Myslela jsem si, že v jídelně bude větší teplo. Klepala jsem se jako ratlík a moc se mi nelíbí představa, že ze mě Mort sundá ten ručník a já tu budu mrznout.
"C-co kdybychom šli do vany?" zadrkotala jsem zuby.
"Nejsem proti," ušklíbl se. Všimli jste si, že s chlapy se dá komunikovat jenom krátce před sexem nebo během něj?
"Pane," ozvalo se tiché kvíknutí vedle nás. Jak dlouho tam ten skřítek je? Vůbec jsem si ho nevšimla.
"Teď neotravuj," odbyl ho. Chtěl ho nakopnout, ale zastavila jsem ho. Skřítek se přikrčil ještě víc.
"P-pán má návštěvu." Teď už mu Mort věnoval pozornost.
"COŽE?"
"Pan Malfoy je tady. Čeká v hale," zapištěl skřítek a čekal na výprask.
"Ať přijde někdy jindy."
"Říká, že je to naléhavé."
"Jestli Abraxas zase něco podělal, tak ho už vážně zabiju," zavrčel. "Vyřiď mu, že za chvíli přijdu. Zatím ho doveď do salónu," rozkázal skřítkovi. "Počkej na mě v pokoji. Jakmile to vyřídím, přijdu za tebou," rozkázal mi zatímco jsme šli ke schodišti. V pokoji se vztekle začal oblékat. Nechtěla bych být na místě Malfoye...
 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 kačíííííííííí kačíííííííííí | 24. prosince 2014 v 16:31 | Reagovat

Jsem první xD xD Jinak úžasná kapitola. Už se moc těším na pokračování... :D

2 seannabell seannabell | Web | 24. prosince 2014 v 22:18 | Reagovat

Sexi ako vždy. Prosiiiiim pokračovanie. :D

3 Ela Ela | 24. prosince 2014 v 23:42 | Reagovat

A ted rychle tu druhou cast:D Uzasny, uzasny, uzasny!;)

Krasny Vanoce a stastny novy rok 2015. At se ti dari ve psani i v zivote!;)

4 Amálka Amálka | 25. prosince 2014 v 1:11 | Reagovat

Prosím další,jsem děsně zvědavá :-D

5 Andrea Andrea | 26. prosince 2014 v 1:02 | Reagovat

Chudinka Malfoy... :-( prezje to vubec? :-D  :-D  :-D jinak supr kapitolka :-)
PS: uz hodne dlouho nevysla sluzka, dosla inspirace?

6 moira moira | Web | 26. prosince 2014 v 1:27 | Reagovat

Veselý Vánoce, well, hodně opožděně, a Š´tastný Nový rok!! :))
hej, já se Mortym a G. prostě nepřestanu bavit. :D Oba dva si zaslouží vlastní povídku a já jen doufám, že o nich budeš psát ještě dlouho. Miluju tvůj smysl pro vtip. :D

7 kaťa kaťa | 26. prosince 2014 v 14:33 | Reagovat

Pani paradni!
Koukam že Mort to dost rozjiždi! Snad bude brzo dalši!:33

8 Rogue Rogue | Web | 26. prosince 2014 v 16:06 | Reagovat

To bychnečekala, že se Mort tak vytáhne a vezme Georgianu na výlet do Příčný! A mimochodem ta návštěva Belly a spol v rámci večeře asi bude taky celkem vtipná záležitost!
Těším se na kapitolou k Eragonovi! :D

9 nena nena | 28. prosince 2014 v 20:44 | Reagovat

Jo, jo, jo konečně další skvělá kapitola, díky, už se těším na další :-D  :-D :-)

10 Mais Mais | 1. ledna 2015 v 15:08 | Reagovat

Bezvadná kapitola :D Jsem ráda, že si ji můžu užít tak pěkně svátečně :)
A přeji Ti mnoho úspěchů v roce 2015!

11 Sinead Sinead | 2. ledna 2015 v 10:52 | Reagovat

presne chudák Malfoy :D ktovie čo by sa stalo s tou mačkou kebyže sa dostane k Naginimu :-(  :D a tiež želám šťastný nový rok 2015 :-)

12 batrtv batrtv | Web | 2. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

Čauko :D Super kapitola :)
Ps. Začínám s blogem na který píšu názorový články, takže se kdyžtak koukněte :)

13 dammn dammn | 4. ledna 2015 v 21:51 | Reagovat

ó můj bože to je tak dokonaly :33 nemůžu se dočkat dalšího :-D

14 nina nina | 5. ledna 2015 v 16:19 | Reagovat

prosím, prosím, dalšííí díííl :-D  :-D je to úžasný

15 Gabux Gabux | 5. ledna 2015 v 21:42 | Reagovat

Velice bych prosila další díl, jinak budeš mít na svědomí mojí smrt z nedočkavosti :D

16 Steffie Steffie | Web | 6. ledna 2015 v 10:38 | Reagovat

Docela překvapení, že vzal Gigi do Příčný :D Těším se na další, ale ještě víc se těším na Služku :)

17 Dollxynka Dollxynka | 7. ledna 2015 v 23:56 | Reagovat

Gigi zlobí :D uzasnej dilek moc se tesim na dalsi :)

18 sisa118 sisa118 | 13. ledna 2015 v 19:07 | Reagovat

Prosím, to bolo dokonalé, rýchlo ďalšiu... Ani ja by som nechcela byť na Malfoyovom mieste. :-D

19 seannabell seannabell | 17. ledna 2015 v 19:39 | Reagovat

Ľudia píšte komenty, chcem ďaľšiu kapitolu :-D

20 mia mia | 18. ledna 2015 v 13:06 | Reagovat

Uzasne, uzasne! Chci dalsi ;-)

21 Anur Anur | 18. ledna 2015 v 17:23 | Reagovat

Opravdu bych nechtěla být na místě Malfoye. :-D Skvělá kapitola.

22 Nessa Nessa | Web | 22. ledna 2015 v 22:55 | Reagovat

To bolo dokonalé :D Chudák Malfoy.. :-D Teším sa na pokračovanie :3 Jáj.. ja vážne milujem tieto jednorázovky :-D

23 Pati Pati | 8. února 2015 v 20:02 | Reagovat

Bozi povidka od bozi autorky:3
Moc se tesim na nejake pokracovani:P

24 ela ela | 10. února 2015 v 17:57 | Reagovat

kdy bude pokračování?;)

25 ema ema | 19. února 2015 v 17:05 | Reagovat

Peckovni!:D
Uz se tesim na pokracko:D

26 Armen Armen | Web | 20. února 2015 v 2:11 | Reagovat

Super! :-D Škoda, že drudá polovina je někde v nedohlednu, ale já si počkám :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama