Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka šestá 2/2

16. září 2015 v 13:41 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Víte, co je krize? Mít přes dva týdny napsanou kapitolu a nemít čas ani ji odeslat na korekci a když se konečně dostanete k pc a pošlete mail korektorce, zapomenete poslat soubor. Zabijte mě. No, snad mě omlouvá přehřátý mozek a to, že se mi podařilo přiotrávit z laku ( :D raději nechtějte vědět podrobnosti. Každopádně nedoporučuju čuchat lak 11 hodin denně sedm dní v týdnu). No nic, doufámm, že se bude další část líbit :)




Narcisa se na mě koutkem oka podívala. Nevěděla, jak moc velký průser to bude - což samozřejmě záleží na tom, jak dlouho tam Mort stojí a poslouchá. Chtěla jsem něco říct, ale zrovna mě nic nenapadlo. Místo toho jsem zírala na Bellatrix, která třeštila oči na Morta. Nejrychlejší vystřízlivění v historii lidstva. Stihla vystřízlivět dřív, než k ní došel. A v momentě, kdy ji vzal za ruku, neměla už ani kocovinu. Tomu se říká lék. Mohla bych na tom vydělat slušný peníze. Prodávat Morta s aspirinem. Prudce jsem zamrkala, abych se vrátila zpět do reality. Mezitím, co jsem i představovala Morta u sklenice vody, začal konat. Chytil Bellatrix pod krkem a přitáhl si ji k sobě.
"Jak, že jsi to řekla mé ženě?" zasyčel nebezpečně. Kdyby Bellatrix mohla, umřela by na místě. Narcisa tam stála jako zkamenělá a s hrůzu v očích se dívala, jak můj manžel vyděsí její sestru k smrti. Udělala jsem krok k nim, připravena něco říct. "Ohluchla jsi snad?! Na něco jsem se tě ptal!" zúžil nebezpečně oči.
"J-já," začala koktat vyděšeně Bella, ale stisk zesílil a ona nemohla říct ani slovo.
"Vždyť ji uškrtíte," pokárala jsem ho. Ne, že by mě poslouchal. Dál Bellatrix škrtil. Merline, on ji fakt uškrtí! Nepřestával a ona začala nebezpečně ztrácet barvu. Začala sebou škubat, snažila se dostat z jeho sevření. Chytila jsem Mort za ruku. "Jsou tady hosté!" plácla jsem první věc, která mě napadla. Oh, ano manželi, máme tady hosty, nemůžeš ji uškrtit někdy jindy?, pomyslela jsem si ironicky. "Je to moje věc!" zavrčela jsem. Oj. Dobrá a špatná zpráva. Dobrá, pustil Bellatrix. Špatná, otočil se na mě. Nechce se přeci jen vrátit k původní činnosti? Tu mrtvolu hostům nějak vysvětlím. Díval se na mě tím svým vražedným pohledem. Vím, že by mě nejraději uškrtil, ale jelikož nosím jeho potomka, bude to muset odložit. Díky bohu!
"Zopakuj to!" otočil se znovu na Bellatrix, která ležela na zemi a snažila se popadnout dech. "Jak jsi jí to řekla? Znovu se tě už ptát nebudu," řekl mrazivě.
"Mudlovská šmejdko," zasýpala Bella. Mort ji jednu vrazil, až se znovu skácela k zemi.
"Uvědomuješ si, že jediný důvod, proč nejsi ještě mrtvá je ten, že mám dobou náladu?" Bellatrix opatrně přikývla. "Tak si to pamatuj. Jinak dopadneš jako její nevlastní otec. Když někdo napadne moji ženu, je to jako kdyby napadl mě. Takže když jsi jí řekla Mudlovská šmejdko, bylo to určené i mě!" A to bylo poprvé, co jsem viděla Bellatrix brečet. Mort se od ní odvrátil. "Padej odsud, než si to rozmyslím," rozkázal nekompromisně. K tomu jí nemusel pobízet dvakrát. Naznačila jsem Narcise ať jde taky - jestli se jí teda podaří rozpohybovat nohy, stála tam jako přikovaná. "Ale nejdřív se uprav." A jéje. Už zase věnuje pozornost mně. Slyšela jsem, jak se Narcisa s Bellatrix vzdalují. Zůstala jsem s ním sama. Nejraději bych se otočila na podpatku a odtancovala pryč.
"Už se ode mě nehneš ani na krok! Rozumíš?!" začal zase syčet.
"Proč? Vždyť se nic nestalo."
"Protože jsem šel za vámi. Došlo mi, že s Bellatrix budou potíže."
"Nic by se nestalo, protože byla opilá. Vždyť jste viděl, jak se motala. Málem to narvala do svý sestry, místo do mě."
"Georgiano, moc dobře víš, že Bellatrix je nebezpečná." Byl rozčilený. Zase. Už mě to unavuje. "A navíc se nesmíš nechat takhle urážet!"
"Nenechávám. Slyšel jste, že jsem ji odpálkovala a jelikož u sebe nemám hůlku, nemohla jsem jí nic udělat. Samozřejmě, že jsem ji mohla napadnout fyzicky, ale vzhledem k tomu, že jsem těhotná, tak jsem se do toho zrovna nehrnula! Což je dobře ne?!" vyjela jsem na něj podrážděně. Já jsem tady ta těhotná. Jediný, kdo má právo na hysterický výlevy jsem já! "Nebo jsem ji snad měla napadnout?!"
"Proto ti říkám, že budeš chodit všude se mnou!"
"Jenomže já nechci poslouchat ty nudný řeči, co vedete s ostatními. Chci se aspoň trochu pobavit!" dupla jsem si. "A co kdyby mě hlídal někdo jiný? Někdo komu věříte?" navrhla jsem po chvíli ticha. Chtěla jsem z dneška vytěžit, co nejvíc to šlo.
"Jdeme," ignoroval můj návrh. Tomu se říká svoboda slova. Řeknete svůj názor, který je následně ignorován.
"A kam?" zamračila jsem se, když mě táhnul dál do bludiště.
"Projít se. Jestli tam půjdu teď, mladá Blacková to nepřežije." Bez dalších komentářů jsem se do něj zavěsila. Šli jsme mlčky, za což jsem byla vděčná. Díky tomu jsem měla čas přemýšlet. Původně jsem vymýšlela strategii, jak ho přemluvit, abych za ním nemusela chodit jako pejsek na vodítku, ale pak mi došla jedna věc. Co, že to říkal o mém otci? Soustředila jsem se na Bellatrix a nějak mi unikl význam slov. Mluvil o otci nebo se mi to jenom zdálo? Možná, že jsem se přeslechla. Dalších pět minut jsem nad tím špekulovala a došla k jedinému závěru. Muselo se mu něco stát. Proč by tu jinak nebyl? Tohle byla jeho příležitost jak se před ostatními blýsknout... A on si to nechá ujít? Koutkem oka jsem se podívala na Morta. Vypadalo to, že už se uklidnil, tak co ho naštvat další otázkou?
"Hm," zamručela jsem, abych na sebe přitáhla jeho pozornost. Total ignor. Zastavila jsem se a modlila se, aby ho to donutilo taky zastavit. Nechtěla bych se v těchto krásných šatech projet po zemi. Zastavil. Přemýšlela jsem, jak se ho zeptat na mého otce, aniž bych ho naštvala. Zbystřila jsem, když jsem uslyšela... vzdechy? Slyšel to i Mort. Pustila jsem ho a šla potichu za zvukem. Nemusela jsem jít dlouho. Sice nechápu, proč jsem to udělala, ale zato vím, že příště už to neudělám. Viděla jsem víc, než jsem chtěla.
"Tak takhle se dělají děti," zašeptala jsem naoko překvapeně směrem k Mortovi, který už stál za mnou. Existuje snad tisíc vtipných hlášek na tuhle situaci a on nic. Suchar jeden. Vypadalo, že se chystá něco říct. Popostrčila jsem ho směrem odkud jsme přišli. Nemusí všem kazit den. Kupodivu mi nějak nevzdoroval.
"Takhle by žena měla poslouchat svého muže," podotkl když jsme zmizeli z doslechu. Narážel na onu polohu, co jsme před chvíli viděli. Chvíli jsem si myslela, že se snaží být vtipný, ale pohled do jeho obyčeje mi prozradil opak.
"A proč si myslíte, že to navrhl pan Lestrange?" nadzvedla jsem tázavě obočí. Ušklíbl se. "Jen tak mezi námi, připadá mi, že v jejich manželství je spíše paní Lestangová ta, co velí," svěřila jsem se mu.
"V tom případě by byl pan Lestrange slaboch. Žádný muž se nenechá osedlat ženou." Merline, jeho názory stojí fakt za to.
"Nemyslím si, že by mu vadilo kdyby si ho osedlala. Stejně jako vám to nevadilo minulý týden," zazubila jsem se. Opět se ušklíbl. Páni, tady se někomu vrací dobrá nálada.
"Možná bych se tomuto druhu osedlání nebránil ani teď," nebezpečně se přiblížil. V duchu jsem protočila oči nad první myšlenkou, co mi projela hlavou. Vždyť by mě rozcuchal! Jde to se mnou pěkně z kopce. Studený vítr mě vrátil opět do reality.
"To bohužel nezjistíme. Nejsme tu sami a narozdíl od bazénu, je tu docela rušno."
"Koukám, že máš po ruce vždy připravenou nějakou výmluvu. To ti ale nevydrží věčně. V noci budeme sami."
"Nevymlouvám se. Pouze poukazuji na prostý fakt. Navíc by svatební noc ztratila své kouzlo, kdybychom to udělali už teď," podotkla jsem.
"Nemyslím si."

Večer jsem už zažívala menší krizi a to hned ze tří důvodů. První a asi největší důvod byla neustálá přítomnost Mort a jeho kumpánů. Druhý důvod byla zima. A za třetí mi bylo špatně. Nevím, jestli to bylo tím těhotenstvím nebo jídlem - je to tak padesát na padesát. Sice jsem se cpala jak husa ale taky jsem musela čichat rybu, která byla kousek od nás. Kde se tady vůbec vzala?! Blé, ryba. Znovu se mi navalilo. Jo, bude to ta ryba. Fuj, ryba. Merline, nemysli na to! Oklepala jsem se a přenesla pozornost k Mortovi. Bavil se zrovna s panem Lestrangem. Ano, pan Lestrang se už vrátil a úsměvem na tváři. I kdybych ho neviděla, muselo by mi dojít, co dělal. Chtěli začít probírat zase něco o mudlech. Skočila jsem jim do řeči dřív, než mě znechutí na tolik, že vyhodím ten čokoládový dort.
"Omlouvám se, že vás přerušuji, ale můžu si na chvíli půjčit svého muže," usmála jsem se mile a modlila se, aby si nikdo nevšiml toho, jak mi slovo "muže" nešlo přes rty.
"Jsem to ale nezdvořák. Celý večer vám uzurpuji vašeho manžela a vy si s ním určitě chcete popovídat chvíli o samotě." Kdyby bylo po mým, klidně si Morta nech, ale vzhledem k tomu, že nemůžu odtud odejít, aniž bych o tom jeho veličenstvo informovala... Nechala jsem se dovést k našemu stolu. Když jsme dosedli, Mort si mě prohlédl a beze slova si sundal hábit a hodil mi ho přes ramena.
"Chceš se jít dovnitř přiobléct?" Spíš pozvracet, ale cestou zpátky bych si mohla vzít nějaký svetřík.
"To taky," připustila jsem. "Ale hlavně mi není moc dobře. Chtěla jsem si jít na chvíli sednout dovnitř, než to přejde."
"Nepřejedla jsi se?"
"Jo, sežrala jsem dítě," zavrčela jsem potichu.
"Myslel jsem, že ti bývá blbě jen ráno."
"Ne, občas i přes den."
"A je to normální?"
"Lékouzelník říkal, že je to normální u 30% žen, ale moc se o tom nemluví. Jeho slovy: Kdyby ženy věděly, že nebudou zvracet jen ráno, ale celý den, tak by se do toho těhotenství tak nehrnuly." Tak to doopravdy řekl. byla jsem tam v pondělí i s Mortem, který čekal v čekárně. K mému překvapení
nijak neprotestoval nad mým návrhem zajít k lékouzelníkovi. Přeci jen, i on chtěl vědět, jestli je všechno tak jak má. "A teď vážně. Jestli z toho smradu na chvíli nevypadnu, pozvracím vám boty," zašeptala jsem naprosto vážně. Kývnul a pokynul mi, abych vstala. Nenechala jsem se vybízet dvakrát. Nezvedla jsem se ale sama. Zvedl se taky. To se jako bude dívat jak budu zvracet? No fuj. Chtěla jsem mu říct, ať si zase sedne zpátky na zadek, ale jeho výraz mě zarazil. No co, může mi držet vlasy.
Čím dál jsme byli od lidí, tím jsem šla rychleji. Bylo mi vážně šoufl a těšila jsem se až zalezu dovnitř a na chvíli mi dají všichni pokoj. Před domem jsem se zastavila a podala Mortovi jeho hábit.
"Až se mi udělá líp, přijdu," zadrkotala jsem zuby. "Nemohl by jste za mnou poslat Narcisu?" dodala jsem.
"Myslel jsem, že je ti špatně."
"Je, ale Narcisa mi bude dělat aspoň chvíli společnost."
"Nejsme svoji ani jeden den a už ti lezu na nervy?" Na nervy mi lezeš už od prvního dne.
"No, jenom jsem chtěla, aby mi při zvracení držela vlasy, ale jestli to chcete dělat vy..."
"Vyřídím jí, aby šla za tebou." Taky si myslím.
"Georgiano - a jakmile se ti udělá líp, okamžitě přijď zpátky," řekl nekompromisně. To už jsem byla ve dveřích a spěchala do koupelny.

Seděla jsem pohodlně v křesle a čekala na Narcisu. Doufám, že jí sem Mort poslal. Bylo mi už líp. Dokonce se cítím na to, že bych něco snědla - bodejť by ne, když mi tam nic nezůstalo. Každopádně to radši ještě chvíli nebudu riskovat. Mezitím, co jsem přemítala o jídle, vzpomněla jsem si, že mi paní Lestangeová k šatům doporučila i bolerko z bílého kožíšku. Moc se mi nelíbilo, ale raději budu vypadat jako lední medvěd, než abych zmrzla.
"Gi?" uslyšela jsem z chodby. Přeci jen dorazila.
"Jsem v ložnici," nasměrovala jsem ji. Narcisa udýchaně přiběhla do pokoje.
"Co se děje?" vylekala jsem se.
"Nagini," vydechla.
"No jo, vlastně," povzdechla jsem si a zavřela za Narcisou dveře dřív, než se sem doplazí nezvaný host. Sedla jsem si zpátky do křesla. Narcisa si sedla naproti mně. Mlčky se dívala na vyhaslý krb. Chtěla jsem se jí zeptat, co jí je, ale pak jsem si vzpomněla na Bellatrix. Raději jsem mlčela. Nejspíš to musela rozdýchat. Chápu to. Morta rozdýchávám do teď.
"Víš, já tě nechápu," prolomila ticho jako první Narcisa. Zamračila jsem se. Nevěděla jsem na co naráží. "Jak to, že jsi tak klidná? Copak ty jsi neviděla, co se tam stalo?"
"Viděla."
"Copak tebe to nevyděsilo?"
"Vyděsilo."
"Nevypadala jsi tak... Dokonce mi připadalo, že tě to ani nijak nepřekvapilo."
"Obě dvě víme, že to není žádný roztomilý koťátko na hraní. Když se rozčílí, padají hlavy."
"Já vím, ale chvíli mi připadalo, že..."
"Že co?" nadzvedla jsem obočí.
"Že se změnil."
"Jako jak?" nechápala jsem. Dřív jsem ho neznala, takže kdyby u něj nastala nějaká změna, nevěděla bych to.
"Připadal mi asi... Mírnější," řekla nakonec. "Ty ho prudíš od rána do večera a žiješ. Myslela jsem, že se zklidnil."
"Spíš na mě neřve před tebou," pokrčila jsem rameny.
"Uhodil tě někdy?" zeptala se z ničeho nic. Zakroutila jsem hlavou. Kam tím míří. "Vidíš, proto jsem si myslela, že se změnil."
"Nebije mě jen proto, že jsem jeho žena a nosím jeho dítě. Moc dobře vidím, jak by mi nejraději jednu vrazil, ale vždycky se zabrzdí."
"A když jsi ještě těhotná nebyla? Proč tě nebil?"
"Byla jsem hodná?" zazubila jsem se. Káravě se na mě podívala.
"Hele, já vím, že mám docela prořízlou pusu, ale před ním se doopravdy krotím. Bojím se ho, i když to tak nevypadá."
"Já vím. Promiň, že se tak vyptávám, ale jenom to nechápu. Mám co dělat, abych se nerozbrečela, když se na mě vražedně podívá."
"Zvykneš si. Na všechno se dá zvyknout," pokrčila jsem rameny.
"Dneska jsem vás chvíli pozorovala," řekla po chvíli ticha. "Tohle asi neuslyšíš ráda, ale sluší vám to." Vyvalila jsem na ni oči. "Takovým tím děsivým způsobem." Znovu jsem na ni vyvalila oči.
"Cože?"
"Nedokážu to popsat, ale občas mi připadalo, že přesně takhle se to mělo stát. Není to zvláštní?" zeptala se mě Narcisa s vážnou tváří.
"Věř mi, že nemělo," ujistila jsem.
"Nechtěla jsem tě rozčílit. Jen působíte tak zvláštně."
"Každý s Mortem působí zvláštně."
"Ne, kašli na to. Nevím, co to plácám. Hodně jsem po tom, co se stalo s Bellou pila," mávla nad tím rukou.
"Hele, nevíš co Mort myslel tím, že dopadne jako můj otec?" Narcisa zbystřila.
"Něco jsem o tom slyšela, ale můžou to být jenom pomluvy."
"A co jsi slyšela?"
"Co myslíš?"
Dobře se mi udělalo během dvaceti minut. Možná to bylo tím, jak jsem intenzivně zaměstnávala svůj mozek. V hlavě mi to šrotovalo. Po posledním incidentu se mi otec už neozval. Dala jsem Narcise ještě pár minut, aby se psychicky připravila na Morta. Děsil ji. Taky mě děsí, ale víc mě už sere, takže si toho tolik nevšímám. Na zahradě jsme potkaly Severuse, který plachtil směrem k domu.
"Copak? Už se nudíš?" ušklíbla jsem se na něj.
"Nevěděl jsem, že tady žijí lední medvědi," okomentoval moje kožešinové bolerko.
"Nežijí, posledního jsem dostala před měsícem," zlověstně jsem si přejela po rukávu. Narcisa protočila oči.
"Vy jste střelený oba dva. Akorát Severusovi se to daří skrývat," strčila do mě Narcisa, abych pokračovala v cestě. "Kam to jdeš?" otočila se na Severuse, který šel za námi.
"Zpátky. Mistr mě vás poslal zkontrolovat." Teď jsem protočila oči já.
"Jo, abychom mu náhodou nevypily jeho zásobu whisky," zabručela jsem. "Hm, s alkoholem by se to tady snášelo daleko líp," zasnila jsem se.
"Proto ho taky piju, ale mám takový pocit, že tobě by to neprošlo."
"Jenom jednoho panáka. Hezký na tajňáka, co ty na to?" zeptala jsem se dychtivě.
"Na to po dnešku zapomeň. Nechci ho naštvat a navíc bys stejně neměla."
"Jeden panák mi nic neudělá."
"Já to tvýmu manželovi vysvětlovat nebudu."
"On mu to vysvětlí," mávla jsem směrem k Severusovi, který byl až moc podezřele ticho.
"Ne," řekl rázně. "Když už jsme u té Bellatrix, co se stalo? Odešla nějak ve spěchu."
"Nic,"zamumlala Narcisa
"Tak tohle nic s Bellartrix nějak zamávalo," podotkl.
"Bellatrix se opila a měla blbý kecy. Znáš to," pokrčila rameny.
"No a?"
"No a slyšel to Mistr," dodala Narcisa místo mě.
"Ou," ušklíbl se Severus, což Narcisu popudilo a pustila se do něj, že to není vůbec vtipný. Čím víc se Narcisa rozjížděla, tím větší měl Severus úšklebek.
"Nechte toho," zarazila jsem. Blížili jsme se k fontánce.
"Narciso, jestli si Bellatrix myslela, že si bude moct otvírat hubu věčně, tak je blbá," ukončil to Severus. Právě včas. Zmerčil nás Mort.
"Pojď si se mnou zatancovat," rozkázala Narcisa Severusovi. Nechtělo se jí s Mortem mluvit, nebo být v jeho přítomnost.
"Počkej, nech mě si to promyslet... Hm, ne," odpověděl suše. Viděla jsem na Narcise, že by mu nejraději vrazila botu do zadku. Rozhodla jsem se, že to vyřeším za ni.
"V klidu. Já jdu. Zatím," mávla jsem na ně a šla za Mortem dřív, než k nám dojde.
"Jste tady nějak rychle."
"Byly jsme už na cestě sem, když jsme potkaly Severuse,"pokrčila jsem rameny.
"Už je ti dobře?" Kývla jsem. "Kam to jdeš?" zarazil mě, když jsem se rozešla ke stolu.
"Jdu se najíst. Mám chuť na dýňový koláče, který jsem donedávna ještě nesnášela. Fuj, to těhotenství mě zabije."
Merline, co je tak těžkého na tom vypadnout?! Vezměte se ty svoje blbý kabáty a nazdar! Nemusíte mu lézt do prdele! Začínala jsem být naštvaná. Trochu se to protáhlo a některým se nechtělo domů. Chtěla jsem jít nahoru spát, ale to nepřicházelo v úvahu. Sedla jsem si ke stolu a počkala, až Mort vyprovodí poslední hosty. Když jsem se tak rozhlédla po zahradě, byla jsem ráda, že máme skřítky. Tohle bych uklízet doopravdy nechtěla. Konečně. Mort si sednul naproti mě a zapálil si doutník. Jistě pít nemůžu, ale on mi do tváře ten hnus foukat může.
"Jsme venku na čerstvým vzduchu a navíc to na tebe stejně nefoukám," řekl, když si všimnul mého výrazu. Na důkaz svých slov si otočil židli.
"Jak to, že tu není můj otec?" šla jsem rovnou k věci.
"Nemohl přijít," vyfoukl kouř.
"Jak to?"
"Potom, co tady naposled předvedl, jsem za ním zašel, abych si s ním promluvil."
"No a?"
"Nepřežil to," řekl bez zájmu. Koukala jsem na něj jak puk. A to je všechno? Myslel to fakt vážně? Protože to říkal tím svým tónem "podej mi sůl" a ne svým obvyklým mrazivým tónem. Chvíli jsem na něj zírala, než mi došlo, že to myslel doopravdy vážně. Musela jsem tuhle informaci nějak vstřebat. Otec je mrtvý. Snažila jsem se vžít do role "dcery", ale nějak mi to nešlo. Zjistila jsem, že mě to
nemrzí. Byl to hrozný kretén a tyran. Proč bych za něj měla truchlit? Kupodivu mě to ani nepotěšilo. Bylo mi to prostě jedno. Objevila se vedle mě skřítka s dotazem, jestli ještě něco nechci. Poručila jsem si zbytek dortu. Cpala jsem se čokoládovým dortem a u toho přemýšlela, jestli jsem zlý člověk. Někdo umře a mně je to jedno. Zamračila jsem se. Mort si odkašlal. Teprve teď jsem si všimla, že mě pozoruje.
"Na nic víc se zeptat nechceš?" Zamyslela jsem se.
"Ne."

Skončili jsme samozřejmě u bazénu. Myslela jsem si, že to bude chtít tady. Dopoledne vypadal docela odhodlaně. Moc se mi do vody nechtělo, ale nedostala jsem na výběr. Jakmile jsme se přiblížili k bazénu začal mě zbavovat přebytečného oblečení. Chudák lední medvěd se už válel na trávě a to nemluvím a nebohých šatech, s kterými se taky moc nepáral. Takový krásný šaty! Ve spodním prádle mi byla zima, proto jsem rychle vlezla do bazénu, ze kterého stoupala pára. Voda byla krásně teplá. Mort si mezitím sundával hábit. Šla jsem si zaplavat do větší hloubky, abych se trochu uklidnila. Vždycky potřebuju menší psychickou přípravu před sexem s Mortem. Pořád jsem z jeho blízkosti rozházená, i když ne tak jako Narcisa. Myslím, že ta se Mortovi ještě pár dní vyhýbat bude a po pár týdnech se mu i podívá do očí. Mort holt umí zanechat dojem. Byla jsem natolik ponořená do svých myšlenek, že jsem ani neslyšela Morta, jak vlezl do vody. Lekla jsem se, když jsem se otočila a on byl najednou za mnou. Majetnicky si mě přitáhl k sobě. Čekala jsem to, takže jsem si ani nelokla vody. Cítila jsem jeho vzrušení. Byl úplně nahý. Během mžiku mi sundal podprsenku a donutil mě obtočit mu nohy kolem pasu. Došlo mi, že dneska se s tím párat opravdu nebude. Byla jsem za to i ráda. Přeci jen to byl dlouhý den. Překvapeně jsem otevřela pusu, když mi roztrhnul kalhotky.
"To byly moje slavnostní kalhotky," zamračila jsem se na něj. Krásný bílý krajkový tanga a jsou na cáry.
"Je po slavnosti, už je nepotřebuješ," ušklíbl se. Chtěla jsem mu říct, že to neznamená, že je může hnedka roztrhat, ale prudce do mě vnikl. Chytila jsem ho za ramena a pevně ho stiskla. Stiskl jsem povolila, když ustoupila bolest. Bolelo to jenom malinko, ale i tak mě to naštvalo. Hulvát jeden. Kousnula jsem ho do krku. Zjistila jsem, že mu při našem "milování" nevadí, když jsem taky trochu tvrdší. A nevyužijte šanci kousat ho a škrábat. Chápejte, jindy mi to neprojde. Zpomalil a pomalu se mnou šel k vyvýšené části. Mezitím, co se soustředil na chůzi, jsem se začala pohybovat. Zrychlil. Všechnu svou sílu jsem vložila do toho, abych se nezačala ušklíbat. Dneska byl přeci jen agresivnější a chci ho provokovat jen do určité míry.
Věděla jsem, že dneska mě neuspokojí. Když se takhle rozjede, stává se z něho sobec. Nevadilo mi to. Většinou se mi to i tak líbilo a navíc bývám radši, když to máme rychleji za sebou. Nerada bych skončila rozpůlená. Posadil mě na stupínek a začal tvrději přirážet. Pevně mě držel v náručí, jako kdybych mu chtěla každou chvíli utéct. Snažila jsem se pohybovat ve stejném rytmu jako on, ale byl čím dál tím rychlejší a já přestala stíhat. Začínala jsem se trochu bát, že se přestane ovládat. Pokusila jsem se ho odtlačit, ale držel mě pevně. Stačilo by mi, kdybych byla nahoře, abych ho mohla trochu ovládat.
"Chci se jenom prohodit," řekla jsem nahlas svoji myšlenku, když naznačování nijak nezabíralo. Nebudeme si nic nalhávat, ono nezabíralo ani mluvení. Nebo mu spíš trvalo delší dobu, než mu moje slova dorazila do mozku. Po několika dalších přírazech se totiž zastavil, sednul si na kraj a posadil mě na sebe. V duchu jsem se zasmála. To je ale romantická svatební noc. Snaha o to, aby mě manžel nenaklepal jako řízek. Super. Dráždila jsem ho a skvěle se u toho bavila. Proč by se u toho měl bavit jenom on? Pokaždý, když jsem cítila, jak tvrdne čím dál tím víc, jsem zpomalila - de facto se skoro přestala hýbat. Zuřil. No, když jsem to udělala potřetí, naznala jsem, že všeho s mírou. Naznala jsem to, ale poněkud pozdě, protože to už mě pevně držel a znovu přirážel po svým. Zaryla jsem mu nehty do zad, ale úspěšně to ignoroval. Začala jsem ho znovu kousat. Tentokrát do ucha. Přísahám, že kdybych zatlačila ještě víc, může nosit náušnice, ale pořád to s ním nehnulo. Zkusila jsem to znovu, ale pohnul hlavou, takže jsem ho místo do ucha, kousla do rtu. Ztuhla jsem. Naštěstí jsem tentokrát nekousla takovou silou. Chtěla jsem se otočit a dělat jakoby nic, ale dřív než jsem to stihla udělat, kousnul mě do rtu on. Říct, že jsem byla překvapená je slabý slovo. Začali jsme si jemně navzájem skousávat rty. Najednou jsem místo jeho zubů ucítila jazyk. Nejistě jsem mu odpověděla - pořád existovala reálná možnost, že mi ten jazyk ukousne. Neukousl. Místo toho jsme se doopravdy začali líbat. Na chvíli jsem úplně zapomněla na to, co se děje od pasu dolů. Pořád byl ve mně. Vzpamatovala jsem se a začala se rychleji hýbat. Musela jsem se od něj odtrhnout, abych se mohla lépe hýbat. Neodvážila jsem se otevřít oči. Opřela jsem se o jeho nohu a prohnula se dozadu. Zavzdychal. Cítila jsem, že už brzy bude. Konečně jsem se odvážila otevřít oči. Sice jsem se na něj nedívala, ale i tak jsem se cítila nesvá a podivně nervózní. Zatnul všechny svaly. Naposledy jsem se prohnula. Káplo na mě. Zjistila jsem, že mi je zima- od pasu nahoru, nohy jsem měla ve vodě. Chystala jsem se z Morta slézt, ale znovu si mě na sebe posadil. Snad to nechce znovu. Ne, že by to bylo tak hrozný, ale začínám cítit svůj klín. "Drž se," rozkázal a zvedl se se mnou. Poprvé jsem se na něj podívala. Vypadal... Tak jako vždycky. Psí čumák. Vylezl se mnou z bazénu a šel domů. Ofoukl mě studený vítr, až jsem se otřásla. Pršelo čím dál tím víc. Než došel k domu, cvakala jsem zuby o sto šest. A pak nastal onen "slavnostní" okamžik, kdy manžel přenese svoji manželku přes práh domu. Vždycky jsem si to představovala jinak. Rozhodně jsem u toho nebyla nahá a stejně tak můj manžel - a určitě ne v téhle poloze. Merline, manžel. Podívala jsem se na Morta a představila si, jak ho představuji jako svého muže. "To je můj manžel." Ne, v životě to před nikým nepřiznám. Jedině kdyby stál vedle mě... A ani tak možná ne. To by záleželo na tom, jakou by měl náladu.
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 lu lu | 16. září 2015 v 14:05 | Reagovat

Bože, já se tak těšila! :D Rozhodně to nezklamalo, Voldy se mi zdá vážně s Gigi více mírnější :) ♥♥♥ Časovou vytíženost teď když začala škola chápe více lidí, věř mi :)

2 Viki Viki | 16. září 2015 v 16:05 | Reagovat

Skvělé. :D Bella to teda pěkně dostala. Stejně ji mohl přiškrtit malinko víc. Jen malinko... :D

3 Ela Ela | 16. září 2015 v 18:03 | Reagovat

Jako vždy jsi nezklamala! Úžasné, úžasné, úžasné! :-)

4 moira moira | Web | 16. září 2015 v 18:46 | Reagovat

Oh. cekala jsem, ze belatrix nevyvazne tak jednoduse. Myslela jsem, ze dojde na hulku a par bolestivych kouzel, mozna par prstu... no nic.
Mort je s Gi jiny. dost jiny. ale stejne doufam, ze G. jednoho dne, az bude mit prilezitost, vezme roha, predevsim ted, kdyz bude mit dite. Well, neumim si ji predstavit jako matku, ale byt vychovavana psychopatem by bylo jeste horsi.
Btw - ke smrti otce - YES! Mel to cekat. jen me prekvapila absence reakci Gi. nemyslim, ze by truchlila, ale preci jen to byla jeji rodina.
Nebo ze netamcila hula hula tanecek stestim. :D

5 rainy rainy | 16. září 2015 v 21:01 | Reagovat

ou, dúfala si správne, že sa bude páčiť. :D oni si dali pusu ! ooo, aké romantické !! :D :D
zaujímavé, ako sa jej nedotkla tý smrť otca.. ale za tú smrtonosnú kliatbu sa ani nečudujem
každopádne, verím sa lakom budeš vyhýbať a že pribudne nová čím skôr... inak mohla by si z toho urobiť aj reálnu povieku.. :D nie súbor jednorázoviek.. potom sa vždy bojím, že tú, čo som čítala už bude posledná... :D

6 Elline Elline | 17. září 2015 v 23:04 | Reagovat

Nedoporučuju čuchat žádné chem.svinstvo ve stylu laků a lepidel z bezprostřední blízkosti (dělali jsme s chemoprénem a vyžralo to asfalt). Navíc poměrně silné halucinogení účinky. Byl to humus.

Moc pěkná kapitola. Mort se opravdu překonává (manuální práce- škrcení a dokonce je Bella naživu). Severus nikdy nezklame. No jo Mort měkne holt co se dá dělat :-D  ;-)

7 Karitsa Karitsa | 18. září 2015 v 11:29 | Reagovat

Ooo první polibek, tak na ten jsem dlouho čekala :-D Dle mého Mort neměkne, je to piřád stejnej prevít 8-)  :-D

8 an an | 21. září 2015 v 20:51 | Reagovat

Boziiiii, on ji ma rad!!! Tesim se na dalsi:3

9 Gabux Gabux | Web | 22. září 2015 v 7:00 | Reagovat

Bella vyvázla podeřdele snadno :X a první polibek :3 Sev nikdy nezklame :D
Sice vytíženost chápu, ale i tak doufám, že tentokrát nebudeme tak dlouho čekat :3
P.S. Už to ani neberu jako jednorázovky, spíš jako normální povídku ^^

10 Maya Maya | 22. září 2015 v 20:22 | Reagovat

1. Kapča je naprosto skvělá :3
2. Ano - chci vědět podrobnosti o tom laku :D
3. Kdy bude Eragon?

11 Tea Tea | 23. září 2015 v 18:23 | Reagovat

už chci další :-D

12 agata agata | 25. září 2015 v 19:29 | Reagovat

Je to celé perfektně ujeté :-D  :-D pan Hrozný se pomalu ale jistě mění na pana podpantofláka : :-D  :-D začíná se /ke své vlastní hrůze/chovat jako normální chlap...už ho docela vidím, jak po nocích nosí řvoucího potomka a přes den nemůže nikoho vraždit, protože po koutech zoufale dospává . [:tired:]  [:tired:]  Je to fakt perfektní!!!!nemůžu se dočkat dalšího dílu!! :- :-P  :-P  :-P :-P

13 K K | 26. září 2015 v 8:34 | Reagovat

Paní! Ja se tak tesim na dalsi kapitolu ze to snad ani mozny neni! Ona a Morty jsou perfektní! Doufam ze budes dal pokracovat!

14 Mais Mais | 1. října 2015 v 14:45 | Reagovat

Krize je taky přečíst si to, mít z toho parádní náladu a zapomenout ti to ze samé radosti okomentovat.

Na každou kapitolu se neuvěřitelně těším ^^

15 Mia Mia | 3. října 2015 v 10:43 | Reagovat

Super, těším se na další díl :)

16 misa misa | 20. října 2015 v 20:39 | Reagovat

uz se tesim na tu sedmicku;) necekej na korekci a dej to sem:D prosim

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama