close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 
Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka čtvrtá 2/2

21. února 2015 v 21:38 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Řeknu vám, že mě ta angličtina pěkně štve. Nic si nepamatuju. Slovíčka zapomínám téměř okamžitě a to si je opakuju každý den! Už nevím co s tím a to nemluvím ani o gramatice, s kterou jsem na tom ještě hůř! Neznáte někdo nějakou dobrou metodu jak se učit aj? Nebo nějaký program na procvičování angličtiny?
Jinak doufám, že se vám kapitola bude líbit. :) A jakmile tu bude zase 21 komentů budu se snažit, co nejrychleji přidat další kapitolu :)



Když jsem se ráno vzbudila, byla jsem sama. Mort včera večer už nepřišel. Podle ustlané postele jsem poznala, že tady ani nespal. Ušklíbla jsem se. To znamená, že se ještě nevrátil. Pohodlně jsem se rozvalila na posteli a znovu se přikryla. Není doma, takže nechápu proč bych měla brzy vstávat. Skřítku, která mě přišla vzbudit, jsem vyhnala. Vymluvila jsem se na bolest hlavy, kdyby se náhodou Mort vrátil a pídil se po mé společnosti. Spokojeně jsem si zabrala celou postel. Tolik místa.
Vzbudila jsem se sama od sebe. Kručelo mi v břiše. Páni, jedenáct hodin! Tohle se mi tady ještě nestalo! Tak trochu jsem si myslela, že mě vzbudí naštvaný Mort. Což znamená, že tu ještě není. Hm, dám mu tak dva týdny a když se do té doby nevrátí, začnu to nějak řešit. Nechci být do konce života zavřená v jednom domě s Nagynim.
Oběd byl luxusní. Takhle dobře jsem se nenajedla ani nepamatuju. A ta atmosféra! Ticho. Klid. Mír. A mohla jsem odejít kdykoliv jsem chtěla. Kdykoliv! Jediná moje starost byla dokoulet se do salónku a ztrávit tam ty lívance. Venku bylo stejně hnusně. Od včerejška pršelo a navíc tam byla skoro tma, jak bylo zataženo.
Nestihla jsem ani vyjít z jídelny a volala na mě skřítka, že máme návštěvu. Párkrát jsem zamrkala. Cože máme? Když jsem jí na to nic neříkala a dál koukala jak poslední brambor, zopakovala mi to. Zmocnila se mě zvědavost. Kdo by k nám mohl jít? Bezpochyby někdo, kdo hledá Morta. Zkontrolovala jsem si svoje šaty, nasadila nic neříkající výraz a zamířila ke dveřím. Skřítek hosta už pustil dovnitř. Stál ke mně zády. Měla jsem v plánu ho slušně pozdravit a říct mu, že Mort tady není, a ani nevím, kdy bude. Slušné vychování jsem zahodila v momentě, kdy se naše "návštěva" otočila. Mám takové neblahé tušení, že tohle nedopadne dobře. Otec na mě házel významné pohledy.
"Takhle ty vítáš svého otce," ušklíbl se.
"Co chceš? My dva spolu nemáme o čem mluvit," řekla jsem úsečně.
"Ale to se mýlíš. Už několikrát jsem ti řekl, že bych s tebou rád mluvil. Bohužel nám za zády stál tvůj snoubenec. Konečně si můžeme v klidu promluvit."
"Není o čem mluvit a navíc ti bude snoubenec zase brzy stát za zády. Měl bys jít."
"Georgiano, moc dobře vím, že Mistr tady není a ani se dneska nevrátí."
Tohle byla nová informace. Chtěla jsem zavolat skřítku, aby "pána" vyhodila, ale otec vytušil, co mám v plánu. Během mžiku ke mně skočil a jednu mi vrazil. Málem jsem upadla. Vůbec jsem takový útok nečekala. Obvykle mě fyzicky napadá až po nějaký hádce, nebo když ho vyprovokuju. Teď k tomu neměl důvod.
"Okamžitě odtud vypadni!" zasyčela jsem. Tentokrát jsem útok očekávala a včas jsem uhnula.
"Ty mi nemáš co rozkazovat! Teď drž hubu a poslouchej!" vybuchl.
Automaticky jsem udělala krok dozadu. Dneska otec doopravdy není v dobrý náladě. Je agresivnější více, než obvykle. Otočila jsem se, jestli za mnou není nějaký skřítek, který by mého otce vyprovodil ven.
Nikdo tam nebyl. Nadechovala jsem se, abych je zavolala, ale otec mi snad čte myšlenky. Dal mi pěstí. A tohle doopravdy bolelo. Nechápu boxery. Připadá mi, že mi lícní kost zajela až do hlavy.
"Jestli jenom pípneš, tak ti zpřelámu pracky! A teď zpátky k tomu, proč jsem tady," řekl ledově.
Chytil mě za vlasy a přitáhnul si mě k sobě. Vyjekla jsem a dala mu facku. Reflex. Možná jsem mu taky měla dát pěstí.
"Tohle jsi udělala naposled!" Podkopl mi nohy a já přistála na zemi. Klekl mi na hrudník a chytil mě kolem krku. Tak tak jsem mohla dýchat. Každopádně účel to splnilo. Byla jsem ticho, když nepočítáme občasné lapání po dechu. "Nevím, co jsi mu o mně navykládala, ale od tý doby, co jsi tady, se ke mně Mistr chová jinak. Už nejsem v nejbližším kruhu! Prachsprostě mě přestal zvát na schůze!" zavrčel vztekle. Povolil stisk, abych mohla mluvit.
"Asi tě zklamu, ale o tobě se nebavíme. Nikdy jsem o tobě neřekla ani slovo, takže jestli tě eliminoval, posral sis to sám," zafuněla jsem vztekle a snažila se ho ze sebe skopnout. Marně.
"Lžeš! Ale to mě nezajímá. Napravíš to! Slyšíš?! Napravíš! Je mi jedno jak to uděláš," nebezpečně zúžil oči.
"Není to moje chyba, takže to nijak napravovat nebudu," ujistila jsem ho a konečně se trefila do jeho slabin. To byl výraz. Ani nevím jak jsem se trefila. Vztekle jsem sebou házela a snažila se ho ze sebe dostat. Drtil mi kolenem žebra. Jestli se ještě párkrát zhoupne, tak mi prasknou. Znovu mi dal pěstí. Co s těmi pěstmi dneska má?
"Jestli se jeho chování ke mně nezlepší, vrátím se!"
"Příště už nebudu tak blbá a nepustím tě do domu!" Zamrkala jsem, abych rozehnala slzy. Viděla jsem, jak to v něm vře. Byl vzteky bez sebe. Pořád jsem se ho snažila nějak zranit, ale pokaždý byl rychlejší a hlavně silnější. Znovu mě uhodil a napřáhnul ruku, aby to mohl zopakovat. V tom se zarazil. Pevně zatnul zuby a zařval. Koukala jsem na něj jako na blázna.
"A jestli mu řekneš, že tohle máš ode mě, tak to bude to poslední, co v životě uděláš!"
"Tvoje výhružky už na mě neplatí! Časy, kdy jsem se tě bála jsou pryč," zvedla jsem se ze země, když mě pustil. Byla to pravda. Nebála jsem se ho. Tak nějak u mě ztratil veškerou autoritu. To se stává, když pár měsíců bydlíte s Mortem. Nikdo vás už jen tak nevyděsí.
"Neřekneš ani slovo, jinak tě ujišťuji, že udělám to, co jsem měl udělat už dávno a ani tvůj snoubenec mi v tom nezabrání!" Udělal zase krok ke mně. "Možná bych ti měl ukázat, že máš důvod, bát se mě," zasyčel a vytáhnul hůlku. Cítila jsem na sobě, jak blednu. Já jsem hůlku neměla. Mort mi ji vzal. Nejraději bych ho za to nakopala do zadku!
"Vyp-"
"Crucio," zasyčel a přerušil, tak moji snahu o záchranu. Příval bolesti se dostavil okamžitě. Byla jsem v naprostým šoku. Nečekala jsem, že zaútočí tak tvrdě. Slzy se mi řinuly z očí. Něco takovýho jsem ještě nikdy nezažila. Připadalo mi to jako věčnost, ale určitě to byla jenom chvilička. Najednou bolest polevila. Nebyla jsem schopná cokoliv říct, nebo se na něj podívat. Lapala jsem po dechu. Když jsem se trochu uklidnila, uvědomila jsem si, že otec křičí. Zmateně jsem se začala dívat kolem sebe. Vykulila jsem oči při pohledu na Nagyniho, který vztekle syčel na otce a snažil se ho kousnout. Na Nagyniho si otec nedovolil zaútočit. Věděl, že by ho Mort okamžitě zabil, kdyby jenom pomyslel na to, že zabije jeho domácího mazlíčka. Řval na mě, ať si ho zavolám, jinak mě dorazí. No, to určitě. Nejsem blbá. A navíc mě Nagyni stejně neposlouchá.
"Být tebou, tak raději uteču, nebo on dorazí tebe," řekla jsem udýchaně.
"Nezapomeň, co jsem ti říkal!" křiknul na mě mezi dveřmi. Říkal ještě něco, ale to už jsem mu nerozuměla. Plácla jsem sebou na zem a chladila jsem se o studenou podlahu. Klepala jsem se jako osika. Děkovala jsem bohu za Nagyniho. Nevím, jak dlouho by si mě otec podával, kdyby se nepřiplazil.
Šla jsem se zklidnit do vany, ale tentokrát to nezabralo. Brečela jsem tam jako želva a styděla se za sebe. Tolik k tomu, jak mě otec nedokáže vyděsit. Nevyděsil by mě, kdyby nepoužil zakázanou kletbu. Rozklepala jsem se jenom při té vzpomínce. Jsem slaboch. Pořád tvrdím, jak mě nic nerozhází, a potom stačí jedna návštěva otce. Kdybych si o tom měla alespoň s kým si promluvit, s někým kdo by mě utěšil. Jenomže jediná osoba, s kterou přijdu do kontaktu je Mort a ten slzy považuje za slabost. Kdyby viděl, jak tady brečím, mlátil by mě tak dlouho, dokud bych nepřestala brečet. Stejně bych s ním o tom nemohla mluvit. Není to ten typ člověka, kterýmu svěřujete své problémy a pocity. Takže mi zbývá jediná věc. Vybrečet se z toho dřív, než se Mort vrátí domů. Což jsem taky udělala.
Celý odpoledne jsem se válela v posteli. Byla jsem unavená. Skřítka mi donesla večeři do postele. Ptala se mě, jestli jsem doopravdy v pořádku. Musela jsem vypadat fakt reprezentativně. Chtěla jsem si alespoň ulevit od bolesti, protože mě bolel hrudník a obličej, ale Mortova skříň, kde měl lektvary, byla zamčená. Překvapivě. Zeptala jsem se proto skřítky, jestli nemá něco na bolest. Prý mi nemůže poskytovat žádné lektvary, protože to pán zakázal. Když mi to říkala, klepala se u toho víc, než já po útoku otce. Řekla jsem si alespoň o led, když už nic jinýho. Ledovala jsem se a u toho vymýšlela výmluvu, jak jsem přišla k těm modřinám. Nebudu mu říkat, kdo mi to udělal. Ne proto, že bych se otce až tak bála, ale prostě a jednoduše se mi nechtělo vířit vodu. Když řeknu, že jsem spadla třeba ze schodů, bude klid. Ale rozhodně mu nebudu říkat, aby otce vzal zpátky do "party". Ať si třeba ten hajzl shnije v pekle. Mně je to fuk. Do tohohle domu už nikdy nevstoupí. Nakázala jsem skřítkům, aby ho sem už nikdy nepouštěli. Další z důvodů proč jsem chtěla zamlčet návštěvu byl ten, že jsem se styděla. Takhle si mě podat. Propadla bych se hanbou do země, kdyby to bylo možný. Strach mě už přešel. Spíš to byl šok. Teď bych na otce nejraději vlítla a poslala ho pod kytky. Nenáviděla jsem ho.
První věc, co jsem ráno udělala, byla ta, že jsem zkontrolovala, jestli vedle mě neleží Mort. Pořád nebyl doma. Díkybohu. Včera jsem se už dala dohromady. Kéž by se Mort alespoň dva týdny nevrátil. Do tý doby by mi zmizely modřiny a bylo by po problému. Hlavně, že jsem se už vzpamatovala. Bodejť ne. Vybrečela jsem snad deset litrů vody. Takhle dehydratovaná jsem už dlouho nebyla. Dokonce
jsem se těšila na snídani. Cpala jsem se jak divá. Stejně tak na obědě. Odpoledne si musím jít zaběhat. Vlastně ode dneška mám v plánu chodit běhat každý den. Alespoň budu ve formě, když už nic jinýho. Teď si ale musím jít lehnout. Bylo mi těžko. Kdybych snědla cihlu, byla bych na tom líp.
Zamžourala jsem. Ležela jsem na gauči v salónku a oheň z krbu mi ozařoval tvář. Musela jsem usnout potom, co jsem se osprchovala. Odpoledne jsem si byla zaběhat a vypotila zbytek vody, co ve mě zbyl. Myslela jsem, že se ani nedoplazím do domu. Na sprchování jsem vynaložila zbylou sílu, který doopravdy moc nebylo, a potom se složila na gauči s úmyslem číst si. Víte co na tom bylo nejsmutnější? Celá ta akce, když do toho započítám oblékání, běh i sprchu mi zabrala necelou hodinu. Shniju tady. Na druhou stranu mě omlouvá to, že mě bolí žebra. Dvaceti minutový běh mi díky tomu připadal nekonečný. I když, nebudeme si nic nalhávat... Moje fyzička je hrozná. Ani se tomu nedá říkat fyzička.
"Merline," vyjekla jsem, když jsem si všimla Morta, který tiše seděl v křesle naproti mě a pozoroval mě. Srdce mi splašeně tlouklo do hrudi. Nečekalo takový šok hned po probuzení. Málem jsem spadla z gauče, jak jsem ho lekla. Bylo to divný, děsivý a úchylný! Nikdo normální nesleduje lidi, když spí. A rozhodně ne s takovým "výrazem- nevýrazem" jaký má on. "Kolik je hodin?" promnula jsem si oči. Byla už tma.
"Půl deváté," oznámil mi ledově. Páni, ten má zase náladu. Zajímalo by mě, co s těma svýma "kámošema" po nocích dělá, že je vždycky v tak skvělé náladě. Tímto moje snaha o konverzaci končí. Mohla bych se ho jako slušně vychovaná mladá dáma zeptat, jaký měl den, ale jednak to vidím a jednak mě to nezajímá. "Sednout," zasyčel, když jsem se zvedala k odchodu. Posadila jsem se zpátky na gauč a odpustila si otrávený výraz. Opravdu nebyl v náladě a něco mi říká, že po rozhovoru s ním nebudu v náladě ani já. "Kde jsi k tomu přišla?" ukázal na můj obličej.
"Spadla jsem," pokrčila jsem lhostejně rameny. Zatnul pěsti.
"Georgiano, mám za sebou opravdu blbý dva dny. Zkus to ještě jednou," zavrčel. Bedlivě jsem ho pozorovala. Teprve teď jsem si všimla Nagyniho, který se mu válel u nohou a vyhříval se. Zkoumavě jsem se podívala na Nagyniho a Morta. Mám takové podezření, že mu to všechno napráskal. Svině jedna šupinatá. S touhle variantou jsem nepočítala.
"Stejně už to víte," poukázala jsem na Nagyniho. "Tak proč se mě ptáte?"
"Řekněme, že očekávám od své budoucí ženy, že mi nebude lhát."
"To samé já očekávám od svého muže, ale znáte to... Nemůžeme mít všechno," vylítlo ze mě. Litovala jsem toho okamžitě, jakmile mi to vypadlo z pusy. Kdybych prvně přemýšlela a až pak mluvila, měla bych život o hodně snadnější. Prudce vstal a jedním krokem ke mně přešel. Snažila jsem se srůst s gaučem, ale nešlo mi to. Vypadal opravdu naštvaně a mě nenapadlo nic, čím bych si to vyžehlila.
"Georgiano, ještě jednou zkus vyslovit něco podobnýho a přísahám, že tě zmlátím tak, že tě vlastní matka nepozná," zasyčel vztekle se zatnutými zuby. Přejel mi mráz po zádech. Často mi vyhrožoval násilím, ale nikdy ne tak přímo. Bývaly to jen plané výhružky. Tentokrát jsem ale v jeho očích viděla vztek. Otřásla jsem se při představě, že na mě vztáhne ruku. To bych už raději šla za otcem, aby si to zopakoval. Mort byl trochu jiný kalibr. "Mám se ptát znovu?" Jestli se vám chce, proč ne.
"Co na tom záleží? Nebo co vy s tím uděláte? Nic. Stalo se. Opakovat se to nebude. Takže nevidím důvod, proč se tady kvůli tomu hádat," řekla jsem nakonec.
"Nikdo tě nebude mlátit za mými zády!" Obočí mi automaticky vylétlo vzhůru. To mě jako před ním mlátit můžou? "Nesmíš se nechat mlátit! Víš, jak to potom vypadá?"
"Nikdo by mě nemlátil, kdybyste mi nevzal hůlku," řekla jsem rázně. Je mi fuk, že nemáš náladu ty jeden ignorante! Kdyby jsi mi ji nevzal, nic z toho by se nestalo!
"Takže za to můžu já?" řekl mrazivě a popadnul mě za ruku, čímž mě donutil stoupnut.
"Jenom říkám, že jste mi vzal jakoukoliv možnost obrany a vzhledem k tomu, že nejsem žádný silák, tak pro otce není problém mě zpacifikovat!"
"Nedostaneš svoji hůlku! O tom nebudeme diskutovat.
"Tak se potom nedivte, když mě takhle vidíte. Přejděte to mlčením a vůbec o tom nezačínejte."
"Budu si začínat o čem chci a od tebe očekávám, že když se tě na něco zeptám, odpovíš mi pravdivě. Nemám náladu na to, abych tady z tebe tahal pravdu. Mám na práci jiný věci!"
"V tom případě, vám říkám, že tu byl otec a nepohodli jsme se. Teď už můžete jít dělat jiné věci!" řekla jsem bojovně. Škublo mu v ruce. Přivřela jsem oči, protože jsem očekávala, že mi každou chvíli jedna přiletí. Nic se nedělo. Podívala jsem se na něj. Bojoval sám se sebou. Nevěděl jestli mi jednu vrazit nebo odejít. "Chcete vědět, proč jsem vám to neřekla? Jednak vám do toho nic není a jednak mi není zrovna příjemný přiznat, že mi nakopal zadek! Kdybych ho někdo nakopal vám, taky byste se tím nechlubil!"
"Je to moje věc a kdyby mi jen někdo chtěl, jak ty říkáš "nakopat zadek", byl by mrtvý dřív než by to zkusil."
"Už můžu jít?" zeptala jsem se normálním tónem. "Na hádku tohoto rázu jsem unavená," zamručela jsem rozmrzele. Když pominu návštěvu otce, byly to skvělý dva dny. Ne, že bych Morta chtěla vyhazovat z jeho vlastního domu, ale zítra ráno by mohl zase zmizet. Alespoň na týden.
"Georgiano, posloucháš mě vůbec?" Tak jo oficiálně se vzdávám. Jsem ve fázi, kdy jsem ochotna odkývat všechno, protože jediný, kdo tady neposlouchá, je on.
"Poslouchám. Pochopila. Budu vám říkat pravdu," řekla jsem unaveně.
"Nejde jenom o to. Musíš pochopit, že když na tebe někdo zaútočí, je to to samý jako když zaútočí na mě. Ponížil mě tím!" Merline, celá tahle konverzace spěje k tomu, že nakonec za všechno budu moct já. Super. Příště, až na mě otec vystartuje, rovnou mu řeknu, ať použije Kedavru a bude klid. Potom ať už si Mort nad moji mrtvolou vyřve třeba hlasivky.
"A co já s tím?" rozhodila jsem zoufale rukama. "Já vážně nevím, co po mě chcete! Chápu, že mi můžete vyčítat to, že jsem vám to chtěla zatajit, ale za zbytek nemůžu. Nemůžu za to, že jste mi vzal hůlku. Nemůžu za to, že mě otec napadnul. Nebo si snad myslíte, že jsem tam ležela a nechala na sebe sesílat
zakázanou kletbu, protože jsem se nudila? Nebo proto, abych vás vytočila?" začala jsem se vztekat. Ignorant. Debil! Nemám slov. Nemám!
"Zakázanou kletbu?" ztuhly mi rysy.
"Heh?" podívala jsem se na něj zmateně. Očividně jsem nevědomky vypustila spoiler. Drtil mi ruku ve své sevření.
"On použil zakázanou kletbu?" procedil skrz zuby.
"Zlomíte mi ruku," oznámila jsem prostý fakt. "Myslela jsem, že celou dobu bavíme o tom cruciatu. Nagyni de facto viděl jenom to," dodala jsem, když stisk nepovoloval.
"Jak si to mohl dovolit," zasyčel ledově a konečně mě pustil. Vztekle mrštil vázou o zeď a rozzuřeně vypochodoval z místnosti. Oddechla jsem si. Chvíli jsem si myslela, že o zeď praští se mnou. Slyšela jsem ze shora rány. Mort asi devastuje naši ložnici. No nic, nechám ho vyblbnout. Jdu se najíst, už mám hlad.
Do ložnice jsem se vkrádala jako nějaký zloděj. Už půl hodiny je tady nějaké podezřelé ticho. Čekala jsem v jídelně, až ho ten jeho vztek přejde. Doufám, že se už vyzuřil. Nerada bych jednu schytala. Opatrně jsem nakoukla dovnitř a zkontrolovala situaci. Mort seděl v křesle a byl ke mně zády. Kupodivu vše bylo na svém místě. Nejspíš to skřítkové už uklidili. Zavřela jsem za sebou dveře. Myslela jsem si, že budu mít další přednášku, ale vládlo tu naprosté ticho. Nevypadalo to, že by si mě všimnul. Třeba ho z toho trefil šlak. Kéž by. Potichu jsem přešla k němu. Pravidelně oddychoval. Spal jako zabitý. To není špatný nápad. Jdu se převléct a taky spát, ale do postele. Nejsem blbá, abych si dávala šlofíka v křesle. Nechce se mi další dva dny chodit jako Quasimodo.
Vzbudila jsem se uprostřed noci. Byla mi zima a bolelo mě celé tělo. Musela jsem sebou ve spaní pěkně házet, protože jsem byla nepřirozeně skroucená a peřina byla někde na zemi. Povzdychla jsem si a lehla si na záda. Nemohla jsem najít žádnou dobrou polohu, při který by mě nic nebolelo nebo to nebylo nepohodlný. Pro začátek bych mohla najít alespoň peřinu. Periferním viděním jsem si všimla Morta, který už spal vedle mě v posteli.
"Merline, ty mě musíš nenávidět," řekla jsem si pro sebe potichu. Na mé peřině se válel Naginy. Chvíli jsem zvažovala možnost, že bych mu ji vzala, ale to bych ho musela vzbudit a navíc si už nejsem jistá, jestli o ni pořád ještě stojím. Ráno řeknu skřítce, že chci buď jinou peřinu, nebo ať vypere povlečení. Merlin ví, co mi tam Naginy nechal za dáreček. Začala jsem se znovu převalovat. Ráda spávám na břichu, ale díky otci se mi špatně dýchalo. Nejraději bych si dupla jako malý vzteklý dítě. Chci spát! Otočila jsem se na Morta, který klidně oddechoval. Působil skoro nevinně, když takhle spal. Slyšela jsem, jak klidně oddechuje. Kdo by do něj takhle řekl, že je to takový hajzlík. Když si vzpomenu, na všechny naše hádky, chce se mi brečet. Hlavně ze začátku to bylo příšerný. Nemohla jsem se na něj ani podívat. Díkybohu za sex. Nejspíš bychom se zabili, kdybychom spolu nespali.
Po dvaceti minutách přemítání nad mým životem tady, mě spánek přešel už úplně. Primárně za to mohla svatba, nad kterou jsem začala přemýšlet a sekundárně jsem začala uvažovat nad tím, kdy jsem naposledy dostala menstruaci. A pouhé přemýšlení se zvrhlo v čirou paniku. Zběsile jsem v duchu
počítala, kdy jsem je měla naposled a nemohla se dostat k žádnýmu závěru. Potila jsem se víc než u toho běhu. Musela jsem si na ty počty sednout. Rozklepaly se mi ruce při představě, že jsem těhotná. V klidu. Nádech a výdech. Začali jsme spolu spát týden po návštěvě u Lestrangů. Což bylo první týden v květnu? Nějak tak. Dobře. Tuším, že jsme spolu spali necelý týden a já dostala měsíčky. Zhruba. Dejme to tomu, že mezi patnáctým a dvacátým květnem jsem dostala menstruaci. Což je pět týdnů. Myslím. Merline, potřebuju kalendář! Vyskočila jsem z postele a domotala se do koupelny, kde jsem si opláchla obličej. Pohled na můj zevnějšek mě nijak nepotěšil. Vypadala jsem jako panda. Podle všeho těhotná panda. Houby! Musím zůstat v klidu. Mám jenom týdenní zpoždění. Už se mi to stalo i dřív. Poslední dobou jsem ve stresu, takže se není čemu divit. Vrátila jsem se zpátky do postele. Ráno moudřejší večera.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 kačíííííííííí kačíííííííííí | 21. února 2015 v 22:09 | Reagovat

Skvělá kapitola. Jsem ráda, žes jí přidala a doufám, že bude co nejdřív další. xD

2 Sora Sora | 21. února 2015 v 22:22 | Reagovat

Dobrá kapitolka :) , a ten konec :D ... honem další

3 moira moira | Web | 21. února 2015 v 22:24 | Reagovat

Huh. to byla... tvrda kapitola. a jak to muze byt jednorazovka, kdyz to ma takovy cliffhanger?!! :D hej, libi se mi, ze je Mort zloun a nesnazis se z nej udelat neco, co neni. :))
Btw - HP jsem poradne dlouho necetla, tak - jak je to s temi zakazanymi kledbami? Mam pocit, ze Mort pote naznacil, ze si myslel, ze pouzil stejnou kledbu jako je Crucio... nebo to jsou dve podobne kledby? .)

4 moira moira | Web | 21. února 2015 v 22:27 | Reagovat

[3]: oh, ted jsem si vsimla, ze to rikala G. a ne Mort. to mam za svy rychlocteni. :D

5 Dollxynka Dollxynka | 21. února 2015 v 22:44 | Reagovat

Pecka :-D cetla jsem to jednim dechem moc se tesim na dalsi dil

6 Andrea Andrea | 22. února 2015 v 2:06 | Reagovat

Doufám že taťka zas dlouho nepřijde...taky by to nemusela přežít :-| a těhotná panda? :-) není divu že to taky čtu jedním dechem :-D  :-D :-D

7 Evuska Evuska | 22. února 2015 v 9:01 | Reagovat

Georginin papínek je mrtvý a zhine tvrdou krutou smrtí... (ďábelský smích) doufám, že to nějak barvitě popíšeš. Snad to ale Morta donutí chovat se o něco líp k bližnímu svému. Těším se na slezinu s Belatrix ;-)  :-D :-)

8 Krist Krist | 22. února 2015 v 10:39 | Reagovat

Boží, i když je mi G. trochu líto. ;-) Moc se těším na další. 8-O  :-D

9 Mais Mais | Web | 22. února 2015 v 11:41 | Reagovat

Tohle ještě bude zajímavý XD Haháá :D Perfektní kapitola, jako vždy ^^

10 Ela Ela | 22. února 2015 v 11:44 | Reagovat

Úžasný! Chudák G.. Doufám, že Morty něco konečně udělá s jejím otcem!
Rychle další prosím;))

Jinak tohle je celkem super stránka na procvičování angličtiny: http://www.helpforenglish.cz/

Pak jsou super knížky( klidně zjednodušené verze) a seriály, filmy s aj titulkami;))

11 Karitsa Karitsa | 23. února 2015 v 17:10 | Reagovat

Skvělý jako vždy..ale takhle to utnout :-?  :-D

12 Evuska Evuska | 23. února 2015 v 18:12 | Reagovat

Dobrý program na slovíčka je Word Manager, ale je placený. Nějaké cvičení na procvičování je i na:http://www.helpforenglish.cz/
bohužel musíš hledat, aby si našla, ale je tam celkem dobře vysvětlená gramatika

13 May May | 23. února 2015 v 18:46 | Reagovat

tak tahle byla skvělá. prosím další

14 Elena Prescott Elena Prescott | 24. února 2015 v 1:16 | Reagovat

Na to, jak jsem byla na začátku skeptická ohledně Tomova vstupu do hry, jsem z něho teď v podstatě unešená. Líbí se mi, že je to pořád temný pán se vším všudy, ale zároveň se chvílemi chová i jako - sice sociopatický arogantní chcípák - člověk. Je to tak nějak uvěřitelnější.. a taky sexy.
Totiž, myšlenka, že neodolá ženskému tělu :D A fakt, že všechno musí mít pod kontrolou a je příšerně majetnický vlastně částečně musí vycházet ze zájmu.. takže jo, Mort má něco jako city, a zároveň to není nějaký romanticky blábolící kretén. Takže boží.

U čeho, že jsme se skončili v minulé kapitole..? :P Ještě bychom mohli lehce pošramotit ego Luciovi - jak asi snáší myšlenky na to, jak si to Mort rozdává s G.? B)
(Jo, pár chyb mě/mně..)

15 Andy Andy | 24. února 2015 v 10:26 | Reagovat

:-D Boží jako vždy....jen poznámka co Sirius a Lucius? Dlouho jsme se o nich nedočetli :-D :-D  :-D

16 kaja kaja | 24. února 2015 v 20:35 | Reagovat

Bude dalsi Mortim/Mortice? Awww! Doufam ze bude brzo pokracovani! Je to paradni!

17 Rainy Rainy | 24. února 2015 v 21:50 | Reagovat

kapča zasa nesklamala. :D akurát, že sa muselo dlho čakať.... :-(
moja duša stále piští a myslí si, že ju Morty predsalen má rád.... je také niečo možné? :D a mimčo..? no dobre... :D
a Nagini.. ako prvýkrát sympatia k nemu... hady sú.. no také hadovité.... :D
teším na ďalšiu, nenechaj nás dlho čakať. ;-)

18 Armen Armen | 25. února 2015 v 10:37 | Reagovat

SUPER!!! už jsem se těšila a stále se těším!!! :-D

19 seannabell seannabell | 25. února 2015 v 16:30 | Reagovat

Perfekné! :) Dúfam, že toho jej otca Mort zamorduje :D

20 Peggy Peggy | 25. února 2015 v 18:04 | Reagovat

Parada, honem dalsi :-D

21 fggz fggz | 25. února 2015 v 20:37 | Reagovat

Honem další

22 Amalka Amalka | 27. února 2015 v 21:01 | Reagovat

Nemůžu se dočkat :33

23 Rogue Rogue | Web | 5. března 2015 v 13:44 | Reagovat

Zase z trochu jiného soudku, aneb není nad vřelé vztahy v rodině, myslím, že tatínkovi by měl někdo zatnou tipec (mimochodem Naginimu docela trvalo, než se připlazil na to, že má G. na starost :D Ale tak nikdo nejsme dokonalý ani Nagini).
A těhotenství? Wau, Mort jako otec, tak to je fakt představa :D

24 Annie Annie | 6. března 2015 v 10:22 | Reagovat

Boží :-D nemůžu se dočkat pokračování :-)

25 sdfg sdfg | 9. března 2015 v 20:39 | Reagovat

kdy bude dalsi?????

26 sisa118 sisa118 | 10. března 2015 v 8:40 | Reagovat

Prosím, daj rýchlo novú kapitolu mám pred maturami a súrne potrebujem relax a nič nie je lepsie ako tvoje geniálne príbehy. Ps. Ty si už maturovala. Nepoznáš niečo ma aj? Mám z nej fakt strach...a pravdepodobne, deň pred skuskou schytam infarkt.. :-D

27 Aranel van de´Corvin Aranel van de´Corvin | Web | 15. března 2015 v 20:29 | Reagovat

[26]: když jsem z aj odmaturovala já, tak musí každý :D ale fakt, že jsemměla kliku s otázkou... žádný trik na to neznám :D

28 lady lady | 16. března 2015 v 22:32 | Reagovat

Parada! Uz se nemuzu dockat dalsihi dilu :-)

29 Kat Kat | 18. března 2015 v 15:42 | Reagovat

Prosím další dííl :D je to skvělý :-D

30 mia mia | 20. března 2015 v 14:45 | Reagovat

klidne to pridej bez korekce;) uz se nemuzeme dockat;))

31 Bičik Bičik | Web | 27. ledna 2016 v 21:22 | Reagovat

ajaj, jen né baby mortové :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama