Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka šestá 1/2

15. srpna 2015 v 20:42 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Tento týden jsem se vykašlala na práci. Předchozí týdny mi v těch hicech stačily, takže jsem měla čas konečně to dopsat :) Děkuju, že sem chodíte i když mi to trvá tak dlouho. Při troše štěstí se mi neozve konzultanka na bakalářku a budu mít čas psát :D
P.S.: už několik lidí mi psalo, že sex Mortyho a Gigi je příliš mechanický... jsem ráda, že to tak vyznělo. Doopravdy. Snažila jsem se tím ukázat, že když v tom nejsou emoce, je to takový... "nemastný neslaný" - i když spoustu lidí to netěší



"Jsi překrásná!" vzdychla Narcisa. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Musela jsem uznat, že mi to slušelo, ale nějak jsem se pro to nedokázala nadchnout.
"Hm," zamručela jsem.
"Však to nebude tak hrozný," usmála se na mě. "Budeš mezi lidmi, a navíc se pořádně najíš. Viděla jsem, jak připravovali jídlo. Měla jsem co dělat, abych se na ty dobroty rovnou nevrhla," pokračovala dál, když jsem nic neříkala. Popotáhla jsem a snažila se rozehnat slzy. Zničila bych si dokonalé líčení, kdybych začala brečet.
"Těším se na dort," přiznala jsem po chvíli potichu a vytvořila něco, co se podobalo úsměvu. "Ujistila ses, že tam nejsou mořské plody, že?" dodala jsem potom.
"Neboj. Nic takovýho se podávat nebude."
"To je dobře. Celý tenhle den bude stát za prd. Nemusím k tomu ještě zvracet."
"A už je ti aspoň líp? Ráno jsi byla bledá jak smrt."
"To je poslední dobou normální. Jakmile se najím, bývá to lepší." Ozvalo se klepání na dveře. Povzdechla jsem si a nasadila nucený úsměv.
"Dále," řekla jsem vesele. Narcisa na mě hodila uznalý pohled.
"Doufám, že vás neruším drahoušci, ale hosté se už scházejí. Měli byste si pospíšit," nahrnula se dovnitř paní Lestrangová.
"Už to skoro máme. Jenom poslední úpravy," předběhla mě s odpovědí Narcisa.
"Oh, Georgiano! Vypadáš jako princezna!"
"Děkuji," řekla jsem rozpačitě.
"Moc ti to sluší. Mistr z tebe nebude moct spustit oči!" Toho bych se zrovna nebála. "Za deset minut pro vás přijdu!" A je to tady. Posledních deset minut mé svobody. Nemůžu uvěřit tomu, že se to doopravdy děje. Až do včerejška jsem si to nepřipouštěla. Kdyby tu nebyla Narcisa, zbláznila bych se z toho. Ano, byla tu Narcisa. Dostala jsem svolení od samotného Mistra. Poslední den svobody se mnou mohla být moje kamarádka a dokonce u nás mohla přespat. Mělo to snad milión podmínek, ale stálo to za to. Navíc jsem Morta od včerejšího rána neviděla, takže nejvyšší spokojenost. Nevím, kde v noci byl a ani mě to nezajímá. Narcisu Mortyho nepřítomnost nijak neuklidnila. Byla nervózní a Nagini tomu moc nepřidal. Myslela jsem, že s křikem uteče, když ta příšernost vyplazila z naší ložnice.
"Haló, příjem!" zamávala mi Narcisa před obličejem.
"Promiň, zamyslela jsem se."
"Chápu, ale jestli ti můžu něco doporučit... Nedělej to během dne. Věř mi, nesklidilo by to úspěch."
"No, rozhodně lepší, než se vrhnout na Bellatrix a vyškrábat jí oči."
"Myslím, že Bellatrix nebude chtít vyvolávat hádky před Pánem."
"To asi ne," připustila jsem.
"Můžeme?"
"A musím?" udělala jsem psí oči. Narcisa se na mě soucitně podívala.
"Mysli na ten čokoládový dort," povzbudila mě.
"Jestli mi ho někdo sežere dřív, než se k němu dostanu, půjdu se oběsit," řekla jsem zcela vážně.
"Jo, to je dobrý důvod k sebevraždě," řekla ironicky.
"Nemůžu za to. Poslední dobou mám hrozný chutě. Přísahám, že jsem se minulý týden skoro rozbrečela, když mi skřítka řekla, že došly muffiny. Držela jsem se jen kvůli Mortovi."
"A to nemohla dodělat další?"
"Asi mohla, ale v tu chvíli mi to přišlo strašně líto," přiznala jsem.
"Merline, doufám, že nikdy nebudu těhotná."
Proklínala jsem sama sebe, že jsem Morta nepřesvědčila k jinému místu na svatbu. Alespoň o svém svatebním dnu bych mohla vypadnout ven z tohohle domu! A co mi na to řekl Mort? Vždyť nebudeš doma, ale na zahradě, to ti musí stačit. Romantika první kategorie. Stála jsem za dveřmi a čekala na povel. Strach mě už přešel. Nervozita se ani neobjevila. Jediné, po čem jsem doopravdy toužila, bylo, aby dnešek byl už za mnou. Začala jsem si připravovat úsměv, který shodím až večer, jakmile se za mnou zavřou dveře. Paní Lestrangová byla v jednom kole. De facto celou svatbu připravovala ona. Milovala organizování večírků a jiných sešlostí. Snažila jsem se jí do toho občas mluvit, ale neposlouchala mě. Povedlo se mi vydupat akorát výběr šatů a dortu. Merline, ona už na mě mává! Bože, bože. Pohni se!
Zhluboka jsem se nadechla a vykročila. Snažila jsem se kráčet důstojně, ale bohužel jsem svoji vznešenou chůzi netrénovala v děloze jako Mort, takže jsem nebyla ani tak z poloviny elegentní jako on. Všichni se na mě dívali. Bylo mi to jedno. Musela jsem se soustředit na své nohy, které by zakoply v okamžiku, kdy bych přestala dávat pozor. Poprvé jsem se podívala na Morta. Stál tam s kamennou tváří a celkově vypadal, jako kdyby čekal na nanuka a ne na svoji nevěstu. Potlačila jsem úšklebek. Vedle něho stál pan Lestrang, svědek. Zajímavá volba svědka. Můj svědek byla samozřejmě Narcisa. Otec ani matka nepřipadají v úvahu. Když už jsme u toho otce, nikde jsem ho neviděla, i když je pravda, že jsem se tady pro jistotu moc nerozhlížela. Tak a je to tady. Stoupla jsem si čelem k Mortovi. Páni, nevěřila jsem, že dojdu až sem. Mort pokynul oddávajícímu, aby začal. Automaticky jsem vypnula zvuk a začala se nenápadně rozhlížet po okolí. Snažila jsem se nedívat na Morta, ale nešlo to. Bez mrknutí oka na mě koukal a když jsem se podívala někam jinam než na něj, měla jsem pocit, jako by se mi jeho pohled provrtával až do hlavy a snažil se mi vypálit do lebky díru. Hrůza. Díkybohu, že nemáme svatební sliby. Nedokázala bych ho říct bez ironie.
Tiše jsem protrpěla menší řeč oddávajícího a čekala na onu hrůzostrašnou otázku, na kterou musím odpovědět kladně. Málem jsem protočila oči, když se ptal Morta. Tomu byste nevěřili. Víte koho si beru? Lorda Voldemorta. Fakt. Žádné opravdové příjmení ani jméno! Jednou se ho na to zeptala. Chápejte chtěla jsem vědět skutečné jméno svého manžela. Asi takhle... Podruhé se už ptát
nebudu. Lord Voldemort. Bože. To znamená, že budu Georgiana Voldemortová? To snad ne! Chci si nechat svoje příjmení. A když už jsme u toho příjmení... oddávající neřekl Carterová, ale moje rodné příjmení, které za boha neumím vyslovit! Mort mi krátce po mém příjezdu ukazoval rodokmen mého rodu. Otec byl Švéd a matka byla z Norska.
"Ano," řekla jsem po chvilce ticha. Trochu jsem se ztratila ve svých myšlenkách a skoro zapomněla odpovědět. Naštěstí si toho nikdo nevšiml. Doufám. Byla jsem na sebe pyšná. Vůbec se mi netřásly ruce, když jsem Mortovi nasazovala prstýnek.
"Prohlašuji vás za muže a ženu." V téhle chvíli mi došla další věc. Naše první pusa. Jak romantické, že? Těhotná, ale nepolíbená. Bože, to jsem to ale dopadla. Stoupla jsem si trochu na špičky, aby se nemusel tolik ohýbat. Bylo to divný. Připadalo mi, jako bych měla políbit úplně cizího chlapa. Neměla jsem odvahu podívat se na něj. Divím se, že mi to nepřikázal tak, jak to rád dělává při sexu. Lehce jsme se políbili. Teorie o tom, že mě Mort nelíbá, protože to neumí, padá. Slyšela jsem, jak všichni tleskají. Odtrhla jsem se od něj a podívala se na ostatní. Páni, tolik lidí! To tu byli od začátku? Ještěže jsem se cestou sem moc nerozhlížela. Všichni na nás civěli. Nemám ráda tolik pozornosti. Zavěsila jsem se do Morta a nechala se odvést od oltáře. Cestou jsem rozdávala úsměvy na všechny strany a snažila se najít nějakou známou tvář. Přesněji řečeno známou tvář, kterou bych ráda viděla. Což rozhodně není Bellatrix nebo Rudla. Lucius stál vedle svého otce a na tváři měl kamenný výraz. Nejraději bych mu jednu vrazila. Je to hlupák. Navíc jsem si uvědomila, že touhle dobou už bychom spolu stejně nebyli. Lucius by nikdy nešel proti svému otci. Lidově řečeno "nemá na to koule".
Nastala nejlepší část dne. Hostina. Jídlo, jídlo a zase jídlo. A židle. Díkybohu. Nějak jsem to neodhadla s botami. Nohy mě začaly bolet už během obřadu. Mám takové tušení, že to dneska bude dlouhý den. Nejraději bych ho celý proseděla s Narcisou a dortem, ale bohužel mi to nebude dopřáno. Alespoň máme za sebou všechny gratulace. Bylo to nekonečné. Jo a ještě jsme se fotili. Všichni společně a pak jenom my dva. Budeme mít s Mortem krásnou fotku, na které se budu smát a on bude mít svůj typický lhostejný výraz. Necháme to zarámovat a vystavíme to pro další generace, aby viděli, jak byl slavný lord Voldemort nadšený v den svatby. Konečně všichni sedíme. Hlady už skoro nevidím. Snídani jsem vyzvracela a už hodinu můj žaludek požírá sám sebe. Mort povstal, aby všem poděkoval za to, že přišli. Kdyby bylo po mém, mohli zůstat doma. Mort na mě dneska hází jeden pohled za druhým. Buďto mám něco na obličeji, nebo na šatech, anebo čeká, až spustím nějakou hysterickou scénu. Doufám, že je to to druhé. Ráda bych si myslela, že na mě lidi koukají proto, že mi to sluší, a ne proto, že mám rozmazanou řasenku.
"Jsi nějaká bledá?" zašeptal směrem ke mně a nespouštěl ze mě oči.
"Divoký ráno," pokrčila jsem rameny a začala jíst polévku. Dala jsem si jenom trošku. Nechávám si místo na hlavní chod, moučník a dort. Merline, mně bude večer ale špatně. Alespoň nebudu mít kocovinu, což se o většině lidí tady říct nedá. Připadá mi, že i Mort pije víc, než je u něho zvykem. Nevím, jestli ho chci zažít opilého.
"Co jste včera se slečnou Blackovou dělaly?" pustil se do vyzvídání. Dobře, polévku si v klidu asi nesním.
"Holčičí věci," odbyla jsem ho s úsměvem.
"Doufám, že jste se chovaly patřičně."
"Samozřejmě, a i kdyby ne, tak by nás Nagini už dávno prásknul."
Oběd byl moc dobrý. Morta po zbytek oběda zaměstnával pan Lestrange, takže jsem měla klid. Nebudeme si nic nalhávat. Byla to nuda a ze všeho nejraději bych se zavřela v ložnici a četla dobrou knížku. Měla jsem sto chutí udělat to, ale mám takové tušení, že by si ostatní všimli mé nepřítomnost. Aspoň, že jídlo bylo dobré. Oh, bože. Začala hrát hudba. Všichni dojedli a je na řadě tanec. Merline, proč?! Škoda, že nejsem v osmém měsíci, mohla bych se vymluvit na to malé. Au, moje nohy! Jakmile skončí náš tanec, jdu se přezout! Stejně mi nejdou vidět nohy.
Byla jsem tak trochu nervózní. Valčík jsem už nějaký ten čas netancovala. Nedávala jsem na sobě nic znát. Však ono to půjde. Musí. Mort mě vzal za ruku a přitáhl k sobě. Po dlouhé době jsem se na něj podívala. Pozoroval mě. Vyloudila jsem na tváři úsměv. Přeci jen jsme měli pár desítek přihlížejících. Na protočení očí není ten správný okamžik. Rozezněla se nová skladba. Zhluboka se nadechnout a hlavně nespadnout. A světe div se, nespadla jsem. Nerada to přiznávám, ale bylo to díky Mortovi. Dokázal skvěle vést. Stačilo pár kroků a byla jsem klidná. On by mě nenechal spadnout nebo zakopnout. Navíc jsem si už vzpomněla na kroky a šlo to samo. Postupně se k nám začali přidávat další lidé. Huf, to nejhorší mám za sebou. Potichu jsem se zasmála, když kolem mě protančila Narcisa se Severusem. Severus měl svůj typický výraz a eleganci netopýra. Narcisa mi věnovala všeříkající pohled. Doufám, že mi Severus zase neuteče. Ráda bych s ním prohodila pár slov. Od Narcisi vím jenom to, že jsou s Drusilou stále spolu, ale nic víc. A tu jedinou informaci se dozvěděla od Drusili. Severus přeci jen není ten typ, co by klábosil o svém osobním životě. Severus vlastně celkově není klábosící typ.
"Co tě tak pobavilo?" ozvalo se kousek od mého ucha. Úplně jsem na něj zapomněla - což se mi stává poslední dobou docela často. Co na to říct... Dělám to ráda, dělám to dobře. Jenom on z toho není moc nadšený.
"To by chlap nepochopil," vysvětlila jsem mu. Konec. Díky bohu za ty maličkosti. Sundala jsem ruku z jeho ramena a čekala až mě pustí, ale nic se nedělo. Stačilo se podívat do jeho očí, abych pochopila, že mě ani nemá v plánu pustit. Tentokrát se rozezněla pomalejší hudba. U Merlina, já tady nechci ploužit s Mortem, chci se jít přezout! Přitisknul si mě blíž k sobě. Což mi připomíná další úchylku, která se u mě minulý týden objevila. Očuchávám chlapy. Ano, přesně tak. Dobře, v mém případě spíš jenom jednoho chlapa. Přeci jen se jich moc v našem domě neobjevuje - ale kdyby tam byli, očuchám je všechny. Uvědomuju si, že to zní hrozně, ale jinak to nedokážu říct. Nikdy jsem neuvědomila, jak hezky chlapi voní. Mužně. Bezpečně. Trochu jsem se od něj odvrátila. Teď není čas na takový blbosti.
Hrůza a děs. Nikdy se odtud nedostanu. Nikdy! NIKDY! Proč jsem jenom na ten pitomý parket chodila? Měla jsem se hned po prvním tanci s Mortem omluvit, že mi není dobře. Připadlo mi, že jsem tančila snad se všemi zástupci opačného pohlaví, kteří tu byli. Kromě Luciuse samozřejmě. Nebyl sebevrah. Dokonce jsem tančila i s Rudlou! Ale ze všeho nejhorší byl asi Malfoy senior. Jo, to bylo nekonečný a divný. Naděje kupodivu přišla společně se Severusem, který se z ničeho nic objevil vedle mě.
"Dám ti cokoliv chceš, jenom když mě odtud odvedeš," zašeptala jsem, jakmile jsme začali tančit.
"Tomu říkám nadšená nevěsta."
"Jo, to jsem celá já. Nadšená za všech okolností," řekla jsem ironicky. "Ale ty máš dobrou náladu. Čemu za to vděčíme?" zeptala jsem se tentokrát už vážněji .
"To víš. Vyhnul jsem se této kulce. Kdo by nebyl nadšený," ušklíbl se. Vražedně jsem se na něj podívala. Ty máš chlapče štěstí, že jsi z toho manželství se mnou vybruslil. Dostal bys pěknou čočku. "No, někdo tu kulku schytat musel," kývnul směrem k Mortovi.
"Ha, ha, ha. Jediný, kdo tady schytal kulku jsem já," informovala jsem ho. Podíval se na Morta a pak na mě. Třikrát.
"Ne, byl to on," suše zkonstatoval. Praštila jsem ho do ramene. A pak jsme se oba ušklíbli.
"Bude to znít divně, ale chyběl jsi mi. S nikým se tu nedá normálně bavit," řekla jsem popravdě.
"Jistě, protože naše konverzace jsou naprosto normální," řekl ironicky.
"Náhodou... Ještě řekni, že jsem ti nechyběla!"
"Nechyběla jsi mi." Nahodila jsem překvapený výraz.
"Takhle mi zlomit srdce v můj svatební den," chytla jsem za zrdce.
"Zkus to zopakovat před svým manželem, který nás jen tak mimochodem pozoruje,"dodal tišeji.
"Já vím, je to hrozná stíhačka," protočila jsem oči.
"Víš, co by mě zajímalo?" nadhodil.
"Severusi to neví nikdo."
"Mluvíš s Pánem stejně jako se mnou?" ignoroval moji vsuvku.
"Jak to myslíš?" nadzvedla jsem obočí.
"Jestli během rozhovoru s ním jsi sarkastická nebo ironická."
"Severusi, kdybych nebyla sarkastická nebo ironická, nezbyla by mi žádná osobnost."
"Takže ano.V tom případě mám další otázku... Jak to, že ještě žiješ?"
"Ty ze mě děláš nesnesitelnou fúrii," zamračila jsem se.
"Ne, nedělám. Jenom říkám, že máš docela... výraznou osobnost a Pán není zrovna jeden z těch lidí, co to tolerují."
"Nemůžeme se bavit o něčem jiným? Netoužím se bavit zrovna o našem vztahu," řekla jsem rázně. Severus začínal být vážný a na vážnou konverzaci nemám náladu. "Ale jestli toužíš bavit se o vztahu. Mám nápad o kom bychom se mohli bavit," dodala jsem.
"O kom?"
"O tobě a Drusile," zazubila jsem.
"Proč jsem se vůbec ptal," zamumlal si pro sebe.
"Protože o tom ve skrytu duše toužíš mluvit."
"Teď jsi na to kápla," řekl ironicky.
"No, proč bys jinak vystrkoval svůj zadek, kdybys nechtěl, aby o tom všichni věděli," hrála jsem zmatenou. Severus to nehrál. Byl zmatený.
"Cože?"
"Ale nic, já jen, že poslední věc, co si pamatuju z Bradavic je to, jak s Drusilou ležíte v posteli a ty na mě vystrkuješ zadek." Koukal na mě jak chleba z batohu, neschopen slova.
"Smím," ozvalo se po chvíli ticha kousek od nás. Ani jsem si neuvědomila, že dohrála hudba.
"Probereme to někdy jindy," ušklíbla jsem se. Severus měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. Moc dobře jsem věděla, že by mi nejraději něco od plic řek. Předal mě zpátky Mortovi.
"Bavíš se?" zeptal se ledově. Ach jo, co mu zase přelítlo přes nos?
"Bavím. Myslela jsem, že na své svatbě se mám bavit," podotkla jsem
"Máš, ale se mnou," řekl potichu. Aha, ego. Merline, tak jsem si tě hodinu nevšímala, zabij mě.
"A jak asi? Nechal jste mě tu samotnou! Musela jsem se všemi tančit! Necítím nohy," zavrčela jsem.
"Nevypadala jsi, že by tě něco bolelo." Promnula jsem si oči. Cítím tady hádku... A alkohol. Mort si očividně užívá taky.
"Měla by ses usmívat, je přeci tvůj velký den," naznačil mi nenápadně, ať změním výraz. "A tón bys taky mohla změnit," dodal, když jsem nasadila úsměv.
"Lásko, jdu se přezout. Bolí mě nohy," řekla jsem sladce a šla pryč. Doufám, že ho ta blbá nálada brzy přejde. S úsměvem jsem míjela hosty. Všichni byli na zahradě u fontánky, takže cestou k domu jejich počet řídl. Nejspíš se báli Naginiho, který byl rozvalený na terase před domem. Podle mě si tady nikdo nedojde ani na záchod. Raději to vydržet než projít kolem přerostlého hada. U schodů jsem si dovolila sundat boty. Málem mě trefil šlak, když jsem se narovnala a za mnou stál Mort.
"Víte, že se vždycky leknu, když za mnou takhle chodíte," rozzlobila jsem se. Jednou z toho porodím.
"Asi nemáš čistý svědomí."
"A to někdo má?" poukázala jsem na lidskou morálku.
"Všichni jsou v západní části," ignoroval moji poznámku.
"Hm?" zamručela jsem lhostejně a sundala si i druhou botu.
"U bazénu nikdo není." Překvapeně jsem se na něj podívala. To si snad dělá srandu! Chytil mě loket a přitáhnul si mě k sobě.
"To, že tam nikdo není, neznamená, že tam nikdo nepřijde," vysvětlila jsem mu.
"Tak odejde," ušklíbl se.
"Jen tak mezi námi, není náhodou nezdvořilý nevěnovat se hostům?"
"Ani si nevšimnou, že tam nejsme."
"Vy možná v tom hábitu splynete s okolím, ale pokud jsem se dobře dívala, jediná osoba s nadýchanými bílými šaty jsem já, takže to asi neprojde." Nechtěl mě pustit. Pozorněji jsem se na něj podívala. Tady někdo pil víc než obvykle. "Navíc už nejsme sami," dodala jsem tišeji. Naším směrem se blížila Narcisa se svoji matkou a paní Malfoyou.
Merline to je ale nuda. Fascinuje mě, jak opilí "aristokrati" dokáží mlet o takových blbostech. Snažila jsem se držet v blízkosti Morta, aby byl milostpán spokojen, ale kašlu na to. Celé odpoledne za ním chodím jako husa na provázku a co z toho mám? Navíc jsem si všimla, že Narcisa se zrovna taky moc nebaví. Tím svým hraným úsměvem mě neoblbne. Chudák holka musela dělat společnost přiopilé Bellatrix a její druhé polovičce.
"Jdu na chvíli za Narcisou," řekla jsem tiše směrem k Mortovi a nechala ho jeho osudu. Kupodivu mě nijak nezadržel. To bude tím, že se plně zabral do hovoru s panem Lestrangem. Bezpochyby mi můj odchod vyčte až později.
"Nepůjdeme se projít," zeptala jsem se Narcisy, abych ji tak vysvobodila od její společnosti. Bohužel společnost se nenechala vyloučit.
"Jistě, uděláme si takovou menší dámskou vycházku," zašklebila se Bellatrix. "Zlato, vypadni," dodala směrem k Rudlovi. Páni, občas je mi ho vážně líto. Nebudeme si nic nalhávat Rudla taky není žádná výhra, ale nedokážu si představit osobu, která by si zasloužila Bellu za ženu. Nestihla jsem říct ani popel a už nás Bellatrix táhla směrem k bludišti z keřů, které tu skřítkové vykouzlili k této významné události. Po obědě jsem se v něm zkusila dvakrát ztratit Mortovi, ale pokaždé mě našel. Nechápu jak to dělá.
"Bellatrix dej si odchod," nevydržela jsem to. Nechápu o co jí zase jde.
"Nejsi ty kouzelná hostitelka?" řekla přeslazeně.
"Jo, rozkošná. Měla bys jít za svým budoucím manželem. Nemám náladu na hádky," řekla jsem narovinu.
"Jak se opovažuješ mě vyhazovat?"
"A na hysterický scény nemám taky náladu," dodala jsem. Narcisa se nadechovala k tomu, aby něco řekla, ale Bellatrix na ni hodila přímo smrtící pohled.
"Nějak jsi nám zpychla od té doby, co jsi s Mistrem."
"Proč? Protože tě posílám někam? To dělám odjakživa."
"Já ho měla první! Slyšíš? První!" zasyčela a ukázala na mě vztekle prstem.
"Nemyslím si, že jsi první s kým spal," opáčila jsem klidně.
"Bellatrix měla by ses jít projít a trochu si pročistit hlavu," skočila jí do řeči její sestra.
"Ty drž zobák a jdi si za tím svým."
Naznačila jsem Narcise ať toho nechá. Nemá to cenu. Bellatrix si trochu přihnula a teď má hubu plnou blbých keců.
"Zajímavý, to samý jsem chtěla říct tobě," ušklíbla jsem se.
"Ty jedna malá mudlovská šmejdko!" zaječela.
"Bellatrix nauč se už konečně nějakou jinou nadávku. Obě dvě víme, že nejsem žádná šmejdka. Ve skutečnosti v porovnání se mnou jsi šmejdka ty." Bylo na ní vidět, že by mě nejraději za ten můj klidný tón vytrhala vlasy. Což se nakonec taky pokusila udělat, jenomže díky alkoholu měla zpomalenou pohyblivost, takže jsem jí dokázala včas uhnout. Zavrávorala.
"Nedělej tady scény," upozornila jsem ji už ostřeji. "Vrať se zpátky. My se s Narcisou projdeme samy." Hodila jsem na Narcisu všeříkající pohled. Vsadím se, že zítra bude mít Bellatrix pořádný bolehlav. Neušly jsme ani pár kroku, když jsem za sebou uslyšela zrychlené kroky a vzteklé funění. Opět se mi podařilo včas uhnout a Bellatrix přistála na zemi. Chtěla mě shodit na zem, potvora jedna. Začala se drápat nahoru, aby to zkusila znovu. V půlce pohybu se zarazila. Merline, snad nebude zvracet. Celá zbledla. Potom mi došlo, že se dívá za nás. Nemusela jsem se ani otáčet. Došlo mi, kdo za námi stojí. Mort vyšel ze stínu, drapl Bellatrix za loket a prudce ji postavil na nohy.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 mell mell | 15. srpna 2015 v 21:29 | Reagovat

Joooooooo! Jsme první!!! Díky ti, že jsi sem přidala další kapitolu... Strašně jsem se na ní těšila a je BOŽÍ!! Co nejdřív pokráčko... :DDD

2 Ela Ela | 15. srpna 2015 v 23:43 | Reagovat

Miluju te!:D Uzasny, uzasny, uzasny! Prosim dalsi...;))

3 Gabux Gabux | 16. srpna 2015 v 1:58 | Reagovat

Úžasné. Tvá nejpovedenější povídka. Plně doufám, že na druhou část nebudeme čekat dlouho :)

4 moira moira | Web | 16. srpna 2015 v 2:33 | Reagovat

tyhle záblesky z jejich života, nemyslím, že jsem se u jiné FF HP někdy tak bavila. :D
Zajímalo by mě, co Mortyho podráždilo tentokrát, a hádat je strašné. Doufám, že si v druhé půlce vylije srdíčko a G. to nějak vysvětlí. :D :D
Nenávidím cliffhangery. Jsi tak zlá osoba, doufám, že za to trpíš extémně zákeřnými vedry. :D

5 Karitsa Karitsa | 16. srpna 2015 v 10:58 | Reagovat

Ach jaká romantická svatba :D jsem ráda, že se tam mihnul i Severus :-) doufám, že tentokrát to Belle neprojde, :D
Mimochodem, budou si G a M někdy tykat nebo ne? :-)

6 Annie Annie | 16. srpna 2015 v 11:28 | Reagovat

Hurááá :-D bezva povídka jako vždy, jen jeden dotaz. Nemělo by se psát Narcisy místo Narcisi? :-D :-D :-D

7 Hlk Hlk | 16. srpna 2015 v 15:46 | Reagovat

No fuj takhle to utnout to nebylo hezký!!! Prosiiiiim ja chci dalsi dil

8 lu lu | 16. srpna 2015 v 15:55 | Reagovat

Ježiš, chudák Gigi! Rozhovor se Sevem byl jeden ze zářných momentů v tak smutný den :D Doufám, že ji to Morty spočítá! -_- Skvělá kapitolka, díky za ni! :)

9 evuska evuska | 16. srpna 2015 v 18:56 | Reagovat

Hmm Belatrix si to pořádně pohnojila... slušně řečeno. Hezké navázání, sice se zatím neděje nic neočekávaného ale ani nic co by zatím zklamalo, Severusova vsuvka byla super. Těším se na pokračování...

10 Amálka Amálka | 18. srpna 2015 v 11:30 | Reagovat

Nemůžu se dočkat pokračování :-) :-D

11 Rogue Rogue | Web | 18. srpna 2015 v 19:57 | Reagovat

Ten tanec se Severusem neměl chybu :D To je snad první chvíle, kdy mi ten chlápek byl relativně sympatický a bavil mě! :D
Ovšem ten závěr, hmmm, tuším, že Belatrix nečekají zrovna příjemné chvilky :D

12 E. E. | Web | 21. srpna 2015 v 20:52 | Reagovat

Asi jen opakuju to, co ostatní, ale asi tě taky miluju. :D Chladný maniak na kontrolu Mort versus nekontrolovatelný objekt zájmu. Vážně top. Škoda jen, že jsme se nedočkali žádné větší akce u bazénu!

13 Tess Tess | 23. srpna 2015 v 6:42 | Reagovat

Další! Joo ta předchozí otázka s týkáním taky by mě to zajímalo :-D  .... A doufám že si to Belatrix konečně pořádně vyžere :-D

14 Pavka Pavka | E-mail | Web | 30. srpna 2015 v 21:14 | Reagovat

Díky za blog a články :-)

15 Denny Denny | 1. září 2015 v 14:15 | Reagovat

Ahhh, Severus! Konečně. Moje zlatíššško :3
Echm, ale eeeh. Mort je někdy na ránu. Vážně. A Bella je na ránu pořád. Snad se to nějak vyřeší...

16 rainy rainy | 3. září 2015 v 8:54 | Reagovat

ooo. Mr. Voldi by ju mohol pochváliť za takýto prístup. :D :D prosííím ďalšiu !!! :-)

17 Mais Mais | 3. září 2015 v 15:21 | Reagovat

Moc se mi to líbí, hm hmm... ^^

18 Viki Viki | 3. září 2015 v 15:47 | Reagovat

Neuvěřitelné. :-D Už se těším na další kapitolu. :D

19 Andrea Andrea | 5. září 2015 v 16:41 | Reagovat

Náádhera, ale Voldy je fakt nějakej nabroušenější ne? :-D Bellatrix na hadry? No to je taky něco :-D  :-D  :-D

20 mell mell | 5. září 2015 v 20:20 | Reagovat

Prosím přidej další... Už asi nevydržím čekat... 8-O  8-O  8-O  :-D

21 Mia Mia | 13. září 2015 v 14:47 | Reagovat

Nejlepší! :-)  :-)  :-)

22 Aranis Aranis | 13. září 2015 v 21:25 | Reagovat

Trhej Morte trhej!! XD

23 Viki Viki | 14. září 2015 v 21:37 | Reagovat

[22]: Souhlasím! :D  :D

24 Míša Míša | 15. září 2015 v 21:36 | Reagovat

Kašly na korekci. Já už potřebuju svoji dávku Mortyho:D;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama