Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

jednorázovka devátá

31. prosince 2015 v 15:56 | Aranel van de´Corvin |  Život s Mortym
Slíbená kapitola je tu :) Jedná se o devátou jednorávku. Zbytek osmé jednorávky sem hodím později. Chtěla jsem sem dát něco alespoň s malým nádechem Vánoc :)
P.S.: Šťastný Nový rok a ať je lepší než ty přechozí



Nadšeně jsem poskakovala po kuchyni a nemohla se dočkat, až bude cukroví upečené. Dobře. Slovo poskakovat je možná přehnané. Spíš jsem radostně rozhazovala rukama. Kdybych párkrát poskočila, mohla bych porodit dřív, než bych chtěla. Rozhodla jsem se, k nelibosti Morta, že budu péct cukroví. Proboha jsou Vánoce! Dokonce napadl sníh! A cukroví krásně provoní dům, takže tu bude větší vánoční atmosféra. Samozřejmě, že mám v plánu i dekoraci, ale musím na Morta pomalu. Není moc nadšený... z mého nadšení. Nevím proč, ale letos mě ty Vánoce nějak vzaly. Uvědomila jsem si, že se mi naskytla příležitost vyzdobit dům, podle mé libosti - v určité míře samozřejmě. Tyhlety věci má na starosti přeci paní domu a to jsem teď já. Takže se bude zdobit a péct. Mort se rozčiloval, že skřítci mě v kuchyni nepotřebují a já se už vůbec nemám snižovat k něčemu jako je pečení nebo vaření, ale vysvětlila jsem mu, že se k ničemu nesnižuju. Nebudu přímo péct. Jenom zdobit a to je něco jako koníček.
"Sakra!" zaskučela jsem, když jsem si uvědomila, že přemýšlím nad blbostmi a nedávám pozor. Ach jo. Peču, peču a najednou pálím. Sice to dům provonělo, ale ne tak, jak jsem to měla v plánu. Dřív než jsem se stihla dokoulet k troubě, se tam objevila skřítka a začala napravovat škody.

Vyvětráno, spálené cukroví vyhozeno a v troubě je další várka, kterou tentokrát hlídají skřítci. Z nějakého nepochopitelného důvodu ve mě ztratili víru. Tentokrát bych na to už určitě nezapomněla. Trpělivě jsem seděla v kuchyni, připravená ozdobit si sněhuláčky až se dopečou. Z mého poledního odpočinku mě vyrušil hluk, který se ozval za oknem. Co to je? Opatrně jsem vstala a dobelhala se s tím obřím pupkem k oknu - představa, že to panděro bude ještě růst mě dohání k myšlenkám na sebevraždu. Do okna vrážela malá sovička. Znovu a znovu. A znovu. Šokovaně jsem na ni koukala. Jak se sem dostala? Nikdy tu sovy nelétají. Žila jsem v domnění, že kolem našeho domu musí být snad nějaké neviditelné plameny, které jakékoliv zvířectvo pohltí jakmile vstoupí na tuhle pekelnou půdu, které prý mám říkat domov. Z přemýšlení mě vytrhlo houkání a další rána o sklo. Otevřela jsem okno, aby sovička mohla dovnitř. Sovička to očividně nečekala a plnou rychlostí vlítla dovnitř a zastavila se až o skříňku. To už se neprodávají chytrý sovy? Nebo to se musí nějak vycvičit? Skřítka hbitě sundala sovičce z nožky dopis a dala ji něco dobrého k snědku. Z toho otloukání hlavy musí mít určitě hlad.
"Ten je pro vás," předala mi vzkaz. Překvapeně jsem nadzvedla obočí. Pro mě? To jako fakt?
"Děkuji," řekla jsem a vzala si vzkaz dřív, než si to skřítka rozmyslí a schová to. Rukopis byl Narcisy. Bylo to krátké a výstižné.
Musím odtud vypadnout nebo se zblázním. Nákupy? N.
Zauvažovala jsem, jestli jí můžu i odepsat. Ale proč ne? Mort Narcisu akceptuje, takže by v tom neměl být problém. Bohužel jsem nemohla říct nic s určitostí. Mort tu nebyl. Vrátí se až večer a bez jeho dovolení pryč nesmím. Vlastně bez něho nikam nesmím, takže nákupy asi neprojdou. Ach jo. Možná by Narcisa mohla k nám. Mort tu není, takže by byl klid.
"Myslíte, že byste mohla vyhledat pána a předat mu ode mě vzkaz?" otočila jsem se na skřítku. Skřítka na mě smutně vykulila oči. Bylo mi jí líto, ale já se přemístit nemůžu. S Mortem jsme domluvení, že kdyby se něco dělo, nebo kdybych něco potřebovala, můžu ho kontaktovat přes nějakého skřítka. Samozřejmě jen když je to důležité. Je mi jasné, že v jeho očích to důležité není, ale co... Jsou Vánoce, čas odpouštění. Naškrábala jsem na kus papíru vzkaz s prosbou, jestli by se dneska nemohla stavit Narcisa a nezapomněla pod to dvacetkrát napsat prosím.

Klidnou vánoční atmosféru pokazil až Mort. Překvapivě. Narcisa už naštěstí stihla vyklidit pole, takže byla ušetřena jeho přívětivého pohledu. Zajímalo by mě, jestli ho tak popudil můj vzkaz anebo něco jiného. Stejně jsem překvapená, že Narcise dovolil, aby se stavila. Na druhou stranu proč ne? Díky tomu ví, že ode mně bude mít klid. Vypovídám se někomu jinému, takže už nebudu mít tendence něco mu sdělovat. Čistě teoreticky. Čistě prakticky něco potřebuju. Narcisa půjde zítra nakupovat s Drusilou. Jenomže kdy já nakoupím vánoční dárečky? A stromeček! Hlavně stromeček! Bohužel, Mort nebude ušetřen. Chtěla jsem se ho na to zeptat dneska večer, ale nevypadá, že by měl vánočního ducha. Hm, jak by asi Mort vypadal v santovským kostýmu? Hm...
"Georgiano!" ozvalo se z haly. My o vlku a vlk jde zakousnut ovečku. Divím se, že dneska tak pozdě. Jindy mě sjede za všechno možný i nemožný už při příchodu, aby na to náhodou později nezapomněl. Jistota je jistota.
"Jsem v jídelně. Už jdu," zavolala jsem nahlas, aby mě slyšel. Taková menší italská domácnost, ale nedalo se jinak. Poslední dobou mi trvá než se zvednu (nedej bože, když ležím), proto svoji pozici nahlašuju, aby mě našel. Kdyby měl čekat, než se skulím z pohovky, mohla by mu rupnout cévka.
"Ocenil bych, kdybys skřítky posílala jen v urgentních případech," začal, jakmile mě zpozoroval. Věděla jsem, že bude držkovat až přijde, ale byla jsem ochotna to strpět. Pozorovala jsem skřítky, jak se můžou přetrhnout, aby večeře pro pána byla perfektní. Myslím, že trhli osobní rekord.
"Georgiano, ty mě neposloucháš!" obvinil mě zcela správně.
"Pardon," řekla jsem automaticky. "Vím, že to byla blbost, ale kdyby k nám Narcisa mohla přijít bez toho, aniž bych potřebovala souhlas, byl byste ušetřen takovýchto vzkazů," ignorovala jsem jeho proslov a šla rovnou k jádru problému.
Jádro problému jsme vydrželi řešit celou večeři. Výsledek: s Narcisou se máme domluvit jaký den v týdnu přijde na návštěvu a udělá se z toho pravidlo. Čímž Mort bude vědět o návštěvě a já nebudu muset nudou okousávat kytky.
"Ty nebudeš jíst?" poukázal na prázdné místo přede mnou.
"Polívka mi zatím stačila." Zvedl hlavu od jídla a podíval se na mě. Zkoumal, jestli lžu. Vlastně jsem ani moc nelhala. Neměla jsem vyloženě hlad, ale chuť by byla snad na všechno. Jenomže říct, že se nechci cpát jak prasátko, protože za chvíli bych vypadala, že čekám trojčata a ne dvojčata, jsem mu nechtěla. Vážně, poslední dobou mi připadá, že se přežírám. Nerada bych po porodu přibrala patnáct kilo.
"Tobě je špatně?"
"Ne, proč?"
"Jen se podivuji nad tvým stravováním. Včera jsem měl strach, že sníš i mě, jestli včas neodejdu od stolu," ušklíbl se. Zajímavé, jak ho moje stravovací návyky dokážou pobavit. Mně to vtipný nepřijde. Káravě jsem se na něj podívala. "Jako co si připadáš dnes?" zeptal se po chvíli ticha.
"Jsem ráda, že se bavíte."
"To jsem rád, že jsi ráda," použil moji větu, kterou ho vždycky štvu. Už chápu, proč ho to vytáčí. "Stejně je moje nejoblíbenější přirovnání z minulého týdne: 'Vypadám, jako Nagini, když sní menší krávu. Lehnout si vedle něho, nepoznáte, který je ten pravý,'" zašklebil se. Znovu jsem na něj hodila káravý pohled.
"Neměl byste si dělat srandu o nadváze. A už vůbec ne u žen," zamručela jsem.
"Jenomže ty nemáš nadváhu. Jsi těhotná."
"Jenomže člověk může být těhotný a zároveň mít i nadváhu," vysvětlila jsem mu.
"Víš to, že nečekáš jedno dítě ale dvě, že?" ujistil se. Má cenu opět zkusit káravý pohled? Nemůžu za své pocity. Nemůžu za to, že když si obleču zimní bundu, vypadám jako Yetti. A v kabátu to není o moc lepší. To pro změnu vypadám jako obézní mrož.
"Georgiano, najez se," rozkázal, když jsem neodpovídala. "Musíš živit dvě děti a jestli jsou po tobě, musíš je živit hodně." Umět pohledem zabíjet,, leží největší hrozba mudlovského světa pod stolem mrtvá.

Byla jsem donucena strávit večer v salónku s Mortem, abychom probrali některé záležitosti. Určitě si dokážete představit mé nadšení. Na druhou stranu je fakt, že jsme se snad dva týdny neviděli a měla jsem pár organizačních dotazů. Zajímalo mě, kde budeme na Vánoce. Kdy si můžu jít nakoupit dárky, kde seženeme stromeček a podobně. Jak se ukázalo i Mort má co probírat. Bohužel to bylo pracovní a týkalo se to smrtijedů. Nálada mi zas o něco poklesla. Neměla jsem hovory na tohle téma ráda, ale jelikož jsem byla tak hloupá a po svatbě Narcisy a Luciuse jsem se zeptala na tu jeho "partu", patří mi to. Neměla jsem být zvědavá. Líp by se mi usínalo, kdybych nevěděla, co Mort dělá po nocích. Vůbec se mi to nelíbilo a mám takový pocit, že to nedopadne dobře - a to nejen pro mudly nebo křížence. Tihleti radikálové jsou zlo. Za chvíli se začnou zabíjet i mezi sebou a nikde nebude bezpečno. Bezohledné vraždění. Hrůza. Nejraději bych mu vmetla do tváře, co si o té jeho partě myslím, ale nechce se mi umřít jen kvůli tomu, že mi rupnou nervy. Říkám vám, jestli budu muset umřít, Mort půjde se mnou.
Ke své nelibosti jsem byla informována, že se schůzky Smrtijedů na leden přesunou do našeho domu. Paráda. Fakt paráda. Nejenže bude doma on, ale i jeho kumpáni. Včetně Seniora i Bellatrix. Snažila jsem se mu vysvětlit, že bych měla být v klidu kvůli dětem, ale nezabralo to. A to obvykle na takový věci slyší. Jakmile se jedná o jeho potomstvo, mohl by se přetrhnout. Ochrana potomstva na prvním místě - tím pádem i moje ochrana. Škoda, že při sexu na to zapomíná. Poslední dobou se toho docela děsím. Řekněme, že si poslední dobou libuje v análním sexu a když nemá náladu, stojí to opravdu za to. Jo, to byly časy, kdy mi jenom roztáhnul nohy a udělal se bez ohledu na to, jestli mě to bolí. Šílený jak moje nároky den ode dne klesají.
Stála jsem pod schody, připravena k odchodu. Raději jsem se ani nedívala do zrcadla. Vzhledem k tomu, že si přes pupek nevidím nohy, mám představu jak v tom kabátu musím vypadat. Doufám, že na Příčné bude hodně lidí, abych se mezi nimi ztratila. Otesánek na výletě, všichni se podívejte. Mort byl z mého požadavku jít na nákupy vyloženě nadšený. Kdyby kousl do citrónu, měl by přívětivější výraz. Ať žije duch Vánoc.
"Nerozmyslela sis to?" zkusil to naposled. Smůla. Zrovna dneska mě záda nebolí.
"Jsou to jenom nákupy," protočila jsem oči. "Za tři-čtyři hodiny jsme zpátky," snažila jsem se ho uklidnit.
"Tři hodiny?" zavrčel.
"Čím dřív vyrazíme, tím dřív budeme doma."
"Nebo se nepůjde nikam."
"Tohle už snad máme za sebou?" zamručela jsem popuzeně. "Jdete se mnou, aby se mi nic nestalo, a když budu unavená, tak se vrátíme."

Po půl hodině handrkování jsme se přemístili na Příčnou. Nejraději by mě držel doma zavřenou od rána do večera, ale vzhledem k tomu, že se mnou šijí hormony, chce mít klid. Jindy by mi to neprošlo. Stejně mám takový tušení, že tu potřebuje něco vyřídit. Přemluvila jsem ho nějak lehce. Hned mi do oka padl obchod s dětským oblečením. Automaticky jsem tam zamířila. Měli bychom konečně nakoupit nějaký oblečky pro mimina. Termín porodu se už blíží a jediný, co zatím máme je plyšový medvěd od paní Lestrangové, kterého jsem ale zabavila, protože se mi líbil. Spává se mnou v poseli, jen když Mort není doma. Z nějakého nevysvětlitelného důvodu ho nechce v posteli.
"Neříkala jsi, že chceš jenom pár dárků a pak rychle domů, aby tě nebolela záda?"
"Však to bude dárek pro děti."
"Mám obavy, že si to děti nebudou moct rozbalit."
"Rozbalím to za ně." Jedno musím uznat. V obchodě jsem krásně splynula z davem. Všude samý těhule, takže jsem si nepřipadala jako chodící meloun. Zato Mort působil jako pěst na oko. Alespoň jsem se všude dostala. Jakmile jsme se s Mortem přiblížili k nějakým lidem, automaticky se přesunuli na druhou stranu obchodu. Teď mě štve, že nevím, co to bude. Kluk nebo holka? Nebo dva kluci? Nebo dvě holky? Merline, to je možností. V jakých barvách mám nakupovat?
"Jaká je neutrální barva?" obrátila jsem se na budoucího otce s dupačkami v rukou.
"Zelená."
"Naše děti nebudou zelený," ujistila jsem ho
"To taky doufám." Tady je zase někdo vtipný.
"Trochu nadšení. Jedná se o vaše potomky," ignorovala jsem ho. "Podívejte se. To je pěkná čepička," šáhla jsem po modré čepičce s ouškama.
"Moje dítě nebudu mít na hlavě nic, co má uši," řekl mrazivě.
"Vždyť je to tak roztomilý!"
"Jsou to potomci Pána Zla. Nepotřebují být roztomilý."

Hehe. Nakoupila jsem spoustu věci a mezi nimi i jednu ouškatou čepici. Byl to kompromis. Na obě děti to prý nenavleče. Chlapi. Nákupy pokračovaly přímo ďábelskou rychlostí. Mort neměl náladu běhat po obchodech a dával mi to zřetelně najevo. Naštěstí jsem měla pravdu a opravdu si tady potřeboval něco zařídit. Měl sraz se Seniorem, samozřejmě. Tím pádem jsem do pár obchodů mohla jít sama. Mort se svým partnerem v zločinu vybavoval před obchody, ve kterých jsem byla, takže mě měl sice pod kontrolou, ale byla jsem ušetřena jeho přítomnosti. Byla jsem spokojená. Dárky už jsem měla pro všechny, kromě Morta. Něco mu dám, aby se neřeklo. Stejně si to defacto platí sám, protože peníze dostávám od něj, ale snaha se cení. Největší radost mám z dárku pro Severuse. Koupila jsem mu krásný svetr se sobem. Škoda, že ho neměli i ve velikosti Morta. Seklo by mu to. No, budu se muset spokojit se Severusem. Drusila ho musí donutit, aby si to oblékl a pak ho vyfotit. Potom si tu fotku dám na noční stoleček, aby se mi usínalo s úsměvem na rtech.
Morta jsem vyřešila prakticky. Koupila jsem mu pěknou kravatu a košili. U kravaty jsem s přemohla a koupila zelenou. Byly na ní hezký stříbrný ornamenty, takže nepůsobila tak hrozně jako jeho vyblitě zelený kravaty, z kterých přechází zrak. Navíc to byl odstín zelený, který jsem ochotna akceptovat. Nestihla jsem dojít ani k východu a do obchodu vtrhl Mort. Beze slova mě čapl za rukou a táhnul pryč.
"Co se děje?" domáhala jsem se odpovědi. Zbytečně. Nechápu, proč se pořád snažím. Snažila jsem se s ním udržet krok, ale s tím škopkem to nešlo. Netrvalo dlouho a všimla jsem si, proč máme tak naspěch. Jakmile jsme se vymotali z davu lidí, zpoza rohu se vyřítilo několik kouzelníků naším směrem. Kdyby se vyřítili jenom kouzelníci... vyřítili se i kletby. Jedna proletěla těsně kolem mě. Srdce se mi rozbušilo. Snažila jsem se identifikovat útočníky, ale nikdy jsem je neviděla. Pevně jsem si chytla Morta a donutila se ke svižnějšímu tempu. Mort zuřil. Kdyby to bylo možné, vypouštěl by z uší páru. Došla mu trpělivost. Schoval mě za sebe. Jediné, co jsem viděla, byl zelný paprsek. Nepochybuju o tom, že zasáhl svůj cíl. A potom další. Na dalšího použil crucio, jak jsem poznala podle toho křiku. Křik přilákal pozornost.
"Jdeme," zavelel ledově a odtáhnul mě za roh, kde jsme se přemístili.
Oči jsem musela mít vykulené, jako když malé dítě zahlédne Santu Clause. Co to sakra bylo? Všechno proběhlo tak rychle, že si nejsem vůbec jistá, jestli se to stalo. V jedné minutě kupuju kravatu, v druhé po mě letí kletba a v třetí si sundávám kabát.
"Kdo to byl?" zeptala jsem ještě zuřícího Morta, který mě ignoroval. Místo odpovědi začal syčet. Nesnáším, když tohle dělá. Víte, co se říká. Jakmile začneš mluvit na zvířata nebo mluvit jako zvíře, zajdi za psychiatrem, protože to není normální. Nechala jsem ho, ať si pokecá se svým domácím mazlíčkem a šla do kuchyně poprosit skřítky, jestli by mi nedali něco k jídlu. Z toho chození po obchodech mě bolely nohy a záda, ale před Mortem to nikdy nepřiznám. Do konce týdne bych poslouchala "já jsem ti to říkal".

Mort se udržoval ve své běsnící náladě. Seděla jsem v salónku, cpala se cukrovím a čekala, až ho ten vraždící amok přejde. Trochu mi to dělalo starosti. Mort musel hnout žlučí spoustě lidem a to hodně. Jinak by na těhotnou ženskou uprostřed davu neposílali jednu kletbu za druhou. Na ženskou, která ani nemá hůlku, protože její manžel je blbec, který raději bude riskovat smrt svých potomků a ženy, než aby přiznal, že žena měla pravdu. Á, Mort se dostavil do salonku. Prskal už v našem jazyce, takže jsem z jeho proslovu stihla něco pochytit. Ve zkratce. Říkal mi to. Říkal, že ulice teď nejsou pro mě bezpečné a kdyby se mi něco stalo, byla by to moje chyba. A tak dále, a tak dále... Občas si myslím, že se jenom rád poslouchá. Jinak by mi neříkal jedno a to samý pořád dokola.
"Ty mě neposloucháš," zavrčel ledově a nebezpečně se přiblížil.
"Poslouchám," potlačila jsem protočení očí, protože bych se přeci jen chtěla dožít Vánoc. A spustil znovu. Nechala jsem ho, ať si řekne své. Neměla jsem odvahu skákat mu do řeči. Byl opravdu naštvaný. Z jeho proslovu jsem pochopila, že to nejsou lidi od Brumbála, ale jiná skupina kouzelníků, kteří nesouhlasí s jeho činy. Je to až děsivé, kolik skupin se tu začíná tvořit. Chtěla jsem se zeptat, čím je s Malfoyem vyprovokovali, že po nás tak vyjeli, ale některé věci je lepší nevědět. Vypadalo to, že ho amok už přešel. Bez hnutí seděl v křesle a ledově si měřil plameny v krbu.
"Uděláme to tradičně," řekla jsem po chvíli ticha.
"Co?" zamračil se a začal mi věnovat pozornost.
"Stromek," vysvětlila jsem. Přísahám, že jsem slyšela jak stisknul čelisti. Nemusím ovládat nitrozpyt, abych věděla, co si myslí. "Bydlíme u lesa. Uřízneme ho v lese," dodala jsem, když nic neříkal.
"To je po dnešku jediná věc, která tě trápí?"
"Ne," zavrtěla jsem hlavou. "Ale s kouzelníky, co nás napadli nic nenadělám. Zato stromek bych uříznout mohla," vysvětlila jsem.
"Ty?" ušklíbl se.
"Dobře, tak my," připustila jsem po chvíli.
"My?" Podle jeho výrazu jsem usoudila, že on asi nebude ten typ, co by běhal po lese a vybíral vánoční stromeček.
"Skřítci?"
"Hm," mávl nad tím rukou.
"Tak já tam se skřítky zítra ráno skočím," uzavřela jsem to.
"Ty nikam nepůjdeš. Nemysli si, že jsem si nevšiml, jak tě bolí záda. Říkal jsem ti,že-"
"No a co," skočila jsem mu do řeči. "Stálo to za to. Mám hezký dárky. Dívejte," chytla jsem se možnosti, pochlubit se mým výběrem. Nezajímalo ho to a šlo to vidět. Úspěšně ignoroval hezké náušnice pro Narcisu a náramek pro Drusilu, ale u svetru ze sobem se zarazil.
"To nosit nebudu," řekl automaticky.
"Však to taky není pro vás," řekla jsem dotčeně. "Neměli vaši velikost," dodala jsem potichu.
"Zajímalo by mě, který idiot by si tohle na sebe vzal."
"Severus," skoro se mi podařilo zabít Pána Zla. Zaskočila mu whisky, když jsem to řekla a chvíli to vypadalo, že se udusí. Jakmile dokašlal, nahodil svůj typický výraz jakoby se nic nestalo.
"Severus si tohle nevezme," řekl nekompromisně.
"Ale vezme," ujistila jsem ho. "Vsadíme se?" ďábelsky jsem se usmála.
"Nemám, co ztratit," pokrčil lhostejně rameny.
"Dobře, když si to Severus obleče, dostanu k Vánocům koťátko," zazubila jsem se. "A Naginoho, ho nesežere," dodala jsem po krátkém uvažování.
"Uvědomuješ si, že tu pitomou kočku nikdy nedostaneš, že?"

Vánoce u nás probíhaly překvapivě v klidném duchu. S Mortem jsme se kupodivu shodli, že veškerá pozvání na vánoční večeři odmítneme. Díky tomu jsem si mohla v klidu ozdobit stromeček, který už stál v salónu, připraven na mé dekoratérské řádění. Však mě získávání stromečku taky málem stálo život. Odešla jsem se skřítky do lesa (pochybovala jsem o tom, že dokážou vybrat něco symetrického), i přes Mortův nesouhlas. Stromeček jsme našli vcelku rychle, ale ukázalo se, že tam byla veverka, která tam neměla co dělat. Nelíbilo se jí, co děláme a dala mi to pěkně najevo. Vyskočila ze stromu a zákeřně mě škrábla do obličeje. Nemohla jsem ze sebe tu potvoru sundat. Výsledek? Zraněné ego, zjizvená tvář a prohloubené fobie z veverek. Když mě viděl Mort nijak to nekomentoval. Ze skříně vytáhnul nějakou mast a lektvar a bez jediného slova mi je podal. Ano, i Pán Zla občas nemá slov. No, každopádně díky němu nemám obavy, že do konce roku umřu na vzteklinu. To bylo strachu, že mě zabijí nějací Mortovi odpůrci. Stačí výlet do přírody.
Večeře probíhala v tichosti. Celkově jsme spolu dneska moc nemluvili. Beru to jako dárek k Vánocům. Potkali jsme se jenom ráno v koupelně a odpoledne, když jsem zdobila stromeček, který jen tak mimochodem úžasný. Musím se pochválit sama, protože nikdo jiný to neudělá. Chtěla jsem pustit rádio, protože v něm určitě touto dobou hrají koledy, ale Mort to razantně zamítl. A proč? Protože tam hrají koledy. Nenechala jsem si od něj zkazit náladu a koledy si prozpěvovala alespoň v duchu.

Ráno mě kupodivu nikdo nevzbudil. Dokonce i Mort vedle mě poklidně spal. Vypukla apokalypsa nebo co? Není náhodu mrtvý? Jiný důvod proč nevstává mě nenapadá. Naklonila jsem se k němu. Dýchá. Tak nic. Vánoční zázrak se nekonal. Moji pozornost upoutala něco jiného. U postele jsem měla dárky a na dárcích položenou fotku. Vyskočila jsem z postele (nadneseně řečeno) a chňapla po fotografii, na které byla Drusila a Severus, který vypadal jako by žvýkal šťovík, ale co je podstatné, měl na sobě svetr ze sobem. Neviděla jsem se, ale musela jsem se tvářit jako sluníčko na hnoji. Vlezla jsem zpátky do postele a začala budit Morta. Jakmile otevřel oči, strčila jsem mu pod nos fotku. Bude kočička.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Anketa

Líbí se ti jednorázovky Život s Mortym?

Ano
Ne

Komentáře

1 Karitsa Karitsa | 31. prosince 2015 v 18:19 | Reagovat

Musím se přiznat, že i já bych ráda viděla Sevíka v sobím svetříku :-D
Ta menší přestřelka v Příčné mě trochu vyděsila (hlavně kvůli Gi ), ale Vánoční "atmošku" nijak nenarušila :-)
No prostě se Ti to zase povedlo, těším se na další ;-)

A taktéž Šťastný Nový rok

2 moira moira | Web | 31. prosince 2015 v 18:20 | Reagovat

oooh, nejak jsem pochybovala, ze G. dokaze s Mortem udrzet vanocni atmosferu, ale ona to dokazala. :D lovely kapitola.
btw - co je to s lidma a veverkama? vzdyt jsou nadherny. :D

3 l l | 1. ledna 2016 v 11:35 | Reagovat

Ježiš, tvůj talent udělat z každé situace totální zážitek opět nezklamal! :D Dokážeš mě vždy rozesmát, parádní kapitola, opravdu se vyplatilo si na ní počkat :)

4 Ela Ela | 1. ledna 2016 v 15:42 | Reagovat

Opet jsi nezklamala! Jen jsem se tesila, co Gi dostane od Morta:D

5 Ela Ela | 1. ledna 2016 v 15:43 | Reagovat

Jeste bych zapomnela:
Nejbajecnejsi cely novy rok 2016!;))

6 Jarka Jarka | 1. ledna 2016 v 17:57 | Reagovat

Top... Už sa teším na detičky...😁😁😁

7 Viki Viki | 1. ledna 2016 v 22:35 | Reagovat

Georgiana nikdy nezklame. :D Super a sobí svetr... Hmm... :-D

8 Andrea Andrea | 2. ledna 2016 v 16:44 | Reagovat

Souboj s veverkou :-D na to ani Mort nemá slov :-D  :-D  :-D A opravdu bude kočička? :-?

9 Mais Mais | 2. ledna 2016 v 21:57 | Reagovat

Bude kočičkaaa! Na to se těším :D A na děcka, která už se brzy vyloupnou taky :D Snad neplánuješ převrat :D

10 Nessa Nessa | Web | 3. ledna 2016 v 0:02 | Reagovat

MAČIČKA!:-D Toto bolo krásne teda. Mort bol celkom.. prežiteľný tentoraz :D

11 Elline Elline | 3. ledna 2016 v 22:49 | Reagovat

Skvělé zakončení

12 agata agata | 7. ledna 2016 v 15:57 | Reagovat

Jestli se Gigi nechtěně "zhlídla"v Naginim,když tam kolem ní furt oxidoval a děti se naroděj s hadími xichtíky, tak si Mort nejspíš tu kravatu hodí. :-|Bodejť by po ní nevyjela veverka,když  smrdí po Mortym a hadovi! To by po ní vyjela i žížala! Bude ráda, když to všechno sama přežije, chuděrka! Ale začínám o tom docela pochybovat :-?
Díky za prima čtení :-)  :-)  :-)

13 Tess Tess | 9. ledna 2016 v 21:33 | Reagovat

Prosím prosím další :-) nemá to chybu :-D veverka a fotka Severuse s Drusilou pecka, dokážu si to živě představit :-)

14 Bičik Bičik | Web | 28. ledna 2016 v 12:08 | Reagovat

eštěěě, je to návykový :-) jinak Sevie v sobim svetříku? luxus!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama