Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka osmá 1/2

24. listopadu 2015 v 9:10 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Děkuju za komentáře, nebýt jich, tak to ještě zdaleka nemám dopsaný :) Jinak se vyskytl takový menší problém... nejde mi půlka obrazovky na notebooku a nevím co s tím... jestli to půjde na opravu, tak se nejspíš nějaký čas neozvu, ale tak trochu počítám s tím, že ukradnu notebook příteli :D (jako teď) a budu moct psát
P.S.: limit opět 21 komentářů



Nemůžu uvěřit, že se mi to povedlo. Po čtyřech týdnech přemlouvání se mi podařilo Jeho Veličenstvo přesvědčit, aby mě pustil na noc k Narcisse. Tento úspěch přisuzuji spíš tomu, že měl slušně upito, když to odkýval, ale na druhou stranu... Nepodceňujme mé přesvědčovací schopnosti. Myslím, že za tu dobu, co žiju v domě hrůzy, jsem se dost zlepšila v manipulaci s lidmi. Ano, zní to hrozně, ale jestli chcete přežít v aristokratický společnosti, musíte to umět. Ale zpět k nastalé situaci. Stáli jsme v hale už snad půl hodiny a Mort se nějak neměl k tomu, aby se otočil na podpatku a odkráčel pryč. Malfoy senior ho pořád zval, ať jde dál, ale Mort odmítl s tím, že už musí jít. Musí, ale očividně se mu nechce. Klidně ho nakopnu, jestli mu to pomůže. Kazí mi můj malý výlet svoji přítomností. No, aspoň že jsem s sebou nemusela brát Naginiho. A že tu ten návrh doopravdy padl. Vzteky jsem na místě málem porodila, když tuhle bezvadnou ideu nadhodil u večeře. Všiml si toho a ze strachu o své potomstvo, svůj návrh stáhl. Vytušil, že kdyby v této konverzaci pokračoval dál, rupla by mi cévka. Poslední dobou mě rozčílí každá blbost. Nebo rozpláče. Anebo rozesměje. Vlastně pro své okolí musím působit jako sociopat s občasnými sklony k psychopatismu. Jo, přesně tak. Poslední dobou je se mnou sranda.
"Už vážně musím jít, Abraxasi," řekl ledově Mort. Sakra, o co jsem přišla? Možná bych je čas od času mohla poslouchat. Co mu zase senior řekl, že je tak načuřený? A mně je to vlastně jedno. Víte proč? Protože do zítřka zůstávám tady, takže Mortovy psychický výkyvy mi můžou být ukradený. Podívala jsem se na svého hostitele. Doufám, že Narcissa z toho svatebního salónu přijde co nejdřív. Dneska nemám na seniora, a ani jeho manželku náladu.
"Samozřejmě, omlouvám se, že jsem vás tak zdržel." V duchu jsem protočila oči. Bože, to je zdvořilostí. Vykopněte ho už někdo, nebo nikdy neodejde! Nasadila jsem milý úsměv.
"Zítra v deset ráno se pro tebe stavím," ignoroval Malfoye.
"Ano," odpověděla jsem slušně. "V deset budu tady a připravená," dodala jsem, když na mě dál bez mrknutí oka civěl. Doufám, že to není dědičný. Není nic strašidelnějšího než nemrkající děti. Abraxas vytušil, že mi chce Mort ještě něco říct a raději vyklidil pole. Merline, snad si to nerozmyslel!
"Já vím. Buď slušná, chovej se podle etikety, nedělej problémy a nepij," začala jsem jako první v předtuše, co bude následovat.
"Koukám, že teoreticky to zvládáš. Doufám, že stejná bude i praxe." Nádech. Výdech. Nerozčilovat se.
"Tak zítra v deset." Teď je ta chvíle, kdy zmizíš. Nevím, jak jinak ti slušně naznačit, abys vypadl. Zkoumavě mě pozoroval. Po nekonečně dlouhé době se otočil na podpatku a šel ke dveřím. Nedokážete si představit, jak velkou úlevu jsem pocítila, když se za ním ty dveře zavřely. A pak se hned otevřely. Polil mě studený pot. Jestli tohle byl celý byl nějaký vtip a on mě tu ve skutečnosti nechtěl nechat, přísahám Merlinovi, že neporodím. A když se k něčemu rozhodnu, tak to udělám. I kdybych měla sedět se skříženýma nohama do konce života.
"Gigi!" vyhrkla místo toho Narcissa a už se hnala mým směrem. Ať je Mort kdekoliv, vsadím se, že i on slyšel, jak mi spadl kámen ze srdce.
"Narcisso!"
"Jsem ráda, že jsem to stihla! Nechtěla jsem tě tu nechat s budoucím tchánem samotnou," řekla už tišeji.
"A za to ti jsem vděčná," usmála jsem se.
"Kde máš tchýni?"
"Ještě něco řeší venku s tvým mužem." Chvíli mi trvalo než mi to seplo. Pořád nejsem zvyklá na status manželky.
"Neříkej mu tak," protočila jsme oči.
"Ráda bych, ale když mu říkám Pán nebo Mistr, začneš se blbě tlemit a to Malfoy rozhodně vidět nemusí."
"Já vím, ale nemůžu si pomoct."
"Když už jsme u toho, jak ho vůbec oslovuješ?" zamračila se po cestě do jejího pokoje.
"Vlastně nijak," zamyslela jsem se. "Raději ho neoslovuju, ale kdybych ho měla oslovit, nejspíš bych řekla Voldemorte, i když to je taky blbý.... "Hej, Voldemorte, nevíte kam mi skřítka dala kalhoty?" Zní to hrozně," zamyslela jsem se nahlas. "No, ale dost o mně. Dnešek a vlastně i zítřek je o tobě," změnila jsem téma, když se za námi zabouchly dveře. Protočila oči a povzdechla si.
"Hm," zabručela nakonec.
"Páni, nemusíš tolik zabíhat do detailů," řekla jsem ironicky.
"Když já nevím, co říct."
"Na tvým místě bych zítra tohle u oltáře neříkala. I když Seniorův výraz by byl k nezaplacení," ušklíbla jsem se.
"To asi ano, ale nezapomeň, že tu budu do konce života bydlet..."
"Díky bohu, že Mort nemá rodiče. Nagini se oproti tvými tchánovi a tchýni jeví jako výhra."
"No, spíš to bude plichta," zamyslela se.
"A co jinak? Co Lucius? Co tchýně? Co tchán? Co přípravy na svatbu? Povídej. Leze to z tebe jako z chlupatý deky!"
"Za to z tebe to v tvůj svatební den lezlo rychlostí blesku," ušklíbla se.
"Teď vážně. Jak je?" zeptala jsem soucitně.
"Jde to. Akorát mi poslední dobou dělá starosti Lucius."
"Jak to?"
"Jde spíš o to, co dělá," řekla opatrně. Tázavě jsem se na ní podívala. "S tvým manželem," dodala. Raději ani nebudu říkat, co byla první věc, která mě po těchto slovech napadla. Merline, už jsem s Mortem moc dlouho. Na starý kolena budu ještě perverzní.
"Jde o mudly?" odhadla jsem.
"Mluví o tom s tebou... Voldemort někdy?" zeptala se nejistě. Zakroutila jsem hlavou.
"O své práci nikdy nemluví. Nikdy neříká, kam jde, ani co dělá. A já se ho na to neptám," dodala jsem potichu.
"Ty nemáš strach? Poslední dobou to začíná být až extrémní. Mudlové a nečistokrevní kouzelníci mizí jak na běžícím páse."
"Něco jsem o tom slyšela,"připustila jsem potichu. "A něco si domyslela."
"Něco slyšela? Vždyť jsou toho plný noviny!"
"Mort si dává na noviny sakra pozor. Nikdy mi je nechce dát, takže nevím co se píše."
"To je divný. Proč to dělá? Nepřipadá mi, že zrovna on je typ, co se za své jednání stydí."
"Nevím, ale myslím si, že je to proto, aby měl doma klid. Ví, že jsem se bavila se spolužáky z Nebelvíru a tuší, že rozhovor na tohle téma by mezi námi nedopadl dobře. Samozřejmě, že nejsem takový blázen, abych v jeho domě vykřikovala "mudlové jsou super", ale ani bych nic neřekla. Prostě se o tom nebavíme. Takovým zvláštním způsobem je to tabu. Kdybych nebyla čistokrevná a těhotná, Merlin ví, co by mi udělal."


Podařilo se mi Narcissu rozmluvit. Vyprávěla o životě u Malfoyů. Chápavě jsem ji poslouchala. V dnešní době to očividně nikdo nemá lehký. U Luciuse se rozvyprávěla. Vypadá to, že už našli způsob jak spolu vycházet. Byla jsem za ni ráda. Narcissa je hodná holka a zaslouží si, aby s ní bylo dobře zacházeno. Z vlastní zkušenosti vím, že i Lucius umí být hodný. Možná, že až tak moc hodný nebude, jestli to co mi řekla Narcissa, je pravda. Vypadá to, že Mort si kolem sebe shromáždil něco jako kult. Jeho stoupenci mají na levém předloktí tetování, díky kterým je může svolat. A proč? Aby zbavil náš svět všech nečistokrevných kouzelníků, mudlů a v neposlední řadě motáků. Ano, věděla jsem, že Mort nejspíš nebude chodit po městě s transparenty "pryč s mudly", ale takový hon jsem opravdu neočekávala.
"Neměla jsem ti nic říkat," povzdechla si.
"To nevadí. Stejně bych to dřív nebo později všechno zjistila. Vlastně jsem po poslední návštěvě Prasinek tušila, že se něco děje. Lidé se na Morta dívali s děsem v očích a snažili se nenápadně zmizet z ulice. Teda oni se ho vždycky báli, ale tentokrát už to byla čirá hrůza, co jsem v jejich očích viděla. A dívali se tak i na mě," zašeptala jsem.
"Nevědí jaká jsi."
"Já vím, ale to je jedno. Jakmile si mě spojili s Mortem, je jedno, jestli jsem svatá nebo vrah. A ty to víš." Smutně se na mě usmála. No, tím se aspoň vysvětlilo, proč mě Mort nechce nikam pouštět. Nepochybuju o tom, že má hodně nepřátel. A co víc by Mort naštvalo, než vražda jeho dětí? "No, měníme téma. O vraždění jsme dneska mluvili až moc," řekla jsem rozechvěle a usmála se. Jestli se okamžitě nezačneme bavit o něčem jiným, pukne mi hlava. Každopádně bych o tom měla s Mortem mluvit. Ale až jindy. Teď jsem tady, bez něj a nehodlám si to kazit! "A pořádně se nacpeme, ať se zítra Lucius pronese, až tě ponese přes práh!" zasmála jsem se.
"Zmrzlinu?" ušklíbla se. Ďábelsky jsem se usmála.
"A čokoládu, vafle, bonbóny a něco slanýho!" rozvášnila jsem se.
"Merline, nám bude zítra blbě."
"No co, když nemůžeme pít, aspoň se přežereme," pokrčila jsem rameny. Bohužel v aristokratické společnosti neradi vidí nevěstu s kocovinou. Alespoň nebudu žíznit sama. Převlíkla jsem se do něčeho pohodlného, ať se neškrtím v těch těsných kalhotech, košili a saku.
"O, bože. V kolikátým týdnu, že to jsi?" otevřela Narcissa pusu dokořán, když mě viděla jenom v tričku na ramínka, který obepínalo mí břicho. V tom mi došla jedna podstatná věc. Narcissa ještě neví, že budu mít dvojčata. Jednak jsme se od srpna neviděli a jednak jsem se s faktem, že budu mít dvojčata, musela nejdřív smířit.
"Tím chceš říct, že jsem tlustá?" naježila jsem se. Nějak jsem se nemohla ovládnout.
"Ne, to ne, ale jenom, že.... mi připadá, že máš nějak moc velký břicho. Neviděly jsme se kolik, pět týdnů?" začala to rychle napravovat.
"Ne, dělám si srandu. Dobře, napůl srandu. Poslední dobou jsem na svoji váhu docela citlivá. Nechtěla jsem být protivná. Hormony však víš..." protočila jsem oči. Zasmála se.
"Ale prosím tě, vždyť si jak laňka," mávla nad tím rukou, ale šlo na ní vidět, jak se snaží neculit. Nebezpečně jsem zúžila oči. Narcissa se rozesmála. No dobrá, nedokážu se na ni zlobit.
"Že jsi to ty, nebudu to komentovat."
"A v kolikátým týdnu teda jsi?"
"Počkat. Je konec září, takže v šestnáctým týdnu," zamyslela jsem.
"To už je v šestnáctým týdnu, takhle vidět břicho? Myslela jsem, že se začne objevovat až později. Merline, nechci být těhotná," zděsila.
"Miluji, jak mě moji přátelé dokážou uklidnit," poznamenala jsem kousavě.
"Promiň, nějak to ze mě vylítlo."
"To neřeš a k tvé otázce. Ne, obvykle takový břicho v šestnáctým týdnu nevypadá." Narcissa se na mě nechápavě podívala. "Kdybych čekala jedno dítě, bylo by moje břicho sice už vidět,ale rozhodně
ne takhle, jenomže když čekáš dvě..." povzdechla jsem si. Narcissa spadla brada. Zírala na mě, jako by mě nikdy v životě neviděla.
"To je nějaký vtip?"
"Vypadám jako bych si dělala srandu?"
"Jak dlouho to víš?"
"Od 28. srpna."
"A to mi to říkáš až teď?!" vyskočila na nohy. "Touhle informací jsi měla začít, jakmile jsi vkročila do tohohle pokoje."
"A proč? Děti nikam neutečou... Alespoň zatím."
"Ty jsi fakt těhotná," řekla nevěřícně.
"Taky sis všimla?"
"Zlato, toho si zítra všimnou úplně všichni," zazubila se.
"Proč se tváříš tak, jak se tváříš?" zamračila jsem se.
"No, alespoň zítra nebudu jediná centrem pozornosti."
"Fakt, díky!"


Celou noc jsme si povídali.Probrali jsme snad úplně všechno a všechny. Nedokážu ani popsat jak se mi ulevilo. Potřebovala jsem někomu říct o svých pocitech. Stejně tak jako Narcissa. Nemohla jsem si pomoct, ale pokaždé když zmínila Luciuse, jsem měla takový divný pocit. Ne, už tak intenzivní jako když jsem byla na škole, ale pořád tu byl. Věděla jsem, že s Luciusem je konec. Vždycky jsem věděla, že spolu neskončíme, ale přece... Pokaždý když o něm slyším, nebo ho vidím, mám divný pocit na hrudi. Vím, zní to jako ze špatnýho románu, ale doopravdy to tak je. Nevím, co s tím mám dělat. Strašně se na něj zlobím kvůli našemu poslednímu rozhovoru. A k tomu ty hormony. Nikdy bych nevěřila, jak je těhotenství po psychický stránce vyčerpávající - a Mort tomu taky zrovna napomáhá.
"Můžu se tě na něco zeptat?" zamumlala Narcissa.
"Pochybuju, že je ještě něco, co jsem ti neřekla," ušklíbla jsem se.
"Jak jsi mluvila o... ty víš o kom... O tom jak se k tobě chová. Nechybí ti někdy takový ty něžnosti?" Vševědoucně jsem se na ni usmála. "To víš, že mi to chybí. Za objetí nebo pohlazení bych vraždila a to nepřeháním," řekla jsem zcela vážně. "Sice spolu spíme, ale postrádá to jakýkoliv láskyplný doteky, však víš..."
"Bojím se, že Lucius bude taky takový."
"Toho bych se nebála."
"Jenomže tebe chtěl, což se o mně říct nedá. Mám strach, že budeme jako vy. Lucius mě uvidí jenom jako své uspokojení a já budu toužit po něčem víc."
"Myslím si, že Lucius je ten typ, co tě obejme, když potřebuješ," ujistila jsem ji. "A když ne. Pořád jsem tady já," zasmála jsem se.
"Dík, Vážně. Dnešní noc mi hodně pomohla. Konečně mám pocit, že se tam dneska nezhroutím," usmála se na mě.
"Nápodobně. Konečně jsem si v hlavě takříkajíc uklidila."
"A nezapomeň, co jsem ti řekla. Nejsi špatná, protože jsi pro otce netruchlila a ani proto, že tě to nijak nevzalo. Sice je škoda, že jsi nezatančila vítězný tanec nad jeho hrobem, ale věřím, že až ti skutečně dojde, že je mrtvý, dostaví se i emoce," usmála se na mě.
"Jo a pak si nad jeho hrobem zatancujeme obě," ušklíbla jsem se.
Příprava na svatbu byla v plném proudu. Trvalo mi deset minut, než jsem se dostala ke schodišti a dalších deset by mi trvalo sejít je. Naneštěstí byl dole už Mort. Všiml si mé pozice a zpražil ostatní takovým pohledem, že mi okamžitě vyklidili pole. Jak už jsem říkala, občas se Mort hodí. Nejraději bych tady zůstala až do obřadu, ale jak už "taktně" Narcissa naznačila, začínám vypadat jako koule, takže nedopnu šaty. Skřítka mi je do dneška měla upravit. Zpozorovala jsem Luciuse a Rudolfuse. Zajímalo by mě, kde měl Lucius rozlučku, protože nevypadá zrovna reprezentativně. Tady někdo poběží za Severusem pro lektvar na kocovinu.
"Můžeme?" zeptala jsem se, když jsem došla k Mortovi. Beze slova se otočil na podpatku a naznačil, ať jdu za ním. Dneska očividně bude jeden z těch dnů, kdy na sebe nemluvíme. Takový dny mám radši, protože riziko hádek je minimální. Poslední dobou převažují spíš ty mlčenlivé dny. Mám takovou teorii. Mort se bojí, že ztratí v konverzaci se mnou nervy a omylem mě zabije. Dokonce i při sexu se krotí. Čím větší mám bříško, tím větší si dává pozor. Alespoň nějaký výhody to těhotenství má. Někdy si skoro připadám opečovávaná. Díky skřítkům. Ne Mortovi. Pochybuju o tom, že by mi Mort chodil naklepávat polštáře.

Začínala jsem panikařit. Nemám co na sebe. Ano, šaty jsou sice upravený, ale připadám si v nich taková... Neforemná. Děs. Nedokážu si představit, jak budu vypadat v šestým měsíci těhotenství, nedejbože v devátým! Podívala jsem se na svoje poslední šaty. Buďto tohle nebo budu muset jít v kalhotách a košili.
"Můžeme?" rozrazil dveře Mort. Leknutím jsem nadskočila. A potom se zděsila. Obvykle se Mort umí obléct, ale ta košile, co měl momentálně na sobě, byla příšerná. Příšerná zelená košile! V životě jsem neviděla horší odstín zelený, a že jsem jich už viděla.
"Vy jdete v tomhle?" zeptala jsem se místo odpovědi a začala se soukat do své poslední záchrany.
"Ano, máš s tím snad nějaký problém?" zavrčel. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Díkybohu. Konečně něco v čem nevypadám jako dortíček nebo přežraná ovce. Díky střihu jsem mi dokonce připadalo, že mám delší nohy.
"Ne, ne," zakroutila jsem hlavou. "Já jen, že vypadáte jako žába v hábitu," nedalo mi to. Bylo to fakt hrozný. "A to říkám se vší láskou," dodala jsem, když jsem si všimla, jak mu ztuhly rysy. Oblečení jsem mu nikdy nekritizovala, takže nevím jakou reakci očekávat. Nebezpečně ke mně přistoupil. Páni, takhle z blízka je ta košile ještě ošklivější.
"Takže podle tebe vypadám jako žába?" zeptal se mrazivě.
"Ale roztomilá žába," nejistě jsme se usmála. Znovu mu ztvrdly rysy. "Vlastně jsem chtěla říct drsná žába. Taková ta žába, kterou všichni respektují a nelezou jí na její leknín," změnila jsem svoji výpověď. Žádná změna. Pořád se tvářil jako kdybych mu přejela Naginiho. Snažila jsem se nesmát, ale nešlo to. Kdybyste ho viděli, jak tam stál v té košili se smrtonosným výrazem na tváři... Zkrátka a jednoduše jsem si zrovna v tento moment vzpomněla na jeden obrázek, který jsem jako malá viděla. Byla na něm žabka, na kterou se vykadil nějaký pták - byl u toho i nějaký nápis, ale tehdy jsem ještě neuměla číst. Obrázek si pamatuju proto, že mi přišel tehdy hrozně vtipný. A přesně jako ta žabka na obrázku se teď tváří Mort. "Pardon," odkašlala jsem si a snažila se tvářit naprosto vážně. "Ještě se musím namalovat," změnila jsem raději téma a rychle odkráčela ke svému stolečku. Málem jsem si vypíchla oko, když jsem za sebou v zrcadle spatřila Morta.
"Už jsem se omluvila," řekla jsem dřív, než stihl cokoliv říct.
"Nevěděl jsem, že jsi odborník, co se týče módy." Nic jsem na to neřekla. Nebylo co, a i kdyby bylo, bylo by to jako házet hrách na zeď. "Nepřipadáš si v těch šatech tlustá?" ušklíbl se. Naštvaně jsem našpulila pusu. On ví, co mě dokáže naštvat, to se mu musí nechat. Hlavně se nenechat vyprovokovat.
"Do téhle konverzace bych se na vašem místě vůbec nepouštěla," upozornila jsem ho.
"Pročpak? Snad tě můj názor na tvůj vzhled nijak nepobuřuje. Přeci-"
"Jestli tuhle myšlenku dokončíte, mé děti nebudou mít otce."
Na svatbu jsme přišli mezi posledními. Trochu jsme nestíhali, ale alespoň jsme si vyjasnili určité věci. Zkrátka a jednoduše. Mort se převlékl. Ha! Dobře, neudělal to z dobroty svého srdce. Udělali jsme kompromis. Musela jsem mu slíbit, že se mu tady budu určitým způsobem věnovat, když se převleče... Ale je to kompromis a to znamená pokrok. Zhluboka jsem se nadechla, připravena sundat si kabát, který mi doteď schovával bříško. To, že jsem těhotná, s určitostí věděli jenom Malfoyovi a Lestrangeovi. Ostatní se o tom jenom dohadovali. Každopádně o dvojčatech nevěděl nikdo.
"Měla jsem si vzít menší podpatky."
"A proč jsi to neudělala?" zeptal se s nezájmem, když jsem procházeli halou.
"Protože mi někdo naznačil, že jsem tlustá. Podpatky alespoň vytváří iluzi, že mám dlouhý nohy," zamrmlala jsem.
"Tohle jsme si už snad vy-"
"Páni," skočila jsem mu do řeči. Podíval se mým směrem. Nechápal, co mě zaujalo. Zato Severus to pochopil rychle. Hádejte, kdo si přivedl doprovod a je z toho celý nesvůj. Severusi mně jen tak neutečeš a ty to víš.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 Karitsa Karitsa | 24. listopadu 2015 v 9:46 | Reagovat

To téma s žábou mně rozsekalo :-D jinak jsem ráda, že si Gigi konečně užila chvilku bez Morta ;-) a snad budeš mít notebook v pořádku, aby sme se tady všichni mohli zase svíjet smíchy, pod taktovkou Gigi A Morta :-D

2 lu lu | 24. listopadu 2015 v 11:11 | Reagovat

Tak ta žába byla jednoznačně nejlepší! :D :D Ty víš, jak pobavit! Tahle povídka mi vždy změní náladu, určitě jsem pro, abys kradla přítelův notebook :D

3 Viki Viki | 24. listopadu 2015 v 12:44 | Reagovat

Jednoduše skvělá povídka. Nevím proč, ale hrozně mě rozesmálo slovní spojení přežraná ovce. :-D Určitě pokračuj, i kdyby to mělo znamenat krádež. :D

4 mell mell | 24. listopadu 2015 v 14:38 | Reagovat

Souhlasím, to s tou žábou bylo boží.. :D
Jinak to bylo skvělý jako vždy a nemůžu se dočkat další kapitoly.

5 Mais Mais | 24. listopadu 2015 v 21:53 | Reagovat

Miluju, jak s ní mlátěj hormony... :-D  :-D  :-D Jestli si někdy pořídím žábu, bude se jmenovat Mort. Ale bojím se nebezpečí, co s Gi provedeš, čím víc se to blíží ke kontaktu s HP knihama...

6 Marie Marie | 24. listopadu 2015 v 23:46 | Reagovat

Super časť.Teším sa na ďalšiu :-)  :-D

7 moira moira | Web | 24. listopadu 2015 v 23:58 | Reagovat

na to, ze to jsou de facto jednorazovky, byla tahle kapitola, alespon zacatek, dost... well, nevim, nejak zadrhavala. jako u kapitol, ktere se pisou mezi dvema akcemi, takova vycpavka. pak se to srovnalo a zas me to chytlo, ale byla to slabsi cast.
nejsem si jista, co od gigi chci. aby to s mortem nejak srovnali, cemu bych, krome nejakeho mistrovskeho kousku, kdy by mort prisel o vzpominky a byl s g. izolovany na nejakem ostrove a oni si na sobe vytvorili podivnou fixaci, neuverila. nebo aby utekla,.coz mi ale prijde cim dal slozitejsi. a ta dvojcata. jsem zvedava, s cim prijdes. .)

8 agata agata | 25. listopadu 2015 v 10:40 | Reagovat

Na tvé povídce je vždycky nejhorší to čekání na další díl :-( Prosím prosím, smutně koukám,  nemůžeš přidávat rychleji??!!Je to tak prima primissima čtení :-P  :-P  :-P  !Ta žába mě normálně sejmula :-D  :-D!
Bude si moct Gigi ještě s Luciusem někdy vyříkat pravdu mezi čtyřma očima?Myslím, že ho pořád miluje a on možná ji taky,ikdyž správný čas na nějakou akci v té věci už prošvihnul! On fakt na řešení emocí nemá koule,typický Malfoy! :-x  :-x  :-x
Díky moc a už se nemůžu dočkat další jednorázovky :-)  :-)  :-)

9 Evelin Evelin | 25. listopadu 2015 v 17:15 | Reagovat

:D Žába :D dobré, že si s Morta dělá srandu aspoň někdo. Škoda, že se neobjevil i Lucius, ale s Severusem to byla podpásovka na konec pro komenty, ale myslím že u tvých děl to vůbec není potřeba no budiž skvělá kapitola :)

10 Nessa Nessa | Web | 26. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Ach, Gigi si trúfa :-D Ale strašne ľúbim tieto jednorázovky. Čakám ešte, že Gigi bude mať nejaký ten rozhovor z Luciusom, ale popravde - až tak mi to nechýba. Mám pocit totiž, že odvtedy sa jej tak veľa prihodilo, že ju už absolútne netrápi.
Nemôžem sa dočkať ďalšej časti :-D

11 Victoria Autumn Victoria Autumn | Web | 27. listopadu 2015 v 13:02 | Reagovat

Nádherný...
PS: Krásný blog... Spřátelíš?

12 Andrea Andrea | 28. listopadu 2015 v 12:38 | Reagovat

Jako by mu přejela Naginiho? Mort a la pos*aná žába? Dokonalý :-D Koho si přivel Severus :-? A zas nemůžu se dočkat další kapitolky :-)

13 Jarka Jarka | 28. listopadu 2015 v 20:54 | Reagovat

Top...taký záchvat smiechu som už dlho nemala...:D čo ti mám povedať...Si asi najlepšia spisovateľka poviedok...( a ver že už som prečítala hodne poviedok..) :*

14 Fluffy Fluffy | 29. listopadu 2015 v 21:32 | Reagovat

Opět a znova super kapitolka =) Už se nemůžu dočkat jak to dá Gigi sežrat Sevíkovi =)))

15 Ela Ela | 29. listopadu 2015 v 21:39 | Reagovat

To ja takova dokonalost, ze vubec nevim, co napsat!

16 Erala Erala | 7. prosince 2015 v 23:59 | Reagovat

Zpříjemni mi prosím předtermíny a zápočty další kapitolou :D :)

17 Janička Janička | 8. prosince 2015 v 8:49 | Reagovat

Ahoj holky,
musím se podělit o nejúžasnější video - nejromantičtější požádání o ruku v kině. Je to nejlepší video, které jsem kdy viděla.
To musíte vidět. Odkaz zde:

https://www.youtube.com/watch?v=11v5dQzUyZg&index=1&list=PL3ht8uelp-gqO_tRQ_cSGwS_sipcyJo6-

PS: Pokud chcete aby se vám také něco takového splnilo, pošli to minimálně 5 lidem. Já rozdhodně sdílím :-*

18 seannabeell seannabeell | 8. prosince 2015 v 21:38 | Reagovat

Super kapitola ako vždy. Prosím ďalšiu :) už teraz sa teším S.KILL

19 ginny ginny | 9. prosince 2015 v 12:39 | Reagovat

Uzasna. Prosim dalsiu :-D

20 lela lela | 9. prosince 2015 v 17:27 | Reagovat

Limity jsou zlo. Dalsi prosim!

21 nena nena | 10. prosince 2015 v 8:45 | Reagovat

Prosím, prosím další, už se nemůžu dočkat jak to dopadne. :-D  :-D

22 Tea Tea | 10. prosince 2015 v 19:16 | Reagovat

Prosím, prosím další už se nemůžu dočkat :-( :-D

23 Gabux Gabux | Web | 11. prosince 2015 v 13:40 | Reagovat

Skvělé jako vždy! :) rychle další prosím ^^

24 Ayrin Ayrin | 15. prosince 2015 v 20:21 | Reagovat

Genialni :DD a ta zaba ;D fakt uzasna kapitola zase jednou.. ale i tak.. vim ze bych toho chtela moc ale chybi mi Gigi a Lucius.. oni pro sebe byli proste stvoreni :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama