Stav povídek: Život s Mortym.: jednorázovka desátá 100% (korekce)

1.kapitola

10. ledna 2016 v 10:22 | Aranel van de´Corvin |  Kronika země Knorské
Autorka→ simone.orion@seznam.cz

Někde v lese? Tak to je úvaha jak prase brácho. Opravdu jsem se překonala. To jsem rovnou mohla říct: Vítejte v mym světě, kterej vymyslel můj fantas-magoricko-feministickej mozek. A jinak jo, jsem naprosto normální a taky sem princezna, což jsme koneckonců vlastně všechny.
Možná jsem to ale říct měla, protože mezitím co jsem si v klidu přemýšlela, přihopsala si to k nám nějaká pochybná existence a hned za ním v závěsu se objevil…Jednorožec. Jo slyšíte dobře, takovej ten kůň s rohem.
"Omg. OMG! Jednorožeeec!" začala řvát Tereza a lítat okolo. Ale najednou se zastavila s otevřenou pusou a začala křičet a lítat ještě víc, tentokrát strachy.
"Panebože!" vyjekla Lenka. "Ta kráva s jednim rohem právě ukousla tomu týpkovi hlavu!"
Hned jak to dořekla, všechny holky se otočily na mě. Jako bych za to já snad mohla.
Sakra. Vypadá to, že si pamatujou, jak moje knížka začínala. Tádydádydáá…
"Co je? Já za to nemůžu!" snažila jsem se bránit, ale neměla jsem čas, protože ten jednorožec, očividně ještě neměl dost. Hladově na nás cenil zuby z uslintaný huby, od který se mu hlady div neprášilo.
"Já nechci bejt sežraná zombierožcem!" vztekala se Tereza. "Jednorožci maj bejt růžový, plyšový a smrkat duhu!"
"Mě se zdá roztomilej…" protestovala Kriu.
"Tobě by se líbila i godzzila prosimtě." kroutila hlavou Lenka a pomalu couvala. "Uvidíme, jak se ti bude líbit, až ti bude žrát mozek!"
"Fajn. Hrajem. Desková hra. Vezmeš prkno a mlátíš s ním zombierožce po hlavě!" navrhla jsem plán, ale když se proti nám ten kůň rozeběhl, změnila jsem názor a zařvala: "Anebo ne… Zdrháme!"
Jenže ten povel si zombierožec vzal jako osobní výzvu a rozeběhl se s náma, respektive za náma. Když už jsem si myslela, že skončim jako zombie jezdec na zombie my little unicorn, všimla jsem si, že dusot kopyt za námi ustal, a tak jsem se zastavila a pomalu se otočila.
Vyšší bytosti se nad náma pro tentokrát slitovaly, jelikož zombierožec to v běhu napral rohem do stromu, ve kterém byl teď uvězněný a kolem kterýho skákal, jako postiženej a snažil se dostat ven.
"Hodnej koník." snažila se ho uklidnit Kriu, která zjevně zapomněla, že nás hodlal a stále ještě hodlá sežrat. Jenomže tu bestii by stejně neuklidnil ani trakař cukru, leda by z něj dostal cukrovku a šlehlo to s nim. A tak jsme ho tam nechaly, za což může být celkem rád, vzhledem k tomu, že jsme začínaly mít takový hlad, že jsme ho klidně mohly i sežrat. Ironie osudu.
"Co to. K sakru. Bylo?" snažila se říct ještě zadýchaná Lenka.
"Divný co?" dělala jsem pořád, jakože já nic, i když z pohledů ostatních mi bylo jasný, že ví, o co tu očividně jde.
"No co. Divný věci se stávaj pořád." mlela jsem si dál. "Například Tomáš ze školy jednou vyprávěl, že měl bratrance. Ten se jednou s kámošema ožral takovým způsobem, že se rozhodli zmrazit pro budoucí generace sysla. A tak jednoho ulovili a v boudě u lesa na něj nastříkali tři balení mrazícího spreje, a když se jim ani tak nepovedlo sysla zmrazit, rozhodli
se, že si zapálí. Jenomže ta bouda byla napěchovaná výparama z toho spreje, takže celá po chvíli bouchla. Přežil jenom ten sysel…"
"Jo, tak to se určitě stalo."protočila oči Kriu. " Z tohohle se nevykroutíš. Máš co vysvětlovat!"
A tak jsem osvětlovala.
Asi o tři hodiny, dvě stě dalších výkřiků a hádek později, kdy mi bylo vynadáno do všeho možnýho, a dokonce padlo něco v smyslu, že jsem třetí nejblbější věc na světě a přede mnou už se umístil jenom krtek a sedlo od koně, jsme se konečně, nedostaly stejně nikam.
"Já za to fakt nemůžu!" řvala jsem už fakt naštvaně.
"A kdo za to teda může?! Ty jsi to napsala!"křičela na mě Kriu sama, protože zbylý dvě už hádku vzdaly.
"Hele já napsala knížku, o tom, že se v ní fakt ocitneme, nepadlo ani slovo! Já nás sem nevzala, kdo by se s váma taky tahal. Takže nás ani nemůžu vzít zpátky."
"Tak, co teda budeme dělat? Nějaký návrhy?"otočila se i na ostatní, ty ale rezignovaně seděly a dál čuměly do stromu.
"Já bych teda jeden měla…"začala jsem opatrně. "Vzhledem k tomu, že jsme očividně v knížce, ve které jsme navíc hlavní postavy, měly bychom se držet děje a dostat se na konec."
"Skvělej nápad, budeme tady hrát pohádku a třeba, možná, snad, až se dostaneme na konec knihy, se vrátíme zpátky. Rozumim tomu dobře?"
"Máš snad lepší nápad?"
"Ne, zrovna nemám nic lepšího na práci, než běhat v pohádkovym lese, zabíjet zombierožce a podobnou haveť, kterou se to tady určitě jenom hemží a zachraňovat prince… K čertu s feminismem! Jdu hezky zpátky do kuchyně a budu dobrovolně rodit děti. Kdo se potřebuje učit na přijímačky na vysokou." rozjížděla to dál Kriu ve velkym.
"Takže jsme v Knorově?" ozvala se po dlouhý době Terka, jen aby se ujistila, že se to opravdu děje.
"Jo ale jenom proto, že na začátku knihy tady vládnou Knorové, na konci převezmeme velení my!" kývla jsem rozhodně hlavou.
"A to tady budou i všichni ignoranti ze skutečnýho světa?" vyjekla Lenka.
"To doufám proboha ne!" řekla jsem a v duchu se modlila, aby to byla pravda, vzhledem k tomu, že jsem je sem napsala stejně jako nás.
Abych ještě osvětlila samotný název. KNOR je složenina ze slov KNíže ignOR. Tak jsme začaly říkat klukům, kteří hrozně rádi ignorujou, nebo odepisujou až po půl hodině, aby dokázali, že jsou páni světa oni, a povýšili tak ignorantství přímo na knížecí úroveň.
"Fajn, tak podle scénáře, co přesně teď máme dělat?" rozhodla být se akční Tereza, zrovna když já jsem se rozhodla být líná.
"Zachránit prince, porazit Knory, převzít velení. Když to hodně zkrátim." mávla jsem rukou, jakoby to nic nebylo.
"Ale jak začnem?" ptala se Tereza dál, jelikož se k Lenky pasivnímu přístupu přidala pro změnu Kriu a spolu se držely hesla - ono to nějak dopadne.
"Musíme zjistit, kam zmizeli ostatní a poradit se co dál…" uvažovala jsem nahlas a zamyšleně si poklepávala na bradu.
"Fajn, k dědovi Vševědovi kudy?" ozvala se konečně i Lenka a zamyšleně se rozhlížela kolem, jako kdyby přesně věděla, kde jsme a jenom v duchu plánovala nejkratší cestu.
"To tu nevedem." přiznala jsme neochotně. Že by se mohl šiknout děd Vševěd, mě při psaní napadnout mohlo.
"Cože? Nacpeš sem zombierožce, ale na dědka co všechno ví, všem pomáhá a za jehož vlasy by se dal koupit celej náklaďák jägermeistera zapomeneš?!" vykulila na mě oči Kriu a začala se zvedat ze země. Ten pasivní přístup přece jenom nebyl tak špatnej.
"Budem muset navštívit naší babi…" nadhodila jsem nenápadně.
"Babi? To jako babi matikářku?" zhrozila se Terka. "Ty si jí sem nacpala taky?"
"Tady to není matikářka, ale čarodějnice Algebra co bydlí v močálu. Má knihu kouzel a lektvarů." osvětlila jsem situaci, jako bych to tím měla ospravedlnit.
"Tím máš na mysli matematicko-fyzikální tabulky, učebnici od Petákový a Školní pokusy z organické chemie?" ušklíbla se pro změnu Lenka. "Jiná možnost?"
"Ještě tu někde je Rumplcimprcampr ale to bych nedoporučovala."
"Kdože co? Přestala jsem vnímat po slově rum."
"To je ten bezďák co bydlí na odpadkách v lese, přede ze slámy zlato a čóruje děti." osvětlila Tereza.
Kriu si založila si ruce na prsou, a pak řekla: "Každopádně se odsud nehnu, dokud mi sem donášková služba Začarovanýho lesa nedonese pizzu! Umřela bych po cestě hlady!"
"Já mám jogurt!" vytasila Lenka z báglu, k překvapení všech, kelímek. Kriu se po něm vrhla, ale nadšení jí dlouho nevydrželo.
"Chceš mě zabít?! Vždyť už je minimálně dva týdny prošlej!" vztekala se.
"Ale to je jenom minimální trvanlivost." hájila svůj jogurt Lenka a uraženě si ho vzala zpátky. "Jo, ale to datum spotřeby tam neni jenom pro srandu králíků. Konec použitelnosti jogurtu znamená, že bifidobakterie přešli na temnou stranu síly!" ušklíbla jsem se a od kelímku s ďábelským obsahem se odtáhla.
"V tom případě…" hrabala se Lenka dál v batohu, dokud nevyštrachala flašku rumu, kterou pak Kriu podala se slovy: "Hlad je převlečená žízeň."
"A pivo tekutej chleba? Heslo dnešního dne pro přežití v divočině." vzala si Kriu flašku.
"To bude spíš: Žer co je!" vzdychla si Tereza, ale konečně jsme se vydaly na cestu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Čteš u mě na blogu nějakou povídku?

Ano
Ne
Ne, ale přečtu si.
Nečtu povídky!

Komentáře

1 Karitsa Karitsa | 10. ledna 2016 v 12:44 | Reagovat

Jednorožci mají smrkat duhu :-D  :-D

2 Viki Viki | 16. ledna 2016 v 18:10 | Reagovat

Skvělé. :) Už se těším na další díl. :-D

3 Nessa Nessa | Web | 16. ledna 2016 v 20:01 | Reagovat

Už odkedy bolo nahodené info som vedela, že to bude super :-D

4 annie annie | 18. ledna 2016 v 20:04 | Reagovat

Moc jsem z prologu odvařená nebyla, ale minimálně je to zajímavý :-D

5 Lola-J Lola-J | Web | 23. ledna 2016 v 20:09 | Reagovat

Musím říct, že máš super smysl pro humor. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama