close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

24.kapitola

19. ledna 2015 v 12:57 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky II.
Konečně jsem si udělala čas a pustila se zase do Eragona. Minulý týden jsem dedělala ty nejhorší zkoušky, takže jsem měla konečně volno a mohla psát. Skoro už jsem zapomněla jaký je to pocit, vzbudit se ráno s pocitem, že se dneska nemusíte učit :) Tenhle týden dodělám poslední 3 zkoušky a padla!!!



Vykrást se z hradu bylo těžší než jsem předpokládala. Jak to, že tu z ničeho nic je stráží jak... Ne, budu slušná a nebudu to komentovat. Naštvaně jsem se schovala za roh a potichu si pro sebe dupla.
"To naštve co?" ozvalo těsně vedle mě. Málem jsem Jorahovi vypíchla oko, jak jsem se lekla.
"Jsi blbej?! Nesmíš mě takhle lekat. Poslední dobu mám nervy v kýblu," řekla jsem jedním dechem.
"Promiň neuvědomil jsem si to."
"To vidím."
"Kam máš namířeno?" nadzvedl tázavě obočí.
"Předpokládám, že to je řečnická otázka, vzhledem k tomu, že jsi tu na mě čekal," ušklíbla jsem se.
"V tomhle ohledu nejsi moc kreativní. Došlo mi, že se budeš chtít vypařit potichu... A navíc, večer jsi se už se všemi rozloučila a měla jsi ten svůj pohled, který nasazuješ těsně předtím než vezmeš roha."
"Neměla! A rozloučila jsem se jenom proto, aby ostatní nemuseli brzy ráno vstávat. Tak moc jsem hodná..."
"Jo, úplný andílek," protočil oči. "A teď vážně. Zalez zpátky do pokoje. V noci bys neměla nikam chodit."
"Jorahu, slíbila jsem, že na sebe budu dávat pozor a ty víš, že to myslím vážně. Nenechám se zabít a kdyby se mi přeci jen něco stalo, tak dám vědět!"
"Já vím, ale poslední dobou není na cestách bezpečno a-"
"A dřív snad bezpečno bylo?" skočila jsem mu do toho. "Nebylo, není a ani nebude. Nechci zbytek svýho života strávit v naději, že někdy budu moct ven. A abych pravdu řekla, raději mrtvá než do konce života zavřená. Vždycky jsem se snažila užívat si života, co nejvíc to šlo a to dokonce, i když jsem byla na samém dně, tak jsem si tam vesele stavěla bábovičky, takže nějací lapkové mi můžou políbit šos!" zakončila jsem svoji bojovnou řeč.
"Pěkná řeč," pochválil mě. "Teď jdi zpátky do pokoje a odjeď ráno, jako každý normální člověk."
"A budu moct ráno opravdu odjet?" ušklíbla jsem se. "Pochybuju... Jorahu, neprotahuj to. Mně už se nechce zpátky do pokoje a stejně bych už neusnula. Nemá cenu jít si lehnout na nějaký dvě nebo tři hodiny."
"Tak nechoď do pokoje. Jdi si třeba do sálu hrát karty. Navíc kvůli tobě bude ráno muset královna vstávat, protože jste se domluvily, že se ještě jednou rozloučíte," řekl vítězně .
"Věř mi, nebude," ušklíbla jsem se pro změnu já. "Večer po večeři jsem se stavila k ní do pokoje a řekla jí, že odjedu už v noci. Moc se jí to sice nelíbilo, ale slíbila jsem jí, že na sebe dám pozor a ona mi nakonec dala své královské svolení, stačí ti to? Nebo jsem to měla vzít i písemně?" zavrčela jsem.
"Hvězdo, nebuď paličatá."
"Jorahu, buďto mě můžeš jít doprovodit nebo tady dál házet hrách na zeď," řekla jsem nesmlouvavě.
"Jestli se ti něco stane, tak tě osobně najdu a ještě ti dám pár facek, jasný?"
"Už se na to těším," zasmála jsem se. Protočil oči.
"Je ti jasný, že mě Murtagh zabije, až se dozví, že jsem tě nechal odejít?" zeptal se mě Jorah cestou do stájí.
"Ale prosím tě," mávla jsem nad tím rukou. "Vy dva jste se hledali, až jste se našli. Pochybuju, že Murtagh bude chtít zabít své siamské dvojče."
"Zas tak moc se spolu nebavíme. Nedělej z komára velblouda."
"Když myslíš," pokrčila jsem rameny.
Myslela jsem, že Joraha nakopnu do zadku a poletí až do Dračích hor. Tolik keců na rozloučenou neměl ani když odjížděl do války. To bylo samý "tam nejezdi", "tady projeď rychle", "pozor no toho a toho", "v tomhle městě přespi v tomhle hostinci", "v tom dalším městě pro jistotu nespi vůbec" a jeho poslední rada? "Bacha na nezávazný sex." Praštila jsem ho, nasedla na koně a radši odjela. Jednak bych nesnesla další kolo těch jeho "rad", a jednak jsem to loučení už chtěla ukončit. Bylo mi líto, že jsme spolu nezůstali delší dobu, však se naše cesty ještě sejdou. A ne jenom jednou. Jakmile se nabažím Eragona v Teirmu, mám v plánu cestu do hor za těma dvěma exotama. A nejenom za nimi, ale i za Evellin a Marcusem.

Z toho koně jsem byla celá nesvá. Vím, že jsem ho chtěla, ale to jsem nějak nedomyslela skutečnost, že z nich mám občas strach. Ty jejich děsivý oči! Bude mi to chvíli trvat, než si na něj zvyknu. Díky Joraovi jsem vyjížděla skoro za svítání. Hrozně upovídaný chlap! Hrůza, ještě horší než ženská. Doufám, že jsem si v tom spěchu vzala všechno. Hlavní je, že mám peníze, vodu, jídlo a svůj luk se šípy - který je pečlivě zabalený, aby ho nikdo neviděl.
Kousek za Uru' baenem jsem narazila na skupinu kejklířů, kteří také opouštěli město. Držela jsem se kus za nimi, dokud na mě jeden z nich nezamával. Mával a mával a mě přišlo blbý ignorovat ho tak dlouho, když se chudák pořád nevzdává. Klusem jsem dojela k poslední vozu, na kterém seděl onen muž, který na mě mával s nějakým chlapcem. Slušně jsem je pozdravila.
"Dobrý ráno i tobě cizinko," zasmál se. "Kam máš namířeno?" Poprvé jsem si ho pořádně prohlédla. Připadalo mi, že na kejklíře je už moc starý. Nedokázala jsem si ho představit, jak chodí po provaze, žongluje, anebo dělá cokoliv jiného. Jediné, co na něm nepůsobilo staře, byly jeho oči, které vesele zářily. Chvíli jsem zvažovala, jestli se tomuhle veselému starému muži, mám svěřovat.
"Do Dras-Leony," řekla jsem po chvilce váhání a usmála se na chlapce, který mě celou tu dobu váhavě pozoroval.
"Josephe přeci by ses nestyděl?! Pozdrav slečnu," popostrčil ho stařec.
"Dobré ráno," zamumlal a sklopil zase pohled.
"Dobré," usmála jsem se.
Cestovat s kejklíři byla zábava. Postupně jsem se seznámila snad se všemi. Fascinoval mě způsob jejich života, i když si nemyslím, že by mě bavil nestálý život na cestách. Jednou bych se chtěla usadit. Každopádně tihle lidé si vytvořili neuvěřitelnou komunitu - byli jako rodina. Nepatřili zrovna mezi střední třídu, ale vůbec jim to nevadilo. Cestou do Dras-Leony mi vyprávěli historky ze svých cest. Něco takového jsem vážně potřebovala. Ačkoliv jsem se s nimi dobře bavila, nebyla jsem si jistá, jestli s nimi zůstat přes noc. Byli moc fajn, ale znám je teprve jeden den a moc jim nevěřím. Jestli mě život něco naučil, tak to, že nemám být naivní. Možná jsem už jenom paranoidní. Dlouho jsem nad nabídkou o přenocování s nimi přemýšlela. Dras-Leona nebyla daleko a když pojdu přes noc, tak zítra v poledne budu na místě a v klidu se vyspím v hostinci - jehož jméno jsem zapomněla. Murtagh mi dal seznam hostinců, kde můžu přenocovat. Mám takový blbý pocit, že jsem ten seznam nechala u sebe v pokoji na posteli. No, nevadí. Snad nejsem hloupá a rozeznám pajzl od slušný hospody.

S těžkým srdcem jsem se rozloučila se svými dnešními spolucestovateli. Nepochybuji o tom, že se ještě potkáme. Mají v plánu přijet i do Teirmu. Přehodila jsem si přes sebe plášť a natáhla si kapuci. Začínala být zima. Užívala jsem si studený vítr, který kolem mě divoce proudil. Připadala jsem si po nekonečně dlouhé době zase volná. Zatím jsem nepotkala ani živáčka. Jestli budu pokračovat tímhle tempem, tak v Teirmu budu dřív než Eragonovi dojde dopis, že jsem na cestě do Teirmu sama. Murtagh mě chtěl naprášit hnedka, jak se dozvěděl o mém odjezdu, ale přemluvila jsem ho, ať jeden nebo dva dny počká.
K ránu mě čekalo překvapení v podobě Trna. Úžasem jsem otevřela pusu dokořán. Murtagh poslal Trna, aby mě zkontroloval. Vztekle jsem zafuněla. Tomu se říká důvěra. Trn se nejdřív snažil schovat, ale byla mlha, tak musel klesnout o trochu níž a de facto náhodou jsem si ho všimla. Potom se ani nesnažil schovávat. Chvíli plachtil vedle mě.
"Vyřiď Murtaghovi, ať jde někam," zakřičela jsem na něj.
"Vyřídím mu, že jsi v pořádku," vycenil zuby a už ho nebylo. Vracel se zpátky na hrad. Začínalo svítat. Byl to vážně krásný pohled. Zastavila jsem. Kůň si musel odpočinout. A můj zadek a stehna taky. Už jsem zapomněla jak je bolestivá jízda na koni. Navíc jsem z té kobyly pořád nervózní. Žvýkala jsem chleba se sýrem a u toho už si plánovala návštěvu jezera. Na to se snad těším nejvíc. U Dras-Leony jsem byla tuším jednou a byl to neuvěřitelný zážitek. Viděla jsem už i moře, ale tohle jezero mělo něco do sebe. Možná bych se tu mohla zdržet o něco dýl, když jsem jela přes noc, nahnala jsem nějaký čas.
Večer se kvapem blížil a já ani zdaleka nebyla tam, kde jsem chtěla být. Trochu jsem se zdržela u jezera. Dobře, tak trochu víc, vzhledem k tomu, že jsem se celý včerejšek válela na břehu a zůstala tam i přes noc. Myslela jsem si, že touhle dobou, budu už mít jezero za zády. Už byla tma. Brzy zastavím, abych se najedla a utábořila na noc. Dneska jsem měla náročný den a jsem unavená. Zapomněla jsem, jak je plavání vyčerpávající - a jak vám po něm vyhládne.

Dobrá zpráva. Noc jsem přežila. Nerada spím tak na očích. Máte takový divný pocit, když je všude kolem vás volná krajina a všichni vás hned vidí. Doufám, že příští noc se vyspím líp. V noci jsem se budila a neustále kontrolovala své okolí. Za svítání jsem potkala první lidi, kteří ale jeli opačným směrem než já. Očividně jeli na trh. Užívala jsem si každou minutu. Zapomněla jsem, jak je to úžasný pocit. Být venku. Jenom můj zadek a stehna z tohoto výletu moc nadšení nebyly. Bolely mě ještě ze včerejška a ráno jsem si myslela, že mě trefí šlak, když jsem se vyhoupla do sedla.
Odpoledne mě málem trefil šlak podruhé. V dálce jsem viděla vojáky. Měli tam postavený tábor. Bože, já se těch oplechovaných chlápků snad v životě nezbavím. Díkybohu, že už po nich nemusím uklízet. Čím blíž jsem se blížila, tím víc mi to vrtalo v hlavě. Co tady dělají? Pochybuju, že by šli na piknik u jezera. Napočítala jsem patnáct stanů. Měla jsem v plánu okolo nich tiše projet, ale moc mi to nevyšlo. Jakmile jsem se přiblížila k prvnímu stanu, u kterého stáli dva vojáci, okamžitě na mě jeden z nich obrátil svoji pozornost.
"Jedete sama?" zeptal se. Ohlédla jsem se za sebe. To tu vidí ještě někoho? Fakt by mě zajímalo jaký jsou kritéria pro přijetí do armády. Inteligence to asi nebude. Nestihla jsem ani ironicky odpovědět a už se ozýval jeho kumpán.
"Samozřejmě, že jede sama, ty tupče," řekl nejprve nevěřícně svému kolegovi. "Cesty jsou nebezpečné. Kam máte namířeno, slečno?" Zastavila jsem.
"Do Teirmu," odpověděla jsem slušně a kývla na pozdrav.
"A jede vám někdo naproti? Neměla byste sama jezdit horami. Včera večer skupina lapků zaútočila na kočár správce z Dras-Leony."
"Jedu sama a pochybuju, že by na mě lapkové zaútočili kvůli kusu chleba," vysvětlila jsem jim svoji finanční situaci a dala se zase do pohybu. To už na měla ale civěla půlka tábora. Nenápadná jak sněhulák v létě.
"Cesta je uzavřená," ozvalo se najednou vedle mě. Hrklo ve mě. Vůbec jsem ho neviděla přicházet. Chtěla jsem ho odbít, ale to už chytal uzdu a zastavil mě. Poznámka pro příště. Když budu chtít projet kolem vojáků, tak rychle a ne vyhlídkou rychlostí! Když mě tak bolí nohy a zadek! "Koukám, že dneska máte svůj batůžek," ušklíbl se, když jsem se na něho podívala. Snažila jsem se tvářit inteligentně, ale stejně jsem musela vypadat jako když mi uletí včely. Cože? Batůžek? Víc jsem si ho prohlédla. Je mi povědomý. "Copak? Dneska žádný představení nebude?" zeptal se, když jsem nic neříkala. A pak mi to konečně trklo. Je to ten strážný z Daretu, který mi šel do krčmy pro batoh. Polilo mě horko při představě, že mé divadélko prokouknul. A to jsem si myslela, že jsem byla přesvědčivá.
"Ne, hraju jenom o víkendech," odpověděla jsem pohotově, abych zakryla svoje rozpaky. Bože, proč?! Řekni mi proč!
"Cesty jsou prozatím zavřené. Nikoho do hor nepouštíme," vrátil se zpátky k tématu. Díkybohu za ty maličkosti.
"Už teď mám zpoždění," upozornila jsem ho a měla přepravený proslov a soběstačnosti.
"Můžete slézt z koně?"
"Můžete pustit uzdu?" zeptala jsem se na oplátku.
"Je nebezpečné, aby lidé cestovali sami horami. Když počkáte dvě hodiny, já a pár dalších vojáků jdeme směrem do Teirmu. Čekáme u cesty a říkáme to všem pocestným. Půjdeme všichni společně," začal vysvětlovat. Zamračila jsem se. Moc se mi to nelíbilo. Vojáků mám plný kecky. Upřeně mě pozoroval. Povzdechla jsem si. Očividně nemám na vybranou.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Můj život služky II?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 Mais Mais | 19. ledna 2015 v 18:34 | Reagovat

Dobře ty!!! :-D Tak hodně štěstí se zbytkem, věřím ti, že to dáš ;-)
Na Ellie jsem se hrozně těšila a nezklamala mě, konečně se vrací 'na svobodu' pěkně nezávislá a pořádně tvrdohlavá (jak ji všichni známe a máme rádi)  :D :-D

2 Hemmy Hemmy | 19. ledna 2015 v 23:02 | Reagovat

Konečně další kapča! Už jsem se nemohla dočkat. Jinak hodně štěstí při zkouškách ;)

3 Andrea Andrea | 20. ledna 2015 v 10:42 | Reagovat

Hurá! Kapitolka je tu! Pomalu jsem měla strach že jí pozastavíš :-) Jinak je super! Dík... :-D  :-D  :-D

4 anomis anomis | 21. ledna 2015 v 9:06 | Reagovat

jen tak dál, jsem ráda že něco podniká :) Už se těším na další díl :))))

5 Ayrin Ayrin | 21. ledna 2015 v 22:01 | Reagovat

Konečně a děkujuu :D konečně všechno - nemohla jsem se dočkat nové kapitoly, konečně zase něco dělá sama, konečně je to zase ona :D a děkuju za to že ještě píšeš :D miluju to

6 Steffie Steffie | Web | 22. ledna 2015 v 23:23 | Reagovat

Jů, další kapitolka :D Konečně zase na vlastních nohách a pryč :) Těším se na další! :D

7 Rogue Rogue | Web | 24. ledna 2015 v 14:11 | Reagovat

Hádám, že ta výprava přes hory bude celkem zajímavá. S vojáky? ??? No, uvidíme.
"Návštěva" Trna mě hrozně pobavila :D

8 Zuzana Zuzana | 24. ledna 2015 v 20:39 | Reagovat

OMG :-D teším teším teším sa jaaa :D  :D
nová časť jupí, a je úžasná.. konečne odchádza a Trn.. :-D ale s tými vojakmi to nebude len tak,že? Inak by si ich tam nedala, či sa mýlim...? :-?  8-O  :-D  :-D

9 JOJO JOJO | Web | 24. ledna 2015 v 21:00 | Reagovat

Super :D :D

10 Šílenej Šílenej | Web | 10. února 2015 v 14:47 | Reagovat

výplňový kapitoly nesnášim, ale taky je takhle flákám :D

11 Zuzka Zuzka | 16. února 2015 v 21:53 | Reagovat

pěkná kapitolka, těším se na pokračování x)

12 janča janča | 17. února 2015 v 10:26 | Reagovat

Bezva kapitolka, nemůžu se dočkat další :-D

13 Andy Andy | 24. února 2015 v 10:28 | Reagovat

Nááádhera :-D bude další? :-) Zas jde na vlastní pěst a bude to super... :-D :-D  :-D

14 Annie Annie | 6. března 2015 v 10:24 | Reagovat

Prosííím další :-D  :-D  :-D

15 Krist Krist | 15. března 2015 v 8:38 | Reagovat

Siamský dvojčata Jorah a Murtagh mě baví nejvíc. A rádoby nenápadná návštěva Trna byla vážně skvělá. Už se těším na další. :-D  :-)  :-D  :-)

16 pipizena pipizena | 20. března 2015 v 6:30 | Reagovat

Rychle další.  :D

17 Gohhy Gohhy | 21. března 2015 v 21:37 | Reagovat

Pls další! Lidi komentujte dělejte! :-x  :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama