Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

28.kapitola

9. října 2015 v 14:19 | Aranel van de´Corvin |  Můj život služky II.
Po delší době Služka, Gigi bych měla zveřejnit příští týden :) Všem moc děkuju za komentáře :) Užijte si víkend



Poslední dva dny jsem nezastavila. Uháněla jsem napříč horami a modlila se, aby všechno, až přijedu, bylo v pořádku. Třeba už je Marcus zdravý a byl to jen planý poplach. Evellin měla vždycky sklon přehánět. Jestli tam dojedu a zjistím, že Marcus má rýmu, někoho nejspíš zabiju. Když si vzpomenu kolik mi dalo práce přesvědčit Eragona, že s sebou nikoho nepotřebuju, bolí mě z toho hlava. Sice se snažil nebýt tolik starostlivý, ale moc mu to nešlo. Arya z toho byla samozřejmě nadšená. Kroužila kolem něho jako sup a nejraději by mě nakopla do zadku, abych si s odjezdem pospíšila. Cítila jsem se trochu provinile, protože Eragon se chtěl milovat, ano zase, a já nechtěla - ano zase! Nedokázala jsem se na to soustředit. V hlavě mi pořád zněla Evellinina naléhavá slova. Nepochybuju o tom, že by mě Arya ráda v posteli zastoupila.
Viděla jsem stoupat oheň a to jsem byla od vesnice ještě dobrý kus cesty. Zmocnil se mě špatný pocit. Tohle nevěstí nic dobrýho. Věděla jsem, že kůň je už unavený, ale teď nebyl čas odpočívat. Čím blíž jsem byla, tím víc jsem koně popoháněla. Nikde tu neběhaly děti, a ani nebyly slyšet hlasy obchodníků. Bylo ráno. Touhle dobou do vesnice chodí prodávat farmáři a obchodníci. Na cestě jsem ale byla sama. Zpomalila jsem, až když jsem viděla vojáky. Co se to tady děje? To vesnici napadli lapkové nebo co?
"Slečno musíte se obrátit a vrátit se domů," zatarasil mi jeden z nich cestu.
"Proč? Co se děje?" Vojáci se po sobě podívali.
"Pár lidí dostalo horečku. Není to nic vážného, ale pro jistotu tam teď nikoho nepouštíme, aby se nákaza nerozšířila." Oba dva jsem si je změřila pohledem. Nic vážného? To určitě. Kdyby to nic nebylo, nebyli by tady. To znamená, že Marcus nějakou blbou rýmu nechytil a Evellin nepřeháněla.
"Mohla bych pomoci místní léčitelce. Dřív jsem tu bydlela. Zná mě a určitě ocení moji pomoc."
"Ne, nikdo sem nesmí."
Ale-"
"Řekl jsem, že tam nikdo nesmí!" Seskočila jsem z koně. Tohle teda ne. Nejela jsem sem jako blázen, aby mě potom poslali domů. Sice by to Aryu parádně vytočilo, ale musím jít za Evellin.
"Posílá mě sem jezdec," plácla jsem první věc, co mě napadla.
"Jistě," protočil oči.
"V tom případě máte určitě dopis."
"Jo, tak ten se mi po cestě nějak ztratil..."
"Buďte rozumná a vraťte se." Dobrá. Tudy asi neprojdu. Půjde to jinudy.
"Je tu už někde Murtagh nebo Jorah?" napadlo mě. Vojáci se po sobě opět podívali. Co je zase?!
"Holka, jestli si myslíš, že ti řekneme, kde je jezdec, jsi blázen."
"Vypadám snad jako nějaká hrozba? " rozčílila jsem se. "Mně je u prdele, co dělá. Jenom chci ten pitomý dopis, který vám předám!" vyjela jsem po nich.

Trvalo mi snad hodinu než jsem je přesvědčila. Myslím, že jsem je spíš už otravovala a chtěli se mě zbavit. Ukázalo se, že Murtagh je v horách na západ od Carvahallu. Zajímalo by mě, jestli o této hrozbě věděl. Eragon o ní určitě neví. Kdyby to věděl, seděla bych doma připoutaná k židli a nemohla ani před barák. Potichu jsem se zasmála. Až se tahle informace k Eragonovi dostane, trefí ho šlak. Začínala jsem být unavená. Potřebovala jsem se vyspat a navíc jsem začínala mít hlad. Neměla jsem čas zastavit se na jídlo. Nebyla jsem hloupá. Vím, co znamená ten kouř a zápach. Pálili mrtvoly. Děsilo mě to. Co se tam proboha děje? Před několika týdny jsem odtud odjížděla a všechno bylo v pořádku! Nikdo nemocný nebyl. I když je pravda, že v dopise se Evellin o dalších nemocných nezmínila. Co když se to rychle šíří?
Připadalo mi, že horami jedu snad věčnost. Murtagh byl s ostatními vojáky skoro až na okraji hor. Slunce se už přehouplo přes oblohu. Brzy bude večer a zapadne slunce. V dálce jsem uslyšela hlasy. Doufám, že to jsou vojáci a ne lapkové. I když s mým štěstím je pravděpodobnější ta druhá možnost. Po dalších dvaceti metrech jsem si už byla jistá, že to budou vojáci. Viděla jsem totiž Trna, který se právě vrátil z lovu a kousek od tábora cupoval svoji kořist. Zbystřil, když mě uslyšel. Varovně na mě vycenil zuby.
"Taky tě ráda vidím," prohodila jsem jeho směrem a jela dál. Přestal na mě cenit zuby. Nejspíš mě předtím nepoznal.
"Neměla by ses plížit za drakem, když jí."
"Neplížím se, ale úplně normálně jedu,"zavolala jsem za ním. Neměla jsem čas zastavovat a klábosit s Trnem. Konečně mě zaregistrovali i vojáci. Přestali si mezi sebou povídat a začali mi věnovat pozornost. Přidala jsem. Mám zpoždění nezastavuju, uhněte! Nemám náladu celý rozhovor o tom jak potřebuju do Carvahallu, absolvovat znovu. Skoro by mi to vyšlo, kdyby mi do cesty nevjel další voják. Dobrá. Přeci jen zastavím. Seskočila jsem z koně.
"Je tu někde jezdec nebo Jorah?" otočila jsem se na nejbližšího vojáka, který na mě koukal jako na ducha.
"Jorah tu někde byl," vypadlo z něho. Super. To mi pomohlo.
"Je někde v táboře?" zeptala jsem se tentokrát pomaleji.
"Do tábora nikdo bez povolen nemůže," vzpamatoval se.
"A jak to povolení získám?"
"Musí to povolit jezdec."
"A kde je jezdec?" Je tahle konverzace opravdu tak hloupá nebo mi to jenom tak připadá? Celý den jsem nejedla a nepila, takže můj mozek pracuje jen na půl.
"Je-."
"Tady," ozvalo se kousek od nás. Murtagh vyšel zpoza stanu. "Pojď za mnou. Koně nech tady. Vojáci se o něj postarají," zastavil mě, když viděl, že jdu i s koněm.
"Ano, jezdče," přiběhl ke mně jeden z vojáků a vzal mi koně. Chtěla jsem mu říct, že musím ještě dneska odjet, ale nestihla jsem říct ani popel.
"Tak pojď," pobídl mě znovu. Páni, opravdu jsem zpomalená. Murtagh si to rázoval mezi stany a já za ním zběsile cupitala.
"Počkej. Nestíhám," houkla jsem na jeho záda. Málem jsem zakopla o kolík stanu. Musím dávat větší pozor. Když se otočil a zjistil v jakým jsem stavu, zpomalil. Dokonce počkal než ho doženu. Připadala jsem si jako ve snu. Všechno jsem slyšela jakoby z dálky. Prudce jsem zavrtěla hlavou, abych neusnula. Ještě budu muset absolvovat cestu do Carvahallu. Vyspat se můžu potom. Murtagh mě zatáhnul do svého stanu, aspoň to předpokládám. Doufám, že by mě nezatáhl do cizího.
"Ellie, je to dobře?" spustil jakmile jsme osaměli.
"Jo. Jenom jsem unavená." Sáhl mi na čelo. Co to dělá? Koukal na mě jako by nevěřil, že tam stojím.
"Co to děláš?" zeptala jsem se nahlas.
"Dívám se, jestli nemáš horečku."
"Proč bych měla mít horečku?"
"Vypadala jsi nemocně."
"Chtěl jsi říct hrozně," protočila jsem oči. "Nespala jsem. To je vše." Zakručelo mi v žaludku. "A nejedla."
"Sedni si a odpočni si. Dojdu ti pro nějaký jídlo." Chytla jsem ho za rukáv.
"Spíš vodu kdyby to šlo."
Vrátil se během chviličky. Nadšeně jsem si od něj vrzala pohárek s vodou a kopla ho do sebe. Poušť je míň vyprahlá než já. Všimla jsem si, že se mi trochu klepou ruce. Páni tři dny nespíte a klepete se jako stařenka.
"Vážně je ti dobře?" zeptal se s obavami Murtagh. Znovu mi šáhnul na čelo a já opět protočila oči. Ruka mu sjela na moji tvář a zůstala tam déle než měla. Nebo mi to tak jenom připadalo? "Najez se," podal mi chleba a sýr. Strčila jsem si do pusy kousek chleba a všechnu svou zbylou sílu jsem vložila do žvýkání. "Zbláznila jsi se?" spustil, když jsem polkla první sousto. Panebože, on ten ochranitelský pud bude asi dědičný. Přísahám bohu, že jsem v jeho hlase slyšela něco, co se podobalo Eragonovi.
"Ne, nezbláznila. Co se děje v Carvahallu? Nechtěli mě tam pustit. Musím tam! Musíš mi dát nějaký dopis nebo co," spustila jsem. Chtěla jsem pokračovat, ale Murtagh mě zastavil.
"Jak blízko jsi byla Carvahallu?"
"To je snad jedno ne? Potřebuju ten-"
"Ellie, jak blízko jsi byla?!" zvýšil hlas.
"Nevím. Půl míle?" tipla jsem si. "Tam kde byli ti vojáci.Dáš mi-"
"Ne."
"Cože?!"
"Řekl jsem ne. Teď do Carvahallu nesmíš."
"Psala mi Evellin. Marcus prý umírá. Musím tam."
"To byl ten dopis, co jsem poslal po poslíčkovi?" Kývla jsem.
"Jenom na chvíli. Musím vidět Evellin."
"Ne. Zůstaneš tady. Jakmile se vyspíš, pojedeš zpátky za Eragonem."
"Zbláznil ses?" vyjela jsem pro změnu já. "Nehnala jsem se sem jenom proto, aby jsi mě poslal zpátky."
"Kdyby Eragonovi došla včas zpráva, stejně by tě nepustil."
"Jaká zpráva? Sakra, tak řekneš mi už konečně, co se děje?" naštvaně jsem vstala.
"Nechci nic říkat, dokud to není jistý."
"Murtaghu neštvi mě. Nemám náladu na tyhle hry. Čeho se bojíš? Že s křikem vyběhnu ze stanu a všem to rozhlásím?!" zavrčela jsem nebezpečně. Chvíli mě pozoroval a potom to vzdal. Poznal, že mu nedám pokoj, dokud mi to neřekne.
"Nevím to jistě. Do včerejška jsem o tom ani nevěděl," začal opatrně. Lezlo to z něho jako z chlupatý deky. Proto jsem se rozhodla, že mu pomůžu. Tušila jsem o co se tady jedná.
"Je to mor?" vypálila jsem na něj, když se dlouho neměl k odpovědi. Překvapeně se na mě podíval. Buďto jsem se netrefila a nebo trefila a on je z toho překvapený - což by mě urazilo.
"Jak to víš?" Takže jsem uražená.
"Kdybyste mě vy dva alespoň někdy poslouchali, věděli byste, že nejsem žádný debil!" vyjela jsem na něj. "Kupodivu tu věc na hlavě nemám jenom k tomu, aby mi nepršelo do krku."
"Nemyslel jsem to tak, že jsi blbá," začal se bránit.
"Jo a jak jsi to myslel?"
"Tak, že jsi se k vesnici nepřiblížila na tolik, abys to zjistila!"
"Ten dým šel vidět na míle daleko! Kdyby se Eragon podíval z okna, vidí ho taky!" Dobře, možná trochu přeháním.
"Takže jsi uviděla dým a řekla sis "to bude mor"," řekl ironicky.
"Ne. Viděla jsem dým, vojáky před vesnicí a od Evellin jsem věděla, že je Marcus nemocný. Navíc tady kolem toho tématu přešlapuješ už hodinu! Kdyby tam opékali prase, nebyl by kolem toho takový povyk!" Bojovně jsme se na sebe dívali, připraveni k hádce.
"Není vhodná doba na hádky," řekl po chvíli ticha.
"Souhlasím." Poprvé jsem si ho prohlédla. Byl unavený a očividně měl všeho dost. "Co lapkové?" změnila jsem téma i tón.
"Naháníme je po horách. Někteří z nich jsou taky nemocní. Nesmí se to rozšířit," sednul si na židli a nalil si medovinu. "Dobrá zprávě je, že už nemají chuť okrádat a zabíjet lidi," řekl ironicky.
"Ta nemoc, jak rychle postupuje?" zeptala jsem se na to, co mě nejvíc zajímalo. Nechtělo se mu odpovídat.
"Když to chytíš, většinou nevydržíš ani čtyři dny." Nemusela jsem být génius, abych si to dokázala spočítat. Jestli Marcus opravdu chytil mor, je už dávno mrtvý.
"Ale ty s Eragonem je můžete vyléčit, ne?" napadlo mě.
"O tom to je. Nemůžeme. Žádnému jezdci se to ještě nikdy nepodařilo. Není to, jako když si zlomíš nohu. Ta nemoc je v celém tvém těle. Nevíme co léčit."
Nic jsem na to neřekla. Když jsem byla malá moje máma mi vyprávěla o moru, který zažila její prababička - jako jedna z mála přežila. Proto jsem o tom něco málo věděla. Někteří lidé neonemocněli vůbec, jiní dokonce smrtelnou horečku porazili, jako moje praprababička... Ale byla to jen menšina.
"Poslal jsem pro Angelu," řekl po chvíli ticha Murtagh.
"Je fakt, že před Angelou černá smrt raději prchne, než aby s ní byla v jedný místnosti," ušklíbla jsem se. Ta ženská je jako tornádo. "Kde je vůbec Jorah?" došlo mi, že jsem svého přítele ještě neviděla. Murtagh se znovu napil z pohárku a poškrábal se na hlavě. No, to snad ne! "Neříkej mi, že je v Carvahallu?!"
Měla jsem sto chutí někoho zabít. Jak to, že Jorah do Carvahallu může a já ne? Když se dozvěděl o rychle šířící se nemoci, vyrazil do Carvahallu. Stejně jako já. Jenomže na rozdíl ode mě, on se tam dostal! Snažila jsem se Murtagha přesvědčit, ať mi dá ten blbý dopis pro vojáky, ale marně. Nechtěl o tom ani slyšet. Po hodině jsem své úsilí vzdala. Kdo potřebuje dopis?! Dostanu se do Carvahallu jinudy. Murtagh budeme mít dost práce s naháněním lapků. Zítra v nestřežený moment odejdu. Teď se musím vyspat. Murtagh mě nechal spát ve své posteli i přes mé protesty. Nelíbilo se mi, že kvůli mě bude muset spát na zemi. Je taky unavený a navíc ho zítra čeká spousta práce, takže by si měl odpočinout - což jsem mu taky řekla, ale nemělo to žádný efekt.
Uprostřed noci jsem se vzbudila. Měla jsem hrozný sen o tom, že Evellin a všichni, které v Carvahallu znám umřeli, včetně Joraha. Cítila jsem, že jsem pořád unavená, ale nemohla jsem usnout. Sen po sobě zanechal hrůzostrašnou pachuť. Pokaždé, když jsem zavřela oči, cítila jsem štiplavý kouř, který se zlověstně vznášel nad vesnicí. Měla jsem špatný pocit a to neznačí nic dobrého. Odkryla jsem se, abych vychladla, což se mi po chvíli taky povedlo, ale i tak jsem nemohla usnout. Otočila jsem se zády z Murtaghovi a dovolila slzám, aby vyšly na povrch. Myslela jsem na Marcuse. Pořád jsem si uchovávala naději, že to přežil. Vždycky byl silný a vyčůraný, až to nebylo hezký. Jestli někdo dokáže přelstít smrt, bude to on.

Nejraději bych si jednu vrazila. Prý "zítra vyrazím". To bych se nesměla vzbudit večer. Co večer, vzbudila jsem se v noci! Prvně jsem si myslela, že jsem zabrala jenom chvíli a je ještě noc, ale pak ke mně dolehly hlasy z venku. Vylezla jsem ven, kde jsem potkala Murtagha, který mi sdělil, že jsem spala celý den. Pohltila mě panika. Chtěla jsem se začít balit, ale Murtagh ve dne někam schoval moje věci, včetně koně. Byla jsem rozhodnutá jít pěšky, jenomže jsem se za boha nemohla dostat ven z tábora. Vřelo to ve mně. Mít po ruce něco ostrýho, půlka lidí jde pod zem čuchat kytky. Aby toho nebylo málo Eragon už ví o nastalé situaci a není zrovna nadšený. Každopádně to teď nehodlám řešit. Mám plán jak se odsud dostat. Murtagh podlehl nátlaku vojáků, takže dnes večer byla menší "sešlost". Část vojáků si mohla trochu povyrazit. Jinými slovy. Čtvrtina z nich jsem je zpitá pod obraz. Na jednu stranu to chápu. Ze všech stran se na ně valil tlak a zodpovědnost, takže se chtěli alespoň jeden večer uvolnit. Na druhou stranu, nemuseli by pít až takhle. No, je to jejich věc. Mě zítra ráno blbě nebude. Takhle jsem se tedy zbavila čtvrtiny vojáků, bohužel zbytek je ve službě. Spoléhám na to, že nebudou tak ostražití a v nestřežený okamžik se mi povede proklouznout. Ráno už většinou jsou ospalý a moc nevnímají. Zato my, co jsme spali celý den...
Ukázalo se, že i Murtagh si krapánek přihnul - o další starost míň. Snažila jsem se najít své věci, ale bezvýsledně. Zajímalo by mě, kam je schoval. Věci koneckonců nejsou podstatný. Cestou si ukradnu akorát nějaké jídlo a vodu. Víc nepotřebuju. Podívala jsem se na oblohu. Do hodiny bude svítat. Nejvyšší čas vyrazit. Tentokrát mi to snad vyjde. Před hodinou jsem to zkoušela, ale nepodařilo se mi pláchnout. Alespoň jsem si vytipovala kudy půjdu teď. Když půjdu rychle a potichu, nevšimnou si mě. V nepozorovaný okamžik jsem zašla za stany, s úmyslem obejít tábor, abych se dostala na východní stranu. Našlapovala jsem tiše jako kočka. Nikdo si mě nevšimnul. Strnula jsem. Kousek od skály se ozvalo křupnutí. V tomhle momentu jsem měla chuť nafackovat si podruhý. Prý, že svoje věci nepotřebuju. Mám v nich luk a šípy! Byla jsem bezmocná. Ani svoji malou dýku jsem neměla.
"Máš někam namířeno?" Spadl mi kámen ze srdce. Byl to Murtagh. A pak jsem si povzdechla. Sakra, Murtagh. Jak mě našel? Neviděla jsem ho snad tři hodiny! "Myslela sis, že jsi nenápadná?" vyšel ze stínu. Konečně jsem mu viděla do obličeje a říct, že je opilý, je slabý slovo. Málem na mě padnul, když se chtěl přede mnou zastavit. "Sledoval jsem tě," prozradil mi s úšklebkem. Chtěl se napít z korbelu, ale vzala jsem mu ho. Ten má dost.
"Což je neuvěřitelný výkon, vzhledem k tomu v jakým jsi stavu," připustila jsem.
"No co, trochu jsem u toho sledování pil." Nepovídej. "Věděl jsem, že vajchneš," škytl. Nasměrovala jsem ho ke skále, aby se opřel. Sama ho neudržím.
"Murtaghu, uvědomuješ si, že tady velíš, že jo?"
"Jistěěě," protáhl. Chtěl se napít, ale v půlce pohybu si uvědomil, že jsem mu korbel sebrala. "Sakra," zaklel.
"A jak máš v plánu velet, když vypadáš takhle?"
"Řekl jsem kapitánovi, aby se o to postaral. Po sedmým korbelu jsem měl takový tušení, že mi to velení druhý den nepůjde. No, šlo by to, kdybych měl v plánu přestat pít," zamyslel se nahlas. "Ale to já neměl," zasmál se. "Říkal jsem ti ten vtip o trpaslíkovi?" zeptal se a zase se začal smát. Snažil se mi
ho povědět, ale mezi záchvatu smíchu, jsem mu nic nerozuměla. "Do-dobrý, co? Chápeš ne? Zadek!" Počkala jsem, až se uklidní. Bože.
"Měl by sis jít lehnout a vyspat se z toho," doporučila jsem mu rázně.
"Když půjdeš se mnou. Je mi jasný, že se za tebou zapráší jakmile vejdu do stanu. A za druhý bychom se mohli trochu pomazlit před spaním,hm?" Koukala jsem na něj jako poslední brambor. Vážně to řekl nebo jsem se přeslechla?
"Na to zapomeň."
"Můžeme se pomazlit i tady," nahodil něco jako úsměv. Chytil mě za loket a přitáhnul si mě k sobě.
"Murtaghu zbláznil ses?!" vyjela jsem na něj.
"Ellie," zamumlal a přitiskl mě ke skále. Je mi záhadou jak to udělal. Spíš to byla jenom náhoda a původně chtěl udělat něco jinýho.
"Murtaghu!" okřikla jsem ho tentokrát hlasitěji. "Jdi ode mě pryč!" strčila jsem do něj. Smrděl medovinou a bůhví čím ještě.
"Ellie," zopakoval znovu a pohladil mě po vlasech.
"To nemůžeš."
"Chci tě jenom políbit," nenechal se odbít. Přitisknul se ke mě. Neměla jsem kam jít.
"Murtaghu, já se tě bojím!" zalhala jsem, když se mi přitiskl na rty. Věděla jsem, že je v tomhle stavu neškodný, ale potřebovala jsem se ho nějak zbavit. Dychtivě mě začal líbat. Vší silou jsem se ho snažila odstrčit, ale nenechal se. Zastavil se v půlce pohybu. Stála jsem v jeho obětí celá ztuhlá a čekala, co bude dál.
"Ellie, promiň. Promiň," začal se omlouvat. "Nechtěl jsem tě vylekat." Vypadá to, že konečně začal přemýšlet. "Neuvědomil jsem si to. Nikdy bych ti nic neudělal," začal ze sebe chrlit jedno slovo za druhým. Nevěnovala jsem mu moc pozornosti. Ještě mi něco říkal, ale nevnímala jsem ho. Trpělivě jsem čekala, až ode mě odstoupí, abych mohla jít. "Ellie, podívej se na mě," dotkl se mé tváře. Ucukla jsem. "Odpusť mi. Prosím." Opakoval to stéle dokola. Po dvacátý mi to začalo lézt na nervy.
"Dobře, ale pusť mě," vzdorovitě jsem se na něj podívala. Vypadal, že mu je to fakt líto a až vystřízliví, bude si za to chtít nakopat zadek.
"Nechtěl jsem tě vyděsit. Chtěl jsem tě jenom políbit. Chybíš mi," zašeptal. Podlomily se mu nohy. "Chtěl jsem tě jenom políbit," zašeptal znovu a plnou vahou se o mě opřel, aby nespadl na zem. Byl hrozně těžký.
"Murtaghu, vstávej. Musíš si jít lehnout."
"Dobře," zamumlal a plácnul sebou na zem.
"Uh," zafuněla jsem. Takhle jsem to zrovna nemyslela. Během deseti sekund byl tuhej. Zkontrolovala jsem, jestli dýchá. Konečně jsem měla volnou cestu. Nejistě jsem se podívala na Murtagha. Mám ho
tady takhle nechat? Po chvilce přemýšlení jsem došla k závěru, že má Trna. Kdyby mu něco hrozilo, jeho drak přiletí a pomůže mu. Všimla jsem si, že má u pasu dýku. Ta se bude hodit.
"Ellie," zamumlal, když jsem se k němu nahnula. Lekla jsem se, že je vzhůru, ale mluvil ze spaní. Vzala jsem mu dýku a potichu odešla. Cestu do Carvahallu mám volnou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti povídka Můj život služky II?

Ano
Ujde to
Ne

Komentáře

1 Fluffy Fluffy | 9. října 2015 v 22:01 | Reagovat

Skvělá kapitolka =) Těším se na pokračování a jak se to celé vyvrbí s naším milostným triem =D

2 Andrea Andrea | 9. října 2015 v 23:34 | Reagovat

Mor? O_O Murtagh znovu na scéně? :-? Jen tak dál :-D  :-D  :-D

3 Nikkita Nikkita | 12. října 2015 v 22:56 | Reagovat

Ach ten Murtagh :3 jsem zvědavá, co chudák zjistí v Carvahallu.. Bezva kapitola,jen tak dál :)

4 Mais Mais | 13. října 2015 v 13:37 | Reagovat

Když ona před tím Eragonem pořád utiká... a před Murtíkem vlastně taky.. A teď se ještě k tomu žene vstříc smrti... 8-O

5 Rogue Rogue | Web | 13. října 2015 v 22:52 | Reagovat

Ellie na nekonečném útěku. Má v tom docela zmatek, chudák holka. Tohle jestli se dozví Eragon tak ho asi klepne. Ostatně Aryu taky, ale štěstím :D

6 Anamiel Anamiel | 28. listopadu 2015 v 18:59 | Reagovat

Aww chudák Murtagh :3

7 Jarka Jarka | 5. prosince 2015 v 16:39 | Reagovat

Top...Top...Proste top...Bože už daj ďalšiu kapitolu...prosím ... :-D  :-D  :-D

8 Nympha Nympha | 11. ledna 2016 v 22:55 | Reagovat

Už se těším na další :)

9 Šílenej Šílenej | Web | 23. ledna 2016 v 19:51 | Reagovat

ty vole, ta holka to fakt nemá lehký, furt by někam zdrhala, ale pokaždý jí to nějakej bambula překazí... a vůbec, měla využit situace (čti: zneužit Murťase!!!) :-P

10 Tom Tom | 12. března 2016 v 8:36 | Reagovat

Super, tesim se na dalsi!! :)

11 Viki Viki | 22. března 2016 v 0:36 | Reagovat

Asi umřu nedočkavostí na další díl. [:tired:]  :D Prosím, přidej rychle další.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama