31. března 2015 v 16:47 | Aranel van de´Corvin
|
Druhá půlka- díky vašim komentům v rekordním čase. A teď ke komentům. Nechce se mi na ně odpovídat pod článkem, tak to shrnu tady :)
Jackina: nepřidávám další kapitoly jenom když je určitý počet komentářů. Už jsem několikrát psala, že je to vlastně proto, abych se motivovala k psaní. Kdyby tam ty komenty nebyly, psala bych jednu kapitolu půl roku (když byste měli štěstí :D ). Takže i kdyby tu nebylo těch 21 komentů, přidala bych další kapitolu (jak se už několikrát stalo).
Další dotazy se týkaly služky. Dělá se na tom, ale nějak na to nemám náladu. Nemůžu si pomoct, ale když sednu k pc, že budu psát, Mort jednoznačně vede a na Eragona se nemůžu soustředit :D Ale hodlám to napravit a taky do toho dát trochu té akce :)
Erala: Mě pozadí vyhovuje a čte se mi dobře, ale chápu, že každýmu vyhovuje něco jinýho :) Tenhle design jsem ale nedělala a nemám s tím zkušenosti. Kdyby někdo věděl o někom, kdo by mi byl ochotný udělat nový design, tak dejte vědět :)
No, už to nebudu protahovat. Děkuju za komentáře, moc mě potěšily :)
A přeci jen ještě něco :D Tak trochu jsem se rozjela, co se sexu týče, takže těm, co nemají tohle rádi se omlouvám. V další části, už se začne něco řešit- i když mě baví popisovat konverzaci mezi Gigi a Mortem
Beze slova na mě hleděl. Připadalo mi to jako věčnost. Třeba moji poznámku přeslechl, anebo špatně rozuměl. Kdybych alespoň vyčetla něco z jeho výrazu. Tvářil se, jako kdybych mu oznámila, že skřítek ostříhal keř. Naprostý nezájem. Překvapilo mě to. Čekala jsem přednášku, nadávky nebo výhružky. Sice mluvil o tom, že chce dědice, ale on mi nadával za všechno, takže jsem předpokládala, že i těhotenství v mým podání bude průser. Nevydržela jsem se dívat na jeho chladný obličej. Místo toho jsem raději začala připouštět teplou vodu. Voda byla skoro studená a já tu mrzla. Sundala jsem ze sebe alespoň ty šaty. Vadilo mi, jak mě jejich látka studí. Vyždímala jsem je a odhodila na kraj vany. Vyhřívala jsem se u proudu teplé vody. Bude zase trvat věčnost než se ohřeje všechna voda - jediný zápor na téhle vaně. Ačkoliv měl Mort natažený nohy, ani jsem se ho nedotkla. Vana byla dostatečně velká, abychom se sem vlezli oba a ani se nedotkli.
"Máš v plánu to nějak rozvést," zeptal se Mort a usrkl si ze skleničky.
"Ne, myslím si, že o sobě víte, že jste hrubý a když vám to řeknu, nic to na pravdě nezmění," dělala jsem naschvál blbou. Vím, na co se mě ptal. Nedokázala jsem odhadnout, jestli se na mě zlobí nebo ne, proto jsem zkoušela, co vydrží. Trochu riskantní, ale přeci by nezabil ženu, co nosí jeho dítě, ne? Doufám.
"Gergiano," upozornil mě nebezpečně.
"Ne, nemám to v plánu rozvádět," přešla jsem tedy k věci, ale i tak ho moje odpověď neuspokojila. Taky neměla. Překvapivě jsem zjistila, že mám zlobivou náladu. Chtěla jsem ho pokoušet. Hrozně moc. Jenomže jsem nevěděla, kam až můžu zajít.
"Rozveď to!" poručil příkře.
"Nevím, co mám na tom rozvádět. Předpokládám, že jste pochopil moji narážku," pokrčila jsem lhostejně rameny a začala se umývat houbičkou. Udělal nečekaný pohyb. Prudce se nadzvedl, vytrhl mi houbičku z ruky a za ruku si mě k sobě přitáhl. Byl agresivní. A to jsem si chvíli myslela, že by se jeho chování ke mně mohlo zlepšit, když zjistí, že jsem těhotná.
"Řekni to!" poručil mi autoritativně. Nebránila jsem se, když si mě k sobě přitahoval. Ničeho bych tím nedosáhla, akorát by mě to víc bolelo, jak jsem věděla ze své zkušenosti. Znovu se opřel o okraj a usrkl ze skleničky. Hodila jsem si nohy přes jeho klín, abych je nemusela mít nepohodlně zkroucené vedle sebe. Snažila jsem se ho dotýkat, co nejméně to šlo. Rozptylovalo mě, když jsme se k sobě nazí tiskli.
"Jsem těhotná?" řekla jsem stroze, ale vyznělo to spíš jako otázka. "Jsem těhotná," dodala jsem už sebejistěji, když jsem si všimla jeho nepřívětivého výrazu.
"Jak dlouho to víš?" zeptal se s naprosto nečitelným výrazem. Téhle otázky jsem se obávala nejvíc. Moc dobře vím, že ideální odpověď by byla, že jsem se to dozvěděla teprve dneska.
"Čtyři týdny?" znělo to jako kdybych se ho ptala. Opět. Zavřel oči a zhluboka se nadechl. Nemusela jsem být Einstein, abych věděla, co se mu honí hlavou. Počítal pomalu do desíti a u toho si v duchu neustále připomínal, že mě nesmí zabít. Nechala jsem ho v klidu dopočítat, i když mě to stálo veškeré přemáhání.
Chtěla jsem si do něj ještě nějak rýpnout. Odložil skleničku stranou. Myslím, že kdyby to neudělal, rozdrtil by ji v ruce.
"Kdy ses mi to chystala říct?" zeptal se se zaťatými zuby. "Kdyby ses tak blbě neprořekla, řekla bys mi to vůbec?!" uhodil pěstí do vany. Rozbij cokoliv chceš, ale vanu nech na pokoji. Popuzeně jsem se na něj zamračila.
"Říkala jsem vám, že vám chci něco říct! Kdybyste na mě neposlal Naginiho, řekla bych vám to!" bránila jsem se.
"Dejme tomu, že řekla. Co ti bránilo těch posledních několik týdnů?" Opět měl stisknuté zuby. Možná bych s tou provokací měla počkat na někdy později.
"Nevěděla jsem to jistě. Chtěla jsem se ujistit," pokrčila jsem rameny.
"Ujišťovala ses čtyři týdny?!"
"Chtěla jsem být pořádně ujištěná," zazubila jsem se. Vztekle sevřel okraj vany. "Vždyť se nic nestalo," začala jsem to rychle napravovat. "Myslela jsem, že chcete dítě," dodala jsem už o něco tišeji. Neměl by mít radost? Už v Bradavicích mi vykládal o potomstvu a když mu oznámím, že tady bude možná běhat malý Mortík, zlobí se!
"Georgiano, ty moc dobře víš, proč se rozčiluju!" zastavil moji snahu obhájit se. "Víš, že chci, abys mi říkala všechny podstatný věci a nelhala mi!"
"Nelhala jsem. Neptal jste, jestli jsem v tom," podotkla jsem. Prudce se nadechl. Musel všechno svoje sebeovládání vložit do toho, aby mě neuhodil. Poznala jsem to z toho, jak zuřivě svíral okraj vany. "Nechtěla jsem vám to říct, protože jsem neměla náladu poslouchat jak na mě zase řvete," řekla jsem popravdě. Kdyby jen věděl, že původní plán zněl tak, že mu to řeknu v okamžiku, kdy mi praskne plodová voda.
"Proč bych na tebe kvůli tomu měl řvát?" dodal už o něco mírněji.
"Vždycky na mě řvete. Je jedno, jestli to dělám dobře nebo špatně. Pokaždé si najdete záminku, abyste se mohl vyřvat," vztekala jsem se.
"Neřval bych na tebe kvůli tomu, že jsi těhotná!"
"Právě na mě řvete," upozornila jsem ho.
"Řvu na tebe, protože jsi mi to neřekla, ne proto, že jsi těhotná!" Vzdorovitě jsem si založila ruce na prsou. Věděla jsem, že z toho bude hádka. Povzdechla jsem si a ponořila se víc do vody. Voda začínala být zase vlažná. Odtáhla jsem se od něj, abych dopustila další vodu, ale zastavil mě. Lusknul prsty. Vedle vany se objevil skřítek. Vykulila jsem oči a ponořila se ještě víc pod vodu.
"Dolej mi a dopusť teplou vodu," přikázal mu Mort. Skřítek se do vany ani nepodíval. Pohled klopil k zemi, co nejvíc to šlo. Určitě mu tahle situace byla nepříjemná. Stejně tak jako mně. Když jsem zjistila, že si mě
skřítek nevšímá, vzala jsem houbičku a začala si umývat nohy. Umyju se a vypadnu, nebo se tady s Mortem zabijeme. Jakmile skřítek dokončil svoji práci s hlasitým "puf" zmizel. Mort se pohodlně opřel a popíjel whisky. Vypadá to, že konečně už trochu vychladnul.
Přehodila jsem si přes něj zase nohy, abych si mohla umýt ruce a hrudník. Jakmile jsem se nohou dotkla jeho klínu, potvrdilo mi to, co jsem si myslela. Začínal být vzrušený. Cítila jsem to z jeho pohledu. Předstírala jsem, že jsem si toho nevšimla a dál se mydlila. Občas jsem "omylem" zavadila o jeho přirození. Stisknul čelisti k sobě pokaždé, když se to stalo. Zlobila jsem ho. Zasloužil si to. Trpělivost ztratil v momentu, kdy jsem si začala pečlivě umývat prsa. Zuřivě si mě přitáhnul k sobě a násilím mě donutil roztáhnout nohy. Odlepil se od vany, aby mě mohl nadzvednout. Obkročmo jsem si na něj sedla. Cítila jsem, jak mě jeho ztopořený penis tlačí do břicha. Přisunul si mě ještě blíž k sobě. Věděla jsem co chce, ale nechtěla jsem mu to dopřát tak rychle. Nadzvednul mě, aby si mě posadil na své přirození, ale nenechala jsem ho. Chytla jsem jeho penis do ruky a posadila se mu na klín. Lenivě jsem přejela prstem po celé jeho délce. Hezky pomalu. Tam a zpátky. Tam a zpátky. Zvědavě jsem na něj podívala. Měl zatnuté čelisti. Bedlivě mě pozoroval. Tentokrát jsem ho uchopila pevně. K pohybům ruky, jsem přidala ještě boky. V rytmu jsem se na něj pohybovala a vychutnávala si tuto chvíli. Vždycky mi připadalo, že ho mám ve své moci, když ho takhle zlobím. Začínala jsem zrychlovat. Chytil mě za ruku, donutil mě pustit svůj penis. Viděla jsem na jeho výrazu, že nechce už dál čekat. Nesmlouvavě mě chytil za boky a posadil na sebe. Sykla jsem, když jsem prudce dosedla na jeho chloubu. Začínal být zase agresivní.
"Pořádně si na mě sedni. Chci ho mít v tobě celýho," rozkázal. Líbilo se mi, když byl dominantní. Dokonce jsem zjistila, že se mi líbí JAK mi to rozkazuje. Ze začátku mě to uvádělo do rozpaků. Mort neměl problém přijít do knihovny a říct mi, že se do mě chce udělat. A nutno podotknout, že tohle jsou jeho slušný slova, co se týče sexu.
Kousla jsem ho do ramene, když mi začal boky tlačit dolů. Nepřestával. Odvážila jsem se a kousla ho do ucha. Ucítila jsem, jak tlak povolil. Nebylo to tím, že bych ho kousla moc, na to jsem si dávala pozor, ale proto, že jsem zaútočila na ucho. Vždycky se během sexu vyhýbám jakékoliv části jeho obličeje. Dokonce se k němu snažím moc obličejem nepřibližovat. Byla jsem nervózní, když jsme měli obličeje blízko sebe. Nedej bože, když se na mě podíval. Většinou jsem během sexu měla zavřené oči. Netroufla jsem si, podívat se na něj. Když jsem je měla zavřené, mohla jsem předstírat, že je to někdo jiný a ne někdo, kdo vás svým pohledem přitluče k zemi. Na chvíli jsem vykolejila sama sebe. Naštěstí to byl jenom mžik. Necítila jsem už tlak na svých bocích, takže jsem se na něj mohla pomalu posadit sama. Pokaždé, když do mě poprvé pronikl, byl to zvláštní pocit. Cítila jsem se plná a neskutečně mě to vzrušovalo. Pomalu jsem se na něm začala vlnit. Dala jsem si záležet, abych do toho pořádně zapojila boky. Uslyšela jsem jak zavzdychal. Donutila jsem se na něj podívat. Začala jsem se vlnit o něco rychleji. Nechtěla jsem, aby zpozoroval, že ho sleduju. Bohužel mi to nevyšlo. Celou dobu mě pozoroval. Cítila jsem, jak mi do tváří stoupá horko. Styděla jsem se před ním. Musela jsem uhnout pohledem. Díval se tak... Neústupně.
Dala jsem levou ruku za sebe a opřela se oni, abych se mohla zaklonit a změnit tak svůj rytmus. Tvrdnul ve mě čím dál víc. Měla jsem zakloněnou hlavou, takže když se dotknul mého prsa, trochu jsem lekla.
"Georgiano, koukej se na mě." Nechtěla jsem se na něj koukat. Připadala jsem si nejistě, když jsem se na něj dívala. Jako by mi teprve teď došlo, s kým to vlastně dělám. "Georgiano! Chci aby ses na mě dívala, když tě šukám!" řekl ostře a přitáhnul si mě k sobě, čímž mě donutil podívat se něj. Sebrala jsem všechnu odvahu, co jsem měla.
"Mně připadá, že šukám spíš já vás, než vy mě," řekla jsem bojovně a doufala, že si tak nevšimne toho, jak mě jeho pohled rozptyluje a svým způsobem děsí. Přitom se na mě nedíval rozzlobeně, to vypadá jinak. Díval se... Díval se prostě jako Mort! Svým pohledem mi dával jasně najevo, že jsem jeho. Připadalo mi, že je překvapený. Vlastně měl proč. Obvykle takhle nemluvím. Nevěděla jsem, co od něho čekat. Mohl se rozzlobit, anebo ho to mohlo pobavit.
Zvednul mě ze sebe. Zarazila jsem se. Nejspíš jsem ho svojí poznámkou naštvala. Než jsem se stihla rozmyslet, co dalšího udělám, začal mě otáčet zády k sobě. Opět mě donutil roztáhnout nohy, abych si na něj mohla obkročmo sednout. Ulevilo se mi. Nebudu se mu muset dívat do obličeje.
"Pojď blíž ke mně." Nevím, proč mi to říkal. Dřív než jsem to stihla udělat, mě nadzvedl jako bych nevážila ani gram a přitáhl si mě blíž. Překvapeně jsem vydechla, když do mě vniknul. Rozpohybovala jsem své boky, ale chytily mě jeho paže a přitáhl si mně ke své hrudi. Položila jsem na něj, ale i tak jsem s boky nepřestala hýbat. Ucítila jsem v klíně jeho ruku. Věděl přesně, kde má přitlačit. Propínala jsem se slastí. Druhou rukou si hrál s mým prsem. Slyšela jsem jak přerývavě dýchá. Díky tomu jsem si uvědomila, jak moc blízko u sebe jsme. Měl bradu opřenou o můj spánek. Kdybych nebyla tak vzrušená naše blízkost by mě rozhodila, ale cítila jsem, že se brzy dostanu k onomu slastnému okamžiku. Pravou ruku jsem si chtěla dát za hlavu, ale překážela mi tam jeho hlava, takže jsem mu prsty zajela do vlasů a dal se slastně prohýbala. Prohnula jsem se jako luk, když mě udělal. Cítila jsem, jak se svírám kolem jeho penisu. Stačilo se třikrát pohnout a udělal se taky. Poznala jsem to podle toho, jak zatnul svaly a následně se uvolnil.
Jakmile můj orgasmus pominul, uvědomila jsem si naši blízkost. Stále byl ve mně a já k němu byla přitisknutá. Oba dva jsme zhluboka dýchali. Vyndala jsem ruku z jeho vlasů. Znáte ten pocit, když něco uděláte a vzápětí vám proběhne hlavou myšlenka "co jsem to udělala?". Připadala jsem si nesvá. Většinou jsem byla po sexu s ním nesvá. Ono je sice moc hezký, že vás udělá, ale jakmile otevřete oči a vidíte ho, uvědomíte si, kdo vám to udělal a je vám na nic. Dneska mi to připadalo jiný. Bylo to nejspíš tím, že mě donutil se na něj dívat a k tomu ta naše blízkost. Vzpomněla jsem si na to, jak jsem ho kousla do ucha a přejel mě mráz po zádech. Ty hormony se mnou dělají divy. Jindy by mě to ani nenapadlo. Začala jsem se z něho zvedat, čím déle jsem na něm ležela, tím to bylo divnější . Zjistila jsem, že mě bolí stehna a kolena. Luskl prsty. To si snad dělá srandu?! Chtěla jsem už vylézt ven, ale před skřítkem se mi nechtělo. Sedla jsem si teda zpátky do vany. Mort si tentokrát poručil doutník a popelník. Protočila jsem oči. Jak jinak. Počkala jsem, až skřítek odejde, abych mohla následovat jeho příkladu. Mort mě chytil kolem pasu a přitáhl zpátky k sobě.
"Ještě nikam nechoď. Chci s tebou mluvit." Zamračila jsem se. Vůbec se mi to nelíbilo a co hůř, foukal mi kouř před obličej.
"Nemůžete si zapálit později?!" zaprotestovala jsem a odehnala od sebe kouř.
"To přežiješ," ujistil mě lhostejně. V tichosti jsem zuřila. Fakt, že jsme se ještě před malou chvíli k sobě tisknuli, mi připadal absurdní. Všimla jsem si, že má nalitou další skleničku. Přemítala jsem nad tím, kolik jich už asi měl. Každopádně mi nepřipadal opilý. Byl jenom v náladě, jestli se tomu tak u něj dá říkat. Opřela jsem se vedle něho a snažila se ignorovat ten otravný kouř. Mort si přehodil ruku na okraj vany, čímž mě donutil zvednout hlavu. To už mě nenechá ani opřít? Když dlouho nic neříkal, šla jsem si připustit horkou vodu. Jestli to takhle bude pokračovat, brzy voda přeteče přes okraj.
"Víš co je zajímavý?" zeptal se, když jsem se znovu opřela vedle něho. Neodpovídala jsem. Věděla jsem, že je to řečnická otázka. "Stydíš se, když se na tebe podívám během toho, co tě šukám," řekl jako by nic. V duchu jsem pořádně klela. Došlo mi, že si toho nejspíš všimnul, ale nepředpokládala jsem, že to bude chtít probírat. Nikdy jsme náš sex nerozebírali. Stále jsem nic neříkala. "A taky jsem si všiml, že se na mě nedíváš," pokračoval dál. To si toho teda všimnul brzy. "Proč?"
"Každý dělá v posteli něco jiného," pokrčila jsem rameny. Nemohla jsem mu říct, že když se na něj nedívám, mám alespoň iluzi, že jsem s někým jiným. "Vy taky některé věci neděláte a nevyptávám se vás," řekla jsem rázně, aby pochopil, že tahle debata je u konce. Bez mrknutí oka na mě koukal. Všimla jsem si toho periferním viděním.
"Já s tebou teprve začnu dělat pořádný věci, Georgiano," ušklíbl se. Ztuhla jsem. "Dneska jsi mi říkala, že ty spíš šukáš mě. Dostal jsem chuť ti dokázat opak," popotáhl z doutníku a napil se. Nejraději bych mu tu skleničku vytrhla z ruky a napila se sama. Merlin ví, že to potřebuju. Řešit s ním takovýhle věci střízlivá je mučení.
"Vždyť jste mě šukal, jenom jsem vás dráždila," řekla jsem vyhýbavě. Zarazila jsem se nad tím, že říkám taky šukat. Kam se podělo slovo milovat? I když je pravda, že slovo "milovaní" k Mortovi příliš nesedí.
"Příště tě udělám tak, jak to chci udělat už dlouho," pokračoval dál v tomto tématu. Zamračila jsem se. Nelíbilo se mi, jak to řekl. Už teď byl občas hrubý a bolelo to. Nechtěla jsem si ani představovat, co mi chce udělat.
"Tím mi chcete říct, že se stále držíte zpátky?" odhodlala jsem se zeptat. Bála jsem se odpovědi. Neodpověděl.
"Ještě bych se chtěl vyjádřit k tomu, co se stalo na večeři," změnil najednou téma. Teď, když jsem chtěla znát jeho odpověď. Samozřejmě. Věděl, jak mě naštvat.
"Hm," zamručela jsem lhostejně.
"Jestli tě ještě jednou uvidím, jak si s Luciusem Malfoyem povídáte o samotě, nenechám ho jen tak odejít. Donutím ho uvědomit si, že patříš mně. Rozumíš tomu?" Zamračila jsem se.
"Rozumím a nemyslím si, že by tomu Lucius nerozuměl. Předpokládám, že jste nás pozoroval, takže jste si určitě všiml, že jsme žádnou vášnivou konverzaci nevedli."
"Nejde o to, jakou jste vedli konverzaci. Jde už jenom o princip, že vyhledal tvoji společnost."
"Nevyhledal, vyhledal Narcisu. Původně tam s námi byla ona i Bellatrix s Rufolfusem. Nemůžeme za to, že odešli."
"Řekl jsem, že sami spolu vy dva nebudete!"
"Nebyli jsme sami, stáli jsme uprostřed místnosti!" začínala jsem zuřit. Nečekala jsem, že zrovna kvůli tomuhle udělá takovou kovbojku. Myslela jsem, že ho víc naštve to jak jsem byla s Narcisou dlouho pryč.
"Dost, Georgiano!"
Byla jsem natolik rozčilená, že se mi v noci nedařilo usnout. Převalovala jsem se ze strany na stranu a odolávala nutkání, zadusit toho egoistu vedle mě polštářem. Kdyby tam nebyl Nagini, možná bych to i udělala. Usnula jsem únavou až někdy kolem třetí ráno. A v šest se zase vzbudila. Potřebovala jsem na záchod. Byla jsem ospalá a unavená. Dvacet minut jsem si namlouvala, že svoji potřebu zaspím. Nezaspala. Něco mi říká, že dneska budu mít mrzutou náladu. To bude mít Mort radost. Ušklíbla jsem. Ty to dneska dostaneš pěkně sežrat hochu.
Prudce jsem se narovnala. Během toho, co jsem si umývala ruce, se mi zvednul žaludek. To snad ne! Koukala jsem se na svůj odraz v zrcadle. Dobrý. Dobrý to přestalo být v okamžiku, kdy jsem se dotkla kliky. Sakra! Neměla jsem v plánu trmácet se až do svého pokoje. Když už to Mort ví, nebudu se namáhat. Asi si na to zvracení začínám zvykat a to ho ze srdce nesnáším. Možná je to tím, že ještě napůl spím. V polospánku jsem si vyčistila zuby a vrátila se do postele. Cestou jsem se stihla ještě přizabít o Naginiho, který se přesunul k naší posteli. Neměla jsem sílu nadávat mu. Za to sil na převalování z jedné strany na druhou jsem měla víc než dost. Nemohla jsem se zbavit myšlenek na svatbu.
"Ženská spi!" ozvalo se vedle mě podrážděně. Zatnula jsem vztekle pěst. A o co se tady asi snažím?! Byla jsem už zase rozčílená, což znamenalo, že v nejbližší době neusnu. Posadila jsem se na posteli. Balím to. Stejně neusnu. "Kam jdeš?" chytil mě za ruku, když jsem se odkryla a chystala se jít obléct.
"Na snídani."
"Je brzo."
"No a co?!" řekla jsem jedovatě.
"Tady se někdo špatně vyspal," ušklíbl se a promnul si oči.
"Na to abych se špatně vyspala, bych musela spát," podotkla jsem nevrle. Dneska opravdu nebudu mít svůj den, čehož si všimnul i Mort.
"Máš spát a ne tady v noci naklepávat polštáře," zavrčel.
"Kdybych mohla spát, spala bych, nemyslíte?" zavrčela jsem pro změnu já.
"A vyškrábat oči mi nechceš?" provokoval mě dál.
"Nechci si zlomit nehet. Trvalo mi snad věčnost než mi všechny dorostly do stejné délky. Nezničím si je týden před svatbou," vysvětlila jsem mu.
"Ne," zastavil mě znovu, když jsem chtěla odejít. "Je ještě brzy." Chtěla jsem podotknout něco opravdu jízlivého, ale znovu se mi zvedl žaludek. Ne. Prosím ne. Ne dvakrát za sebou. Mort se zarazil v půlce věty. Všiml si, že jsem nějak ztuhla. Nevnímala jsem, co mi říká. Místo toho jsem přemýšlela, jestli to je planý poplach nebo ne. "Georgiano mluvím s tebou," připomněl se.
"Pusťte mě," rozkázala jsem mu a on to kupodivu udělal. Unaveně jsem došla do koupelny a zabouchla za sebou dveře. Mezitím, co jsem zvracela, jsem proklínala Morta. Jistě, chlap si užije a ženskou čeká několik měsíců zvracení. Opět jsem si vyčistila zuby. Musím říct skřítce, ať nakoupí zubní pastu do zásoby.
Když jsem se vrátila z koupelny Mort ještě ležel v posteli. Zahrabala jsem se do vyhřáté peřiny. Už se mi na snídani ani moc nechce. Nevěřili byste jak vám zmrznou nohy, když klečíte u záchodu. Cítila jsem na sobě jeho pohled, i když jsem k němu byla zády.
"Nesnáším těhotenství," oznámila jsem mu.
"Zvracíš takhle už dlouho, nebo tohle byla jen výjimka?"
"Záleží na tom, co pro vás znamená dlouho," pokrčila jsem rameny a zívla. Chytnul mě za rameno. Otočila jsem se k němu dřív, než to stihl udělat násilím on. "Georgiano!" napodobila jsem jeho hlas a nahodila podobný varovný výraz, jako když mě kárá. "Tobě to připadá vtipný?" pokračovala jsem dál, jakmile otevřel pusu. Zasmála jsem se. Poznala jsem, že jsem se přesně trefila. "Vidíte mohu s vámi diskutovat, aniž tady nejste. Tomu říkám vztah. Moc párů tohle nedokáže," zasmála jsem. "Dobře, vracím se zpět k tématu. Špatně mi bývá asi tak týden," řekla jsem už vážně. Očividně nemá náladu.
"Georgiano, jestli tě do konce tvého těhotenství nezabiju, bude to zázrak."
Páni, super jako vždy...
už se nemůžu dočkat dalšího dílku. A má závislost jen roste.. 